neděle 29. října 2017

RECENZE: Trhlina | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Jiří Popiolek
originální název: Trhlina
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2017
počet stran: 336
oficiální anotace 


Moje zhodnocení:


Po vydání knihy Strach se autorovi ozval člověk, který mu vyprávěl opravdu hrůzostrašný příběh. Jozef Karika jeho příběh nejen zaznamenal, ale mnohá tvrzení i ověřil a doplnil o vlastní zjištění. Tato kniha rozmotává jeden z nejděsivějších případů, který je zároveň i tragický a velice tajemný. Pokud jste ještě neslyšeli o největší záhadě Slovenska, kdy v pohoří Tríbeč mizí lidé, přečtěte si tuto knihu a udělejte si o všem vlastní obrázek. Legenda, záměrná mystifikace nebo děsivá skutečnost?

"Je to jako dvanáctková soustava, ve které se dvanáct píše jako deset."

Trhlinu jsem zaznamenala až s Velkým knižním čtvrtkem, který byl plánován na 19.10.2017. Již dříve však čtenáři měli možnost se s knihou blíže seznámit prostřednictvím ukázky, která byla volně dostupná. Od autora jsem dosud ještě žádnou knihu nečetla, ale slyšela jsem, že píše mysteriózní příběhy, jejichž čtení považuji na nadcházející období dušiček jako dělané. Nesmírně mě zaujalo právě úvodní slovo autora, kde vysvětluje, jakým způsobem kniha vznikla. Nemohla jsem se dočkat dne "D" a jakmile kniha vyšla, objednala jsem si ji. Knihy, které jsem měla v tu dobu rozečtené, jsem nechala ležet a pustila se do Trhliny.




Kniha není rozdělena na žádné kapitoly, člení se pouze na tři série nahrávek, které vznikly v roce 2015 a jimiž si autor zaznamenal výpověď Igora, tedy právě člověka, který se autorovi s tímto příběhem ozval.

Na začátku všeho byl obyčejný zchátralý dům určený k demolici, na které pracoval právě Igor. I přesto, že měl vystudovanou vysokou školu, kvůli nedostatku pracovních příležitostí přijal na mezidobí právě tuto práci. Při demolování jedné z místností objevil velký a na první pohled nedobytný trezor, který ho přitahoval jako magnet. Představoval si, že v něm najde nějaké cennosti, kterými by mohl obdarovat svou přítelkyni nebo je zpeněžit. Postupem času zjistil, že budova kdysi sloužila jako ústav pro duševně choré, který pravděpodobně fungoval do třicátých let minulého století. Náhodou či snad shodou okolností našel Igor svazek klíčů a určitě vás nepřekvapí, že právě jeden klíč pasoval do zámku trezoru. To, co v trezoru Igor našel, rozpoutalo celý sled tragických událostí a nic už nebylo jako dřív.




Jak jistě uhodnete, to, co Igor v trezoru našel, jistým způsobem souviselo s mizením lidí na slovenském pohoří Tríbeč. Přiznám se, že o této záhadě jsem dosud neslyšela a ani jsem neznala žádné jiné podrobnosti či okolnosti tamních mizení. Knížka proto byla pro mne jakýmsi magnetem, který mě lákal stejně tak, jak Igora lákal tajemný a na první pohled nedostupný trezor. 

Věděla jsem, že se u knížky budu hodně bát, ale při přečtení pár komentářů, že kniha je natolik děsivá, že se báli jít i v noci na záchod, jsem zbledla a zařekla se, že Trhlinu budu číst jen přes den. Proto mi její čtení trvalo déle, nežli bych si přála. 

Je vidět, že autor má s tímto žánrem zkušenosti a ví přesně, jak čtenáře vyděsit. Často jsem při čtení tajila dech a doslova slyšela tlukot vlastního srdce. Nikdy jsem takové pocity u čtení knihy nezažila, a to ani u knihy Pamatuji si vás všechny od Yrsy Sigurdardóttir, která byla pro mě dosud ta nejděsivější, u níž jsem se bála nejvíc. Poslouchala jsem různé zvuky v bytě, měla dojem, že slyším kroky, ač jsem byla doma sama a podobně. Musím říct, že je hodně pravdy na tom, že se nejvíc bojíme něčeho neznámého, nevyřčeného, přesně toho, co si sami vsugerujeme. Strach dokáže člověka opravdu hodně ovlivnit a tato kniha svůj účel splnila dokonale. Tleskám.

"Nohy se mi bořily do šustícího listí, měl jsem pocit, že se každým krokem propadávám hloub. Dokonce mě napadlo, jestli zem pod listím není z gumy nebo z nějaké husté, tekuté nechutné směsi. Přesně takový jsem měl pocit - zpočátku mi listí sahalo jenom po kotníky, později po lýtka, kolena, dvakrát jsem se probořil ještě hlouběji a noha mi v hnijící, zapáchající vrstvě lesních zbytků zmizela až po stehno."

Nechci více prozrazovat, ať je na každém čtenáři, jak se ke knize postaví a hlavně jaký si udělá po přečtení názor, protože vám mohu zaručit, že jich po dočtení knihy budete mít víc než dost. Už i autor v anotaci zmiňuje, že nacházení odpovědí nechává zcela na čtenáři. Na konci se autor od celého příběhu distancuje, předkládá jej tak, jak mu byl vylíčen a sám neví, zda se může jednat o smyšlenku či skutečnost.




Igorovo vyprávění je velice přesvědčivé, jak sám autor několikrát zmiňuje, je vidět, že prožitá traumatizující událost v něm zanechala nějaké stopy, přesto by se některá fakta dala zpochybnit. Jistě mohla to být náhoda, přesto věřím, že si Igor celé vyprávění z prstu nevycucal. 

Pokud jste jako já ještě od Jozefa Kariky žádnou knihu nečetli, doporučuji právě Trhlinu, která se nedávno objevila i na českých pultech knihkupectví. Čeká vás příběh plný tajemství, děsivých skutečností, odhalování pravdy a nejedné tragédie. Trhlina je mysteriózní thriller s prvky hororu, který vás bude strašit i ve snech.


100 %
Continue Reading...

pátek 27. října 2017

RECENZE: Moje sestra žije na krbové římse | Annabel Pitcher

autor: Annabel Pitcher
překlad: Lucie Horáková
originální název: My Sister Lives on the Mantelpiece
nakladatelství: Slovart
edice: Booklab
rok vydání: 2017
počet stran: 200
oficiální anotace


Brečeli byste kvůli někomu, koho si nepamatujete?

Moje zhodnocení:


Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je desetiletý kluk James, jehož dětství poznamenala rodinná tragédie. Před pěti lety jeho sestru Rose zabil výbuch bomby, který měli na svědomí teroristé. Jeho starší sestra Jasmine tak najednou zůstala sama - bez svého dvojčete Rose, s níž měla velmi blízký vztah, a proto její ztrátu nesla velmi těžce. Tato tragédie otřásla celou rodinou, mámu a tátu naprosto zdrtila a bohužel po čase i rozdělila. Máma si našla někoho jiného a zůstala v Londýně, táta se s Jamesem, Jas a kocourem Rogerem sebral a odstěhoval na vesnici. James se tak najednou ocitl bez mámy na neznámém místě, v domě společně s tátou alkoholikem a sestrou, která se chová divně, navíc v nové škole bez kamarádů...

Nikdy by mě nenapadlo, že budu ve svém věku číst příběh, který vypráví desetiletý chlapec milující své spidermanovské tričko, v němž má pocit, že může čelit celému světu. A to byl nejspíš tak trochu kámen úrazu.




Moje sestra žije na krbové římse je prvotinou Annabel Pitcher, spisovatelky píšící výhradně jen pro dětské čtenáře. Už dříve jsem zaznamenala její první u nás vydanou knihu s názvem Kečupová mračna (Slovart, 2015), která mě zaujala nepřehlédnutelnou obálkou, ale také zajímavým názvem. Kniha Moje sestra žije na krbové římse to nemá jinak. Zajímavě zpracovaná obálka s neméně zajímavým názvem.

Faktem, že se jedná spíše o dětskou literaturu, nežli young adult, mluví mj. to, že celá knížka je i "dětsky" zpracovaná. Tím mám na mysli hlavně kocouří ťapky, jimiž je poseta nejen obálka knihy, ale i vnější hrana stránek. Bohužel i celý příběh je napsán spíše v dětském duchu a aby ne, když jej vypráví desetiletý klučina. Proto mi tak trochu vadí zařazení do YA literatury, která je určena primárně náctiletým čtenářům a u této knihy mám dojem, že by je nemusela v tomto ohledu až tak úplně uspokojit. Přitom autorka do knihy vhodně zařadila témata, jimiž jsou například xenofobie, šikana ve škole nebo úmrtí v rodině, což považuji za velké plus.




Jamieho otec je zapřísáhlý xenofob, aby taky ne, když jeho dceru zabili muslimové. Shodou náhod nebo možná ironií osudu posadí učitelka ve škole Jamieho do lavice k jediné muslimce. Jamie si od spolužačky ze začátku drží odstup, ale postupem času vzniká přátelství navzdory předsudkům a ukazuje se, že by se neměli všichni lidé házet do jednoho pytle.

Tato knížečka je velice útlounká a přečtenou ji budete mít za pár hodin. Styl psaní mi spíše připomínal deníčkové záznamy, protože přímá řeč nebyla klasicky uvozena a zarovnána do nového odstavce, ale jen zvýrazněna kurzívou.

Knížku bych doporučila spíše mladším čtenářům, které osloví více, protože si nemyslím, že by nijak zvlášť výrazně zaujala dospělé čtenáře. Kniha sice řeší aktuální společenské otázky, ale pohlíží na ně dětskýma očima.


75 %


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart, které tuto knihu vydalo pod edicí Booklab. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 23. října 2017

RECENZE: Žena z kajuty č. 10 | Ruth Ware

autor: Ruth Ware
překlad: Věra Klásková
originální název: The Woman in Cabin 10
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2017
počet stran: 368
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Lo Blacklocková pracuje jako novinářka pro cestovatelský časopis Velocity už deset let a stále čeká na povýšení. Když její šéfka onemocní, naskytne se jí jedinečná příležitost, jak dokázat, co v ní je. Spolu s hrstkou cestujících z vyšší společnosti se zúčastní luxusní okružní plavby na soukromé jachtě po norských fjordech, která má příznačný název Polární záře, aby o tom napsala článek. Vše vypadá jako pohádka - noblesní kajuty, večeře ve velkém stylu, elegantní konverzace... Pro Lo tato pohádka však skončí, když v polotmě zahlédne, jak někdo srazí z paluby do moře nějakou ženu. Lo je jediná, kdo incident viděl, nikdo jí však nevěří - nejen, že nikdo z hostů nechybí, navíc ten večer vypila Lo víc alkoholu než je zdrávo, načež její historku někteří zpochybní...

Vydání této knihy jsem vyhlížela s velkou nedočkavostí a pomalu nemohla dospat dne, kdy se mi dostane do rukou a já ji otevřu. Teď po jejím dočtení mám pocit prázdnoty, přesto bych knize vytkla pár drobností, které se dozvíte níže.




Ruth Ware je anglická spisovatelka momentálně žijící v Londýně s manželem a malými dětmi. Vyrostla v Sussexu na jižním pobřeží Anglie a po vystudování manchesterské univerzity odjela  načas do Paříže, aby se zase vrátila zpět do Británie. Vystřídala mnoho zaměstnání než se uchýlila ke spisovatelské činnosti. Její prvotina In a Dark, Dark Wood (Všude kolem černý les, Leda 2016) se stala bestsellerem Sunday Times a New York Times. Jelikož jsem její prvotinu nečetla, což se ale chystám brzy napravit, nemohu porovnat, která z těchto dvou knih je lepší. Světově úspěšnější se však stala Žena z kajuty č. 10.

Tentokrát jako první zhodnotím obálku, která je naprosto dokonalá! Moc se mi totiž líbí efekt tekoucích kapek, které jsou patrné nejen na pohled, ale i na pohmat. Vše umocňuje částečně rozpitý název knihy a rozbouřené moře, které vidíme skrz kulaté okýnko, a máme pocit, že na lodi plujeme také.




Co se týče příběhu, musím zmínit jistou podobnost s knihou, kterou zná téměř každý čtenář, a sice s Dívkou ve vlaku. Podobné znaky tkví v tom, že i zde je hlavní hrdinka tak trochu závislá na alkoholu, kterého si dopřává často a ve velkém množství, a to i přesto, že by vlastně alkohol pít neměla, jelikož bere dlouhodobě antidepresiva, jež mohou mít v kombinaci s alkoholem nežádoucí účinky. Spolu s Lo na jachtě pluje i její expřítel Ben, který si tyto informace nenechá pro sebe. Z toho důvodu Lo nikdo nevěří. Navíc vše podtrhuje fakt, že na jachtě žádný z hostů nechybí. Je možné, že si ten incident Lo vybájila? Sama Lo si začne klást otázky, zda opravdu není paranoidní, ale i přesto začne na vlastní pěst pátrat, co to vlastně pod rouškou tmy ze své verandy viděla.

Žena z kajuty č. 10 je i přes svůj zdlouhavý začátek psána lehkým stylem, do kterého se snadno ponoříte, protože se čte prakticky úplně sama. Vše je tajemné a mlhavé a vy se spolu s Lo ocitáte na palubě lodi a doslova cítíte, jak se Polární záře houpe pod vašima nohama. Při autorčině popisu podpalubí si představujete malé, ač útulné kajuty, úzké chodbičky vedoucí až pod úroveň hladiny moře, které ještě více umocňují pocit stísněnosti. Do toho si představte, že se mezi vámi nachází vrah, před kterým není úniku, neboť jste na širém moři a přístav je v nedohlednu. Pátrali byste po tom, co se stalo nebo byste vzpomínku potlačili? Navíc, když se začnou dít další podivné věci? Jak si vysvětlíte zjištění, že kajuta č. 10, v níž se měl onen incident odehrát, je od začátku plavby neobsazená, přesto si Lo minulý večer od ženy, která byla ubytována právě v kajutě č. 10, půjčila řasenku?




Čtenáři vyvstává na mysl mnoho otázek, přičemž si představuje nejrůznější možné i nemožné scénáře, co se vlastně v noci stalo. I já jich měla hned několik, ale nakonec jsem byla vedle jak ta jedle. Asi sto stran před koncem se odhalí část pravdy, která mě upřímně zklamala. Rozpačitá jsem byla nejen ze samotného rozuzlení, ale i z toho, že ono rozuzlení přišlo tak brzy. Marně jsem přemýšlela, co se ještě na nadcházejících stranách bude dít a zda následující stránky předčí onen tajemný a mlhavý začátek. Nechci tvrdit, že samotné rozuzlení mě nepřekvapilo, ano, bylo překvapující a nečekané, ale já asi očekávala mnohem víc. Stále jsem však doufala, že mě autorka ještě překvapí, ale bohužel se tak nestalo. Samotný závěr byl nejen předvídatelný, ale na můj vkus i celkem rychlý a sentimentální.

I přesto, že je tu jistá podobnost s Dívkou ve vlaku, určitě se tím nenechte odradit. Rachel z Dívky ve vlaku byla mnohem větší troska, než naše Lo. Pokud bych však měla tyto dvě knihy srovnat, Dívka ve vlaku mě zasáhla mnohem více, a to z toho důvodu, že byla prvním thrillerem ve své kategorii a ovlivnila tak nejen budoucí čtenáře, ale i spisovatele.

Na závěr jedno varování: Pokud vás vytáčejí hlavní hrdinky, které se utápí v alkoholu a navíc trpíte klaustrofobií, tato kniha nebude pro vás tou správnou volbou, i když jistou šanci byste ji dát mohli. Knize totiž nechybí pořádná dávka napětí a jedna nevysvětlitelná záhada, které notně musíte přijít na kloub.


85 %


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Leda. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit přímo zde.
Continue Reading...

čtvrtek 19. října 2017

MINIRECENZE: Švábi | Červenka | Možná jednou


Hezké odpoledne milí čtenáři.



Dnes vám chci po dlouhé době představit opět tři minirecenze, které si tu schovávám už delší dobu. Konečně jsem se však dostala k úpravám, které tento článek nutně potřeboval a mohu jej tak pustit do světa.
Opět jsem však zapomněla jednu knížku vyfotit, a sice Možná jednou. Hledala jsem, hledala, ale fotku knížky z knihovny nějak nenašla...



Švábi│Jo Nesbø


Stručný obsah:
V jednom bangkockém nevěstinci je nalezen zavražděný norský velvyslanec. V zádech má nůž a v aktovce pedofilní snímky. Jelikož se jedná o choulostivou situaci a je nutné zabránit politickému skandálu, k případu povolají Harryho Holea, který má sehrát roli užitečného idiota a ve vší tichosti pachatele dopadnout. S vyšetřováním mu pomáhá thajská kolegyně, s níž začne odkrývat nebezpečné pozadí celého případu.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Švábi jsou mou třetí přečtenou knihou od norského autora Jo Nesba. Před několika lety jsem četla Nemesis, kniha mě tehdy hodně nadchla, ale asi nebylo to správné období na pokračování v autorových dalších knihách. Asi minulý rok jsem se rozhodla, že si sérii s Harrym Holem přečtu hezky popořádku od prvního dílu a začala jsem tedy Netopýrem. Ten mě bohužel hodně zklamal, vyšetřování v Austrálii mě nijak nenadchlo, vadila mi spousta zbytečných řečí o australských kmenech a zvycích a kniha mě nudila. Takže než jsem se rozhodla pro další díl, uběhla pěkná řádka měsíců. Myslím, že impulsem pro čtení této série byl film Sněhulák, který brzy vstoupí do kin. Prý je to Nesbova nejlepší kniha, tak jsem opravdu zvědavá a autor se prý s další a další knihou zlepšuje.

Stručné zhodnocení:
Musím říct, že Švábi mě nezklamali. Sice jsem se trochu bála thajského prostředí, přece jenom severské detektivky by se měly odehrávat na severu. Vyšetřování v Bangkocku mě bavilo, Harry Hole sršil vtipem a ač je to známý alkoholik, v tomto díle po celou dobu vyšetřování v Thajsku abstinoval. Případ byl pěkně zamotaný, ale Harry jej začal pomalu rozmotávat a na povrch vyplulo hodně zajímavých tajemství nejen z života mrtvého norského velvyslance. Nechyběly akční a nervydrásající scény, kdy šlo Harrymu o kejhák a samozřejmě nechyběly ani pořádné zvraty. Pachatele se mi odhalit nepodařilo, i když jisté podezření jsem měla. Jelikož nejsem namlsaná novějšími díly, z knihy jsem nadšená a přečetla jsem ji jedním dechem. Harry Hole je sympaťák, kterého si oblíbí nejeden čtenář, a to i přes jeho zálibu v alkoholu. V knihovně jsem si hned zarezervovala následující díl Červenka, na který se už moc těším.

Anotace:

V jednom bangkockém nevěstinci je nalezen norský velvyslanec v Thajsku. V zádech má nůž a v aktovce pedofilní pornosnímky. V Oslu vypuká na ministerstvu zahraničí panika, neboť velvyslanec měl úzké vazby na norského premiéra. Je bezpodmínečně nutné zabránit politickému skandálu. Opilý Harry Hole se zásobou vitamínu B nasedá do letadla, aby sehrál roli užitečného idiota. Jeho úkolem je případ vyřešit, ale přitom se do celé záležitosti co nejméně míchat. Harry se však do takové role vmanipulovat nenechá, a tak se hned po příletu do Bangkoku pouští spolu se svou thajskou kolegyní do vyšetřování. Brzy se ukazuje, že nejde jen o jednu náhodnou vraždu - za zdmi se cosi hemží a šramotí. Cosi, co nesnese denní světlo.

autor: Jo Nesbø
překlad: Kateřina Krištůfková
originální název: Kakerlakkene
nakladatelství: Kniha Zlín
rok vydání: 2013
počet stran: 394


100 %


✽ ✽ ✽ ✽ ✽


Červenka│Jo Nesbø

Stručný obsah:
V Norsku je na návštěvě prezident Spojených států amerických a Harrymu Holeovi se povede omylem postřelit agenta Secret Service. Aby se nehoda ututlala, je Harry povýšen a přeložen k tajné službě, která při mapování neonacistického prostředí narazí na informaci, že do Norska byla propašována puška Märklin. Harry se pouští do pátrání na vlastní pěst, protože je jasné, že tuto pušku chystá někdo použít. Pátrání jej zavede mezi norské válečné veterány, neboť počátky příběhu sahají až na sklonek druhé světové války. Mezitím potkává Harry svou životní lásku a zároveň řeší vraždu své kolegyně.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Tak tady je to celkem jednoduché. Jelikož jsem se pustila do přečtení celé série o Harrym Holeovi, po Švábech přišlo logicky na řadu další pokračování, tentokrát s názvem Červenka.

Stručné zhodnocení:
Oproti předchozímu dílu, který mě hodně bavil, mě tento tak trochu zklamal. Příběh mi přišel zbytečně zdlouhavý a natahovaný, často se děj nikam neposouval, přesto jsem však ráda, že jsem vytrvala, protože závěrečné rozuzlení bylo parádní. Jen ta cesta k němu až tak parádní nebyla. Plusem knihy jsou části odehrávající se za druhé světové války, přímo uprostřed bojů v Leningradu. V té době vzkvétá láska u dvou mladých lidí a jak to tak bývá, okolnosti jejich lásce nebudou přát. Harry to má tentokrát těžké, protože musí proniknout až do hluboké minulosti, v níž byla zaseta semínka nenávisti, která vybublala na povrch až nyní. Opět se v knize řeší i osobní radosti a strasti hlavního hrdiny, který tentokrát potkává svou životní lásku Ráchel, ale na druhou stranu řeší i životní ztrátu v podobě kolegyně Ellen, která byla za podivných okolností zavražděna. Čtenáři jsou však okolnosti vraždy včetně vraha známy, Harry Hole na ně bude muset teprve přijít, v tomto díle to bohužel nestihne. A proto nebudu otálet a v knihovně si zarezervuji další díl, jehož název zní Nemesis.

Anotace:

Píše se rok 1944. V zákopech u Leningradu na východní frontě bojuje jednotka norských vojáků v německých uniformách za věc, v niž věří: za svobodné Norsko. Vojáci pocházejí ze všech společenských vrstev, nesdílejí politické názory ani důvody své účasti v bojích. Nejodvážnější z nich, Daniel Gudeson, je zastřelen a jeho tělo je uloženo do masového hrobu. Po jisté době se však v jednom vídeňském lazaretu objeví zraněný voják, který o sobě tvrdí, že je Daniel Gudeson... A máme tu rok 1999. Do ulic Osla se vydává stařec, kterému právě jeho lékař sdělil rozsudek smrti. Stařec přemýšlí o válce. Ví, že ho před smrtí čeká ještě jedna mise. Vzápětí je nalezen jeden bývalý norský voják z východní fronty s podříznutým hrdlem. V téže době Harry Hole omylem postřelí během návštěvy prezidenta Billa Clintonta v Norsku jednoho agenta americké tajné služby. Harry je ke svému údivu povýšen na vrchního komisaře a přeložen k norské tajné službě. Ukáže se však, že byl takto odklizen do kanceláře, kde na něj čekají naprosto nudné a bezvýznamné případy, například prošetření činnosti gangu provozujícího ilegální obchod se zbraněmi, jenž je navázán na neonacistické prostředí. Harrymu a jeho parťačce Ellen Gjeltenové se ovšem podaří zjistit, že stopy pašeráků zbraní vedou až do řad osloské policie. Bezvýznamný případ už není bezvýznamný a roztáčí se kolotoč událostí.

autor: Jo Nesbø
překlad: Kateřina Krištůfková
originální název: Rødstrupe
nakladatelství: Kniha Zlín
rok vydání: 2014
počet stran: 578


80 %


✽ ✽ ✽ ✽ ✽



Možná jednou│Colleen Hoover



Stručný obsah:
Na své dvaadvacáté narozeniny nachytá Sydney svého kluka se svojí nejlepší kamarádkou a svět se jí v tu ránu zhroutí. Pomocnou ruku ji nabídne Ridge, kluk od naproti, kterého často slýchává hrát na kytaru ze svého balkónu. Dočasně se k němu a jeho přátelům nastěhuje a oba se začnou podílet na vzniku písní - Ridge skládá hudbu a Sydney texty. Tráví spolu více a více času a vzniká mezi nimi láska.  Život však není jednoduchý a nepíše se tak snadno, jak se píší texty k hudbě...

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Od Colleen Hooverové jsem četla pouze Ztracenou naději a Bez naděje, kdy první zmíněná kniha se mi líbila o dost více, než její volné pokračování. Když vyšla tato novinka, kterou recenzenti nadšeně vychvalovali, dostala jsem chuť si ji hned přečíst. Měla jsem štěstí a brzy jsem na ni narazila v knihovně a odnesla si ji domů.

Stručné zhodnocení:
Krásná a silná kniha plná krásných myšlenek a nádherných hudebních textů. I když je tato kniha primárně určena pro mládež a můžeme ji tedy zařadit do kategorie YA, do níž už dávno nespadám, užila jsem si ji na maximum.
Zajímavé na knize je především to, že autorka spolupracovala s hudebníkem, který ke knize složil hudbu a vznikl tak velice povedený soundtrack. Jakmile si načtete QR kód, který je umístěn v knize, můžete si k samotnému čtení knihy pustit i hudbu, která krásně doplní atmosféru při čtení.
Jelikož se jedná o romantickou knihu, je každému čtenáři hned na začátku jasné, kterým směrem se kniha bude ubírat a k jakému spěje konci. Hrdinové tady budou muset překonat hned několik překážek a cesta přes ně nebude vůbec jednoduchá. Kladně hodnotím také střídání vypravěčů (Sydney, Ridge), čímž nám kniha ukazuje zápletku z více rozměrů.
Anotaci jsem si četla jen jednou hned jak kniha vyšla, takže mě překvapila i hluchota hlavního hrdiny. Líbilo se mi, že Ridge svou hluchotu bere jako samozřejmou věc a neutápí se v depresích. Zajímavé bylo dozvědět se, jak vlastně neslyšící člověk skládá hudbu, tedy vnímáním vibrací.
Sydney byla holka od rány (a to doslova), i když na můj vkus i dost ubrečená a celkově se v knize prolijí potoky slz. Mě tedy neukápla ani jedna, ač situace k tomu kolikrát směřovaly. Čím to bylo, netuším :-) Na druhou stranu jsem si v knize užila i dost srandy a bavily mě vtípky, které si spolubydlící na sebe vymýšleli.
Knize dávám plný počet hvězdiček a doporučuji všem romantickým duším.

Anotace:

Sydney žila v dokonalém světě – dobrá škola, práce, skvělá kámoška i úžasný přítel. Jenže pak zjistí, že její přítel ji podvádí a nádherná bublina perfektní idylky praskne. Naštěstí je tu záhadný soused a jeho hudba, který dá Sydney novou naději. Ale psát písně, stejně jako žít vlastní život, není nikdy snadné…

autor: Colleen Hoover
překlad: Jana Jašová
originální název: Maybe Someday
nakladatelství: Euromedia
edice: Yoli
rok vydání: 2017
počet stran: 392


90 %


To je pro dnešek vše. Budu doufat, že jsem vás třeba některou minirecenzí inspirovala nebo naopak od přečtení knížky odradila, protože i to se může stát.
Vsadím se, že jsem jediná, která ještě nepřečetla všechny díly o Harym Holeovi...ale třeba se pletu.
Mějte se hezky a budu se těšit na vaše případné komentáře :-)


Continue Reading...

úterý 17. října 2017

RECENZE: Poslední dívka | Riley Sager

autor: Riley Sager
překlad: Jana Novotná
originální název: Final Girls
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 408
oficiální anotace


Členem tohoto klubu nechce být opravdu nikdo!


Moje zhodnocení:


Quincy Carpenterová se před deseti lety vydala s pěti přáteli na dovolenou do Pine Cottage a vrátila se sama. Jako jediná přežila hororový masakr. Stala se členkou klubu Final Girls, klubu, jehož název vymysleli novináři, a do takové skupiny nechce nikdo patřit. Jako Poslední dívka je označována i Lisa, která přišla o devět sester z vysokoškolského klubu po útoku teroristy nebo Sam, která přežila útok maskovaného muže během noční směny v Nightlight Inn. Média netouží po ničem jiném, než udělat rozhovor se všemi třemi dívkami najednou, jenž ony se snaží na prožité trauma zapomenout. V současné době je na tom Quincy díky xanaxu celkem dobře, stojí při ní její přítel Jeff, který pracuje jako veřejný obhájce, vlastní populární blog o pečení, krásný byt a mimo to všechno i policistu, který jí před léty zachránil život, když celá zakrvácená prchala lesem před násilníkem. Její mozek tragickou událost potlačil a minulost je pohřbena, ovšem jen do doby, kdy je Lisa nalezená mrtvá...

Nakladatelství Omega sice teprve vydání této thrillerové novinky připravuje (datum je stanoveno na 23.10.2017), ale já jsem dostala možnost seznámit se s touto knihou prostřednictvím recenzního výtisku již nyní. Jaký dojem na mne kniha udělala, se dozvíte v řádcích níže.

V této knize se opět setkáváme s podobným námětem, s nímž se poslední dobou roztrhl pytel, a sice s hrdinkou, která trpí ztrátou paměti, konkrétně v této knize hlavní hrdinka traumatizující vzpomínky sama potlačila, aby se s ošklivou minulostí lépe vypořádala. Poslední dobou mám na podobné knihy štěstí (nedávno třeba recenzovaná kniha Se záští) a zatím musím říct, že se mi tohle téma neokoukalo a hodně mě baví.




Tuto knihu bych sice za úplnou bombu, z níž bych si sedla na zadek, neoznačila, ale i tak se mi hodně líbila a rozhodně ji řadím mezi ty povedenější. Začátek byl trochu rozvláčnější, protože nás autorka nejprve musí seznámit s hlavní hrdinkou, s její minulostí i přítomností a kniha je víceméně popisná. Jelikož již samotná anotace toho prozradí více méně dost, máte delší dobu pocit, že se děj nikam neposouvá, protože chvíli trvá, než se přes ony "zvraty" uvedené v anotaci děj překlene. Stojí však za to vytrvat, neboť pak vás čeká neuvěřitelná jízda.

Musím pochválit autorku za to, jak skvěle dokáže manipulovat se čtenářem a vždy ho dostane přesně tam, kde ho chce mít. Drobné detaily vám často uniknou, protože se soustředíte jen na hlavní stopu. Asi v polovině jsem si myslela, že jsem vše odhalila a říkala si, že na mě autorka nemá. Dost jsem se spletla, protože konec, který vám přichystá, jen tak nečekáte. Závěr je opravdu překvapivý, i když trochu překombinovaný, celý příběh plyne totiž velice rozvláčně a konec je doslova nahuštěn mnoha zvraty, až jsem se zamýšlela nad možností pravdivosti celého příběhu, protože jsem měla pocit, že ne úplně vše zapadlo na své místo.




Kniha je vyprávěna prostřednictvím Quincy, přičemž kapitoly z jejího pohledu se střídají s kapitolami zasazenými o deset let dříve, přesně do onoho dne, kdy se tragická událost v Pine Cottage odehrála. Tyto kapitoly jsou psány v er formě, tedy pohledem třetí osoby a čtenář tak může nahlédnout do časových úseků předcházejících útoku šíleného vraha. Tyto kapitoly jsou skvělým pohonem, neboť obracíte stránku za stránkou a příběhem jste doslova pohlceni.

Co se týče postav, ty byly vykresleny velmi dobře, ale bohužel mi žádná nepřirostla k srdci. Hlavní hrdinka mi moc sympatická nebyla, její hlavní starostí byla denní dávka xanaxu a pokud se vyskytl sebemenší problém, hledala útěchu v něm. Rovněž mi vadilo její popírání skutečnosti, hrála si na strašnou hrdinku, jak se s minulostí vyrovnala, přitom bylo na první pohled jasné, že to tak úplně není pravda, což jí samozřejmě nezazlívám, jen to, že si to nechtěla přiznat, ani komukoliv jinému.

I když na podobné téma bylo napsáno již mnoho knih, tato svým zpracováním jistě nadchne nejednoho čtenáře. Autorce se totiž povedlo přijít s originální zápletkou, která je díky svému zajímavému zpracování dotažena téměř k dokonalosti. Bohužel téměř, protože některé čtenáře může odradit rozvláčný začátek nebo naopak překombinovaný konec.

Na závěr bych ještě ráda uvedla, že i přesto, že jsem měla k dispozici pouze brožovaný recenzní výtisk, chci pochválit obálku, která sice působí jednoduše, velmi se mi však líbí zvolený font písma a celkové barevné sladění obálky.

Poslední dívku bych doporučila především těm čtenářům, kteří nejsou až tak úplně zhýčkáni nejnovějšími bestsellery, protože i když je kniha opětovně přirovnávána ke Zmizelé, byť přímo Stephenem Kingem, nezaslouží si okamžité odsouzení, protože věřím, že tato často opakovaná formulka nejednoho čtenáře odradí. Autorka napsala originální příběh, který si své čtenáře jistě najde.


88 %


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Tato kniha vychází 23.10.2017 a pokud vás zaujala, blíže se o ní dozvíte zde a po jejím vydání ji můžete zakoupit zde.
Continue Reading...

čtvrtek 12. října 2017

RECENZE: Přes krvavé řeky | Karel Richter

autor: Karel Richter
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2017
počet stran: 374
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Podtitul knihy nazvaný Čs. východní odboj bez cenzury a legend hovoří za vše. Tato kniha přináší objevná a dosud neznámá fakta o počátcích formování československého východního odboje za druhé světové války tak, jak je ještě neznáte, neboť dříve byla často zkreslována komunistickou cenzurou a různými legendami. Autor tedy oprášil nejutajovanější archivní dokumenty a s větším časovým nadhledem se mu podařilo vrátit této kapitole dějin Čechů a Slováků historickou pravdivost. Některé informace, s nimiž autor přichází, jsou čtenářům málo známé (dozvíte se např. o bližších okolnostech obvinění Ludvíka Svobody ze špionáže a jeho postavení před válečný soud anebo o snahách SSSR uzavřít mír s Německem).




Této knihy a jejího zpracování jsem se trošku bála, přece jenom mé čtenářské zaměření se ubírá trochu jiným směrem, ale když se naskytla možnost přečíst si tuto knihu, váhala jsem jen chvíli. Druhá světová válka byla pro celý svět krutou zkušeností a i když od jejího konce uplynulo víc jak 70 let, stále je nutno si ji připomínat a nesmíme zapomenout ani na všechny její oběti, ať už to byli vojáci nebo civilisté. Ještě dnes se můžeme setkat s těmi, kteří vinou druhé světové války přišli o své nejbližší. Pro mladou generaci je tato válka už jen vzdálenou minulostí, která však žije natrvalo v každém z nás, ať už si to uvědomujeme nebo ne.




Autor nám v úvodním slově sděluje, jaké důvody jej vedly k napsání této publikace a zároveň bere část viny o zatajování a zkreslování pravdy o východním odboji podle politických potřeb ÚV KSČ na sebe, neboť tehdy pracoval jako vědecký pracovník Vojenského historického ústavu a musel se tehdejším směrnicím podřizovat, byť nerad, neboť se samozřejmě bál podstoupit riziko existenční likvidace. Myslím si, že mu to čtenáři s klidným srdcem odpustí, neboť tehdejší doba bohužel nepřála tomu, aby byly veřejnosti sdělovány pravdivé informace.

Přes počáteční zorientování se vám naskytne velmi čtivá publikace, která je oprostěna od suchých faktů, přesto nabitá faktografickými informacemi, často doplněná přímými svědectvími účastníků bojů (od prostých vojáků přes velitele) oživená vyprávěními obyvatelů ukrajinských vesniček, která jsou mnohdy očitými svědectvími, která si v sobě ponesou do konce života. Jejich životy mnohdy visely na vlásku, ale tito obyvatelé ukrajinských vesniček často různě pomohli československým vojákům (od poskytnutí přístřeší či jen jídla, po poskytnutí úkrytu přímo ve svých obydlích před německými vojáky). Často vás nejrůznější příběhy prostých lidí dojmou, neboť i v těchto krušných časech, jakými bezesporu druhá světová válka byla, vzkvétala láska, ale i nenávist. Nechybí ani vzpomínky významným osobností, úryvky dopisů a tehdejšího tisku či projevy nejrůznějších politiků.




Jelikož se jedná o literaturu faktu, kterou navíc napsal erudovaný člověk, nemám pochyby o pravdivosti a autentičnosti této publikace. Informace v knize obsažené byly pro mě novinkou ve všech směrech, neboť jsem se o československý východní odboj nikdy blíže nezajímala, což dnes považuji za chybu. V závěru nesmí chybět část s černobílými fotografiemi, které dotváří celkový obraz knihy. Pro bližší představu kniha disponuje i schématy bojů u Sokolova, včetně cesty, postupu a přesunu 1. čs. samostatné brigády. Na úplném závěru najdete všechny prameny a literaturu, ze kterých autor čerpal.

Pokud se zajímáte o druhou světovou válku a zároveň byste se rádi dozvěděli víc o českých a slovenských dějinách, které napsal sám život, neváhejte a tuto publikaci si nenechte ujít. 


90 %


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

sobota 7. října 2017

RECENZE: Vzestup raketových dívek | Nathalia Holt

autor: Nathalia Holt
překlad: Bc. Petr Štika
originální název: Rise of the Rocket Girls
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 354
oficiální anotace


Ženy, které nás hnaly kupředu.
Od raketových střel k Měsíci a Marsu.


Moje zhodnocení:


Tato kniha mě zaujala od prvních okamžiků, kdy jsem ji zaznamenala, protože koho by nelákalo téma vesmíru a počátky jeho dobývání? Navíc, když na tom měly jistou zásluhu ženy?

Koncem 40. let 20. století skupina nadšenců sestávající z Franka Maliny, Jacka Parsonse a Eda Formana, kterou lidé přezdívají kvůli velkému množství nepodařených experimentů jako Sebevražedné komando, zkouší další ze svých pokusů, jenž opět končí nezdarem. Doufají, že objeví vhodné palivo pro raketový pohon. V roce 1939 získává Sebevražedné komando grant od Národní akademie věd a tou dobou si volí i reprezentativnější jméno: výzkumný projekt GALCIT. Bylo to poprvé, co americká vláda investovala do výzkumu raketového pohonu. Cíl byl jasný: vyvinout letoun s raketovým pohonem. Tento projekt stál u vzniku pozdější Laboratoře proudového pohonu (JPL). Je to také poprvé, kdy jsou najímání matematici, aby řešili složité výpočty.




Původní záměr laboratoře změnila druhá světová válka, především 7. prosinec 1941, kdy Japonci zaútočili na Pearl Harbor. Najednou se Amerika ocitla ve válce a armáda potřebovala zvednout do vzduchu sedmitunový bombardér, což se JPL (Jet Propulsion Laboratory - Laboratoř proudového pohonu) nakonec povedlo a původně amatérská skupina slavila úspěchy.

Armáda zadávala nové požadavky, tentokrát chtěla střelu dlouhého doletu na raketový pohon, která by dokázala unést půltunovou hlavici na vzdálenost 160 km s rychlostí, aby unikla nepřátelským letounům. V říjnu roku 1945 doletěl raný prototyp do výše přibližně 60 km, bylo to poprvé, kdy se raketa dotkla "okraje vesmíru".




Členové JPL slavili další úspěchy s testováním raket, přesto původním záměrem JPL bylo pokořování vesmíru. JPL začala pracovat na raketě, která by byla schopná vynést do vesmíru družici. Projekt Orbiter, jak byl nazýván, však Ministerstvo obrany zatrhlo, protože kvůli sílícímu tlaku ze Strany sovětského svazu armáda požadovala, aby se JPL soustředila na balistické střely. JPL tentokrát pod projektem nazvaným Jupiter-C v tichosti stále pracovala na původním projektu. Velkým zklamáním pro členy JPL byl den 4. října 1957, kdy se Sovětskému svazu povedlo jako prvnímu vynést umělou družici Sputnik 1. Tento den odstartoval kosmickou éru lidstva.




Kniha popisuje počátky laboratoře od 40. let 20. století až po současnost, přičemž je rozdělena právě na časové úseky - 40. léta, 50. léta, 60. léta a 70. léta až současnost. Každá éra slavila určité úspěchy, ale potýkala se i s častými neúspěchy. Jak projekty rostly, byla potřeba zaměstnávat stále více výpočtářek, které ke své práci potřebovaly výhradně tužku, papír, logaritmické pravítko a později i kalkulačku Friden, která uměla sčítat, odčítat, násobit a dělit. Na jejich přesných výpočtech mnohdy závisely doslova lidské životy, stačila malá chyba a mohlo dojít ke katastrofě. Kniha se zaměřuje i na soukromé životy těchto žen, které často obětovaly práci v JPL celý svůj život. Většina z nich měla děti, i když skloubit domácnost s dětmi a prací bylo mnohdy nad jejich síly. I přesto se práce v JPL neuměly vzdát. V jejich životech sice převažovala čísla, uměly si však najít čas i na zábavu, jednou z nich byla volba Miss Řízená střela, která byla později přejmenovaná na Královnu vesmíru.




Pokud se bojíte nezáživného textu plného matematiky a vám nesrozumitelných formulací, vězte, že to tak není. Kniha je výsledkem rešerší a rozhovorů s bývalými zaměstnankyněmi JPL a je psána čtivou formou. Občas je potřeba maximální soustředění, informací je mnoho, ale já se celkem brzy do tohoto vzrušujícího příběhu ponořila a knihu přečetla prakticky na dva zátahy. Druhá půlka je navíc i dost napínavá, protože probíhal vesmírný závod mezi USA a SSSR a obě země se předháněly, kdo bude v čem první. Než byly různé vesmírné projekty spuštěny a čekalo se na to, zda budou mít úspěch či nikoliv, málem jsem si nervozitou okousala všechny nehty. Tato kniha je výjimečná i z toho důvodu, že nabízí zcela nový pohled na úlohu žen ve vědě a vrhá nové světlo jak na naši minulost, tak na to, kam budou směřovat naše další kroky. Po přečtení této knihy vám jména jako Barbara Paulsonová, Helen Lingová nebo Sue Finleyová už nebudou neznámá.




Musím vyzdvihnout i nádherné zpracování knihy, a to nejen zvenčí, kdy kniha oplývá opravdu krásnou obálkou, ale i uvnitř, neboť vám jako první do oka padnou originální předsádky, které jsou celé popsané matematickými vzorečky a výpočty. Navíc kniha obsahuje černobílé i barevné fotografie na křídovém papíře, které krásně doplňují celou publikaci.

Knihu doporučuji především těm čtenářům, kteří si rádi přečtou o ženách hrdinkách, jež mají velkou zásluhu na tom, že se Američanům povedlo dobýt vesmír a ukrást Sovětskému svazu nejedno prvenství.

95 %


Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud vás kniha zaujala, více se o ní dozvíte zde a zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

čtvrtek 5. října 2017

RECENZE: Láska podle Shakespeara 3 | Georgina Guthrie

autor: Georgina Guthrie
překlad: Kristýna Vítková
originální název: The Truest of Word
nakladatelství: Grada
edice: Cosmopolis
rok vydání: 2017
počet stran: 485
oficiální anotace



Moje zhodnocení:


S autorkou Georginou Guthrie jsem se poprvé setkala u prvního dílu Láska podle Shakespeara s podtitulem Daniel & Aubrey. Mé druhé setkání se odehrálo před pár měsíci s dílem druhým, jehož podtitul se nazývá Marná touhy snaha (recenze zde a zde). A konečně jsem měla možnost si přečíst i díl závěrečný Sen noci univerzitní, o němž si recenzi můžete přečíst níže.




Než se však dostaneme k samotné recenzi, shrňme si nejprve události z předchozích dílů.

Aubrey Priceová je studentkou torontské univerzity a vše naznačuje tomu, že svůj závěrečný semestr bakalářského studia v poklidu dokončí. To by se ale nesměl na katedře objevit nový asistent Daniel, do něhož se Aubrey na první pohled zamiluje. Ani jemu není tato chytrá a vtipná studentka lhostejná. Vztah mezi studentkou a učitelem je však na univerzitě tabu. Není to však jediná překážka. Daniel  je synem děkana Granta, u něhož si Aubrey přivydělává na svá studia a navíc je tu jedno temné tajemství z minulosti, které by mohlo stát nejen Danielovu pověst, ale byl by to i konec s jeho dosavadní kariérou. Milencům nezbývá než čekat, až Aubrey oficiálně dokončí studium na Torontské univerzitě, pak v jejich lásce už nebudou bránit žádné překážky. Cesta to však jednoduchá nebude. Do konce semestru zbývá celých 46 dní, Aubrey s Danielem si poctivě škrtají dny v kalendáři a čekání se zdá být nekonečné.


"Čas příští lásce málo přeje,
kdo raduje se, hned se směje..."
(VEČER TŘÍKRÁLOVÝ, JEDNÁNÍ DRUHÉ, SCÉNA TŘETÍ)


Konečně se dostáváme k třetímu a tedy i závěrečnému dílu. Co naše oblíbené hrdiny čeká tentokrát? Aubrey má po závěrečných zkouškách, které úspěšně absolvovala a zamilované dvojici nebrání nic v tom, aby se naplno oddali své vášnivé lásce, kterou museli držet na uzdě a navíc v absolutní tajnosti. Ještě jsou tu však poslední tři týdny do Aubreyiných promocí, které musejí společně zvládnout, než budou moct odtajnit svůj vztah před širokou veřejností.

Na první pohled se může zdát, že se třetí díl ponese v podobném duchu jako druhý, ale opak je pravdou. Erotické scény budou o něco peprnější a bude jich o mnoho více, také se dočkáme jakési zápletky, bez níž by kniha byla jen nudnou romantikou. Jak si jistě pamatujete z předchozího dílu,  který opět plynule navazuje na další, David Grant se ucházel o místo rektora, který nyní získal. Na jeho místo nastoupí nová děkanka Elaine Armstrongová, která nemá úplně nejlepší pověst. S Aubrey si samozřejmě nesednou, navíc se pro Aubrey po pracovní stránce změní dost věcí. To nejhorší na Aubrey však ještě čeká. Nová děkanka totiž nabude dojmu, že má Aubrey s bývalým děkanem milostný románek...Bohužel nebudou chybět ani překážky v podobě opětovných stínů z Danielovy minulosti...




Opět se však setkáme i s našimi vedlejšími hrdiny, kteří nesmí chybět ani v závěrečném díle. Penny a Brad se pilně připravují na svůj velký den, kdy si konečně řeknou ano, navíc se autorka zaměří i na Danielova bratra Jeremyho, kterému se ozve žena, jež zapříčinila smrtelnou nehodu jeho rodičů.

Co se týče velikosti knihy, i poslední díl je pěkný tlouštík, který má bez mála 500 stran, ale díky širšímu řádkování vám to ani nepřijde a kniha se čte hezky plynule a vcelku i rychle. Sto stran přečtete jako nic a najednou se už pomalu chýlíte ke konci. Obálka je opět moc hezky povedená, na omak příjemná s mírně vystouplým písmem a samozřejmě opět s vyobrazením kampusu, tentokrát zahaleným pod rouškou tmy. Z obálky na vás dýchne příjemná atmosféra až dostanete chuť začít studovat anglickou literaturu se zaměřením na Shakespeara. Opět je totiž kniha protkaná úryvky ze Shakespearových děl a sonetů, které dodávají knize onen pomyslný punc a tu správnou jiskru.


"Nepřítomnosti, zlou bys mukou byla, 
tvé samotě by nezbyla ta těcha,
myšlének lásky sladkých tíseň milá..."
(SONET 39)


Moc se mi líbil, stejně jako v předchozích dílech, autorčin styl, který je milý a vtipný a chytí vás za srdce. Oba naši hlavní hrdinové jsou sympatičtí lidé, s nimiž byste s radostí zašli na kávu, protože máte pocit, jako byste je znali celý život. Opět však mám výtku k jejich slovníku, který je opět plný vulgarismů, jenž se podle mého názoru do této romantické knihy absolutně nehodí. Přišlo mi, že do úst hrdinům jsou tyto vulgarismy až moc násilně vloženy a občas jsem se zamyslela, co tím autorka vlastně chtěla říct. Bez toho by se jednalo téměř o dokonalou knihu.

Jak už jsem výše trochu nakousla, čtení vám ubíhá pod rukama a čím více se blížíte konci, tím větší  máte strach, že se s hrdiny setkáváte naposledy, což je bohužel pravda. Nic však nebrání tomu se ke knihám opět vracet a užívat si s hrdiny jejich zakázanou lásku, která musela překonat mnoho překážek.




Kniha je pro fanoušky předešlých dílů doslova nutností a i když dopředu tušíte, jak to celé s Danielem a Aubrey dopadne, nemění to vůbec nic na tom, že si čtení užijete stejně dobře, jako u předchozích dílů.


90 %


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Grada, která tento titul vydala pod značkou Cosmopolis. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit přímo zde.



Continue Reading...

pondělí 2. října 2017

RECENZE: Nebeská hostina | Donald Ray Pollock

autor: Donald Ray Pollock
překlad: Lenka Faltejsková
originální název: The Heavenly Table
nakladatelství: MOBA (Moravská bastei)
rok vydání: 2017
počet stran: 408
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Píše se rok 1917, slunce žhne a pro chudého farmáře Pearla Jewetta a jeho tři syny nastává další den plný těžké dřiny jen s minimem jídla. Chytrý Cane a prchlivý Chimney sní o životě někde jinde, za to prostoduchý Cob je spokojený s tím, co má. Jednoho dne jejich otec nečekaně zemře a jeho synové se rozhodnou, že už nechtějí dřít na cizím a inspirováni brakovým románem Život a skutky Krvavého Billa Bucketa se vydávají loupit a vraždit. Jejich cesta je zavede do většího amerického města Meade v Ohiu, které leží na Středozápadě a pomalu se přizpůsobuje modernímu 20. století. S kapsami plných peněz z vyloupených bank od města očekávají, že jim splní všechno, o čem na venkově jenom snili, ale nakonec ráj, který si představovali, se velmi rychle může změnit v peklo...

"Cane se ohlédl na nejmladšího bratra. Chimney v rozedraném oblečení, se svěšenýma tenoučkýma rukama a vystupujícími žebry, jež se rýsovala pod košilí, vypadal strhaněji než dříve. Dokonce i Cob, který obvykle vydržel dva až tři dny bez jídla, aniž by ztratil na váze, začínal vypadat hubeně. Přišel čas opustit tohle místo, než skončí vedle prasečí ohrady všichni. "Po funuse mívaj lidi hostinu, ne?" nadhodil."

Donald Ray Pollock byl dosud pro mě neznámým autorem, od něhož jsem ještě nečetla žádnou knihu. Po bližším prozkoumání jsem zjistila, že u nás mu byla vydaná jen jedna s názvem Ďábel, která se stala velkou literární událostí a získala několik prestižních cen.

Než se pustím do samotné recenze, ráda bych pochválila obálku, která se dle mého názoru velmi povedla. Je vyvedena v barvách americké vlajky s vkusně zasazeným písmem v pozadí se třemi muži, kteří představují naše hlavní hrdiny.




Úvodem bych chtěla říct, že tato kniha není pro žádné slečinky ani dámičky. Kniha vám svou dobou i místem, kde se odehrává, připomene nejeden western, který jste mohli shlédnout v televizi. Tady je to však černé na bílém, ale pořádně barevné, naturalistické a syrové. Autor často nejde pro sprosté slovo daleko, takže pokud vám takové "chlapské" vyjadřování vadí, radši se knize obloukem vyhněte. Já sice nejsem žádná puritánka a takový slovník mi v knihách nijak zvlášť nevadí, občas jsem se však nad některými situacemi až začervenala. Nebeská hostina je určená spíše pro mužskou část populace, ale může se líbit i opačnému pohlaví, protože proti gustu... Krev, dřina a pot jsou tu na každodenním pořádku, autor si nedělá servítky i s mnohdy nechutnými situacemi, při jejichž představách se vám udělá nevolno. To vše podtrhuje hovorový jazyk, který je ostrý jako břitva.




Začátek se rozjíždí velice slibně, jednotlivé pasáže jsou věnovány nejen Jewettovic klanu, ale zpočátku se pravidelně střídají s Ellsworthovic rodinou, načež přichází další a další postavy, aby se všechny nakonec střetly. Postav je opravdu mnoho, párkrát mi dělalo problém zorientovat se v nich a asi tak v polovině knihy na mě z toho množství dýchla únava. Kniha jako by ztratila dech a děj se neustále točil na místě. Ovšem poté kniha nabrala ty správné obrátky a byla to jedna velká jízda, která mě nenechala vydechnout. Knihu jsem byla nucena odložit až poté, co jsem otočila na poslední stránku a dozvěděla se, jak to dopadlo. 

Tato kniha je bezesporu nejoriginálnějším dílem, jaké jsem kdy měla možnost přečíst. Nemohu však dát plný počet hodnocení, a to hlavně z důvodu velkého množství postav. Rovněž by mi nevadilo, kdyby se zredukoval počet stran, protože si myslím, že tím by kniha získala na svižnosti a udržela by si po celou dobu stejné tempo. 

Netroufám si tvrdit, zda se kniha bude líbit širšímu čtenářskému publiku, neboť děj je tak odlišný od ostatních thrillerů, které se momentálně objevují na pultech knihkupectví, že ji ani nedovedu připodobnit k jiné. Z knihy čiší originalita každým coulem, nenajdete dvě podobné postavy, každá je svým způsobem výjimečná, přesto se v knize najde spousta postav zvrácených. Na obálce knihy je velice výstižně řečeno: "Švédský stůl plný groteskních postav, uvězněných v příběhu jako v tlakovém hrnci.", s čímž mohu jen plně souhlasit.




Pokud vám nevadí drsnější příběhy, které však překypují originalitou, neměla by tato kniha uniknout vaší pozornosti.


88 %


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství MOBA. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...