překlad: Tomáš Suchomel
originální název: The House (2017)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 296
anotace
Moje zhodnocení:
Jack a Sydney získali vysněný dům, do něhož se ihned nastěhují. Koupili ho včetně harampádí, které za svůj život původní majitel nashromáždil. První dny tedy tráví tím, že věci třídí a vyhazují. Když Jack na půdě objeví mrtvou kočku, která rozhodně nezemřela na sešlost věkem, a krabici plnou holčičích věcí, přesto, že předchozí majitel žádné děti neměl, rozhodne se před Syd část pravdy zamlčet. V noci se po domě kdosi prochází a sahá na Syd ledovou rukou. V domě se dějí podivné věci a když se Syd seznámí s komplikovanou Elsie z problematické rodiny, jejíž otec je zakrátko nalezen u prahu Jackova a Sydina domu mrtvý, zjišťují, že s nimi kdosi rozehrál nebezpečnou hru, která nemůže skončit dobře.
✽
Kniha Dům autora Simona Lelica mě zaujala hned od vydání, takže když nakladatelství Jota nabídlo knihu k recenzi, neváhala jsem a zkusila své štěstí. Jak se mi kniha líbila, se dozvíte v recenzi níže.
Začátek knihy byl velice slibný. Mladý pár se nastěhuje do vysněného domu, ač tuší předem prohranou bitvu, neboť o dům má zájem více zájemců, kteří jsou o mnoho movitější než Jack se Syd. Jaké je jejich překvapení, když se realitní makléř ozve zrovna jim! Jack a Syd se těší na nový začátek, který by mělo odstartovat nové bydlení. Dům je velmi prostorný, ale přeplněný harampádím od předchozího majitele, který se narychlo sbalil a odjel za životní láskou do Austrálie. Noví majitelé tak mají jediný úkol - probrat a zbavit se všech krámů. Jack špatně spí a jednou v noci, když zrovna nemůže usnout, poslouchá zvuky domu. Když uslyší zřetelné kroky, vyděsí se a když opustí ložnici ve snaze ony kroky identifikovat, mezitím čísi ledová ruka pohladí spící Syd.
Zní to strašidelně? Máte pravdu! Začátek knihy mě navnadil na duchařinu, což je také zmíněno i na zadní stránce obálky. Jméno Alfreda Hitchcocka zná jistě každý a pod ním si představí klasické horory a mistra hororového žánru. Bohužel o duchařinu se v žádném případě nejedná. Dům je pouze a jen psychologickým thrillerem.
Autor má velice zvláštní styl psaní, který vám zpočátku nemusí vůbec sednout. První stránky jsem se nemohla pořádně soustředit na věty a jejich smysl. Střídají se totiž dva vypravěči - Jack a Syd, kteří hovoří ke čtenáři a k sobě navzájem prostřednictvím dopisu. Musím říct, že po počátečních rozpacích mě kniha do sebe nečekaně vtáhla a stránky ubíhaly jedna za druhou. Před mýma očima se rozjel pořádný psychothriller s tajemstvími a bolestnou minulostí, která pomalu vyplouvala na povrch. A nebo ne?
Dvě třetiny knihy uběhly rychlostí blesku, čtení jsem si užívala a těšila se, co přinesou další stránky, ale hlavně, jaký bude závěr? Jak tohle všechno skončí? Poslední třetina však byla jedno velké zklamání. Atmosféra, kterou autor pracně budoval dvě třetiny knihy, jako mávnutím kouzelného proutku zmizela, stejně tak gradace příběhu, která postrádala smysl. Měla jsem pocit, jako kdyby autor nevěděl, co se závěrem a jak správně podat jeho vyvrcholení. Najednou jsem četla jednu nudnou stránku za druhou a modlila se, aby už byl definitní konec. Překvapení se žádného nedočkáte, vše bylo podáno tak nějak nemastně neslaně. Přitom nápad měl autor skvělý, jen se mu ho nepodařilo podat čtivěji a atraktivněji. Čtenář už v podstatě tušil, kam vše směřuje a přišel tak o moment překvapení. Opravdu velká škoda, protože příběh měl nakročeno velmi dobře.
I když jsem od knihy čekala zcela něco jiného, nakonec jsem byla s psychothrillerem, jak nám jej autor podal, spokojená, nebýt poslední třetiny, která se bohužel nepovedla. Nerada bych však odradila případné budoucí čtenáře, kteří se na knihu teprve chystají. Jen nečekejte duchařinu ve stylu Alfreda Hitchcocka, ale spíše psychologický thriller sondující poznamenané duše ovlivněné zkaženým dětstvím a touze po pomstě. Věřím, že autorovy další knihy budou již tentokrát vybroušené k dokonalosti a ujít si je nenechám.
Knihu doporučuji spíše čtenářům, kteří s psychothrillery nemají příliš zkušeností, v tom případě by je mohla nadchnout. Zápletka byla totiž velmi dobře promyšlená a a do jisté doby i nepředvídatelná. Kniha Dům má rozhodně co nabídnout, tak si ji přečtěte a udělejte vlastní obrázek.
Začátek knihy byl velice slibný. Mladý pár se nastěhuje do vysněného domu, ač tuší předem prohranou bitvu, neboť o dům má zájem více zájemců, kteří jsou o mnoho movitější než Jack se Syd. Jaké je jejich překvapení, když se realitní makléř ozve zrovna jim! Jack a Syd se těší na nový začátek, který by mělo odstartovat nové bydlení. Dům je velmi prostorný, ale přeplněný harampádím od předchozího majitele, který se narychlo sbalil a odjel za životní láskou do Austrálie. Noví majitelé tak mají jediný úkol - probrat a zbavit se všech krámů. Jack špatně spí a jednou v noci, když zrovna nemůže usnout, poslouchá zvuky domu. Když uslyší zřetelné kroky, vyděsí se a když opustí ložnici ve snaze ony kroky identifikovat, mezitím čísi ledová ruka pohladí spící Syd.
Zní to strašidelně? Máte pravdu! Začátek knihy mě navnadil na duchařinu, což je také zmíněno i na zadní stránce obálky. Jméno Alfreda Hitchcocka zná jistě každý a pod ním si představí klasické horory a mistra hororového žánru. Bohužel o duchařinu se v žádném případě nejedná. Dům je pouze a jen psychologickým thrillerem.
Autor má velice zvláštní styl psaní, který vám zpočátku nemusí vůbec sednout. První stránky jsem se nemohla pořádně soustředit na věty a jejich smysl. Střídají se totiž dva vypravěči - Jack a Syd, kteří hovoří ke čtenáři a k sobě navzájem prostřednictvím dopisu. Musím říct, že po počátečních rozpacích mě kniha do sebe nečekaně vtáhla a stránky ubíhaly jedna za druhou. Před mýma očima se rozjel pořádný psychothriller s tajemstvími a bolestnou minulostí, která pomalu vyplouvala na povrch. A nebo ne?
Dvě třetiny knihy uběhly rychlostí blesku, čtení jsem si užívala a těšila se, co přinesou další stránky, ale hlavně, jaký bude závěr? Jak tohle všechno skončí? Poslední třetina však byla jedno velké zklamání. Atmosféra, kterou autor pracně budoval dvě třetiny knihy, jako mávnutím kouzelného proutku zmizela, stejně tak gradace příběhu, která postrádala smysl. Měla jsem pocit, jako kdyby autor nevěděl, co se závěrem a jak správně podat jeho vyvrcholení. Najednou jsem četla jednu nudnou stránku za druhou a modlila se, aby už byl definitní konec. Překvapení se žádného nedočkáte, vše bylo podáno tak nějak nemastně neslaně. Přitom nápad měl autor skvělý, jen se mu ho nepodařilo podat čtivěji a atraktivněji. Čtenář už v podstatě tušil, kam vše směřuje a přišel tak o moment překvapení. Opravdu velká škoda, protože příběh měl nakročeno velmi dobře.
I když jsem od knihy čekala zcela něco jiného, nakonec jsem byla s psychothrillerem, jak nám jej autor podal, spokojená, nebýt poslední třetiny, která se bohužel nepovedla. Nerada bych však odradila případné budoucí čtenáře, kteří se na knihu teprve chystají. Jen nečekejte duchařinu ve stylu Alfreda Hitchcocka, ale spíše psychologický thriller sondující poznamenané duše ovlivněné zkaženým dětstvím a touze po pomstě. Věřím, že autorovy další knihy budou již tentokrát vybroušené k dokonalosti a ujít si je nenechám.
Knihu doporučuji spíše čtenářům, kteří s psychothrillery nemají příliš zkušeností, v tom případě by je mohla nadchnout. Zápletka byla totiž velmi dobře promyšlená a a do jisté doby i nepředvídatelná. Kniha Dům má rozhodně co nabídnout, tak si ji přečtěte a udělejte vlastní obrázek.
✰✰✰
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde, a to i v elektronické podobě.
Už ani nevím, zda mám knihu na seznamu, ale dle tvé recenze vážně nevím, jestli do ní půjdu. Anotace zní lákavě, ale trošku mě odrazuje to zpracování a nudné části. Tak nevím. Co myslíš?
OdpovědětVymazatNápad měl autor dobrý, to zpracování na konci už nebylo nešťastnější. Nevím no, těžko takhle radit, ale asi bys o nic nepřišla, kdybys ji nečetla.
Vymazat