autor: Nathalia Holtpřeklad: Bc. Petr Štika
originální název: Rise of the Rocket Girls
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 354
oficiální anotace
Ženy, které nás hnaly kupředu.
Od raketových střel k Měsíci a Marsu.
Moje zhodnocení:
Tato kniha mě zaujala od prvních okamžiků, kdy jsem ji zaznamenala, protože koho by nelákalo téma vesmíru a počátky jeho dobývání? Navíc, když na tom měly jistou zásluhu ženy?
Koncem 40. let 20. století skupina nadšenců sestávající z Franka Maliny, Jacka Parsonse a Eda Formana, kterou lidé přezdívají kvůli velkému množství nepodařených experimentů jako Sebevražedné komando, zkouší další ze svých pokusů, jenž opět končí nezdarem. Doufají, že objeví vhodné palivo pro raketový pohon. V roce 1939 získává Sebevražedné komando grant od Národní akademie věd a tou dobou si volí i reprezentativnější jméno: výzkumný projekt GALCIT. Bylo to poprvé, co americká vláda investovala do výzkumu raketového pohonu. Cíl byl jasný: vyvinout letoun s raketovým pohonem. Tento projekt stál u vzniku pozdější Laboratoře proudového pohonu (JPL). Je to také poprvé, kdy jsou najímání matematici, aby řešili složité výpočty.
Původní záměr laboratoře změnila druhá světová válka, především 7. prosinec 1941, kdy Japonci zaútočili na Pearl Harbor. Najednou se Amerika ocitla ve válce a armáda potřebovala zvednout do vzduchu sedmitunový bombardér, což se JPL (Jet Propulsion Laboratory - Laboratoř proudového pohonu) nakonec povedlo a původně amatérská skupina slavila úspěchy.
Armáda zadávala nové požadavky, tentokrát chtěla střelu dlouhého doletu na raketový pohon, která by dokázala unést půltunovou hlavici na vzdálenost 160 km s rychlostí, aby unikla nepřátelským letounům. V říjnu roku 1945 doletěl raný prototyp do výše přibližně 60 km, bylo to poprvé, kdy se raketa dotkla "okraje vesmíru".
Členové JPL slavili další úspěchy s testováním raket, přesto původním záměrem JPL bylo pokořování vesmíru. JPL začala pracovat na raketě, která by byla schopná vynést do vesmíru družici. Projekt Orbiter, jak byl nazýván, však Ministerstvo obrany zatrhlo, protože kvůli sílícímu tlaku ze Strany sovětského svazu armáda požadovala, aby se JPL soustředila na balistické střely. JPL tentokrát pod projektem nazvaným Jupiter-C v tichosti stále pracovala na původním projektu. Velkým zklamáním pro členy JPL byl den 4. října 1957, kdy se Sovětskému svazu povedlo jako prvnímu vynést umělou družici Sputnik 1. Tento den odstartoval kosmickou éru lidstva.
Kniha popisuje počátky laboratoře od 40. let 20. století až po současnost, přičemž je rozdělena právě na časové úseky - 40. léta, 50. léta, 60. léta a 70. léta až současnost. Každá éra slavila určité úspěchy, ale potýkala se i s častými neúspěchy. Jak projekty rostly, byla potřeba zaměstnávat stále více výpočtářek, které ke své práci potřebovaly výhradně tužku, papír, logaritmické pravítko a později i kalkulačku Friden, která uměla sčítat, odčítat, násobit a dělit. Na jejich přesných výpočtech mnohdy závisely doslova lidské životy, stačila malá chyba a mohlo dojít ke katastrofě. Kniha se zaměřuje i na soukromé životy těchto žen, které často obětovaly práci v JPL celý svůj život. Většina z nich měla děti, i když skloubit domácnost s dětmi a prací bylo mnohdy nad jejich síly. I přesto se práce v JPL neuměly vzdát. V jejich životech sice převažovala čísla, uměly si však najít čas i na zábavu, jednou z nich byla volba Miss Řízená střela, která byla později přejmenovaná na Královnu vesmíru.
Pokud se bojíte nezáživného textu plného matematiky a vám nesrozumitelných formulací, vězte, že to tak není. Kniha je výsledkem rešerší a rozhovorů s bývalými zaměstnankyněmi JPL a je psána čtivou formou. Občas je potřeba maximální soustředění, informací je mnoho, ale já se celkem brzy do tohoto vzrušujícího příběhu ponořila a knihu přečetla prakticky na dva zátahy. Druhá půlka je navíc i dost napínavá, protože probíhal vesmírný závod mezi USA a SSSR a obě země se předháněly, kdo bude v čem první. Než byly různé vesmírné projekty spuštěny a čekalo se na to, zda budou mít úspěch či nikoliv, málem jsem si nervozitou okousala všechny nehty. Tato kniha je výjimečná i z toho důvodu, že nabízí zcela nový pohled na úlohu žen ve vědě a vrhá nové světlo jak na naši minulost, tak na to, kam budou směřovat naše další kroky. Po přečtení této knihy vám jména jako Barbara Paulsonová, Helen Lingová nebo Sue Finleyová už nebudou neznámá.
Musím vyzdvihnout i nádherné zpracování knihy, a to nejen zvenčí, kdy kniha oplývá opravdu krásnou obálkou, ale i uvnitř, neboť vám jako první do oka padnou originální předsádky, které jsou celé popsané matematickými vzorečky a výpočty. Navíc kniha obsahuje černobílé i barevné fotografie na křídovém papíře, které krásně doplňují celou publikaci.
Knihu doporučuji především těm čtenářům, kteří si rádi přečtou o ženách hrdinkách, jež mají velkou zásluhu na tom, že se Američanům povedlo dobýt vesmír a ukrást Sovětskému svazu nejedno prvenství.
Koncem 40. let 20. století skupina nadšenců sestávající z Franka Maliny, Jacka Parsonse a Eda Formana, kterou lidé přezdívají kvůli velkému množství nepodařených experimentů jako Sebevražedné komando, zkouší další ze svých pokusů, jenž opět končí nezdarem. Doufají, že objeví vhodné palivo pro raketový pohon. V roce 1939 získává Sebevražedné komando grant od Národní akademie věd a tou dobou si volí i reprezentativnější jméno: výzkumný projekt GALCIT. Bylo to poprvé, co americká vláda investovala do výzkumu raketového pohonu. Cíl byl jasný: vyvinout letoun s raketovým pohonem. Tento projekt stál u vzniku pozdější Laboratoře proudového pohonu (JPL). Je to také poprvé, kdy jsou najímání matematici, aby řešili složité výpočty.
Původní záměr laboratoře změnila druhá světová válka, především 7. prosinec 1941, kdy Japonci zaútočili na Pearl Harbor. Najednou se Amerika ocitla ve válce a armáda potřebovala zvednout do vzduchu sedmitunový bombardér, což se JPL (Jet Propulsion Laboratory - Laboratoř proudového pohonu) nakonec povedlo a původně amatérská skupina slavila úspěchy.
Armáda zadávala nové požadavky, tentokrát chtěla střelu dlouhého doletu na raketový pohon, která by dokázala unést půltunovou hlavici na vzdálenost 160 km s rychlostí, aby unikla nepřátelským letounům. V říjnu roku 1945 doletěl raný prototyp do výše přibližně 60 km, bylo to poprvé, kdy se raketa dotkla "okraje vesmíru".
Členové JPL slavili další úspěchy s testováním raket, přesto původním záměrem JPL bylo pokořování vesmíru. JPL začala pracovat na raketě, která by byla schopná vynést do vesmíru družici. Projekt Orbiter, jak byl nazýván, však Ministerstvo obrany zatrhlo, protože kvůli sílícímu tlaku ze Strany sovětského svazu armáda požadovala, aby se JPL soustředila na balistické střely. JPL tentokrát pod projektem nazvaným Jupiter-C v tichosti stále pracovala na původním projektu. Velkým zklamáním pro členy JPL byl den 4. října 1957, kdy se Sovětskému svazu povedlo jako prvnímu vynést umělou družici Sputnik 1. Tento den odstartoval kosmickou éru lidstva.
Kniha popisuje počátky laboratoře od 40. let 20. století až po současnost, přičemž je rozdělena právě na časové úseky - 40. léta, 50. léta, 60. léta a 70. léta až současnost. Každá éra slavila určité úspěchy, ale potýkala se i s častými neúspěchy. Jak projekty rostly, byla potřeba zaměstnávat stále více výpočtářek, které ke své práci potřebovaly výhradně tužku, papír, logaritmické pravítko a později i kalkulačku Friden, která uměla sčítat, odčítat, násobit a dělit. Na jejich přesných výpočtech mnohdy závisely doslova lidské životy, stačila malá chyba a mohlo dojít ke katastrofě. Kniha se zaměřuje i na soukromé životy těchto žen, které často obětovaly práci v JPL celý svůj život. Většina z nich měla děti, i když skloubit domácnost s dětmi a prací bylo mnohdy nad jejich síly. I přesto se práce v JPL neuměly vzdát. V jejich životech sice převažovala čísla, uměly si však najít čas i na zábavu, jednou z nich byla volba Miss Řízená střela, která byla později přejmenovaná na Královnu vesmíru.
Pokud se bojíte nezáživného textu plného matematiky a vám nesrozumitelných formulací, vězte, že to tak není. Kniha je výsledkem rešerší a rozhovorů s bývalými zaměstnankyněmi JPL a je psána čtivou formou. Občas je potřeba maximální soustředění, informací je mnoho, ale já se celkem brzy do tohoto vzrušujícího příběhu ponořila a knihu přečetla prakticky na dva zátahy. Druhá půlka je navíc i dost napínavá, protože probíhal vesmírný závod mezi USA a SSSR a obě země se předháněly, kdo bude v čem první. Než byly různé vesmírné projekty spuštěny a čekalo se na to, zda budou mít úspěch či nikoliv, málem jsem si nervozitou okousala všechny nehty. Tato kniha je výjimečná i z toho důvodu, že nabízí zcela nový pohled na úlohu žen ve vědě a vrhá nové světlo jak na naši minulost, tak na to, kam budou směřovat naše další kroky. Po přečtení této knihy vám jména jako Barbara Paulsonová, Helen Lingová nebo Sue Finleyová už nebudou neznámá.
Musím vyzdvihnout i nádherné zpracování knihy, a to nejen zvenčí, kdy kniha oplývá opravdu krásnou obálkou, ale i uvnitř, neboť vám jako první do oka padnou originální předsádky, které jsou celé popsané matematickými vzorečky a výpočty. Navíc kniha obsahuje černobílé i barevné fotografie na křídovém papíře, které krásně doplňují celou publikaci.
Knihu doporučuji především těm čtenářům, kteří si rádi přečtou o ženách hrdinkách, jež mají velkou zásluhu na tom, že se Američanům povedlo dobýt vesmír a ukrást Sovětskému svazu nejedno prvenství.
95 %
Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud vás kniha zaujala, více se o ní dozvíte zde a zakoupit si ji můžete přímo zde.
Kniha vypadá vážně zajímavě. Moc pěkná recenze, spolu s názvem mě vyloženě nalákala. :)
OdpovědětVymazatDěkuji, to jsem moc ráda :-)
VymazatKniha vypadá fakt hezky, nicméně i tak si myslím, že by to nebylo nic pro mě :-)
OdpovědětVymazatTo chápu, je to spíše takový dokument a věřím, že kniha není pro každého :-)
VymazatJá myslím, že by tahle kniha nebyla pro mě, ale musím říct, že vypadá skvěle zpracovaná a i díky Tvé recenzi mě zaujala o něco více. ALe zda se k ní skutečně dostanu, to nevím :) Měj se hezky, Marcel :)
OdpovědětVymazatJak jsem napsala Pinky, určitě kniha není pro každého, kniha je psána formou dokumentu a jsou to takové dějiny dobývání vesmíru, dá se říct :-) Taky se měj moc hezky Kristý :-)
VymazatTuto knihu miluji, je krásná jak vzhledově, tak tím, co obsahuje. :) Zatím jsem se nedostala k tomu, sepsat na ní recenzi, nevím proč, ale nedokážu si srovnat myšlenky a dojmy tak, aby to někdo dokázal přečíst a nemyslel si, že mi přeskočilo. :D Ach jooo, jedno je ale jisté, kniha se mi strašně moc líbila a jsem ráda, že jí mám.
OdpovědětVymazatTvá recenze je suprová. :)
Taky pro mě nebylo psaní téhle recenze úplně nejlehčí, navíc spousta faktů, jmen, dat a všeho možného, že při psaní jsem si musela vzít knížku na pomoc a študovat to pomalu znovu, protože jsem polovinu z toho zapomněla :D
VymazatA moc děkuji za pochvalu, ráda si pak přečtu i tvou recenzi, až si utřídíš myšlenky :-)