Hezký večer milí čtenáři.
Po delší pauze vám opět přináším článek s minirecenzemi, které tentokrát budou jenom dvě. Zjistila jsem totiž, že potřebuji odkaz do měsíční rekapitulace za březen ke knize Případ Amelia, ale článek jsem stále nepublikovala. Takže napravuji 😊.
Případ Amelia│Kimberly McCreight
Kate pracuje jako právnička v jedné renomované firmě a žije sama se svou patnáctiletou dcerou Amelií. Jednoho dne zavolají Kate ze školy s tím, že Amelia podváděla se slohovou prací. Než dorazí na místo, všude jsou policejní vozy a sanitka. O chvíli později se dozví zdrcující zprávu. Její dcera Amelia skočila ze střechy školní budovy a je mrtvá. Pár týdnů po pohřbu se Kate vrací do práce do advokátní kanceláře, když jí v tom přijde zpráva z neznámého čísla, že Amelia sebevraždu nespáchala. Kate se rozhodne zjistit pravdu a odhalit, kdo vlastně byla její dcera.
Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Fakt, že je kniha srovnávána se Zmizelou od Gillian Flynn, nebyl pro mě vůbec směrodatný. Hlavním důvodem, proč jsem si knihu chtěla přečíst, bylo vysoké hodnocení a celkové chválení tohoto autorčina debutu.
Stručné zhodnocení:
V prvé řadě musím podotknout, že kniha je špatně řazena mezi thrillery. Nepřišla mi ani jako detektivka, byť Kateina příběhová linie se věnovala pátrání s pomocí detektiva, který dostal případ nově na starost, ale přesto knihu spíše zařazuji do románu. Hlavně co se týče dějové linky Amelie. Ta by se vcelku dala zařadit i do žánru young adult, neboť vypravěčce je patnáct let a zažívá problémy a starosti se svým věkem spojené. Začátek knihy mi přišel slabší, příběh se pořádně rozjel až za polovinou a párkrát jsem uvažovala i nad tím, že knihu odložím. Ale toto dělám jen velmi nerada a navíc jsem byla zvědavá, co stálo za Ameliinou smrtí. Druhá polovina byla mnohem lepší, čtivější, měla spád a konec byl překvapivý. Přesto ve mě po přečtení zůstává pocit, jako bych už někdy podobnou knihu četla. Nejspíš je to tím, že kniha byla vydána již v roce 2014 a od té doby mohly být napsány knihy s podobnou tématikou. Poslední kapitola byla dojemná, neboť v ní Kate vzpomínala na svou dceru Amelii a pěkné zážitky, které spolu zažily.
✰✰✰✰
Křik│Nicolas Beuglet
Jedné mrazivé noci jsou policisté přivoláni k rutinnímu případu úmrtí v psychiatrické léčebně. Tělo pacienta, který uškrtil sám sebe, je nalezeno s ústy otevřenými v tichém výkřiku. Případu se ujímá inspektorka Sarah Geringënová, která cítí, že tady něco nesedí. Co znamená jizva ve tvaru číslice 488 na čele oběti? Sarah brzy zjistí, že ředitel léčebny skrývá některé důkazy a tělo oběti nechal přemístit. Když se Sarah konečně dostane do správného pokoje oběti, vyděsí ji kresby na stěně. Co znamenají? Vyšetřování zločinu zavede čtenáře přes Oslo, Paříž, Londýn a Minnesotu až k otázce, která fascinuje snad každého: Existuje posmrtný život?
Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Na knihu mě nalákala obálka ve spojitosti s podtitulem "inspirováno skutečnými událostmi".
Stručné zhodnocení:
Než jsem knihu začala číst, měla jsem o ní určité představy. Anotace totiž napovídá, že oběť je nalezena v psychiatrické léčebně, tudíž jsem se domnívala, že se celý příběh bude odehrávat v lákavém prostředí psychiatrické léčebny. Bohužel léčebna posloužila jen jako kulisa pro rozehrání zápletky a příběh odvane hlavní hrdinku až do vzdálených končin.
Než jsem knihu začala číst, měla jsem o ní určité představy. Anotace totiž napovídá, že oběť je nalezena v psychiatrické léčebně, tudíž jsem se domnívala, že se celý příběh bude odehrávat v lákavém prostředí psychiatrické léčebny. Bohužel léčebna posloužila jen jako kulisa pro rozehrání zápletky a příběh odvane hlavní hrdinku až do vzdálených končin.
Námět knihy je hodně zajímavý a originální, ale zpracování mě už tolik nenadchlo. Nemám v knihách moc ráda akční scény připomínající béčkové akční filmy, tedy různé honičky, boj zblízka a podobně. Působí to na mě lacině a tajemno, kterým byla kniha zpočátku zahalena, trochu ztrácelo na svém kouzlu. První polovina knihy mi přišla povedenější než druhá, kterou zachránil nečekaný konec a hlavně epilog vedoucí k zamyšlení. Vše podtrhl autorův doslov, který mi nasadil pořádného červíčka do hlavy.
O pokusech, které hrají v příběhu velkou roli, jsem nikdy neslyšela, ale díky autorově doslovu si o nich nebudu ani více zjišťovat. Stačí mi to, co jsem se dozvěděla a více pátrat nepotřebuji. Je to totiž trochu děsivé.
Autor píše čtivě, takže stránky ubíhají samy pod rukama, konec je opravdu famózní a já sama jsem se dozvěděla spoustu nových a zajímavých poznatků.
Knihu rozhodně doporučuji.
✰✰✰✰
Po příběhu Amelie jsem dlouho pokukovala, když vyšla druhá autorčina kniha Tam, kde ji našli. Ale nakonec jsem se k ní nedostala. Ale tvoje recenze mi ji připomněla, tak možná, že se po ní podívám :-)
OdpovědětVymazatMě zas ta Amelie až tak neuchvátila, abych sahala po autorčině další, takže jsem ráda, že si jednu knížku mohu škrtnout. Nebyla špatná, ale čekala jsem asi víc. Uvidíš, jestli ti čas dovolí, číst starší knihy :-)
Vymazat