sobota 26. ledna 2019

RECENZE: Motýlí křik | Jan Tománek

Share it Please
autor: Jan Tománek
nakladatelství: XYZ
rok vydání: 2018
počet stran: 336
anotace


Moje zhodnocení:


Televizní reportér Pavel Černý se cítí odepsaný a touží po pořádné reportáži, která by ho vynesla zpět na výsluní. To se mu velmi brzy splní. Když je sekretář ministerstva zemědělství Spojených států nalezen mrtev, na místo činu vyrazí právě Pavel Černý, aby o tom natočil reportáž. Úmrtí působí podezřele, což se velmi brzy potvrdí. Následující události zavedou Pavla až do nejvyšších pater světové politiky a utajených mocenských skupin. Z Prahy se čtenář přenese až na konferenci Bilderberg, která za zavřenými dveřmi jedná o budoucnosti světa. Thriller plný konspirace, která se pravdě blíží více, než si dokážete připustit...


Konspirační thriller Motýlí křik je prvním vydaným románem Jana Tománka. Autor absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Je znám jako režisér a scénárista divácky úspěšných animovaných filmů Kozí příběh, za které získal řadu ocenění.

Knihu jsem vyhrála na facebookových stránkách Motýlí křik i s autorovým věnováním. Konspirace miluji, proto jsem dlouho neváhala a pustila se do čtení. Impulsem byla také probíhající #vyzvaspointou, které jsem se rozhodla zúčastnit a jejíž lednové téma znělo "Jakou novou prvotinu čteš v lednu?".

Hlavní postavou je televizní reportér Pavel Černý, jehož sláva dávno vyhasla a v současné době točí maximálně reportáže o ztracených psech. Vše se změní v okamžiku, kdy je ve výkopu objeven mrtvý sekretář ministerstva zemědělství Spojených států. Pavel získá informace o podezřelém úmrtí a natočí reportáž, která bude mít mezinárodní přesah. To je však pouze začátek. Pavel se ocitne ve víru událostí, které ho dostanou do Tyrolských Alp na konferenci Bilderberg. 

Celou knihou čtenáře provází vícero postav, jejichž pohledy se rychle a pravidelně střídají. Některé z nich zůstávají po celou dobu příběhu, některé se v knize jen mihnou. Co mohou mít společného obyčejný televizní reportér z Prahy, zapálený Američan Robert Cox, starý, ale stále aktivní David Richfield, jehož jmění se dá srovnávat s Billem Gatesem, a moc dobře ví, jak řídit kapitál i politiky, či hrabě Jan Antonín Černohorský, který až nápadně připomíná knížete Schwarzenberga? Každý z nich má svůj cíl, který je pro ně důležitý a neváhají jít takříkajíc přes mrtvoly. Boj o moc, o politické postavení, ale i touha po obyčejných informacích. To vše a ještě mnohem více naleznete v tomto skvěle napsaném českém konspiračním thrilleru, který je zasazen do pražských reálií.


Přes rozvláčný začátek se příběh čte velmi dobře, čemuž napomáhají i kratší kapitoly, díky nimž nabýváte dojmu, že děj rychleji odsýpá. Přesto jsem celkem dlouho čekala na první a pořádný zvrat, který zahýbal dějem a rozvířil nějaké emoce. Písmo je menší, ale čte se dobře. Velmi pozitivně hodnotím obálku i se samotným názvem, který byl pro mě tajuplný a přiznám se, že jsem vůbec nevěděla, co od příběhu očekávat. Anotaci jsem jako obvykle jen přelétla očima a nevěnovala jí více pozornosti. Nakonec jsem udělala dobře, protože příběhy, v nichž je hlavním tématem politika, moc nevyhledávám, a byla by škoda, kdyby mi tato kniha unikla.

S tímto typem příběhu, v němž jsou v popředí konspirační teorie, se u českého autora setkávám poprvé a na české knižní scéně rozhodně chybí. Motýlí křik je přirovnáván ke knihám Dana Browna, což ráda potvrdím. Autor nám v knize předkládá fakta, která jsou dohledatelná a ověřitelná na internetu, takže nevaří pouze z vody. Zpočátku jsem tedy měla pocit, že jsem se ocitla v nějaké encyklopedii, prostřednictvím které nás autor seznamoval s dobře známými fakty, k čemuž předložil i grafy. Připadala jsem si trochu jako ve škole (což nebyl dobrý pocit 😀). Na druhou stranu chápu autorův záměr seznámit s těmito informacemi i nepolíbené čtenáře.

Velice se mi líbily takzvané reportáže, které byla psány kurzívou a já je vnímala přesně tak, jak je vídám v televizním zpravodajství. Živě jsem si je dokázala představit a běžely mi doslova před očima. Mnohem více jsem si připustila fakt, že ne vždy, co nám média sdělují, se ztotožňuje s pravdou. Ale je velmi snadné jejich pravdě podlehnout. Odteď si budu dávat větší pozor.

Zčásti jsem se ztotožnila s postavou Pavla Černého, který viděl jen to, co vidět chtěl a často si nedal více věcí do souvislosti. Autor často čtenáře dovedl do slepé uličky, z níž byla obtížná cesta ven. Líbilo se mi, jak postupně vše do sebe zapadalo a dávalo čím dál větší smysl. Na konci jsem však byla mírně v rozpacích, zůstala mi spousta nezodpovězených otázek a asi jsem čekala něco více šokujícího. Musela jsem určitou část číst aspoň třikrát, abych ji pochopila. Ale jako celek je kniha nadprůměrná a na české poměry velmi povedená. Kniha je psána moderním stylem a může směle konkurovat zahraničním titulům.

Motýlí křik doporučuji milovníkům konspiračních teorií a čtenářům, kteří by se rádi dozvěděli, jak funguje svět. 


✰✰✰✰


Máte rádi konspirační teorie? 
Už jste četli Motýlí křik Jana Tománka?
Budu se těšit na vaše komentáře.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc za komentáře.

Pravidelná spolupráce

Pravidelná spolupráce

Jednorázová spolupráce

Jednorázová spolupráce

Kde mě najdete

CBDB.cz - Přehled knižních novinek, všechny nové knihy