autor: Anders de la Mottepřeklad: Helena Matochová
originální název: Slutet på sommaren
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2018
počet stran: 352
oficiální anotace
Moje zhodnocení:
Na konci léta roku 1983 dojde k zmizení pětiletého chlapce Billyho, který si hrál sám venku před domem. Rodina zburcuje sousedy a místní policii, která po něm ihned vyhlásí pátrání. Policie si zatím nedělá velké starosti, neboť doufá, že chlapec se jen ztratil v kukuřičném poli a brzy bude nalezen. Poté, co je v poli nalezena chlapcova bota, nabírá případ nové obrátky. Zdá se, že byl chlapec unesen a místní vesničané ihned označí pachatele, kterým by měl být Tommy Rooth, problematický člověk, který měl odjakživa konflikty se zákonem. Když nejsou nalezeny dostatečné důkazy a Tommy je poté propuštěn z vazby na svobodu, zmizí brzy i on neznámo kam...
Po dvaceti letech, kdy je na případ už dávno zapomenuto, potká Billyho starší sestra Veronica na skupinové terapii ve Stockholmu mladíka, který začne vyprávět o svém zmizelém kamarádovi, o kukuřičném poli, o chýši a dalších skrýších, které jsou Veronice důvěrně známy. Kdo je onen mladík? A proč se objevil zrovna teď? Brzy začnou na povrch vyplouvat dávná tajemství, která měla být radši navždy pohřbena.
✽
Konec léta je již šestou knihou autora, který je znám především svou trilogií GEIM (česky Game, 2013) o zneužívání moderních počítačových technologií a sociálních sítí, ale první, v níž se nevěnuje počítačovým technologiím. Anders de la Motte je bývalým policistou, který momentálně pracuje jako mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb, ale v minulosti ještě pracoval například na pozici šéfa ochranky jedné z největších IT firem. Dnes je již dvojnásobným držitelem Swedish Academy of Crime Writers´Award.
Ještě předtím, než se dostanu ke zhodnocení knihy, bych ráda ohodnotila obálku. Přiznám se, že je to právě obálka, která mě na první pohled upoutala a rozhodla o koupi knihy. Obálka je velmi povedená, lahodí oku, přičemž pozadí přesně vystihuje název a samotný příběh.
Pokud jde o samotný příběh, ten nejprve začíná prologem s označením doby, tedy léta roku 1983. Čtenář sleduje očima pětiletého chlapce, kterak se při honbě králíčka zatoulal daleko za statek a skrz díru v plotu se najednou ocitl v kukuřičném poli, přičemž je zakončen zoufalými výkřiky volající mámu. Poté se přesouváme v čase o dvacet let, ocitáme se ve Stockholmu na skupinové terapii, kterou vede Veronica, Billyho starší sestra. Čtenář tedy sleduje dvě časové roviny, kdy se střídá současnost s minulostí a čtenář má tak možnost nahlédnout do událostí bezprostředně jdoucími po onom zmizení. Vyšetřování se tehdy ujal Krister Månsson, velitel policejního okrsku, který se spolu s obyvateli vesnice ihned pustil do pátrání. Všichni byli přesvědčeni o tom, že Billy jen zabloudil ve vysokých klasech kukuřice, navíc potmě, a nemůže najít cestu zpět. Utvořená rojnice nachází Billyho modrou tenisku, což mění dosavadní teorii o ztracení, a v tu chvíli přichází na mysl únos.
Číst o ztracených či unesených dětech není nikdy snadné a pokud má člověk sám děti, prožívá to o to hůř. Přesto jsem byla hodně nalákána obálkou a řekla si, že snad toto téma zvládnu. Některé pasáže se sice nečetly úplně nejlíp, jedna scéna mě dokonce emočně vyždímala, ale co se týče celkového dojmu, ten nebyl tímto tématem nijak narušen.
Konec léta není ani detektivkou v pravém slova smyslu, ba ani thrillerem, jedná se o čisté kriminální drama s detektivními prvky. I když v dějové lince odehrávající se v minulosti vede vyšetřování velitel policie, tato linka pouze zpětně dokresluje, jak probíhalo vyšetřování, protože je čtenáři ihned jasné, že byl případ odložen a Billy nebyl nikdy nalezen. Hlavní dějová linka se totiž odehrává v přítomnosti, o dvacet let poté, kdy se na minulé události již dávno zapomnělo. Veronica však nezapomněla nikdy, stále cítí ve svém srdci otevřenou ránu, a to nejen u vzpomínek na svého malého brášku, ale také u matky, která udělala pro ni velmi nepochopitelnou věc. Ta ji užírá dodnes a nejspíš i proto vystudovala psychologii a věnuje se skupinové terapii zaměřené na sdílení zármutku. Zármutek cizích lidí jí dodává sílu a chuť do života, je pro ni jako droga. Čtenář velmi brzy pochopí, že Veronica je nevyrovnaná osobnost, která si svá traumata z dětství nesla až do dospělosti. Není to tak dávno, co se zhroutila, navíc dostala úředně potvrzený zákaz styku s bývalým milencem.
Autorovi se povedlo velmi dobře vykreslit hlavní hrdinku, co se týče jejích charakterových vlastností a přiblížit čtenáři její ztrátu a pocit ukřivděnosti, neboť musela velice rychle dospět a jakmile dovršila plnoletosti, odstěhovala se z vesnice daleko do hlavního města. Zmizení Billyho narušilo veškeré rodinné vazby, jak mezi rodiči samotnými, neboť matka se zhroutila a prakticky nikdy se z toho nevzpamatovala, tak i mezi sourozenci. Veroničin starší bratr Mattias se jí po té události odcizil a už nikdy nebylo nic jako dřív. Do rodiny patří i strýc z matčiny strany Harald, který rodině vládne pevnou rukou a chrání ji.
Během čtení se mi vybavila jiná, dle mého názoru podobná kniha, a sice Mlhy Ölandu od Johana Theorina. V ní se též řeší dávné zmizení malého chlapce, ale pokud bych měla srovnat například atmosféru a popisy prostředí, Theorinovi se v tomhle málokdo vyrovná. Konec léta mi ve srovnání s Mlhami Ölandu tak přišel o něco slabší.
Kniha je psána čtivě, i když můžete mít v první polovině pocit, že se skoro nic neděje a děj tolik neodsýpá. Druhá polovina je na tom podstatně lépe, přesto jsem byla ze závěru mírně rozčarovaná, neboť na můj vkus vyložil autor všechny karty až moc rychle a najednou. Děj se tím ochudil o překvapivý závěr, takže na čtenáře nečekal pověstný "wow efekt". Během čtení jsou sice čtenáři odhaleny některé zásadní události, přesto si autor samotné rozuzlení nechal až na závěr, které sice bylo zajímavé a překvapivé, ale nemělo ten správný efekt. Je to škoda, protože autor měl celou zápletku promyšlenou dobře, na konci do sebe vše zapadlo a zpětně dalo smysl. Jediné, co mi nedávalo smysl, byl prolog, nenašla jsem na konci žádnou provázanost, z čehož jsem byla mírně na rozpacích.
Přesto knihu hodnotím velice kladně a za přečtení rozhodně stojí. Pokud máte rádi knihy, ve kterých se řeší dávná rodinná tajemství a záhadná zmizení prostá jakýchkoliv krvavých scén, nebudete zklamáni.
Ještě předtím, než se dostanu ke zhodnocení knihy, bych ráda ohodnotila obálku. Přiznám se, že je to právě obálka, která mě na první pohled upoutala a rozhodla o koupi knihy. Obálka je velmi povedená, lahodí oku, přičemž pozadí přesně vystihuje název a samotný příběh.
Pokud jde o samotný příběh, ten nejprve začíná prologem s označením doby, tedy léta roku 1983. Čtenář sleduje očima pětiletého chlapce, kterak se při honbě králíčka zatoulal daleko za statek a skrz díru v plotu se najednou ocitl v kukuřičném poli, přičemž je zakončen zoufalými výkřiky volající mámu. Poté se přesouváme v čase o dvacet let, ocitáme se ve Stockholmu na skupinové terapii, kterou vede Veronica, Billyho starší sestra. Čtenář tedy sleduje dvě časové roviny, kdy se střídá současnost s minulostí a čtenář má tak možnost nahlédnout do událostí bezprostředně jdoucími po onom zmizení. Vyšetřování se tehdy ujal Krister Månsson, velitel policejního okrsku, který se spolu s obyvateli vesnice ihned pustil do pátrání. Všichni byli přesvědčeni o tom, že Billy jen zabloudil ve vysokých klasech kukuřice, navíc potmě, a nemůže najít cestu zpět. Utvořená rojnice nachází Billyho modrou tenisku, což mění dosavadní teorii o ztracení, a v tu chvíli přichází na mysl únos.
Číst o ztracených či unesených dětech není nikdy snadné a pokud má člověk sám děti, prožívá to o to hůř. Přesto jsem byla hodně nalákána obálkou a řekla si, že snad toto téma zvládnu. Některé pasáže se sice nečetly úplně nejlíp, jedna scéna mě dokonce emočně vyždímala, ale co se týče celkového dojmu, ten nebyl tímto tématem nijak narušen.
Konec léta není ani detektivkou v pravém slova smyslu, ba ani thrillerem, jedná se o čisté kriminální drama s detektivními prvky. I když v dějové lince odehrávající se v minulosti vede vyšetřování velitel policie, tato linka pouze zpětně dokresluje, jak probíhalo vyšetřování, protože je čtenáři ihned jasné, že byl případ odložen a Billy nebyl nikdy nalezen. Hlavní dějová linka se totiž odehrává v přítomnosti, o dvacet let poté, kdy se na minulé události již dávno zapomnělo. Veronica však nezapomněla nikdy, stále cítí ve svém srdci otevřenou ránu, a to nejen u vzpomínek na svého malého brášku, ale také u matky, která udělala pro ni velmi nepochopitelnou věc. Ta ji užírá dodnes a nejspíš i proto vystudovala psychologii a věnuje se skupinové terapii zaměřené na sdílení zármutku. Zármutek cizích lidí jí dodává sílu a chuť do života, je pro ni jako droga. Čtenář velmi brzy pochopí, že Veronica je nevyrovnaná osobnost, která si svá traumata z dětství nesla až do dospělosti. Není to tak dávno, co se zhroutila, navíc dostala úředně potvrzený zákaz styku s bývalým milencem.
Autorovi se povedlo velmi dobře vykreslit hlavní hrdinku, co se týče jejích charakterových vlastností a přiblížit čtenáři její ztrátu a pocit ukřivděnosti, neboť musela velice rychle dospět a jakmile dovršila plnoletosti, odstěhovala se z vesnice daleko do hlavního města. Zmizení Billyho narušilo veškeré rodinné vazby, jak mezi rodiči samotnými, neboť matka se zhroutila a prakticky nikdy se z toho nevzpamatovala, tak i mezi sourozenci. Veroničin starší bratr Mattias se jí po té události odcizil a už nikdy nebylo nic jako dřív. Do rodiny patří i strýc z matčiny strany Harald, který rodině vládne pevnou rukou a chrání ji.
Během čtení se mi vybavila jiná, dle mého názoru podobná kniha, a sice Mlhy Ölandu od Johana Theorina. V ní se též řeší dávné zmizení malého chlapce, ale pokud bych měla srovnat například atmosféru a popisy prostředí, Theorinovi se v tomhle málokdo vyrovná. Konec léta mi ve srovnání s Mlhami Ölandu tak přišel o něco slabší.
Kniha je psána čtivě, i když můžete mít v první polovině pocit, že se skoro nic neděje a děj tolik neodsýpá. Druhá polovina je na tom podstatně lépe, přesto jsem byla ze závěru mírně rozčarovaná, neboť na můj vkus vyložil autor všechny karty až moc rychle a najednou. Děj se tím ochudil o překvapivý závěr, takže na čtenáře nečekal pověstný "wow efekt". Během čtení jsou sice čtenáři odhaleny některé zásadní události, přesto si autor samotné rozuzlení nechal až na závěr, které sice bylo zajímavé a překvapivé, ale nemělo ten správný efekt. Je to škoda, protože autor měl celou zápletku promyšlenou dobře, na konci do sebe vše zapadlo a zpětně dalo smysl. Jediné, co mi nedávalo smysl, byl prolog, nenašla jsem na konci žádnou provázanost, z čehož jsem byla mírně na rozpacích.
Přesto knihu hodnotím velice kladně a za přečtení rozhodně stojí. Pokud máte rádi knihy, ve kterých se řeší dávná rodinná tajemství a záhadná zmizení prostá jakýchkoliv krvavých scén, nebudete zklamáni.
85 %
Tedy ty umíš nalákat :) O téhle uvažuji a díky tobě jsem ještě víc nalomená :-)
OdpovědětVymazatTo je účel :-) a beru to jako pochvalu. Pouvažuj a jestli si ji nakonec opravdu pořídíš, budu hodně zvědavá na tvé dojmy :-)
VymazatPěkná recenze, i mě si na knihu nalákala, a to už je co říct. Protoře se jedná o žánr úplně mimo mě. :))
OdpovědětVymazatTak to jsem ráda a moc děkuji :-)
VymazatSkvělá recenze, kniha na mě teď skáče úplně všude a nejspíš jí neodolám. Thrillery miluju.
OdpovědětVymazatDěkuji :-) Určitě se po ní poohlédni, stojí za to :-)
VymazatDěkuji za recenzi,přesvědčila mě,že bych si knihu měla brzy přečíst.
OdpovědětVymazatNemáš zač :-) Budu se těšit na tvé dojmy :-)
VymazatJak jsme si už někde psaly, Konec léta mě zaujal, čekala jsem na Tvou recenzi, no a pořídím si to, to je jasné :) Díky Marcelko! :)
OdpovědětVymazatNemáš zač Kristý, doufám, že nezklame :-)
VymazatNad knihou jsem přemýšlela, ale až tvoje recenze mě přesvědčila, že si ji chci přečíst. Takže děkuji! :-)
OdpovědětVymazatJé, tak to jsem ráda, to potěší :-)
VymazatO knize jsem už četla a stejně jako tebe, i mě zaujala obálka. Ale až dosud jsem nevěděla, jestli se do ní někdy pustím. Teď vím, že určitě, protože toto si nenechám ujít :D
OdpovědětVymazatTo bys neměla :D Určitě stojí za přečtení :-) Obálka je nádherná, ta zaujme určitě každého :-)
VymazatNo co dodat? Když už tu bylo vše v předešlých komentářích řečeno? :)
OdpovědětVymazatJako JO! Jdu do ní! Přesvědčila jsi mě ...
Sfouknu tím rovnou dvě mouchy jednou ranou (=knihou📖). A to: objednávku KK probíhajícího katalogu a čtenářskou vyzvu: Žánr, který běžné nečtete!
Diky! Jsem ráda, že jsem se k tvé recenzi konečně dostala :)))
Fakt? Teda, tak to jsem ráda, budu doufat, že se ti knížka bude líbit :-) A ještě máš nějaké knihy vyhlédnuté z KK?
VymazatA moc děkuji :-)
Pár jich vyhlédnutých mám, ale asi koupím jen tuhle jednu,) Chci se držet svého “stopstavu” :-D
VymazatTak to tě obdivuji :-) Ale musím říct, že únor bude co se týče přírůstků určitě nejslabší měsíc za posledních hodně měsíců :D Takže jsem na tebe taky trochu pyšná :-))
VymazatNa sebe samozřejmě, ale na tebe taky :D
Vymazat