čtvrtek 5. března 2020

RECENZE: V rouše beránčím | Simo Hiltunen

autor: Simo Hiltunen
překlad: Linda Dejdarová
originální název: Lampaan vaatteissa (2015)
nakladatelství: Bookmedia
rok vydání: 2019
počet stran: 456
anotace


Moje zhodnocení:


Lauri Kivi pracuje jako novinář kriminální rubriky na rozsáhlém článku o rodinných vraždách, a to krátce poté, kdy přímo na Štědrý den zavraždí otec své děti před očima jejich matky. Brzy vyjde najevo, že se nejedná o náhodné vraždy…

Sám Lauri má na dětství špatné vzpomínky, neboť v jejich rodině vládl násilnický otec, který nešel pro ránu daleko. Psaní článku tak Lauriho zavede hluboko do minulosti, do vlastních vzpomínek na ošklivé dětství, ale také do života jeho dospívající dcery.


Když mi Bookmedia nabídlo severský thriller V rouše beránčím finského autora Sima Hiltunena s drobným upozorněním na to, že se jedná výhradně o čtení pro silné žaludky, zpozorněla jsem a nabídku přijala. Na knižních databázích sice kniha nemá příliš vysoké hodnocení, ale nenechala jsem se jím ovlivnit a chtěla si udělat vlastní názor. Jak tedy mé čtení dopadlo, si můžete přečíst v recenzi níže.


Celá kniha, potažmo děj působí dost depresivně a syrově už od prvních stránek. Tak má dobrý severský román působit. Ráda bych však upozornila, že se nejedná o čistokrevný thriller, ač se tak na první dojem může zdát, ale spíše o jakési rodinné a psychologické drama s prvky thrilleru. 

Autor nastiňuje dvě dějové linky, z nichž jedna vypráví současný příběh Lauriho Kiviho, a druhá zabíhá do minulosti a seznamuje čtenáře s Kiviho zdrcujícím dětstvím a co jej formovalo do dnešní podoby. Násilí se v rodině předává z generace na generaci a je tedy jasné, že ani Laurimu se nevyhne. V té první linii tedy sledujeme Lauriho a jeho práci novináře v kriminální rubrice. Když prosákne, že na Štědrý den zavraždil otec své dvě děti před očima jejich matky, Lauri se snaží být u případu první a napsat exkluzivní článek. Policie je však skoupá na slovo a jen nerada pouští informace ven. Lauri se tak pustí po stopách tzv. rodinných vražd, zpovídá rodinné příslušníky a snaží se nahlédnout do mysli vrahů.

Potud měla kniha velký potenciál. Asi tak do poloviny mě příběh hodně bavil, a když nastoupilo pátrání po rodinných vraždách, čekala jsem skvělou jízdu. Bohužel ta byla neustále přerušována vzpomínkami na Lauriho minulost, která výrazně zpomalovala už tak ne příliš rychlé tempo příběhu. Odkrývání bolesti, kterou musel Lauri od dětství snášet, jsem brala velmi vážně, často jsem se do jeho pocitů vžívala a nechápala, jak někdo může být takových činů schopen. Přesto hlavní linie příběhu byla ne vždy úplně šťastně utnuta a skok do minulosti mě připravil o jakékoliv napětí, jehož budování se autorovi ne vždy dařilo.


Druhá polovina, počínaje událostí, kdy byl Lauri zatčen, byla stránku od stránky slabší a nevěrohodnější, a to přesně kvůli důkazům k Lauriho zatčení, které bylo postaveno na nesmyslném základě a už jsem horko těžko věřila autorovi a jeho příběhu. Odkrývání pachatele působilo místy směšně a neuvěřitelně, stejně tak motiv činu. Autor Finsko vyobrazil jako plné psychopatů, násilníků, tyranů, prznitelů dětí atd. Jestli bylo autorovým záměrem šokovat, tak se mu to vydařilo. Kniha rozhodně není určená pro slabší povahy, k čemuž mám po přečtení již pochopení. 

Podle mého názoru si autor ublížil rozvláčností textu, nešťastným střídáním současnosti s minulostí a pomalým tempem, které v závěru sice gradovalo, ale nejspíš se mihlo účinkem. Celkový autorův nápad nebyl vůbec špatný, ale doporučovala bych text proškrtat a zbytečné, nicneříkající a pro děj nedůležité popisy vynechat. Zpracování knihy mě tedy moc nenadchlo.

Knihu bych doporučila čtenářům, kteří se nebojí delšího a popisnějšího textu a raději sáhnou po severském psychologickém dramatu s prvky thrilleru a počítají se syrovějším podáním celého příběhu. V tom případě věřím, že by se vám kniha V rouše beránčím mohla líbit.


✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Ivě Kulihové z KNIHCENTRUM.cz, kde si také můžete knihu V rouše beránčím koupit.
Continue Reading...

pondělí 24. února 2020

RECENZE: Úplně jiný příběh | Håkan Nesser

autor: Håkan Nesser
překlad: Jaroslav Bojanovský
originální název: En helt annan historia (2017)
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2019
počet stran: 592
anotace


Moje zhodnocení:


Inspektor Gunnar Barbarotti má strávit pár dnů se svou láskou Marianne a velmi se na nadcházející dovolenou těší. K jeho smůle si však těsně před odjezdem přečte dopis, ve kterém ho pachatel upozorňuje na vraždu, která se má teprve stát. Tento dopis rozladí jeho dovolenkový pobyt, ale co naplat, vrahové si dovolenou nevybírají. Podaří se policejnímu týmu zabránit pachatelovi v jeho činu? Inspektor Barbarotti brzy obdrží další dopis. Je mu záhadou, proč jej pachatel odesílá právě jemu. Případ se začíná komplikovat a následuje série brutálních vražd, při kterých je vrah vždy o krok napřed. Povede se ho vypátrat?


Autora Håkana Nessera, píšícího severské detektivky, jsem si dost oblíbila a po jeho knize Muž bez psa, prostřednictvím níž jsem se poprvé setkala s inspektorem Gunnarem Barbarottim, kterého jsem si jeho neustálým vyjednáváním s Bohem oblíbila, tudíž nemohla nechat ujít ani pokračování s názvem Úplně jiný příběh, které mi poskytlo nakladatelství MOBA k recenzi. Jak druhý díl v mých očích dopadl, si můžete přečíst v recenzi níže.


Čtenář se prostřednictvím „Zápisků z Mousterlinu“ postupně seznamuje s partou Švédů (dva manželské páry a dva muži), kteří se náhodně setkali a tráví dovolenou ve Francii na pobřeží. Vypravěč popisuje jejich pobyt a zážitky v první osobě, takže jeho totožnost zůstává čtenáři skryta. Brzy však čtenář pochopí, že se jedná o psychicky narušeného člověka, který se v myšlenkách netají, že všechny členy skupiny nenávidí a nejraději by je viděl mrtvé.

Autor tak velice promyšleně prokládá současné vyšetřování s těmito deníkovými zápisky a udržuje si čtenářovu pozornost. Jedná se totiž o klasickou severskou detektivku, která se sice vyznačuje pomalejším začátkem, ale vynahradí vám to čtivým příběhem s vtipnými průpovídkami hlavního hrdiny, skvěle napsanými postavami a promyšlenou zápletkou, jejíž konečné rozuzlení vás překvapí.

Jedinou výtku mám k občasným dialogům, kdy inspektor Barbarotti neustále na jakoukoliv otázku udiveně odpovídal toutéž otázkou.
Např.:
„Na co se mám podívat?“
„Na fotku“
„Na fotku?“
V prvním díle mi Barbarotti připadal svým vystupováním a vyšetřováním o něco bystřejší, v tomto díle se neustále jen něčemu divil (neustálá „Cože?“ a „Co?“ a nakonec se v případu ani příliš neangažoval. Tentokrát stál v popředí jeho osobní život před tím profesním. Trochu mě tedy vývoj postavy inspektora Barbarottiho zklamal.


Obsahově se tedy zdá tato detektivka náročná, co do počtu stran, ale první dojem klame. Stránky vám budou utíkat pod rukama, neboť příběh je napsán s lehkostí a natolik poutavě, že jej jen těžko budete dávat z ruky. Až tedy na jednu drobnou výtku se jedná o kvalitně napsaný příběh s propracovanou zápletkou, jehož konec bude úplně jiný, jak napovídá již samotný název knihy.

Sérii doporučuji začít číst od prvního dílu, neboť osobní životy hlavní postavy a těch vedlejších se vyvíjejí a byla by škoda přijít o některé detaily. Pokud tedy máte rádi poklidnější severské detektivky, tato bude tou správnou volbou.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete zde, a to i v elektronické podobě.
Continue Reading...

sobota 10. listopadu 2018

RECENZE: Na okraji | Lina Bengtsdotter

autor: Lina Bengtsdotter
překlad: Lucie Podhorná
originální název: Annabelle
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 320
anotace


Moje zhodnocení:


V malém švédském městečku Gullspång vyvolá zmizení sedmnáctileté Annabelle velké pozdvižení. Místní ji popisují jako krásnou, chytrou a neobyčejnou mladou dívku a nemohou pochopit, co se jí mohlo stát. Charlie Lagerová s kolegou Andersem jsou povolání ze Stockholmu, aby pomohli zmizení objasnit. Místní jsou zděšení z toho, že by byl někdo z nich schopen Annabelle ublížit a připisují to spíše někomu, kdo jel náhodou kolem. Co když se však vrah skrývá mezi obyvateli? Charlie se vrací do míst svého dětství, na které nemá hezké vzpomínky. Všichni zde mají co skrývat, ale to největší tajemství se ukrývá v blízkém jezeře.


Severský thriller Na okraji, který si vysloužil označení světového bestselleru, vydalo nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis a jedná se o první díl detektivní série, kterou napsala Lina Bengtsdotter, autorka titulovaná jako nová královna švédské krimi.

Lina Bengstdotter vyrůstala ve švédském městě Gullspång. Vyučuje švédštinu a psychologii. Napsala spoustu povídek, které ji vyšly v různých novinách a časopisech po celé Skandinávii. Žila ve Velké Británii a Itálii, nyní však žije blízko Stockholmu se svými třemi dětmi. Na okraji je její debutový román, který získal na prestižním švédském festivalu krimi CRIMETIME SPECSAVERS AWARD 2017 cenu za nejlepší debut.

Zmizení sedmnáctileté dívky Annabelle vyvolá v malém městečku, kde se všichni znají, velké pozdvižení. Dívka sice pochází z rodiny, která s okolím styky neudržovala, přesto právě ona se společnosti nevyhýbala a byla hodně oblíbená. Ve volném čase se věnovala četbě a navštěvovala také křesťanský kroužek. Vyšetřovatelka Charlie Lagerová spolu s kolegou Andresem však zjistí i stinnou stránku, kterou dívka měla. Často navštěvovala večírky, kde alkohol tekl proudem a říkalo se o ní, že je koketa. Navíc Annabellina matka dceru svým ochranitelským chováním dusila a neustále kontrolovala. Je možné, že zmizela kvůli tomu? Utekla nebo ji snad někdo unesl? Místní zahrnou stockholmské vyšetřovatele mnoha dotazy. Ublížil někdo Annabelle? A pokud ano, je to někdo od nás? Jsou naše děti v nebezpečí? Charlie je rozhodnutá zjistit, co se stalo Annabelle stůj co stůj. Mezi tím se však bude muset poprat se svou minulostí, která má kořeny právě v tomhle malém městečku.


Kniha spadá do detektivního žánru s prvky thrilleru, ale částečně je i společenským románem ukazujícím nelehký život místních obyvatel, kteří žijí v jednom zapadlém městečku na okraji společnosti.

Autorka velmi věrně nastínila pochmurnou atmosféru, jež na vás dýchne z každé stránky a z každého pokřiveného osudu některého z obyvatel, který do svého příběhu vložila. Na pouhých stři sta stranách tak máme možnost poznat hned několik postav zde žijících, jejichž charaktery jakýmsi způsobem utvářely těžké životní podmínky, kterým byly od narození vystaveny. To mělo pak za následek činy plynoucí právě ze složitého způsobu života.

Musím přiznat, že už dlouho jsem nečetla nic tak depresivního jako je tato kniha. Po dočtení na mě padl splín a nebylo mi nejlépe. Cítila jsem bezmoc a některých obyvatel mi bylo opravdu líto. Nevybrali si, kde budou žít, i když jistě měli možnost svou situaci změnit (například odejít do většího města studovat či se osamostatnit a odstěhovat), ale většina nic takového neudělala. Autorka tuto společnost, která je tzv. na okraji, vykreslila velmi dobře a uvěřitelně. To, že třináctileté děti holdují alkoholu a cigaretám, je pouhý čajíček oproti tomu, co vše se ve městečku dělo.

Myslím si, že kniha získala cenu za nejlepší debut právem, jakož i označení světový bestseller. Propracované postavy i děj jsou toho důkazem. Osobně bych asi vytkla některé vlastnosti hlavní hrdinky - vyšetřovatelky Charlie Lagerové, která je ukázkovým příkladem severských detektivů. Pošramocená minulost způsobila nemožnost navázat trvalý vztah a zálibu v popíjení alkoholu. Chápu, že tato práce s sebou nese určitá rizika a je potřeba se před ošklivými věcmi obrnit, ale pohled na opilou ženu není zrovna nejkrásnější. U mužských hrdinů to dokážu tolerovat, u ženských už bohužel méně.

Přesto vás příběh už od prvních stránek pohltí, obyvatelé městečka si vás podmaní a bude se vám od knihy těžko odcházet. Mě však vtáhla až druhá polovina, kterou jsem přečetla jedním dechem. Určitě vás překvapí propracovanost zápletky, na jejímž konci do sebe vše dokonale zapadne. Konec se mi líbil, autorka se vyhnula zbytečné překombinovanosti, která by se dala očekávat, a čtenáři přichystala uvěřitelný závěr. Myslím, že kniha lépe skončit nemohla.

Autorka má svou knihou Na okraji velmi dobře našlápnuto na skvělou detektivní sérii a já budu doufat, že se co nevidět dočkáme dalšího pokračování.

Pokud jste už dlouho nečetli žádnou severskou detektivku, která by vám vyrazila dech svou propracovaností a tíživou atmosférou, zaměřte se právě na tuto. Její koupě rozhodně nebudete litovat.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Na okraji můžete koupit.
Continue Reading...

sobota 21. července 2018

RECENZE: Vlaštovka, kočka, růže, smrt | Håkan Nesser

autor: Håkan Nesser
překlad: Helena Matochová
originální název: Svalan, katten, rosen, döden
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2018
počet stran: 440
anotace


Moje zhodnocení:


Bývalý komisař Van Veeteren dal přednost poklidnému stáří a po letech, která strávil u policie, se rozhodl, že si otevře antikvariát a bude se věnovat už jenom knihám. Člověk míní, osud mění a tak se stane, že Van Veeteren je opět povolán, aby pomohl dopadnout škrtiče, jehož oběti spojuje jedno vodítko, kterým jsou knihy. Náhoda? Možná... Van Veeteren tuší, že tentokrát bude mít čest s nezvyklým vrahem, kterého bude těžké dopadnout...


Vlaštovka, kočka, růže, smrt je již devátým případem inspektora Van Veeterena a policistů z fiktivního městečka Maardamu. Tato série získala již mnohá ocenění a těší se u čtenářů velké oblibě. 

Tuto úspěšnou sérii napsal Håkan Nesser, švédský autor píšící nezaměnitelnou severskou krimi prózu. Po univerzitním studiu s orientací především na skandinávské jazyky, angličtinu, literaturu, historii a filozofii pracoval dlouho jako učitel. Prózu publikuje od roku 1988, přičemž jeho detektivní příběhy získaly třikrát cenu za nejlepší švédskou detektivku a byly vydány ve více než 25 zemích. Léta prožil v Londýně a New Yorku, ale momentálně žije se svou ženou a dětmi střídavě ve Stockholmu a Gotlandu a je úspěšným spisovatelem na volné noze.





Tato kniha byla mým prvním setkáním jak s autorem, tak i s postavou Van Veeterena a celou sérií. Jelikož se jedná již o 9. díl série, trochu jsem se bála nastoupit do rozjetého vlaku, neboť dávám přednost čtení sérií od prvního dílu. Autora si však mnozí chválili, a proto jsem se rozhodla trochu zariskovat, když se mi naskytla možnost přečíst si zrovna tento díl. Nakonec se mi risk vyplatil.

Jelikož jsem nic netušila ani o postavách ani o místě, kde se děj odehrává, zpočátku jsem byla malinko zmatená. Děj jsem si dle indicií zasadila do Nizozemí, i když mne trochu mátlo, že autorem je Švéd. Až po přečtení jsem se dozvěděla, že autor děj zasadil do fiktivního města Maardamu, což leccos vysvětlilo. Počáteční obavy však rychle vzaly za své a já se do příběhu velmi rychle ponořila.

Autor ve svém vyprávění rozvíjí charaktery více postav včetně vraha, jejich životy vám popíše vcelku detailně, a proto se dá jeho styl psaní popsat jako rozvláčnější. Pokud tedy dáváte přednost přímočarosti a nevyžíváte se v drobných detailech, raději sáhněte po jiném autorovi. I přes autorův rozvláčný styl vyprávění se jedná o velmi čtivé dílo, které vás vtáhne, ani nebudete vědět jak. Příběh vcelku rychle plyne, nechybí napětí ani nečekané zvraty. V tom mě autor velmi mile překvapil. I když si kolikrát budete jistí, kterým směrem se příběh rozvine, autor vás celkem často svými drobnými zvraty vyvede z míry.




Vlaštovka, kočka, růže, smrt se nese v poklidném duchu, autor se drží zavedených pravidel, jež jsou typická pro detektivní příběhy, nečekejte tedy žádnou akční jízdu, spíše poklidnou plavbu na moři s menšími či většími vlnami. 

Vůbec jsem nečekala, že mě zrovna tento autor a jeho příběh pohltí takovým způsobem, že nebudu vnímat své okolí a na každé otevření knihy se budu těšit. Myslím, že se poohlédnu i po předchozích Veeterenových případech i přesto, že mi tento díl prozradil některá fakta z předchozích dílů.

Knihu doporučuji jednak fanouškům Håkana Nessera a jednak čtenářům, kteří by si prostě jen rádi přečetli dobrou detektivku. Znát předchozí souvislosti není nutné, ale přesto bych doporučila se poohlédnout po prvních dílech a postupně se pak dočíst až k tomuto devátému. 


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA, kde si také knihu Vlaštovka, kočka, růže, smrt můžete koupit, a to jak v klasické, tak i v elektronické podobě. 



Continue Reading...

čtvrtek 12. dubna 2018

RECENZE: Umírající detektiv | Leif G.W. Persson

autor: Leif G.W. Persson
překlad: Jaroslav Bojanovský
originální název: Den döende detektiven
nakladatelství: MOBA (Moravská Bastei)
rok vydání: 2018
počet stran: 472
série: Jarnebring & Johansson (8.)
anotace


Moje zhodnocení:

Lars Martin Johansson, bývalý šéf Národní kriminální policie, si užívá zaslouženého odpočinku do doby, než ho po náročném dni plném vyřizování přepadne hlad a zastaví u Günterova kiosku, kde si koupí svou oblíbenou klobásu. Při nastupování do auta a myšlence, jak se s chutí zakousne do mastné klobásy, se mu zatmí před očima a prodělá mozkovou příhodu. Probouzí se v nemocnici mírně dezorientován s bolestí hlavy a částečným ochrnutím. Dá se říct, že jeho život skončil, ale během konzultace s neuroložkou přijde řeč na pětadvacet let starý případ vraždy devítileté dívenky, který byl krátce předtím promlčen, neboť pachatel nebyl nikdy dopaden. Johansson jakožto důsledný vyšetřovatel nemá rád odložené případy a pustí se do vyšetřování přímo z nemocničního lůžka a vlastní pracovny. Touží vypátrat vraha a učinit spravedlnosti zadost, avšak tuší, že to bude jeho poslední případ.


Umírající detektiv autora Leifa G.W. Perssona je novinkou, kterou nedávno vydalo nakladatelství MOBA a již se mi podařilo získat k recenzi.

Autorem této švédské detektivky není nikdo jiný než Leif G.W. Persson, klasik skandinávské detektivní literatury a zároveň uznávaný kriminalista, který dodnes pravidelně vystupuje v médiích jako přední odborník z oblasti kriminologie. Autor za svou literární činnost obdržel mnoho cen a jeho knihy se pravidelně umisťují na seznamech bestsellerů. K jeho nejznámějším dílům patří trilogie zabývající se vraždou švédského premiéra Olofa Palmeho - Mezi touhou léta a chladem zimy, V jiném čase, v jiném životě a Volně padat jako ve snu. Dalšími známými díly jsou Linda, Ten, který zabil draka a Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem. Všechny mají na kontě mnoho prodaných výtisků a byly přeloženy do mnoha jazyků. Kniha Umírající detektiv získala všechna nejvyšší ocenění udělovaná severským detektivním románům. 

Hlavní postavou tohoto románu je Martin Lars Johansson, který si již tři roky užívá důchodu, než ho jednoho dne skolí mrtvice. Shodou okolností se blízko něj pohybuje zásahová jednotka, která jej včas dopraví do nemocnice. Následky naštěstí nejsou fatální, Johansson částečně ochrne na pravou polovinu těla. Ještě se nestihne ani pořádně rozkoukat, natož zotavit, a už se s vervou sobě vlastní pouští do vyšetřování ohavného zločinu, jehož pachatel nebyl nikdy dopaden. Jelikož Johansson není zcela mobilní, požádá o pomoc svého kolegu a zároveň nejlepšího kamaráda Boa Jarnebringa, který mu s případem rád pomůže. Nejen on se však bude podílet na případu, Johansson totiž zaúkoluje všechny okolo sebe včetně mladičké osobní asistentky, která se o něj po propuštění do domácí péče bude starat.




Postava Johanssona mi byla už od začátku hodně sympatická, ač navenek působila spíše jako starý protiva, který to v hlavě nemá v pořádku. Autorovi se povedlo nahlédnout do mysli člověka, který prodělal cévní mozkovou příhodu. Tito lidé trpí zejména zmateností, poruchou myšlení a vzpomínání. Všechny tyto sféry postihly i Johanssona, který často řekne něco, co vůbec říct nechtěl a sám se tomu pak diví, co z jeho úst vyšlo. Navíc si nevzpomíná na některé detaily z života před mrtvicí a často tak trpí depresemi, které nedává vůbec najevo. Johansson se se svým osudem již smířil a nemá potřebu měnit své špatné stravovací návyky či snad začít sportovat. Proto i tuší, že případ zavražděné devítileté Yasmine bude nejspíš jeho poslední.

Umírající detektiv je skvěle napsaná detektivka, která vás pohltí už od první stránky a stejně jako já budete chtít přijít na kloub ohavnému zločinu a dopadnout vraha, který by měl za svůj čin pykat, a to i přesto, že se případ kvůli novému zákonu stal promlčeným o pouhých párů měsíců. Kniha je napsaná stylem klasické detektivky, takže nečekejte žádné akční scény ani hektolitry krve, ale spíše poklidné vyšetřování, které je zaměřeno na rozhovory s tehdejšími svědky, občasném nahlížení do minulosti a dávání si věcí do souvislosti. Odhalení totožnosti vraha nepředchází žádný "wow efekt", ale poctivá práce jednoho vysloužilého policisty. Pár překvapivých momentů však v knize najdete, takže ani o to nebudete ochuzeni.  

Tato severská krimi si jistě zaslouží nejvyšší ocenění, které se jí dostalo a já jsem upřímně moc ráda, že jsem měla příležitost si Umírajícího dektektiva přečíst. I přesto, že mi okolnosti nedovolily knihu přečíst na jeden zátah, ač k tomu příběh sváděl a občas mi to bylo líto, užila jsem si ji a maximálně vychutnala.

Umírajícího detektiva rozhodně doporučuji milovníkům klasických detektivek, kteří mají rádi spletité a nejednoznačné příběhy s pomalým odhalováním minulosti a poctivou detektivní prací. 


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku a skvělého čtenářského zážitku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA, na jejichž stránkách si Umírajícího detektiva můžete rovnou zakoupit. Kniha je dostupná také v elektronické podobě.
Continue Reading...

čtvrtek 19. října 2017

MINIRECENZE: Švábi | Červenka | Možná jednou


Hezké odpoledne milí čtenáři.



Dnes vám chci po dlouhé době představit opět tři minirecenze, které si tu schovávám už delší dobu. Konečně jsem se však dostala k úpravám, které tento článek nutně potřeboval a mohu jej tak pustit do světa.
Opět jsem však zapomněla jednu knížku vyfotit, a sice Možná jednou. Hledala jsem, hledala, ale fotku knížky z knihovny nějak nenašla...



Švábi│Jo Nesbø


Stručný obsah:
V jednom bangkockém nevěstinci je nalezen zavražděný norský velvyslanec. V zádech má nůž a v aktovce pedofilní snímky. Jelikož se jedná o choulostivou situaci a je nutné zabránit politickému skandálu, k případu povolají Harryho Holea, který má sehrát roli užitečného idiota a ve vší tichosti pachatele dopadnout. S vyšetřováním mu pomáhá thajská kolegyně, s níž začne odkrývat nebezpečné pozadí celého případu.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Švábi jsou mou třetí přečtenou knihou od norského autora Jo Nesba. Před několika lety jsem četla Nemesis, kniha mě tehdy hodně nadchla, ale asi nebylo to správné období na pokračování v autorových dalších knihách. Asi minulý rok jsem se rozhodla, že si sérii s Harrym Holem přečtu hezky popořádku od prvního dílu a začala jsem tedy Netopýrem. Ten mě bohužel hodně zklamal, vyšetřování v Austrálii mě nijak nenadchlo, vadila mi spousta zbytečných řečí o australských kmenech a zvycích a kniha mě nudila. Takže než jsem se rozhodla pro další díl, uběhla pěkná řádka měsíců. Myslím, že impulsem pro čtení této série byl film Sněhulák, který brzy vstoupí do kin. Prý je to Nesbova nejlepší kniha, tak jsem opravdu zvědavá a autor se prý s další a další knihou zlepšuje.

Stručné zhodnocení:
Musím říct, že Švábi mě nezklamali. Sice jsem se trochu bála thajského prostředí, přece jenom severské detektivky by se měly odehrávat na severu. Vyšetřování v Bangkocku mě bavilo, Harry Hole sršil vtipem a ač je to známý alkoholik, v tomto díle po celou dobu vyšetřování v Thajsku abstinoval. Případ byl pěkně zamotaný, ale Harry jej začal pomalu rozmotávat a na povrch vyplulo hodně zajímavých tajemství nejen z života mrtvého norského velvyslance. Nechyběly akční a nervydrásající scény, kdy šlo Harrymu o kejhák a samozřejmě nechyběly ani pořádné zvraty. Pachatele se mi odhalit nepodařilo, i když jisté podezření jsem měla. Jelikož nejsem namlsaná novějšími díly, z knihy jsem nadšená a přečetla jsem ji jedním dechem. Harry Hole je sympaťák, kterého si oblíbí nejeden čtenář, a to i přes jeho zálibu v alkoholu. V knihovně jsem si hned zarezervovala následující díl Červenka, na který se už moc těším.

Anotace:

V jednom bangkockém nevěstinci je nalezen norský velvyslanec v Thajsku. V zádech má nůž a v aktovce pedofilní pornosnímky. V Oslu vypuká na ministerstvu zahraničí panika, neboť velvyslanec měl úzké vazby na norského premiéra. Je bezpodmínečně nutné zabránit politickému skandálu. Opilý Harry Hole se zásobou vitamínu B nasedá do letadla, aby sehrál roli užitečného idiota. Jeho úkolem je případ vyřešit, ale přitom se do celé záležitosti co nejméně míchat. Harry se však do takové role vmanipulovat nenechá, a tak se hned po příletu do Bangkoku pouští spolu se svou thajskou kolegyní do vyšetřování. Brzy se ukazuje, že nejde jen o jednu náhodnou vraždu - za zdmi se cosi hemží a šramotí. Cosi, co nesnese denní světlo.

autor: Jo Nesbø
překlad: Kateřina Krištůfková
originální název: Kakerlakkene
nakladatelství: Kniha Zlín
rok vydání: 2013
počet stran: 394


100 %


✽ ✽ ✽ ✽ ✽


Červenka│Jo Nesbø

Stručný obsah:
V Norsku je na návštěvě prezident Spojených států amerických a Harrymu Holeovi se povede omylem postřelit agenta Secret Service. Aby se nehoda ututlala, je Harry povýšen a přeložen k tajné službě, která při mapování neonacistického prostředí narazí na informaci, že do Norska byla propašována puška Märklin. Harry se pouští do pátrání na vlastní pěst, protože je jasné, že tuto pušku chystá někdo použít. Pátrání jej zavede mezi norské válečné veterány, neboť počátky příběhu sahají až na sklonek druhé světové války. Mezitím potkává Harry svou životní lásku a zároveň řeší vraždu své kolegyně.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Tak tady je to celkem jednoduché. Jelikož jsem se pustila do přečtení celé série o Harrym Holeovi, po Švábech přišlo logicky na řadu další pokračování, tentokrát s názvem Červenka.

Stručné zhodnocení:
Oproti předchozímu dílu, který mě hodně bavil, mě tento tak trochu zklamal. Příběh mi přišel zbytečně zdlouhavý a natahovaný, často se děj nikam neposouval, přesto jsem však ráda, že jsem vytrvala, protože závěrečné rozuzlení bylo parádní. Jen ta cesta k němu až tak parádní nebyla. Plusem knihy jsou části odehrávající se za druhé světové války, přímo uprostřed bojů v Leningradu. V té době vzkvétá láska u dvou mladých lidí a jak to tak bývá, okolnosti jejich lásce nebudou přát. Harry to má tentokrát těžké, protože musí proniknout až do hluboké minulosti, v níž byla zaseta semínka nenávisti, která vybublala na povrch až nyní. Opět se v knize řeší i osobní radosti a strasti hlavního hrdiny, který tentokrát potkává svou životní lásku Ráchel, ale na druhou stranu řeší i životní ztrátu v podobě kolegyně Ellen, která byla za podivných okolností zavražděna. Čtenáři jsou však okolnosti vraždy včetně vraha známy, Harry Hole na ně bude muset teprve přijít, v tomto díle to bohužel nestihne. A proto nebudu otálet a v knihovně si zarezervuji další díl, jehož název zní Nemesis.

Anotace:

Píše se rok 1944. V zákopech u Leningradu na východní frontě bojuje jednotka norských vojáků v německých uniformách za věc, v niž věří: za svobodné Norsko. Vojáci pocházejí ze všech společenských vrstev, nesdílejí politické názory ani důvody své účasti v bojích. Nejodvážnější z nich, Daniel Gudeson, je zastřelen a jeho tělo je uloženo do masového hrobu. Po jisté době se však v jednom vídeňském lazaretu objeví zraněný voják, který o sobě tvrdí, že je Daniel Gudeson... A máme tu rok 1999. Do ulic Osla se vydává stařec, kterému právě jeho lékař sdělil rozsudek smrti. Stařec přemýšlí o válce. Ví, že ho před smrtí čeká ještě jedna mise. Vzápětí je nalezen jeden bývalý norský voják z východní fronty s podříznutým hrdlem. V téže době Harry Hole omylem postřelí během návštěvy prezidenta Billa Clintonta v Norsku jednoho agenta americké tajné služby. Harry je ke svému údivu povýšen na vrchního komisaře a přeložen k norské tajné službě. Ukáže se však, že byl takto odklizen do kanceláře, kde na něj čekají naprosto nudné a bezvýznamné případy, například prošetření činnosti gangu provozujícího ilegální obchod se zbraněmi, jenž je navázán na neonacistické prostředí. Harrymu a jeho parťačce Ellen Gjeltenové se ovšem podaří zjistit, že stopy pašeráků zbraní vedou až do řad osloské policie. Bezvýznamný případ už není bezvýznamný a roztáčí se kolotoč událostí.

autor: Jo Nesbø
překlad: Kateřina Krištůfková
originální název: Rødstrupe
nakladatelství: Kniha Zlín
rok vydání: 2014
počet stran: 578


80 %


✽ ✽ ✽ ✽ ✽



Možná jednou│Colleen Hoover



Stručný obsah:
Na své dvaadvacáté narozeniny nachytá Sydney svého kluka se svojí nejlepší kamarádkou a svět se jí v tu ránu zhroutí. Pomocnou ruku ji nabídne Ridge, kluk od naproti, kterého často slýchává hrát na kytaru ze svého balkónu. Dočasně se k němu a jeho přátelům nastěhuje a oba se začnou podílet na vzniku písní - Ridge skládá hudbu a Sydney texty. Tráví spolu více a více času a vzniká mezi nimi láska.  Život však není jednoduchý a nepíše se tak snadno, jak se píší texty k hudbě...

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Od Colleen Hooverové jsem četla pouze Ztracenou naději a Bez naděje, kdy první zmíněná kniha se mi líbila o dost více, než její volné pokračování. Když vyšla tato novinka, kterou recenzenti nadšeně vychvalovali, dostala jsem chuť si ji hned přečíst. Měla jsem štěstí a brzy jsem na ni narazila v knihovně a odnesla si ji domů.

Stručné zhodnocení:
Krásná a silná kniha plná krásných myšlenek a nádherných hudebních textů. I když je tato kniha primárně určena pro mládež a můžeme ji tedy zařadit do kategorie YA, do níž už dávno nespadám, užila jsem si ji na maximum.
Zajímavé na knize je především to, že autorka spolupracovala s hudebníkem, který ke knize složil hudbu a vznikl tak velice povedený soundtrack. Jakmile si načtete QR kód, který je umístěn v knize, můžete si k samotnému čtení knihy pustit i hudbu, která krásně doplní atmosféru při čtení.
Jelikož se jedná o romantickou knihu, je každému čtenáři hned na začátku jasné, kterým směrem se kniha bude ubírat a k jakému spěje konci. Hrdinové tady budou muset překonat hned několik překážek a cesta přes ně nebude vůbec jednoduchá. Kladně hodnotím také střídání vypravěčů (Sydney, Ridge), čímž nám kniha ukazuje zápletku z více rozměrů.
Anotaci jsem si četla jen jednou hned jak kniha vyšla, takže mě překvapila i hluchota hlavního hrdiny. Líbilo se mi, že Ridge svou hluchotu bere jako samozřejmou věc a neutápí se v depresích. Zajímavé bylo dozvědět se, jak vlastně neslyšící člověk skládá hudbu, tedy vnímáním vibrací.
Sydney byla holka od rány (a to doslova), i když na můj vkus i dost ubrečená a celkově se v knize prolijí potoky slz. Mě tedy neukápla ani jedna, ač situace k tomu kolikrát směřovaly. Čím to bylo, netuším :-) Na druhou stranu jsem si v knize užila i dost srandy a bavily mě vtípky, které si spolubydlící na sebe vymýšleli.
Knize dávám plný počet hvězdiček a doporučuji všem romantickým duším.

Anotace:

Sydney žila v dokonalém světě – dobrá škola, práce, skvělá kámoška i úžasný přítel. Jenže pak zjistí, že její přítel ji podvádí a nádherná bublina perfektní idylky praskne. Naštěstí je tu záhadný soused a jeho hudba, který dá Sydney novou naději. Ale psát písně, stejně jako žít vlastní život, není nikdy snadné…

autor: Colleen Hoover
překlad: Jana Jašová
originální název: Maybe Someday
nakladatelství: Euromedia
edice: Yoli
rok vydání: 2017
počet stran: 392


90 %


To je pro dnešek vše. Budu doufat, že jsem vás třeba některou minirecenzí inspirovala nebo naopak od přečtení knížky odradila, protože i to se může stát.
Vsadím se, že jsem jediná, která ještě nepřečetla všechny díly o Harym Holeovi...ale třeba se pletu.
Mějte se hezky a budu se těšit na vaše případné komentáře :-)


Continue Reading...