překlad: Nora Nimrichtová
originální název: Wo die toten Kinder leben
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2018
počet stran: 248
anotace
Moje zhodnocení:
Vyšetřovatelka Anna Steinbachová, která odešla z policie a je nyní na volné noze, spojí své síly s knězem Pavlem Wagnerem, aby objasnili důvod sebevražd členů ctihodných rodin. Anna má za sebou životní trauma, které ji ztrpčuje život a k církvi nemá zrovna vřelý vztah. Přesto nachází přátele a smysl své práce. Brzy na scénu vstoupí další ohavné zločiny a stopy vedou zpět k církvi. Jak může zneužívání dětí souviset se sebevraždami mladých lidí?
✽
Knihu Ráj mrtvých dětí vydal Dobrovský s.r.o. pod novou edicí nazvanou Vendeta. Na knihu mě nalákala především líbivá obálka a lákavá anotace.
Nejen pro mě, ale možná i pro vás bude překvapením, že knihu napsala autorka české národnosti. Roxann Hill se narodila v Brně, ale během Pražského jara odešla jako malá holčička se svými rodiči do Německa, kde vyrostla a dodnes žije. V současné době se věnuje psaní, ale mimo to i svým dvěma dětem a manželovi. Její série thrillerů o Steinbachové a Wagnerovi se stala v Německu velmi populární.
Spojení témat zločinu a církve mě odjakživa lákalo. Z toho důvodu jsem vůbec neváhala u nabídky ke zrecenzování této knihy.
Ústřední dvojice, která se věnuje vyšetřování, se tak trochu vymyká klasickému schématu vyšetřovatelů u detektivek. Jedním z vyšetřovatelů je totiž kněz, což je tak trochu neobvyklé. I to byl důvod, proč jsem se na knihu těšila. Žena s temnou minulostí, která odešla od policie, vyšetřuje ohavné zločiny spolu s knězem, který má také nějaký ten vroubek z minulosti. Nesourodější dvojici jsem si neuměla představit a těšila se na všechny možné situace, které se v příběhu mohly odehrát.
Autorčin styl psaní mě bohužel vůbec neoslovil. Napsala totiž velice povrchní příběh, který nezachází do žádných detailů, a to ať se týká postav či nejrůznějších popisů. Nejen, že si po celou dobu čtení nebudete umět představit, kde a kdy se příběh odehrává (dočtete se to pouze z anotace, která uvádí, že na podzim), z příběhu to nebude vůbec znát. Absentují zde jakékoliv popisy okolí, místa, podnebí. Možná se jednalo o autorčin záměr a chtěla nechat vše na fantazii čtenáře, ale mě osobně to takto bohužel nevyhovovalo. Když se čtenář nemá od čeho odpíchnout, nemůže si udělat ani žádnou představu. Kniha je sice tenká co do počtu stran, ale na úkor popisných scén. Postavy na tom nejsou bohužel o moc lépe. Ty jsou šedé, fádní, postrádající jakýkoliv charakterový rys. To, že je jeden z vyšetřovatelů kněz, čtenář pozná jen opakující se připomínkou o nošení jeho kolárku.
Děj se skládá z pouhých dialogů, z nichž některé se vyšetřování vůbec netýkají. Příběh je vyprávěn v první osobě z pohledu Anny, které není dán žádný prostor k vlastním myšlenkám a pocitům. O její minulosti se dozvíme jen kusé informace, které nám vůbec nepomohou, abychom si k její postavě vytvořili jakýkoliv vztah.
Celá kniha, respektive její příběh, je odfláknutý, šitý horkou jehlou a velmi, velmi povrchní. Chybí propracovanost postav, dějových linek, a nepochopila jsem, proč hlavní aktéři vyšetřují dva zcela odlišné a ničím nepropojené případy. Autorka se žádnému tématu nevěnovala do hloubky a z toho důvodu není dokončená ani žádná myšlenka. Všechna klišé, která vás v souvislosti s detektivkou či thrillerem napadnou, se v této knize i stanou. Nad přemíře nelogičností v chování hlavních postav, a to i těch záporných, jsem kroutila hlavou a ťukala si na čelo. Na čtenáře vše působí dost neuvěřitelně, a když nevěříte autorovi, je zde něco opravdu špatně. Děj postrádá jakékoliv napětí či jeho gradaci. Neustálé ohrožování hlavních hrdinů a s jakou grácií se vždy z každé nepříznivé situace dostali, bylo až úsměvné. Autorka mě svou knihou bohužel nepřesvědčila.
Celou dobu jsem přemýšlela, co bych na knize vyzdvihla, abych zmírnila všechna negativa, která jsem vytkla. Celkový námět a zápletka nebyly vůbec špatné. Nápad autorka měla, ale bohužel se jí nepovedl zpracovat do atraktivní a čtivé formy. Druhou hvězdičku dávám za sympatickou obálku.
Knížku bych doporučila nenáročným čtenářům, kterým nebude vadit přílišná nepropracovanost příběhu a jeho naivita, která je z něj znát. Na druhou stranu se nejedná o žádné oddechové čtení, sebevraždy dětí či jejich zneužívání jsou témata, kterému se někteří čtenáři vyhýbají.
Ústřední dvojice, která se věnuje vyšetřování, se tak trochu vymyká klasickému schématu vyšetřovatelů u detektivek. Jedním z vyšetřovatelů je totiž kněz, což je tak trochu neobvyklé. I to byl důvod, proč jsem se na knihu těšila. Žena s temnou minulostí, která odešla od policie, vyšetřuje ohavné zločiny spolu s knězem, který má také nějaký ten vroubek z minulosti. Nesourodější dvojici jsem si neuměla představit a těšila se na všechny možné situace, které se v příběhu mohly odehrát.
Autorčin styl psaní mě bohužel vůbec neoslovil. Napsala totiž velice povrchní příběh, který nezachází do žádných detailů, a to ať se týká postav či nejrůznějších popisů. Nejen, že si po celou dobu čtení nebudete umět představit, kde a kdy se příběh odehrává (dočtete se to pouze z anotace, která uvádí, že na podzim), z příběhu to nebude vůbec znát. Absentují zde jakékoliv popisy okolí, místa, podnebí. Možná se jednalo o autorčin záměr a chtěla nechat vše na fantazii čtenáře, ale mě osobně to takto bohužel nevyhovovalo. Když se čtenář nemá od čeho odpíchnout, nemůže si udělat ani žádnou představu. Kniha je sice tenká co do počtu stran, ale na úkor popisných scén. Postavy na tom nejsou bohužel o moc lépe. Ty jsou šedé, fádní, postrádající jakýkoliv charakterový rys. To, že je jeden z vyšetřovatelů kněz, čtenář pozná jen opakující se připomínkou o nošení jeho kolárku.
Děj se skládá z pouhých dialogů, z nichž některé se vyšetřování vůbec netýkají. Příběh je vyprávěn v první osobě z pohledu Anny, které není dán žádný prostor k vlastním myšlenkám a pocitům. O její minulosti se dozvíme jen kusé informace, které nám vůbec nepomohou, abychom si k její postavě vytvořili jakýkoliv vztah.
Celá kniha, respektive její příběh, je odfláknutý, šitý horkou jehlou a velmi, velmi povrchní. Chybí propracovanost postav, dějových linek, a nepochopila jsem, proč hlavní aktéři vyšetřují dva zcela odlišné a ničím nepropojené případy. Autorka se žádnému tématu nevěnovala do hloubky a z toho důvodu není dokončená ani žádná myšlenka. Všechna klišé, která vás v souvislosti s detektivkou či thrillerem napadnou, se v této knize i stanou. Nad přemíře nelogičností v chování hlavních postav, a to i těch záporných, jsem kroutila hlavou a ťukala si na čelo. Na čtenáře vše působí dost neuvěřitelně, a když nevěříte autorovi, je zde něco opravdu špatně. Děj postrádá jakékoliv napětí či jeho gradaci. Neustálé ohrožování hlavních hrdinů a s jakou grácií se vždy z každé nepříznivé situace dostali, bylo až úsměvné. Autorka mě svou knihou bohužel nepřesvědčila.
Celou dobu jsem přemýšlela, co bych na knize vyzdvihla, abych zmírnila všechna negativa, která jsem vytkla. Celkový námět a zápletka nebyly vůbec špatné. Nápad autorka měla, ale bohužel se jí nepovedl zpracovat do atraktivní a čtivé formy. Druhou hvězdičku dávám za sympatickou obálku.
Knížku bych doporučila nenáročným čtenářům, kterým nebude vadit přílišná nepropracovanost příběhu a jeho naivita, která je z něj znát. Na druhou stranu se nejedná o žádné oddechové čtení, sebevraždy dětí či jejich zneužívání jsou témata, kterému se někteří čtenáři vyhýbají.
✰✰
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž Ráj mrtvých dětí vydal v edici Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Podle mě je hodně těžké napsat "dobrou recenzi" na knihu, která tě neoslovila, a myslím, že ty jsi se toho zhostila bravurně.
OdpovědětVymazatKniha by mě neoslovila, i kdyby se tobě líbila, ale i tak jsem si ráda tvůj názor přečetla.
Děkuji :-). Nebylo to lehké, ale tady v tomhle případě to nešlo jinak. Možná jsem byla až moc tvrdá, ale na druhou stranu pravdivá...
Vymazat