RECENZE: Umři znovu | Tess Gerritsen

By: Marcela Pudichová on 18:35

Share it Please

Tweet

autor: Tess Gerritsen
překlad: Ludmila Hanzlíková
originální název: Die Again
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2015
počet stran: 288




Kdo by neznal populární dvojici Rizzoli & Isles? Do mého povědomí se tato dvojice dostala díky seriálu Rizzoli & Isles: Vraždy na pitevně. Kniha Umři znovu však byla moje první zkušenost s touto autorkou. A musím dodat, že velmi pozitivní.

Anotace:

V bostonském bytě je objevena mrtvola Leona Gotta, známého vycpávače zvířat, jehož rozpárané a vnitřností zbavené tělo je zavěšeno na háku. Na místo činu se dostavuje Jane Rizzoliová z bostonského oddělení vražd a Maura Islesová, soudní lékařka. Mrtvola se však vymyká všemu, co dosud viděly - jako by ji zuřivě napadla divoká šelma.

Stopy zavedou Jane Rizzoliovou do tamní zoo, která je známá svým chovem divokých kočkovitých šelem. Rizzoliová s kolegou Frostem zjišťují, že nedávno musela zoo utratit vzácného sněžného levharta, kterého měl na zakázku vycpat právě Leon Gott.

Na povrch však vyplouvají další okolnosti (a také vraždy) a Maura začíná tušit, že vražda Leona Gotta není ojedinělá a musí souviset se staršími případy. Pátrání ji a Jane zavede do Botswany, kde měl před sedmi lety za strašlivých okolností zemřít Gottův syn Elliot. Začíná to vypadat, že predátor, který řádil tehdy v Africe, změnil působiště a k jeho dopadení bude třeba nastražit past v podobě živé návnady.

Moje zhodnocení:

Už první stránky, které se odehrávají v Botswaně, vás zcela pohltí. Jsou psány velmi poutavě a realisticky, že se díky nim ocitnete přímo v Africe, v deltě řeky Okavango a pocítíte na tváři žhnoucí slunce ale i útočící moskyty. Skupina zdejších turistů to má podobně. Nicméně výpravu do buše mohou absolvovat pouze se zkušeným průvodcem a dodržovat určitá pravidla, jedním z nichž je, že za žádných okolností nevyjdou v noci ze stanu. Nikdy totiž nevíte, jaký dravec na vás zaútočí. Nejnevyzpytatelnějšími jsou v tomto ohledu levharti, kteří loví svou kořist ze zálohy. Kočkovité šelmy rodu Panthera vás budou provázet prakticky celým dějem a dozvíte se o nich mnohá zajímavá fakta. Levhart je i motivem knižní obálky.

Jenže ouha. Po napínavé, tajemné a exotické Botswaně se najednou přemístíte do nudného Bostonu, kde Jane s Maurou vyšetřují smrt Leona Gotta. Tato dějová linka bohužel nikdy nedosáhne stejných kvalit jako ta africká. Botswana se nepravidelně střídá s Bostonem a vidina další africké části vás pohání celou knihou. Nakonec se obě dějové linky protnou i přesto, že události v Botswaně se odehrály již před šesti lety. Nestřídají se však jen dějové a časové linie, ale dokonce i forma vyprávění. Africké hrůzy jsou popisovány v ich-formě, za to bostonské události klasicky v er-formě.

Kousek před polovinou knihy jsem bohužel částečně odhalila jeden zásadní moment, který mě trkl i díky samotnému názvu knihy. Falešné stopy se sice snaží čtenáře zmást a odvádí pozornost jinam, a musím uznat, že se to autorce celkem i daří, já se však oklamat nenechala. I když jsem totožnost vraha neuhádla, závěrečné odhalení na mě neudělalo až takový dojem, jaký bych si představovala.

Výše zmíněným se určitě nenechte odradit. Naopak. Pokud máte chuť na velmi napínavý příběh z neokoukaného prostředí, rozhodně sáhněte po této knize. Děj je nadmíru čtivý, s několika překvapivými zvraty a rychle se střídajícími podezřelými, rovněž se zajímavými a sympatickými hlavními hrdinkami, které mimo případ řeší i své vlastní osobní problémy, a jimž čtenář snadno přijde na chuť. Za velké plus považuji i to, že knihu, ač je 11. dílem série, jste schopni přečíst i bez znalostí předchozích dílů.

85 %