RECENZE: Psychohry | Leona Deakin

By: Marcela Pudichová on 22:12

Share it Please

Tweet

autor: Leona Deakin

překlad: Jan Kozák

originální název: Gone (2019)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 307
anotace

Moje zhodnocení:

Čtyři lidé se ztratí v den svých narozenin. Zůstane po nich jen přání k narozeninám se slovy: Dárek pro tebe je tahle hra. Máš odvahu hrát? Policii zmizení těchto lidí nezajímá, až do doby, kdy jedna ze zmizelých osob spáchá vraždu. Policejní psycholožka Augusta Bloomová se společně s bývalým agentem MI6 Marcusem Jamesonem pustí do vlastního pátrání, když zmizí i matka mladé dívky Jane, kamarádka Marcusovy sestry Claire Když se začnou ztrácet další lidé, po nichž zbyde jen kartička se shora zmíněnými slovy, Augusta Bloomová pochopí, že mají co dočinění se zvráceným pachatelem, který si verbuje další podobně zvrácené „vojáky“. Co s nimi zamýšlí?

✽

Kniha Psychohry britské autorky Leony Deakin mě upoutala svou obálkou i anotací, která slibovala zvrácenou hru s myslí čtenáře, takže když ji nakladatelství Jota nabídlo k recenzi, neváhala jsem a zkusila si o ni napsat.

Začátek knihy se autorce povedl, neboť se čtenář setkává s podivnou hrou, jejíž pravidla jsou mu po delší dobu utajena. Může si tedy jen domýšlet, čím si zmizelé osoby procházejí a kdo vlastně tahá za všechny nitky. Když se ztratí kamarádka Marcusovy sestry, přemluví Marcus policejní psycholožku Augustu Bloomovou, aby mu pomohla při pátrání. Přece jenom je vystudovaná psycholožka a vyzná se v mysli lidí více, než on. Pátrání nabere nečekaný směr, když začnou pátrat v minulosti zmizelých lidí. Vodítko, které je spojuje, nebude lehké najít, ale Augusta má dost zkušeností si tyto střípky dát dohromady. Celý tento případ bude dost zapeklitý a o to více i nebezpečný. Je možné zachránit všechny zmizelé osoby?

Druhá dějová linka tvoří sezení Augusty Bloomové s mladou dívkou Seraphine, která byla přímým účastníkem při vraždě člověka a psychoterapie je jedním z prostředků, jak ji pomoct. Ač jsou obě dějové linky odlišné, v závěru se propojí a dojde k rozuzlení celé zápletky. 

Zápletka jako taková mi přišla vcelku originální, v žádné knize jsem se s podobnou psychologicky zvrácenou hrou takového formátu ještě nesetkala, ale bohužel se dle mého názoru autorce příliš nepovedlo celkové zpracování. 

Druhá polovina knihy na mě působila fádně, nepomohly tomu ani ne příliš dobře vykreslené postavy, ke kterým si nevytvoříte žádný bližší vztah. Na to, že se autorka chopila tématu psychologických her, jsem čekala i propracovanější postavy z psychologické stránky. Nic nového se nedozvíte ani ohledně mysli psychopata, o níž bylo napsáno již mnoho knih a dle mého názoru i lépe zpracovaných. 

Po skvělém začátku, jak jsem výše zmínila, přišel útlum v podobě nulové gradace příběhu, navíc zcela absentovalo napětí, které čtenář v dobrém thrilleru očekává. Konec byl předvídatelný a pachatele je možné odhalit už zhruba v polovině příběhu. 

Pokud rádi nahlížíte do mysli psychopata či jinak zvráceného pachatele, doporučím například sérii od Michaela Robothama, která mě v poslední době velmi nadchla.

Přesto bych Psychohry nezatracovala - své čtenáře (většinou tedy ne moc náročné) si jistě najde, jen se neupněte na slova, která knihu vyzdvihují jako "nervydrásající thriller". Toho se totiž v žádném případě nedočkáte. A to mě tedy dost zklamalo.

✰✰✰  

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.