čtvrtek 25. července 2019

RECENZE: Pekárna v Brooklynu | Julie Caplin

autor: Julie Caplin
překlad: Karolina Medková
originální název: The Little Brooklyn Bakery (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2019
počet stran: 368
anotace


Moje zhodnocení:


Sophie má milujícího přítele Jamese a očekává, že ji brzy požádá o ruku. Z toho důvodu odmítne nabídku na půlroční stáž do New Yorku, kde by mohla nabrat zkušenosti jako novinářka v jednom časopise. Nakonec vše dopadne jinak a Sophie do New Yorku odletí. Nebere to však jako životní příležitost, ale spíše útěk. Vrhne se naplno do práce a nemyslí na nic jiného. Ani na lásku.
Ubytuje se nad maličkou pekárnou, kterou vlastní sympatická Bella, jež peče ty nejúžasnější dorty na světě. Skamarádí se a Sophie začne Belle s pečením sladkostí a svatebních dortů vypomáhat. Bella má bratrance Todda, který je šarmantní, obletovaný a neodolatelný, ale odmítá jakýkoliv vážný vztah. Ten naštěstí nehledá ani Sophie, takže jejich přátelství zdánlivě nestojí nic v cestě...


Pekárna v Brooklynu je druhým dílem ze série Romantické útěky autorky Julie Caplin, jež si své čtenářky získala Kavárnou v Kodani (mou recenzi si můžete přečíst zde), kterou vydává nakladatelství Cosmopolis.

Hlavní hrdinkou je Sophie, žijící bezstarostným životem novinářky v Londýně, která poté, co se dozví, že její milovaný přítel James je ženatý a má dítě, odjíždí na půlroční stáž do New Yorku bez jediného rozloučení. Po příletu se brzy seznámí se svou bytnou Bellou, která vlastní v Brooklynu pekárnu a peče skvělé sladkosti a svatební dorty. Padnou si do noty a brzy se spřátelí. Poznává i Bellina bratrance Todda, vyhlášeného sukničkáře, který je ženami doslova obletován. Je však dobrým společníkem a průvodcem po městě, o čemž se zakrátko přesvědčí i Sophie. Vzájemná přitažlivost na sebe nenechá dlouho čekat, ale běda, aby se Sophie do Todda zamilovala.


Autorka opustila Evropu a tentokrát svůj příběh plný romantiky a dortíků zasadila do srdce New Yorku, do Brooklynu. Očima postav se podíváte do jednoho z nejlidnatějších míst na světě a objevíte krásy a kulturu místních lidí. Tyhle popisy se mi na celé knize líbily asi nejvíc. Najednou jsem měla pocit, že jsem se ocitla na stejném místě jako Sophie a nevěřícně koukala kolem sebe. Návštěvy restaurací a ochutnávání jídel jsem si užila do posledního drobečku a zároveň jsem cítila sladkou vůní dortíků. Upozorňuji vás, že tato kniha je opravdu hodně hodně sladká. A to nejen jídlem.

Kdyby autorka nezmínila, že se postava Sophie objevila v Kavárně v Kodani, vůbec by mi to nedošlo. Rozestup od přečtení Kavárny v Kodani už je přece jenom trochu větší a nevzpomněla bych si na všechny detaily. Utkvělo mi však v hlavě hygge, které v této knize bohužel nenajdete. Výhodou této série je však to, že knihy na sebe přímo nenavazují a můžete je číst samostatně, aniž by vám chyběly důležité detaily z předchozího dílu.


Kdybych měla srovnat obě knihy, tak Pekárna v Brooklynu byla o něco více předvídatelnější. Navíc zde nevystupuje tolik postav a nějak mi zde chybělo poselství z Kavárny v Kodani, které knihu pozvedlo a byla více než jen pouhým románem pro ženy. Přesto se Pekárna v Brooklynu už od prvních stránek četla velmi lehce, stránky ubíhaly rychlostí blesku a najednou jste se ocitli na konci. Kniha je romantickou oddechovkou pro ženy a přesně toto i dostanete. Nic víc od knihy nečekejte. Já doufala v trochu jiný konec, který mi k celkovému konceptu a typu postavy Todda nějak nesedl. Za něj bohužel srážím navíc jednu hvězdičku v konečném hodnocení.

Pekárna v Brooklynu je určena všem romantickým duším, které by se rády vydaly na cestu za velkou louži a objevily zákoutí a místa, která nejsou tolik typická pro New York. Přesto vás autorka neochudí ani o známá místa a navštívíte nejen Manhattan, ale i Central Park.

Nakonec musím vyzdvihnout úžasnou obálku, která koresponduje nejen s typem příběhu a místem, kde se odehrává, ale úžasně doplňuje už tak skvělou předchozí obálku Kavárny v Kodani.


✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také Pekárnu v Brooklynu můžete koupit.
Continue Reading...

sobota 2. února 2019

RECENZE: Dopis | Kathryn Hughes

autor: Kathryn Hughes
překlad: Monika Kittová
originální název: The Letter
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 320
anotace


Moje zhodnocení:


Jak může jeden neotevřený dopis změnit osud dvou žen?
Tina žije s manželem Rickem již několik let, ale není šťastná. Její muž je alkoholik, který nejde pro ránu daleko. Jelikož přišel o práci, všechny peníze obstarává Tina, která v práci tráví co nejvíc času. Rickovi se vyhýbá, ale zároveň se ho bojí opustit. O víkendech Tina prodává v jednom dobročinném obchodě. Jednoho dne prohledává kapsy starého obleku a najde v něm zalepený, ale neodeslaný dopis. Otevře jej a po jeho přečtení se rozhodne vypátrat ženu, které byl původně adresován.
O cca 35 let dříve, na počátku hrozby vypuknutí druhé světové války, se odehrává příběh dvou mladých lidí, které spojí velká láska. Billy Stirling, mladý, ženami obletovaný muž, se prohřešil jediným, a to tím, že je chudý. Zamiluje se totiž do dívky Chrissie, která je dcerou váženého doktora a ten není jejich lásce nakloněn. Po jednom nedorozumění jsou Billy a Chrissie odloučeni, ale Billy napíše dopis, ve kterém vysvětluje, co jej vedlo k jeho chování vůči Chrissie. Osud však zasáhne jinak a dopis není nikdy odeslán.



Nakladatelství Cosmopolis vydalo před koncem roku knihu s jednoduchým, ale výstižným názvem - Dopis. Jeden neodeslaný dopis hraje v tomto příběhu obrovskou roli a změní hned několik lidských osudů.

Autorkou Dopisu je Kathryn Hughes, britská historička, autorka životopisů a novinářka. Žije nedaleko Manchesteru, kde se také odehrává její román Dopis. V současnosti se věnuje na plný úvazek dráze spisovatelky a pracuje na svých dalších románech.

Autorčin román se odehrává ve dvou, respektive třech časových rovinách. Prolog je situován do současnosti, ale dva styčné příběhy se odehrávají v nedaleké minulosti. Děj Tinina příběhu je zasazen do Manchesteru roku 1973, kdy jsou na denním pořádku výpadky elektrického proudu. Dopis, který zahýbe hned několika osudy, je napsán již v roce 1939, na počátku vypuknutí druhé světové války.


Autorka napsala velmi čtivý román, v němž se však skrývá více bolesti a smutku, nežli lásky. Rozhodně od Dopisu nečekejte lehké romantické či dokonce odpočinkové čtení. Toho se nedočkáte. Přesto se jedná o moc krásný a hlavně promyšlený příběh, nad kterým se nejednou zamyslíte a uroníte nejednu slzu. Hlavní role se ujala sobeckost, která převládá nad láskou, jež je sice mocná, ale bohužel ne všemocná. Ne vždy se lásce povede překonat všechny překážky. Další úlohy se zhostila naivita a zaslepenost, jimž otevřela oči až bolestná ztráta toho nejcennějšího.

Přílišná naivita skýtá problém jedné z hlavních postav a ta může působit dost otravně. S touto postavou jsem se bohužel neztotožnila, a jak tak přemýšlím, k srdci mi bohužel nepřirostla žádná z postav. V románu vystupuje hned několik postav, jejichž pohledy se střídají a jsou vždy jasně oddělené a označené kapitolami. Za velmi vhodné považuji zvolení er-formy, neboť se do děje tohoto románu hodí lépe z důvodu většího množství vypravěčů.

Přiznám se, že některé situace se mi nečetly vůbec dobře. Po dlouhé době jsem se opět ujistila v tom, proč příběhy tohoto typu vyhledávám jen zřídkakdy. Ztráta dítěte, ať už jí předcházelo cokoliv, bývá vždy velmi bolestná a velmi nerada se do pocitů těchto žen vciťuji.

Celkové propojení dvou časových rovin díky dopisu není v románech nic ojedinělého či snad výjimečného, ale autorka to pojala velmi originálně a poutavě. Na konci se obě časové linie propojí a dokonale do sebe zapadnou. Trochu mi vadilo, že autorka hrála na čtenářovy city moc okatě a moc tlačila na pilu. Závěr na mě nijak emočně nezapůsobil a neukápla mi jediná slza i přesto, že byl dojemný. Přesto jsem si čtení náramně užila a byla ráda, že jsem zase jednou sáhla po odlišném žánru.

Jelikož se výhradně jedná o četbu pro ženy, Dopis doporučuji spíše čtenářkám, které mají rády romantické příběhy, jenž nejsou přeslazené a ve kterých nevítězí láska za každou cenu.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si také Dopis můžete koupit, a to i v elektronické podobě.
Continue Reading...

čtvrtek 29. listopadu 2018

RECENZE: Jana Eyrová | Charlotte Brontë

autor: Charlotte Brontë
překlad: Miroslav Kaftan
originální název: Jane Eyre
nakladatelství: Leda
edice: Démanty literatury
rok vydání: 2018
počet stran: 568
anotace


Moje zhodnocení:


Děj tohoto románu se odehrává ve viktoriánské Anglii v kopcovité yorkshirské krajině a vypráví romantický příběh mladé dívky, sirotka, kterou od útlého dětství vychovávala nemilující teta, k níž si nedokázala vytvořit žádný vztah. Zažila útrapy v sirotčinci, kde studovala a poté si našla místo vychovatelky na sídle v Thornfieldu, kde se zamilovala do pána domu Edwarda Rochestera. Osud jí nebyl vždy nakloněn, přesto si dokázala vybojovat své místo na slunci a stát se sebevědomou ženou.


Jana Eyrová je název jednoho z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších klasických románů Anglie, jaký kdy byl napsán. Své čtenáře si získává bezmála po dvě století a do budoucna věřím, že si získá ještě nespočet dalších čtenářů. Knihu napsala Charlotte Brontë a myslím, že je zbytečné tuto autorku více přibližovat. 

Zamyslila jsem se nad tím a položila si otázku: Jak je možné, že je tento román pořád tak oblíbený? Jana Eyrová byla poprvé publikována již v roce 1847 a tehdy se jednalo o moderní dílo, které nemělo v té době obdoby. Dnes může působit víceméně zastarale, neboť doba pokročila hodně kupředu, ale přesto si zanechala své kouzlo a atmosféru tehdejší doby. Viktoriánské období je u čtenářů jedno  z nejoblíbenějších vůbec, a není proto divu, že si Jana Eyrová získala srdce mnoha čtenářek.


Vypravěčkou příběhu není nikdo jiný než Jana Eyrová, chudá dívka, která přišla o oba rodiče. Po jejich smrti se jí ujal strýc, který ji měl velmi rád, bohužel zemřel příliš brzy. Na smrtelném loži mu paní Reedová, jeho manželka, slíbila, že se o Janu postará jako o vlastní. Paní Reedová chovala vůči Janě už od počátku zášť a nenávist, a proto bylo jejich soužití utrpením pro obě dvě. Když byla situace již neúnosná, poslala paní Reedová Janu do sirotčince, kde se jí mělo dostat patřičnému vzdělání. Jana poté popisuje svá léta v sirotčinci, kde panovala bída a hlad, ale Jana byla spokojená, neboť jí tam bylo lépe než u paní Reedové. Jana zde navázala první upřímné přátelství a byla oblíbená i mezi učitelkami. Po ukončení studií zde sama začala pracovat jako učitelka. Cítila však, že by chtěla v životě dokázat víc a tak si podala inzerát, v němž hledala místo vychovatelky. Tehdy však zasáhl osud a Jana přijala místo vychovatelky v Thorfieldu, velkém a tajemném sídle, které vlastnil Edward Rochester. S pánem domu navázala přátelství a brzy k němu začala chovat hlubší city, jenž byly opětovány. V lásce jim však stálo mnoho překážek, které oba museli překonat, než mohli být konečně spolu.

Kniha je celkem obsáhlá, neboť popisuje Janin život od útlého dětství až po dospělost, přesto jsem neměla pocit, že by byla, jak se říká, nekonečná. Je pravda, že mi její čtení trvalo poněkud déle, ale nebylo to vinou knihy, nýbrž nedostatkem mého času. Kapitoly jsou delší, často jsem však byla tak začtená, že jsem si jejich délku vůbec neuvědomovala. Už od prvních stránek mě kniha pohltila a prožívala jsem spolu s hlavní hrdinkou její útrapy a nespravedlnost, na níž často narážela. Postava Jany a její vypravěčské schopnosti se mi moc líbily, ač jsem s ní třeba často nesouhlasila, velmi jsem jí za její nesobeckost obdivovala. Další věc, kterou bych ráda vyzdvihla, je ta, že se hlavní postava často obracela na přímo svého čtenáře a hovořila k němu. 

Nikdy bych nevěřila, že budu tak silně prožívat pouto, které postupně vznikalo mezi Janou Eyrovou a panem Rochesterem. Na jejich rozhovory jsem se vždy velmi těšila a dvakrát se mi stalo, že mě dojaly k slzám. Pan Rochester sice nepůsobil jako idol dívčích srdcí, ale jakýmsi způsobem si mě získal a na konci mi ho bylo trochu i líto. Zpočátku působil dost povýšeně, ale v určitý moment se jako mávnutím kouzelného proutku změnil a stal se z něj citlivý člověk. Janu tak chápu a dokážu si představit, čím si získala jeho srdce.


Vyzdvihnout musím fakt, že kniha, ač se jedná o prvoplánovou romantiku, není plná klišé typických právě pro tento žánr, tedy aspoň z mého pohledu. Zvraty (a že jich je hned několik) jsou překvapivé a nečekané. Atmosféra té doby je popsaná velmi realisticky a já se do ní naplno vžila. Často jsem měla tísnivý pocit a pociťovala lehké mravenčení v zádech. Některé scény byly totiž tak poutavě a tajuplně popsány, až jsem se kolikrát bála. Starý dům, respektive jeho pán měl svá tajemství, která postupně odhaloval, protože je nemohl déle skrývat. 

Já za sebe mohu říct, že jsem nadšená a děkuji nakladatelství Leda, že mi umožnilo přečíst si tento krásný a dá se říci nesmrtelný román, v němž láska překoná všechny překážky. 

Pokud jste Janu Eyrovou ještě nečetli, vřele doporučuji, a to zejména ženám a dívkám, které mají velký předpoklad si tento román užít a vychutnat naplno. Jsem si jistá, že osloví i ty čtenářky, které klasická literární díla často nevyhledávají, neboť je velká pravděpodobnost, že Janě Eyrové (stejně jako já) podlehnou. 

Na závěr chci pochválit úžasnou obálku a celkové provedení knihy, jakož i překlad, který je dle mého názoru velmi povedený. Čeština je krásný a bohatý jazyk a mě bylo radostí jej číst. Rozhodně stojí za zvážení pořízení právě tohoto vydání, které bude jistě skvostem vaší osobní knihovny.


✰✰✰✰✰ 


Za poskytnutí recenzního výtisku a skvělý čtenářský zážitek mnohokrát děkuji nakladatelství Leda. Pokud vás kniha či její nové vydání zaujalo, zakoupit si je můžete přímo zde.
Continue Reading...

čtvrtek 19. října 2017

MINIRECENZE: Švábi | Červenka | Možná jednou


Hezké odpoledne milí čtenáři.



Dnes vám chci po dlouhé době představit opět tři minirecenze, které si tu schovávám už delší dobu. Konečně jsem se však dostala k úpravám, které tento článek nutně potřeboval a mohu jej tak pustit do světa.
Opět jsem však zapomněla jednu knížku vyfotit, a sice Možná jednou. Hledala jsem, hledala, ale fotku knížky z knihovny nějak nenašla...



Švábi│Jo Nesbø


Stručný obsah:
V jednom bangkockém nevěstinci je nalezen zavražděný norský velvyslanec. V zádech má nůž a v aktovce pedofilní snímky. Jelikož se jedná o choulostivou situaci a je nutné zabránit politickému skandálu, k případu povolají Harryho Holea, který má sehrát roli užitečného idiota a ve vší tichosti pachatele dopadnout. S vyšetřováním mu pomáhá thajská kolegyně, s níž začne odkrývat nebezpečné pozadí celého případu.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Švábi jsou mou třetí přečtenou knihou od norského autora Jo Nesba. Před několika lety jsem četla Nemesis, kniha mě tehdy hodně nadchla, ale asi nebylo to správné období na pokračování v autorových dalších knihách. Asi minulý rok jsem se rozhodla, že si sérii s Harrym Holem přečtu hezky popořádku od prvního dílu a začala jsem tedy Netopýrem. Ten mě bohužel hodně zklamal, vyšetřování v Austrálii mě nijak nenadchlo, vadila mi spousta zbytečných řečí o australských kmenech a zvycích a kniha mě nudila. Takže než jsem se rozhodla pro další díl, uběhla pěkná řádka měsíců. Myslím, že impulsem pro čtení této série byl film Sněhulák, který brzy vstoupí do kin. Prý je to Nesbova nejlepší kniha, tak jsem opravdu zvědavá a autor se prý s další a další knihou zlepšuje.

Stručné zhodnocení:
Musím říct, že Švábi mě nezklamali. Sice jsem se trochu bála thajského prostředí, přece jenom severské detektivky by se měly odehrávat na severu. Vyšetřování v Bangkocku mě bavilo, Harry Hole sršil vtipem a ač je to známý alkoholik, v tomto díle po celou dobu vyšetřování v Thajsku abstinoval. Případ byl pěkně zamotaný, ale Harry jej začal pomalu rozmotávat a na povrch vyplulo hodně zajímavých tajemství nejen z života mrtvého norského velvyslance. Nechyběly akční a nervydrásající scény, kdy šlo Harrymu o kejhák a samozřejmě nechyběly ani pořádné zvraty. Pachatele se mi odhalit nepodařilo, i když jisté podezření jsem měla. Jelikož nejsem namlsaná novějšími díly, z knihy jsem nadšená a přečetla jsem ji jedním dechem. Harry Hole je sympaťák, kterého si oblíbí nejeden čtenář, a to i přes jeho zálibu v alkoholu. V knihovně jsem si hned zarezervovala následující díl Červenka, na který se už moc těším.

Anotace:

V jednom bangkockém nevěstinci je nalezen norský velvyslanec v Thajsku. V zádech má nůž a v aktovce pedofilní pornosnímky. V Oslu vypuká na ministerstvu zahraničí panika, neboť velvyslanec měl úzké vazby na norského premiéra. Je bezpodmínečně nutné zabránit politickému skandálu. Opilý Harry Hole se zásobou vitamínu B nasedá do letadla, aby sehrál roli užitečného idiota. Jeho úkolem je případ vyřešit, ale přitom se do celé záležitosti co nejméně míchat. Harry se však do takové role vmanipulovat nenechá, a tak se hned po příletu do Bangkoku pouští spolu se svou thajskou kolegyní do vyšetřování. Brzy se ukazuje, že nejde jen o jednu náhodnou vraždu - za zdmi se cosi hemží a šramotí. Cosi, co nesnese denní světlo.

autor: Jo Nesbø
překlad: Kateřina Krištůfková
originální název: Kakerlakkene
nakladatelství: Kniha Zlín
rok vydání: 2013
počet stran: 394


100 %


✽ ✽ ✽ ✽ ✽


Červenka│Jo Nesbø

Stručný obsah:
V Norsku je na návštěvě prezident Spojených států amerických a Harrymu Holeovi se povede omylem postřelit agenta Secret Service. Aby se nehoda ututlala, je Harry povýšen a přeložen k tajné službě, která při mapování neonacistického prostředí narazí na informaci, že do Norska byla propašována puška Märklin. Harry se pouští do pátrání na vlastní pěst, protože je jasné, že tuto pušku chystá někdo použít. Pátrání jej zavede mezi norské válečné veterány, neboť počátky příběhu sahají až na sklonek druhé světové války. Mezitím potkává Harry svou životní lásku a zároveň řeší vraždu své kolegyně.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Tak tady je to celkem jednoduché. Jelikož jsem se pustila do přečtení celé série o Harrym Holeovi, po Švábech přišlo logicky na řadu další pokračování, tentokrát s názvem Červenka.

Stručné zhodnocení:
Oproti předchozímu dílu, který mě hodně bavil, mě tento tak trochu zklamal. Příběh mi přišel zbytečně zdlouhavý a natahovaný, často se děj nikam neposouval, přesto jsem však ráda, že jsem vytrvala, protože závěrečné rozuzlení bylo parádní. Jen ta cesta k němu až tak parádní nebyla. Plusem knihy jsou části odehrávající se za druhé světové války, přímo uprostřed bojů v Leningradu. V té době vzkvétá láska u dvou mladých lidí a jak to tak bývá, okolnosti jejich lásce nebudou přát. Harry to má tentokrát těžké, protože musí proniknout až do hluboké minulosti, v níž byla zaseta semínka nenávisti, která vybublala na povrch až nyní. Opět se v knize řeší i osobní radosti a strasti hlavního hrdiny, který tentokrát potkává svou životní lásku Ráchel, ale na druhou stranu řeší i životní ztrátu v podobě kolegyně Ellen, která byla za podivných okolností zavražděna. Čtenáři jsou však okolnosti vraždy včetně vraha známy, Harry Hole na ně bude muset teprve přijít, v tomto díle to bohužel nestihne. A proto nebudu otálet a v knihovně si zarezervuji další díl, jehož název zní Nemesis.

Anotace:

Píše se rok 1944. V zákopech u Leningradu na východní frontě bojuje jednotka norských vojáků v německých uniformách za věc, v niž věří: za svobodné Norsko. Vojáci pocházejí ze všech společenských vrstev, nesdílejí politické názory ani důvody své účasti v bojích. Nejodvážnější z nich, Daniel Gudeson, je zastřelen a jeho tělo je uloženo do masového hrobu. Po jisté době se však v jednom vídeňském lazaretu objeví zraněný voják, který o sobě tvrdí, že je Daniel Gudeson... A máme tu rok 1999. Do ulic Osla se vydává stařec, kterému právě jeho lékař sdělil rozsudek smrti. Stařec přemýšlí o válce. Ví, že ho před smrtí čeká ještě jedna mise. Vzápětí je nalezen jeden bývalý norský voják z východní fronty s podříznutým hrdlem. V téže době Harry Hole omylem postřelí během návštěvy prezidenta Billa Clintonta v Norsku jednoho agenta americké tajné služby. Harry je ke svému údivu povýšen na vrchního komisaře a přeložen k norské tajné službě. Ukáže se však, že byl takto odklizen do kanceláře, kde na něj čekají naprosto nudné a bezvýznamné případy, například prošetření činnosti gangu provozujícího ilegální obchod se zbraněmi, jenž je navázán na neonacistické prostředí. Harrymu a jeho parťačce Ellen Gjeltenové se ovšem podaří zjistit, že stopy pašeráků zbraní vedou až do řad osloské policie. Bezvýznamný případ už není bezvýznamný a roztáčí se kolotoč událostí.

autor: Jo Nesbø
překlad: Kateřina Krištůfková
originální název: Rødstrupe
nakladatelství: Kniha Zlín
rok vydání: 2014
počet stran: 578


80 %


✽ ✽ ✽ ✽ ✽



Možná jednou│Colleen Hoover



Stručný obsah:
Na své dvaadvacáté narozeniny nachytá Sydney svého kluka se svojí nejlepší kamarádkou a svět se jí v tu ránu zhroutí. Pomocnou ruku ji nabídne Ridge, kluk od naproti, kterého často slýchává hrát na kytaru ze svého balkónu. Dočasně se k němu a jeho přátelům nastěhuje a oba se začnou podílet na vzniku písní - Ridge skládá hudbu a Sydney texty. Tráví spolu více a více času a vzniká mezi nimi láska.  Život však není jednoduchý a nepíše se tak snadno, jak se píší texty k hudbě...

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Od Colleen Hooverové jsem četla pouze Ztracenou naději a Bez naděje, kdy první zmíněná kniha se mi líbila o dost více, než její volné pokračování. Když vyšla tato novinka, kterou recenzenti nadšeně vychvalovali, dostala jsem chuť si ji hned přečíst. Měla jsem štěstí a brzy jsem na ni narazila v knihovně a odnesla si ji domů.

Stručné zhodnocení:
Krásná a silná kniha plná krásných myšlenek a nádherných hudebních textů. I když je tato kniha primárně určena pro mládež a můžeme ji tedy zařadit do kategorie YA, do níž už dávno nespadám, užila jsem si ji na maximum.
Zajímavé na knize je především to, že autorka spolupracovala s hudebníkem, který ke knize složil hudbu a vznikl tak velice povedený soundtrack. Jakmile si načtete QR kód, který je umístěn v knize, můžete si k samotnému čtení knihy pustit i hudbu, která krásně doplní atmosféru při čtení.
Jelikož se jedná o romantickou knihu, je každému čtenáři hned na začátku jasné, kterým směrem se kniha bude ubírat a k jakému spěje konci. Hrdinové tady budou muset překonat hned několik překážek a cesta přes ně nebude vůbec jednoduchá. Kladně hodnotím také střídání vypravěčů (Sydney, Ridge), čímž nám kniha ukazuje zápletku z více rozměrů.
Anotaci jsem si četla jen jednou hned jak kniha vyšla, takže mě překvapila i hluchota hlavního hrdiny. Líbilo se mi, že Ridge svou hluchotu bere jako samozřejmou věc a neutápí se v depresích. Zajímavé bylo dozvědět se, jak vlastně neslyšící člověk skládá hudbu, tedy vnímáním vibrací.
Sydney byla holka od rány (a to doslova), i když na můj vkus i dost ubrečená a celkově se v knize prolijí potoky slz. Mě tedy neukápla ani jedna, ač situace k tomu kolikrát směřovaly. Čím to bylo, netuším :-) Na druhou stranu jsem si v knize užila i dost srandy a bavily mě vtípky, které si spolubydlící na sebe vymýšleli.
Knize dávám plný počet hvězdiček a doporučuji všem romantickým duším.

Anotace:

Sydney žila v dokonalém světě – dobrá škola, práce, skvělá kámoška i úžasný přítel. Jenže pak zjistí, že její přítel ji podvádí a nádherná bublina perfektní idylky praskne. Naštěstí je tu záhadný soused a jeho hudba, který dá Sydney novou naději. Ale psát písně, stejně jako žít vlastní život, není nikdy snadné…

autor: Colleen Hoover
překlad: Jana Jašová
originální název: Maybe Someday
nakladatelství: Euromedia
edice: Yoli
rok vydání: 2017
počet stran: 392


90 %


To je pro dnešek vše. Budu doufat, že jsem vás třeba některou minirecenzí inspirovala nebo naopak od přečtení knížky odradila, protože i to se může stát.
Vsadím se, že jsem jediná, která ještě nepřečetla všechny díly o Harym Holeovi...ale třeba se pletu.
Mějte se hezky a budu se těšit na vaše případné komentáře :-)


Continue Reading...