RECENZE: Mrtvé město | Camilla Sten

autor: Camilla Sten

překlad: Adriana Kubrychtová
originální název: Staden (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2020
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

Mrtvé město Camilly Sten mě zaujalo už při vydání. Po příbězích, ve kterých hraje hlavní roli záhada, doslova prahnu. Nemohla jsem si tedy nechat uniknout ani tuto novinku od nakladatelství Metafora, která mi byla zaslána k recenzi.

Hlavní vypravěčkou je Alice, producentka, která si brzy uskuteční svůj sen. Chystá se natočit dokumentární film o Silvertjärnu, městečku ve Švédsku, v němž v padesátých letech zmizelo beze stopy téměř 900 jeho obyvatel. Alici tahle záhada vždycky fascinovala, nejspíš i proto, že v městečku vyrostla její babička, která zde ztratila všechny příbuzné. Nyní se Alice vydává do městečka se skupinou přátel, aby zjistili a zaznamenali, co se tehdy stalo. Když přijedou, zjišťují, že nejsou v Silvertjärnu tak docela sami...

Příběh začíná mrazivým prologem odehrávajícím se na konci 50. let, kdy dva policisté přijíždějí k ohlášené události ve městečku Silvertjärn. Nejen, že nepotkají jediného jeho obyvatele, ale na náměstí objeví něco strašného. Poté se ozve pláč dítěte. 

Autorce se podařilo již od prvních stránek navodit tu správnou atmosféru, která k těmto typům příběhů nevyhnutelně patří. Nepříjemné mrazení v zádech, napjaté očekávání, co přinesou další stránky a k tomu i scény, které vás mají vyděsit. 

Mrtvé město není jen názvem knihy, ale především projektu, který má producentku Alici uvést do světa dokumentaristiky a filmu. Jen s malým rozpočtem se snaží o nemožné. Přesto je odhodlaná jít si za svým snem, a to takříkajíc přes mrtvoly. V partě se nachází Alicina kamarádka Tone, která něco skrývá, spolužačka ze studií Emmy, s níž má Alice nevyřízené účty, kamarád a sponzor Max a Emmyin přítel Robert. Na prozkoumání městečka a natáčení mají pouhých šest dní. Zdá se to jako krátká doba, ale odehraje se v ní neskutečně mnoho událostí a zvratů.

Autorka si skvěle pohrála s charaktery postav. I přesto, že děj vypráví Alice, budete s napětím sledovat, co s postavami udělá město duchů, jakým Silvertjärn beze sporu je. Městečko zamrzlo v padesátých letech, lidé své domovy opustili ve spěchu, mnohdy s hrnkem uvařené kávy na stole či při rozdělané práci. Jako by se zde zastavil čas. Už ten pocit, že nevíte, co se zde odehrálo, že všichni najednou zmizeli, nahání husí kůži. Se stejnými pocity se vyrovnávají i postavy, do jejichž mysli se vkrádají obavy, zda jsou v městečku skutečně sami. Budou je provázet stíny ve tmě, smích na videu, hlasy ve vysílačce a ještě mnohem víc. Nakonec zmizí jeden člen party.

Celou dobu jsem přemýšlela, co za zmizením obyvatel vězí. Když jsem se však dozvěděla, že konec je postaven na reálném základě a rozuzlení je logické, tím více můj mozek vyvíjel další a další teorie. A přesně tím reálným základem, na němž je vybudován závěr, si mě autorka získala. Navíc děj provází dopisy z minulosti adresované Alicině babičce či pohledy do minulosti. Zlehka, ale za to nevyhnutelně do sebe různé střípky s blížícím se koncem pomalu zapadají a vy odkrýváte jedno velké tajemství, které stálo za zmizením téměř 900 obyvatel jednoho malého, do té doby nevýznamného, městečka, které kdysi prosperovalo důlní činností.

Pokud máte chuť na vynikající thriller, kterému nechybí hororová atmosféra a pořádná dávka napětí, zaměřte se na Mrtvé město, u něhož vám zaručuji, že jej přečtete jedním dechem.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Martině Havlové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Mrtvé město, pokud vás zaujala, můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Smrt jako umění | Laurence Anholt

autor: Laurence Anholt
překlad: Lubomír Veselý
originální název: Art of Death (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 320
anotace

Moje zhodnocení:

Na knihu Smrt jako umění britského autora Laurence Anholta jsem četla několik pozitivních recenzí a spojení policistky a mystika jakožto vyšetřovací dvojice mě lákalo k přečtení. Jak mé hodnocení nakonec dopadlo, si můžete přečíst v recenzi níže.

Slavná umělecká performerka Kristal Havfruenová je na své vernisáži nalezena v nádrži plné formaldehydu mrtvá. Její manžel se ještě pokusí o její záchranu. Rozbije sklo a pokusí se dát manželce dýchání z úst do úst. Kvůli formaldehydu však skončí Kristalin manžel v nemocnici. Policie začne pátrat v úzkém rodinném kruhu. Kdo mohl chtít kontroverzní umělkyni zabít?

Na první pohled komplikovaného případu se ujme Shanti Joyceová. Po rozvodu a předchozím zpackaném případu byla nedávno převelena z Londýna do Yeovilu. Bojí se však dalšího neúspěchu a tak požádá o pomoc Vincenta Caina zvaného Veggie, který působí dost podivínsky. Cain je však znám svou dokonalou intuicí, a proto spojí síly s pragmatickou Shanti. Podaří se jim dopadnout vraha?

Ještě jsem nečetla detektivku, ve které by hrálo hlavní roli umění. Byla jsem na ni proto velmi zvědavá a na čtení se těšila. Vykreslení na první pohled zajímavě působící dvojice, na níž je perfektně vyobrazeno, že protilady se přitahují, se podle mého názoru autorovi příliš nepovedlo. Autor se snažil napsat charakterově zcela odlišné postavy, které se při práci budou doplňovat - na jedné straně nohama na zemi stojící žena, na straně druhé budhista a mystik, který rád filozofuje. Podle mého názoru toto spojení příliš nefungovalo a působilo strojeně a vykonstruovaně. Postavy jsem si nedokázala zhmotnit, a tak zůstaly pouze na papíře. Hlavní ženskou postavu jsem si neoblíbila a nesympatizovala s ní. Cain byl na tom o dost lépe, ale i tak měl své mouchy. Hlavní postavy mi tak vůbec nesedly.

Děj se točí okolo umění a policejní dvojice pátrá pouze v uzavřeném rodinném kruhu. Takové detektivky mám ráda. Zde bohužel nefungovalo nic tak, jak bych očekávala. Čekalo na mě jen nudné a rutinní vyšetřování opepřené barvitou minulostí mrtvé Kristal a její rodiny. "Chlapec jménem Art" byl vcelku originální, stejně tak díla, která Kristal po celou svou kariéru umělkyně vytvořila. Tyhle nápady se mi líbily a autora chválím.

Bohužel v knize chyběl jakýkoliv náznak napětí či motivace k dalšímu čtení. Podle mého názoru se jedná jen o průměrnou detektivu, na kterou si za pár dní už ani nevzpomenu. Škoda, přitom našlápnuto měla dobře.

Přesto bych nerada knihu zatracovala. Pokud vás láká nezvyklé spojení detektivní dvojice, máte rádi umění a nevadí vám spíše poklidnější detektivní vyšetřování prosté akčních scén, mohla by vás kniha Smrt jako umění zaujmout.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Náledí | Carin Gerhardsen

autor: Carin Gerhardsen
překlad: Helena Matocha
originální název: Det som göms i snö (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 376
anotace

Moje zhodnocení:

Auto je pro Jeanette a jejího milence jedinou možností, jak se tajně scházet. Tentokrát se vydají kolem strže na opuštěnou lesní cestu. Místem projíždí také Sandra, kterou sveze náhodný řidič. Kvůli náledí dojde k neštěstí, které vede ke smrti jedné z osob. Co je však skutečnou příčinou úmrtí? Byla tato smrt nutná nebo se jí dalo předejít? Pomsta bývá vždy velmi silným motivem a někteří si dokáží jít tvrdě za svým.

✽

Knihu Náledí vydalo nakladatelství Metafora a napsala ji švédská autorka Carin Gerhardsen, která milovníkům severských detektivek není neznámá. Jak na mě tato detektivka s psychologickými prvky zapůsobila, se dozvíte v recenzi níže.

Autonehoda. Od té jediné se odvíjí celý příběh, v němž budou vládnout lži, pochybnosti, výčitky svědomí, ale i pomsta. Autonehodu a její následky či případné stopy zakryje sníh a teprve po oblevě vyjdou na světlo hrůzné skutečnosti. Někdo o nehodě však ví více, než by se na první pohled zdálo.

Děj je vyprávěn ve dvou časových rovinách, tedy v období před autonehodou a po ní. Střídají se také vypravěči, kterých není mnoho. Zpočátku se střídá ve vyprávění Jeanette se Sandrou, poté se přidá i Kerstin a Jan. Kdo je však kdo? Autorka si se čtenáři bude už od prvních stránek pohrávat. Nic nebude takové, jaké by se na první pohled zdálo. A to nejen co se týče příběhu samotného, ale také jeho postav. Zpočátku se v nich čtenář může ztrácet, nejsou jednoznačné, mají za úkol mást a postupně vyplouvají na povrch drobné střípky, díky kterým si čtenář pomalu skládá celý obrázek, a to opět nejen o postavách, ale o celém ději. 

Začátek vás ihned vtáhne, pomohou tomu i krátké úderné kapitoly, které vám nedovolí knihu vůbec odložit. Já jsem se jen v domnění, že knihu na chvíli otevřu a přečtu pár stránek, za velmi krátkou dobu ocitla již na sté stránce a nehodlala jsem se čtením přestat. Laťka je tedy nastavena velmi vysoko, ale čím více se čtenář blíží k závěru, tím tempo příběhu spíše zpomaluje. Naštěstí se tedy nezastaví úplně, ale jako by poslední třetina zvolna ztrácela dech. Myšlenky hrdinů byly občas zdlouhavé a možná zbytečně zbržďovaly celý děj. 

Velkým problémem pro mě byly asi postavy, k žádné z nich jsem si totiž nevytvořila bližší vztah. Ani jedna z nich mi nebyla sympatická, a to nejen jejími činy, ale i jejím chováním. Každá se sice snažila své problémy vyřešit po svém, ale ne vždy je vzala za správný konec. Některé scény a dialogy mi nepřišly příliš uvěřitelné, zejména ty, odehrávající se mezi vyloučenou společností. Na to, jak je autorka popisovala, jsem jim to skrze rozhovory vůbec nevěřila. Vyjadřovací schopnosti byly až moc srozumitelné a celistvé. Takhle se lidské trosky neprojevují.

Závěr pro mě bohužel žádným překvapením nebyl, protože čím víc dostával příběh jasnější obrysy, tím jsem na něj snažila pohlížet v širším měřítku a napadlo mě, kdo by za vším mohl stát. Ale nemohu autorce upřít fakt, že si příběh promyslela do nejmenšího puntíku, aby v závěru do sebe vše krásně zapadlo. 

I přes pár výtek řadím tuto knihu mezi nadprůměrné a věřím, že zaujme širší spektrum čtenářů, a to především originálně vystavěným příběhem, se kterým se až tak často nesetkáte. Není v ní nouze o napětí, které má ke konci tendenci gradovat a nechybí ani scény, u kterých budete místy tajit dech. 

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Šárce Šilhartové z nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Nepamatuji si své jméno | J. S. Monroe

autor: J. S. Monroe
překlad: Jitka Jiterská
originální název: Forget My Name (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 368
anotace

Moje zhodnocení:

Jak byste se zachovali, kdyby se jednoho dne u vašich dveří objevila žena, která by tvrdila, že si nepamatuje nic ze svého předchozího života včetně jména, ale dokonale by popsala dispozice vašeho domu? Když se výše popsané stane manželské dvojici Tonymu a Lauře, nejspíš z toho nevěstí nic dobrého. Přesto neznámou ženu u sebe ubytují v pokoji pro hosty. Laura má z neznámé ženy, které Tony začne říkat Jemma, divný pocit. Její obavy potvrdí i psycholožka Susie Pattersonová, když Lauru před neznámou ženou varuje. Kdo je ona neznámá žena a proč se objevila zrovna u jejich dveří? 

✽

Když mi byla nabídnuta nová spolupráce s nakladatelstvím Metafora, neodmítla jsem a hned si vybrala knihu Nepamatuji si své jméno od britského autora Jona Stocka píšícího pod pseudonymem J. S. Monroe. Tuto knihu jsem navíc četla v rámci společného čtení s Mončou z Mermaidina čtecího koutku, které děkuji za skvělé konspirace. Zda jsem tedy měla šťastnou ruku ve výběru, se dozvíte v recenzi níže.

Zpočátku jsem se hůře orientovala v postavách, respektive v jejich vyprávění, neboť hlavní hrdinka, neznámá mladá a krásná žena, které brzy budou říkat Jemma, vypráví svůj příběh prostřednictvím první osoby, kdežto ostatní postavy skrze čtenáře promlouvají ve třetí osobě. Před žádnou kapitolou není označeno, která postava zrovna vypráví, což samozřejmě vyplyne z kontextu, ale přesto může některým čtenářům toto zpočátku činit problém. 

Po podivném setkání Jemmy s Laurou a Tonym začnete velmi brzy tušit, že někdo z trojice zaručeně lže. Ale kdo a proč? Každý něco skrývá a chce něčeho dosáhnout. Čtenář velmi pomalu odkrývá motivy postav, v první polovině bude však jen tápat. Autor si totiž nachystal mnoho zvratů, které vámi otřesou a od základů změní (dokonce několikrát) váš pohled na věc. 

Postav je však v knize mnohem víc – mimo neznámé ženy, která neví, kdo je, Laury, milovnice jógy a Tonyho, který sbírá obrazy mořských koníčků, zde vystupuje i Lauřina doktorka a přítelkyně Susie Pattersonová, která upozorní na možnost spojení neznámé ženy s dávno hledanou vražedkyní, dále Luke, bývalý novinář, který se po nečekaném zjištění, že má nemanželskou dceru, pouští do jejího usilovného hledání, policejní dvojice Silas a Stroverová, kteří se snaží rozklíčovat tento podivný případ a nalézt pravdu. Tyto zdánlivě nesouvisející postavy a jejich příběhy se v závěru propojí a vytvoří řetězec událostí vedoucí k nevyhnutelnému konci a pro mnohé k překvapivému odhalení.

Zajímavým aspektem se mi jevil námět s mořskými koníčky spojený se ztrátou pamětí, který mě velmi zaujal. Jedná se bohužel o jeden z mála aspektů, který knihu učinil zajímavější. Autor čtenáře postupně seznamuje s touto problematikou, kterou si podle mého velmi dobře nastudoval, já sama jsem si některé informace dohledávala a ověřovala na internetu a nestačila jsem žasnout. Na konci, když pochopíte souvislost s mořským koníčkem, který je rovněž vyobrazen na obálce knihy, a pamětí, budete šokováni zálibou, jíž se věnovala jedna z postav. Odteď se budu na mořské koníčky dívat už úplně jinak.

Autorovi musím i přes výše uvedené vytknout celkové zpracování námětu, které mě bohužel příliš nezaujalo ani neoslovilo. Problém spatřuji ve velkém množství postav, z nichž ani jedna nepůsobila sympaticky a nejspíš si k nim nevytvoříte ani žádný citový vztah. Tento fakt však nemusí být nutně přičítán k tíži autora, neboť čtenář počítá v tomto žánru i s postavami, jež nevystupují vždy pozitivně. Přesto se obávám, že kvůli tomu působil děj příliš roztříštěně a jaksi neuceleně. Rovněž chování postav v mnoha situacích nevyznívá realisticky a často vám zůstane nad některými situacemi rozum stát. Ani policejní vyšetřování vás nenaladí na tu správnou "thrillerovou" notu, neboť bylo celkově nemastné a neslané, i když na druhou stranu považuji tuto vyšetřující dvojici nejsympatičtějšími postavami z celé knihy.

Ve druhé polovině knihy se tolik překvapivých zvratů již nedočkáme, neboť čtenář si je schopen mnohé indicie odvodit a vyvodit z nich správný závěr. Konec tak může už trochu nudit a zdát se zdlouhavějším. Přesto si nemyslím, že by kniha Nepamatuji si své jméno byla špatná, jen bych ji spíše doporučila méně ostříleným čtenářům v tomto žánru, kteří nemají ještě tolik "načteno". Náročnější čtenáře by totiž mohla zklamat.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Šárce Šilhartové z nakladatelství Metafora, kde si můžete také knihu Nepamatuji si své jméno přímo koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Zlatá klec | Camilla Läckberg

autor: Camilla Läckberg
překlad: Martin Severýn
originální název: En bur av guld (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 432
anotace

Moje zhodnocení:

Faye a Jack jsou dokonalý pár snů. Jsou obklopeni luxusem a bohatstvím. Společně vybudovali firmu, která jim otevřela dveře mezi stockholmskou smetánku. Narození dcery Julienne završilo jejich štěstí.

Jack začne trávit více času v práci a s Faye se vzdalují. Později Faye přistihne Jacka doma v posteli s jeho krásnou a mladší kolegyní. Poté, co ji Jack zradí a připraví o veškerý majetek, se Fayein život rozpadne na kusy. Najednou nemá nic. Nemá kde bydlet, nemá práci a ani peníze. Navíc se nemá kde postarat o svou dceru. Faye se však rozhodne postavit na vlastní nohy a přinutit Jacka, aby zaplatil za všechno její příkoří. Zosnuje pomstu...

✽

Zlatá klec je novinkou úspěšné švédské autorky detektivek Camilly Läckberg, kterou letos vydalo nakladatelství Metafora. Psychothrillery miluji, takže jsem si nenechala ujít příležitost přečíst si tuto knihu. Jak se mi líbila a zda splnila má očekávání, se dozvíte v recenzi níže.

Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou ve třetí osobě je Faye, manželka Jacka Adelheima, úspěšného obchodníka a spolumajitele investiční společnosti Compare, která jim zajistila život v luxusu a bohatství. Faye se na budování firmy významně podílela, přesto se zcela poddala manželskému životu a svému muži. Snaží se mu splnit každé jeho přání, nadbíhá mu a tak nějak zapomněla, že kdysi také byla úspěšná a ambiciózní žena.

To, jak se Faye prezentuje, bylo prvním kamenem úrazu, díky němuž mi děj až tak úplně nesedl a nemohla jsem se v žádném případě s hlavní hrdinkou ztotožnit, a to ani v maličkostech. Ženy tohoto druhu nechápu a nikdy nepochopím. Faye se Jackovi ve všem podřizovala, což byla sice její póza, ale to ji neomlouvá. Za situace, kdy nachytá manžela doma v posteli s jinou ženou, přičemž se zároveň v tu chvíli dozví, že jejich manželství končí, si klekne a začne s prominutím žebrat o odpuštění?! Ona?! Pak provede ještě několik dalších ponižujících scén a když zjistí, že je jí to k ničemu, rozhodne se pro pomstu. A jako zázrakem se promění.

Tímto samozřejmě nezpochybňuji autorčin vypravěčský um, který má řemeslně zvládnutý do sebemenšího detailu. Navíc se chytře prolíná přítomnost s minulostí, přičemž párkrát dojde dokonce i na budoucnost. Zpočátku vás tedy kniha zaujme, budete chtít vědět, kterým směrem se kniha bude ubírat a jak dojde ke zvratu nebo řekněme spíše přeměně hlavní hrdinky. Co se týče pomsty, konec vám bude jasný téměř od začátku, ale spíše budete sledovat cestu, jak k němu autorka, respektive hlavní hrdinka dojde. 

Šedá, dá se říct až nudná obálka, přesně evokuje i příběh uvnitř. Nedozvíte se nic nového, nic převratného, jen budete sledovat pomstu jedné zhrzené ženy. I přesto, že se jedná o stokrát ohrané téma, tajně jsem doufala, že autorka přijde s něčím novým, s alespoň jedním originálním prvkem, ale bohužel se tak nestalo. Nebavilo mě ani téma točící se okolo ekonomie a burzy, které mi nikdy nebylo blízké.

Spojení dvou prvků, jakými jsou neoriginální zápletka a předvídatelný konec, u mě v tomto žánru nikdy neobstojí. Anotace hovoří o mnoha zápletkách, které vás zvednou ze židle, ale já jsem je neobjevila. Knihu jsem dočítala už jen ze setrvačnosti, abych si ověřila své domněnky, které se ukázaly být správné. 

Věřím však, že hodně čtenářek děj osloví, najdou si v něm to své a minimálně ohodnotí autorčinu zručnost při vyprávění a stavbě děje. Rovněž zaujme čtenářky (ano, kniha je výhradně určená pro ženské publikum), které nejsou psychthrillery tolik políbené a nemají v tomto žánru příliš načteno. V tom případě si myslím, že budou nadšené.

✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Zlatě Biedermannové z nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Katarze | Yrsa Sigurðardóttir

autor: Yrsa Sigurðardóttir
překlad: Hana Sichingerová
originální název: Aflausn (2016)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 400
anotace

Moje zhodnocení:

O první oběti se všichni včetně policie dozví přes Snapchat. Videozáznam s vyděšenou obětí, která prosí o odpuštění, není první a ani ten nejhorší. Další videa na sebe nenechají dlouho čekat. Když se konečně najde její tělo, leží vedle něj papír s číslem 2. Kdo je první oběť a kde tedy je?

Detektiv Huldar se připojí k vyšetřování a požádá o pomoc psycholožku Frejyu, která si vezme na starost výpovědi kamarádů zavražděné dospívající dívky. Brzy se ukáže, že zavražděná dívka nebyla takový andílek, za jakého ho považovali dospělí.

Jenže pak zmizí další teenager a přes Snapchat se objeví další nahrávky. Vrah tedy ještě neskončil a policie ho musí dopadnout dříve, než opět udeří. Ale kdo může nenávidět teenagery tak, že by je ze světa sprovodil tak krutým způsobem? K nalezení pravdy nebude jednoduchá cesta.

✽ 

Nakladatelství Grada pod značkou Metafora vydalo dlouho očekávané pokračování s dvojicí Freyjou a Huldarem s názvem Katarze oblíbené autorky detektivek Yrsy Sigurðardóttir. Předchozí díly nesou název DNA (recenze zde) a Černá díra (recenze zde). Jak dopadlo mé další setkání s islandskou královnou detektivek?

Už potřetí se setkáváme s oblíbenou dvojicí Freyjou a Huldarem, kterou spojí dohromady práce na nejnovějším případu. V kině po zavírací době napadne neznámý útočník brutálním způsobem dospívající Stellu, která má toho večera v kině službu. Na mobil natočí její prosbu za odpuštění a tu rozešle všem jejím kamarádům na Snapchatu. Poté ji polomrtvou odtáhne neznámo kam. Když policie Stellu konečně najde, není jí už pomoci. Rozbíhá se pátrání, které se zaměří právě na Stelliny spolužáky, z nichž se většina k její osobě nevyjádří zrovna lichotivě. Motiv se zdá být velice brzy jasný, ale policie jej zpočátku nebere vůbec v úvahu. Freyja se však zaměří na možný motiv šikany, zatímco policii zaměstná papír s číslem 2, který nalezla u první oběti. Byla Stella již druhou obětí? A kde je tedy oběť číslo 1?

Autorka tentokrát vsadila na aktuální téma šikany, která vlivem vzniku sociálních sítí nabrala zcela jiný směr. Kyberšikana je v dnešní době oblíbeným prostředkem, jak zničit prostřednictvím sociálních sítí jeho uživatele, a to záměrně a velmi agresivním způsobem. Obětí se může stát kdokoliv, kdo jen trochu vybočuje a nepodaří se mu v krátké době zapadnout do kolektivu. O jednom případu šikany, který se stal před mnoha lety, kdy ještě neexistovaly sociální sítě, a jejích následcích, se dočtete v dopisech vyznačených kurzívou, na které narazíte mezi klasickými kapitolami týkajícími se vyšetřování. 

Autorce se opět povedlo vytvořit mrazivou atmosféru, kterou umocnilo islandské mrazivé počasí, jež v příběhu panovalo. Její zápletky jsou vždy promyšlené do každičkého detailu a natolik věrohodné a reálné, až vám kolikrát spadne brada úžasem. Popisy vražd teenagerů jsou velmi brutální a servírovány čtenářům bez jakýchkoliv příkras. Konečné rozuzlení bylo překvapivé a vedlo k jedinému možnému závěru. Pomsta je totiž nejsilnější motivace.

Kniha je napínavá od první do poslední stránky a nenechá vás ani na okamžik vydechnout. Vaše teorie o pachateli se budou neustále rozvíjet a měnit a vy budete chtít zjistit, kdo za těmi odpornými zločiny stojí. Gradace napětí je opět zvládnuta na výbornou a promyšlenost zločinů vám vytře zrak.

Tuto knihu, ale také celou sérii doporučuji fanouškům krimi a detektivek, které si zde přijdou na své. Pokud vám nevadí surové zločiny a jejich popis, nezahálejte a pořiďte si Katarzi do své knihovny. Výhodou této série je, že se dá číst i samostatně bez znalosti předchozích dílů. Přesto doporučuji přečíst sérii od prvního dílu, protože vám budou jasnější vztahy mezi hlavními a vedlejšími postavami. A navíc je tato série jednoduše dokonalá.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Zlatě Biedermannové z nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Zničím tě a vezmu si, co je mé | Jane Lythell

autor: Jane Lythell
překlad: Zdík Dušek
originální název: The Lie of You
nakladatelství: Metafora
rok vydání: 2018
počet stran: 288
anotace

Moje zhodnocení:

Kathy na první pohled pro své okolí působí jako šťastná žena - má krásného chlapečka, milovaného manžela a úspěšnou práci. Heja, Kathyina podřízená, však ví o jejím životě více, přinejmenším o pár trhlinách, které narušují Kathyino manželství a zároveň o pochybách i obavě z pracovního neúspěchu, které ji často trápí. Heja chce něco, co má Kathy, a snaží se to získat za každou cenu. Jak rivalita dvou žen dopadne?

✽ 

Zničím tě a vezmu si, co je mé je název psychologického thrilleru pro ženy, který vydalo nakladatelství Metafora a napsala jej Jane Lythell.

Jane Lythell pracovala 15 let jako televizní producentka a editorka a později se stala zástupkyní ředitele Britského filmového institutu a vrchní výkonnou pracovnicí Britské akademie filmového a televizního umění. Poté pracovala na ministerstvu zahraničí a nakonec se rozhodla věnovat na plný úvazek psaní. Zničím tě a vezmu si, co je mé je autorčina prvotina, poté napsala další dva romány. Momentálně žije v anglickém Brightonu, miluje moře a je filmovou a fotbalovou fanynkou.

První věc, která vás na první pohled zaujme, je samotný název knihy, který dost napoví, o čem v příběhu půjde. Hlavními vypravěčkami jsou dvě ženy - Kathy, která přijala místo šéfredaktorky v jednom prestižním časopise o architektuře, a Heja, Kathyina podřízená, která práci redaktorky v Kathyině týmu nevyhledala náhodou. Hejiným objektem zájmu je Kathyin manžel, který je zároveň bývalým přítelem Heji. Kathy o ničem netuší, což Heja považuje za svoji výhodu. Začne intrikovat a pomalu ničit Kathyin navenek dokonalý život. Heja je ochotná použít všech dostupných prostředků a zbraní, aby dosáhla svého.

Autorka zvolila pro obě hlavní hrdinky ich formu, která čtenáři umožní nahlédnout do mysli oběma ženám a lépe se s nimi ztotožnit. Krůček po krůčku tak poznáváme životy obou žen, které nám je zprostředkovávají nahlédnutím do své minulosti. Čtenář tak zjišťuje pohnutky Heji, které ji vedou k činům, jejichž progrese se každým dalším jejím krokem stupňuje. Kam až dojde žena, aby dosáhla svého? Tato otázka napadne každého čtenáře a s každou další stránkou budete mít o Kathy větší a větší obavy.

Příběh začíná zpočátku idylicky. Postupem času se však mění ve spleť žárlivosti, lží a intrik, které velice pomalu vyplouvají na povrch a na nichž autorka v podstatě vystavěla celý svůj psychologický román. Záměrně neuvádím thriller, protože podle mého názoru se o thriller nejedná, což mi ve výsledku vůbec nevadilo. Kapitoly jsou krátké a neustále vás nutí číst dál. I když název vypoví hodně, zápletka není až tak přímočará, jak byste nejspíš čekali, což považuji za velké plus. Příběh vygraduje až k samému závěru, který je dost překvapivý a mrazivý, ale zároveň docela smutný. Autorka mě držela v neustálém napětí a druhou polovinu knihy jsem přečetla na jeden zátah, protože kniha byla prakticky neodložitelná.

Charaktery obou hrdinek jsou velmi dobře vykresleny, jakož i jejich životy a pozadí Londýna, na kterém se příběh odehrává. Líbilo se mi prostředí redakce časopisu a možnost nahlédnout do jejího chodu. Čtenář se i díky Kathyině nápadu a prosazení celoročního projektu o evropských památkách světového kulturního dědictví podívá do Portugalska a seznámí se s některými tamními kulturními památkami. Atmosféra míst byla výjimečná a ihned vás do oněch míst přenesla.

I když jsem původně očekávala zcela odlišný příběh, než který mi autorka připravila, jeho přečtení vůbec nelituji a moc ráda ho doporučím dalším čtenářům. Jen neočekávejte mrazivý thriller, jaký slibuje anotace, ale spíše psychologický román o rivalitě dvou žen, žárlivosti, lžích, intrikách a jednom muži, jehož situace je nezáviděníhodná.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Ví o tobě | Sarah Pinborough

autor: Sarah Pinborough
překlad: Hana Sichingerová
originální název: Behind Her Eyes
nakladatelství: Metafora
rok vydání: 2017
počet stran: 304
anotace

Moje zhodnocení:

Louise opustil manžel a od té doby se stará sama o svého malého syna. Pracuje na zkrácený úvazek a na chlapy má smůlu. Jednoho večera se seznámí s Davidem, velmi přitažlivým mužem, který Louise okouzlí na první pohled. Má to však jeden háček. David je ženatý. Jeho manželka Adele je úplný opak Louise - je štíhlá, krásná a bohatá. Louise se s Adele brzy seznámí a postupně mezi nimi vznikne přátelství. Louise je oběma okouzlena, tento manželský trojúhelník však nemůže dobře dopadnout. David s Adele skrývají temné tajemství, které si pečlivě střeží. Trhliny, které Louise spatří, když oba více pozná, jí nedají spát a najednou neví, zda věřit Davidovi nebo Adele. Bude vůbec možné z této situace vyváznout se zdravou kůží?

✽

Kniha Ví o tobě vyšla minulý rok pod záštitou nakladatelství Metafora. Kniha mě tehdy zaujala pozitivními recenzemi a na jejich popud jsem si ji pořídila. Letos jsem po ní sáhla symbolicky 31. srpna, neboť toho dne se konal Den nepřečtených knih. 

Sarah Pinborough je uznávaná britská autorka a úspěšná scénáristka, která se narodila roku 1972. Napsala více než 20 románů pro děti a mládež. Kniha Ví o tobě je jejím prvním thrillerem pro dospělé čtenáře. Za své kratší texty obdržela několik cen či byla na ně nominována. Jako scénáristka spolupracuje s BBC a zároveň se podílí na několika dalších projektech jiných televizních stanic. Je svobodná a žije v Londýně.

Hlavní postavy, okolo kterých se točí celý příběh, jsou tři - Louise, Adele a David, avšak jen dvě z nich jsou vypravěčkami - Louise a Adele. Tyto kapitoly, které se pravidelně střídají a které jsou vyprávěny v ich formě, jsou prokládány kapitolami z minulosti Adele, pro něž zvolila autorka er formu. Pokaždé jsem však měla problém se z ich formy do er formy správně naladit a er forma mi tak činila nemalé potíže.

Autorka velmi pomalu odkrývá různé střípky a malé zápletky, které čtenáře nutí číst dál. Zpočátku se zdá vše idylické, ale postupem času vyplouvají na povrch dávná menší či větší tajemství, která autorka dávkuje přiměřeně. Čtenáře tím drží v napětí, kniha se brzy stává prakticky neodložitelnou. Postavy jsou plastické, živé a charakterově velmi odlišné. Louise opustil manžel a tak jí nezbývá, než se o svého šestiletého syna Adama starat sama. Pracuje na zkrácený úvazek v jednom léčebném zařízení jako recepční, ale brzy zažije menší šok. Noc předtím se seznámí s mladým a přitažlivým Davidem, který ji okouzlí, ale včas vycouvá. Druhý den se ukáže jako Louisiin nový šéf. Zpočátku vám příběh může připadat jako romantická komedie, ale brzy zjistíte, že pozadí příběhu je velmi temné. Louise se velmi brzy seznámí s Adele, manželkou Davida, která je nejen krásná a štíhlá, ale také bohatá. Působí ustrašeně a Louise nějakým způsobem okouzlí. Čtenář velmi brzy pochopí, že tento manželský trojúhelník nemůže v žádném případě dobře skončit. 

Kniha se mi velmi líbila, autorka mě svým vyprávěním doslova uhranula a přikovala ke stránkám. Napětím jsem si okousala všechny nehty a byla zvědavá na ten šokující konec, kterým byl příběh opředen. Bohužel k mé nelibosti se zpočátku velmi nadějný příběh stočil do jakési fantasmagorie, kterou jsem sice považovala jako zvláštní a zároveň originální pojetí příběhu, ale závěrečná pointa a velké odhalení mě sice šokovalo, ale zároveň velmi znechutilo. Nevěřila jsem vlastním očím, bohužel v negativním slova smyslu. Zpětně příběh dostal vážné logické trhliny, k nimž se nemohu vyjádřit, aniž bych spoilerovala. Za konec jsem byla nucena strhnout jednu hvězdičku z hodnocení. Druhou jsem strhla kvůli pár větám na poslední stránce, kdy jedna z postav polemizuje o případné nehodě dítěte. Znechuceně jsem knihu zavřela a musela to jít rozdýchat. Doslova.

Ví o tobě je brilantně sestavený psychothriller se zajímavými postavami a ještě zajímavějšími zápletkami. Tajemství hlavních postav je temné, šokující, ale o to autorce zjevně šlo. Vyvolat emoce se jí (u mě) podařilo a žánr psychothriller dostal svému jménu.

Knihu rozhodně doporučuji, ač mé hodnocení může působit opačným dojmem. Neberte jej vůbec vážně a zkuste si knihu přečíst sami a udělat si na závěrečné šokující odhalení svůj názor.  Originalita se autorce upřít nedá. Bohužel ve výsledku působí vše hodně neuvěřitelně, takže jestli jste realisté, kniha vás spíše zklame.

✰✰✰

Četli jste tento zajímavě pojatý psychothriller? Jak na vás zapůsobil závěr?

Continue Reading...

RECENZE: Černá díra | Yrsa Sigurðardóttir

autor: Yrsa Sigurðardóttir
překlad: Ondřej Duha
originální název: Sogið
nakladatelství: Metafora
rok vydání: 2018
počet stran: 352
anotace

Moje zhodnocení:

Dvanáct let po vraždě mladé dívky se v Reykjavíku na jedné základní škole otevírá časová kapsle s poselstvím pro budoucí generace. V pouzdře se nacházejí deset let staré dopisy, v nichž školáci popisují, jak si představují Island v roce 2016. Ředitele školy znepokojí jeden nepodepsaný dopis, který prorokuje, že budou zavražděni ti lidé, jejichž iniciály jsou zaneseny v dopise. Porovnáním rukopisu se brzy přijde na to, který žák dopis psal...
Krátce po objevení časové kapsle jsou u jednoho domu v jezírku objeveny lidské ruce, které někdo oběti uřezal za živa. Nikdo se však nepohřešuje a ani nikdo neslyšel zvěsti, že by někomu chyběly ruce. Brzy začnou umírat za velmi krutých okolností lidé a policie dospěje k závěru, že dopis z časové kapsle nesmí brát na lehkou váhu.
Případu se ujímá kriminalista Hulder, který byl po předchozím zpackaném případu sesazen z pozice šéfa a upadl na policejním oddělení v nemilost. V troskách je i jeho vztah s psycholožkou Freyjou, kterou přizve k případu, aby se pokusil jejich vztah zachránit. Nic však na první pohled není takové, jaké se zdá a je těžké rozluštit, kdo je vlastně vrah a kdo oběť.

✽

Oblíbená islandská krimi autorka Yrsa Sigurðardóttir přichází s druhým dílem třídílné série Freyja & Huldar, jejíž první díl DNA (recenze zde) uchvátil mnoho čtenářů. Já jsem nebyla výjimkou a nyní po dočtení Černé díry mohu prozradit, že tato kniha překonala na plné čáře už tak skvělý první díl, jakým DNA bezesporu byla. Je to vůbec možné? Ano, u Yrsy Sigurðardóttir je totiž možné vše...

Upozornění: Níže mohou být zodpovězeny otázky z předchozího dílu!

I v tomto díle se opět setkáváme s kriminalistou Huldarem, který byl po předchozím nevydařeném případě, jemuž velel, odklizen do zadní kanceláře, kde jsou mu přidělovány podřadné úkoly. Jeho kolegové na něj pohlížejí skrz prsty a považují ho za odepsaného. Psycholožka Freyja sice stále pracuje v Dětském domě, ale nyní jen jako řadová psycholožka, neboť její nadřízení se shodli na tom, že Freyja poté, co zastřelila člověka, byť v sebeobraně, není vhodná osoba na pozici ředitelky Dětského domu. Ani jeden z nich však na svou práci nezanevřel a Huldarovi a Freyje opět nezbude, než spojit síly k odhalení pachatele nelítostných vražd, ale i smutného pozadí případu. Navíc si někdo nepřeje, aby pravda vyšla najevo.

Autorka prostě umí. Už prolog, který je mimochodem brilantně napsaný, vás vtáhne a navodí tajuplnou atmosféru mrazivého Islandu, kde se v jednom zanedbaném domě ukrývá zlo. Jakou roli v tom má holčička, s níž se ve škole nikdo nekamarádí, chybí jí dva prsty a podle mého názoru i nahání strach? Tragédie, která se stane v jednom omšelém domě se špinavými okny, bude čtenáři velice záhy vysvětlena. Jakou souvislost však může mít s dopisem objeveným v časové kapsli, v němž jsou uvedeny iniciály lidí, kteří mají letos umřít? A existuje vůbec nějaká souvislost?

Autorce se opět podařilo vytvořit dokonalý a zároveň velmi spletitý příběh, jehož kořeny sahají až do hluboké a trýznivé minulosti, která se dotkla nevinných obětí, přičemž sled následujících událostí dal do pohybu tragédii, jež ovlivnila velký počet lidí přesahující generace. Při čtení této knihy vám bude hodně úzko, když si představíte, že to, co je v knize popisováno, se děje kdekoliv na světě. Autorka vybrala nelehké téma, ale povedlo se jí vymyslet skvělou zápletku, kterou budete velice pomalu rozplétat a mnohdy vám zůstane rozum stát. Konečné rozuzlení vás překvapí, ale závěrečný epilog vám dozajista vyrazí dech! Působivě, mistrně sepsaný příběh, který nenechá žádného čtenáře chladným a v hlavě vám zůstane ještě dlouho po přečtení. Jsem zvědavá, co přinese třetí díl, když tento na plné čáře předčil už tak skvělý první díl.

Pokud se vám líbila kniha DNA, Černá díra vás doslova nadchne. Za to ručím! Knihu doporučuji čtenářům, kteří si oblíbili skvěle propracované kriminální příběhy se zajímavou zápletkou a nechybí jim pořádná dávka otrlosti, neboť některé scény se nebudou číst lehce a mohou s vámi zamávat.

✰✰✰✰✰ 

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji paní Heleně Herynkové z nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde. 

Continue Reading...

RECENZE: DNA | Yrsa Sigurðardóttir

autor: Yrsa Sigurðardóttir
překlad z angličtiny: Milan Lžička
originální název: DNA
nakladatelství: Metafora
rok vydání: 2017
počet stran: 408
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Ve vlastním domě je velice trýznivým způsobem zavražděna mladá žena. Jediným svědkem je její sedmiletá dcerka Margréte. Dívenky se ujme psycholožka Freyja, která pracuje pro Dětský dům, jejímž úkolem je vyslechnout ji a zjistit, co si z oné noci pamatuje. O pár dnů později je nalezena další žena, která byla taktéž brutálně zavražděna a na první pohled je jasné, že ji má na svědomí tentýž pachatel. Policista Huldar, který je pověřen vyšetřováním, je donucen pracovat bok po boku s Freyjou, s níž se před pár dny seznámil v jednom baru, načež se s ní vyspal vydávaje se za tesaře z venkova. Jejich práci to sice komplikuje, ale musí spojit své síly a dopadnou vraha stůj co stůj. Ve stejné době jistý radioamatér zachytává podivné vzkazy, které ho s oběma vraždami spojují a hnán vlastní zvědavostí se pouští do vyšetřování na vlastní pěst.

✽

Yrsa Sigurðardóttir je nejlépe prodávanou a celosvětově uznávanou islandskou autorkou detektivních příběhů. A právem. Původně vystudovaná stavební inženýrka začala ve svém volném čase psát příběhy pro děti. V roce 2005 však debutovala detektivkou Poslední rituál, první z řady šesti případů s právničkou Tórou. Vydala i další samostatné thrillery, které byly přeloženy do více než 30 jazyků a za něž získala mnohá ocenění. Jedním z nich je duchařský thriller Pamatuji si vás všechny, který byl v roce 2015 přeložen do češtiny pod záštitou nakladatelství Metafora, které ostatně vydává všechny autorčiny tituly. Kriminální thriller DNA je prvním dílem z plánované trilogie. Brzy se můžete těšit i na další díly série s názvem Černá díra a Katarze, které jsou naplánovány na příští rok.

Na knihu DNA jsem se moc těšila, od autorky jsem zatím četla pouze Pamatuji si vás všechny, i přesto, že mám doma pár dílů s právničkou Tórou. Na autorku jsem slyšela jen samé chvály, což ostatně mohu potvrdit, protože kniha Pamatuji si vás všechny mě dostala. A po dočtení knihy DNA můžu říct, že i tato je velmi povedeným krimi thrillerem, který by neměl uniknout vaší pozornosti.

Nejprve musím pochválit velice povedenou obálku, která pro mne byla jakýmsi magnetem, protože jsem nevěděla, co si pod stříbrnou páskou potřísněnou krví úplně představit. Souvisí s celým příběhem? No aby ne! Teď si představím jen zvuk, jak ji někdo odmotává a postaví se mi chlupy na těle. A navíc ten název! DNA je zkratka deoxyribonukleové kyseliny, nositelky genetické informace, která naznačuje, že v knize půjde o jisté pokrevní pouto? Pro mě byla tedy lákadlem jak obálka, tak i název knihy.

Kniha začíná prologem, který je jakýmsi úvodem, jenž nám nastíní situaci, která bude nejspíš souviset s celým příběhem. Prolog byl skvělý a já se nemohla dočkat, až budu spolu s hlavními postavami rozplétat celý příběh.

Jak už název série (Freyja & Huldar) napovídá, hlavními postavami jsou psycholožka Freyja, která pracuje pro Dětský dům a na starosti má právě svědkyni prvního zločinu, kterou je sedmiletá dívenka Margrét, dcera oběti. Freyja je obyčejná svobodná žena, která bydlí v bratrově domě a stará se mu o psa, s nímž moc nevychází. Tedy s tím psem. Její bratr skončil ve vězení a jí nezbývá nic jiného, než se mu o jeho psa postarat. Druhou hlavní postavou je policista Huldar, který vede vyšetřování. Přiznám se, že Huldar, který neustále žvýkal nikotinovou žvýkačku, mi byl více sympatický, nejspíš pro jeho nesmělost v přítomnosti žen a občasnou zmatenost ve svém počínání. Freyja a Huldar se poznali krátce před vyšetřováním a skončili spolu v posteli. Huldar nejen, že Freyje lhal, že je tesař bydlící ve vesnici, ale ještě před rozedněním zmizel jako pára nad hrncem. Takže si dokážete představit jejich setkání při vyšetřování vražd. Huldar se za to, co provedl stydí a Freyja ho nemůže ani cítit. O komplikace při vyšetřování nebude nouze. Jsem velmi zvědavá, jak se jejich vztah bude nadále vyvíjet v dalších dvou pokračováních.

Důležitou vedlejší postavou je i Karl, radioamatér, který jednoho dne zcela náhodně vyslechne podivné vysílání, kterému zprvu nebude rozumět. Podle jeho rodného čísla, které mu stanice sdělí, se dovtípí, že zašifrovaná zpráva je určená pro něj a pustí se do pátrání na vlastní pěst. Jaké bude jeho překvapení, když zjistí, že další rodné číslo, které vyslechl, patří zavražděné matce tří dětí? Celou dobu jsem přemýšlela, jakou úlohu má vlastně jeho postava, pořád mi to nedávalo smysl, nakonec vás však jeho role dost překvapí. Jeho dějovou linku jsem doslova hltala, i když počáteční popis amatérského radiovysílání, k čemu slouží a na jakém principu funguje, mě moc nebavilo. Ale chápu, že se autorka snažila čtenáře do tohoto zajímavého koníčku zasvětit a trochu mu jej přiblížit.

Musím pochválit autorku za velice originální metody vraždění, kterými vrah usmrcuje své oběti. Naskakovala mi u nich husí kůže a od teď se budu na vysavač i jiné elektrospotřebiče dívat s mnohem větším respektem. Pokud vám tedy popisy brutálních vražd nedělají dobře, radši se této knize vyhněte. Já jsem si však čtení užívala, i když u popisů pitvy první z obětí mi opravdu dobře nebylo. Často jsem si představovala, co musela oběť prožívat a tohle bych opravdu nepřála nikomu.

I přesto, že tempo vypravování je spíše pomalejší, neboť autorka často odbíhá do minulosti postav, aby jejich motivy jednání a chování co nejvíce čtenáři přiblížila, vůbec ničemu to nevadilo a já si děj maximálně užívala. Zápletka je velmi promyšlená a i když jsem kolikrát přemýšlela, jak s vrahovým motivem souvisí prolog, vydedukovala jsem si jeden tip na vraha, ale nemohla jsem se více mýlit. Bravo. Při konečném rozplétání jsem zírala s otevřenou pusou, protože toto jsem opravdu nečekala za nic na světě. Upřímně mi z toho ani nebylo moc dobře.

Knihu jsem přečetla jedním dechem i přes vyšší počet stran a velmi si ji užila. Už se nemůžu dočkat dalších dvou pokračování!

DNA je doslova povinností pro čtenáře, kteří tuto autorku doslova milují a i když se tentokrát v knize neobjeví žádní duchové, díky originální zápletce a zajímavým postavám si knihu i přesto užijete. Vřele doporučuji.

95 %

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás knížka zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...