RECENZE: Záchranná pouť | Peter Zheutlin

By: Marcela Pudichová on 14:04

Share it Please

Tweet

Jeden muž, třicet tisíc psů a cesta poslední naděje dlouhá milion mil

autor: Peter Zheutlin

překlad: Viktor Faktor

originální název: Rescue Road: One Man, Thirty Thousand Dogs, and a Million Miles on the Last Hope Highway

nakladatelství: Omega

rok vydání: 2016

počet stran: 256

"Tato kniha je příběhem jednoho přepravce, Grega Mahlea, a třech záchranných organizací, které mají zásluhu na každoročním převozu obrovské většiny psů. Je to jen jedna malá síť lidí, kteří pracují na záchraně životů psů z Jihu."

Anotace:

Jak daleko byste zašli, abyste zachránili nějakého psa?

Mimořádný příběh muže, který ujel přes milion mil, aby zachránil tisíce psů před hladem, zneužíváním a zanedbáváním a dal jim druhou příležitost  k životu a lásce. Greg Mahle se léta pokoušel udržet nad vodou řetězec rodinných restaurací v Ohiu. Když je nakonec musel zavřít, byl zlomený a nevěděl, co dál. Pak mu změnila život dodávka s nákladem štěňat, jejíž posádka se ocitla v úzkých... Záchranná pouť je inspirující kniha o unikátním spojení mezi psy a lidmi. Ukazuje nám, jak pomoc zvířatům může zcela změnit náš život.

Vlastní názor:

Stává se vám také, že máte určitou představu o knížce a když ji začnete číst, zjistíte, že je vše jinak? Předpokládala jsem, že se kniha bude věnovat záchraně psů z Asie, kde jsou psi chováni na maso. Nakonec jsem zjistila, že záchrana je potřeba úplně jinde. A světe div se - v Americe.

Je zajímavé, že sám autor si pořídil prvního psa až ve svých 61 letech na nátlak rodiny. Do té doby se psům bránil z důvodu velké odpovědnosti, nemožnosti cestování, venčení za každého počasí apod. Ke změně názoru došel po jednom víkendu, kdy se celá rodina starala přátelům o fenu černého labradora. Zhruba ve stejné době se jeho manželka dozvěděla o možnosti adopce prostřednictvím Labs4rescue, organizace z Connecticutu, která dodává rodinám ze Severu labradory z jižních útulků, v nichž dochází k eutanazii. 

"Mnozí psi, které tam odevzdají majitelé, jsou v přeplněných útulcích téměř ihned utraceni, přestože jsou zdraví, protože personál útulku ví, že je nebude nikdo hledat. Zatoulaní psi mohou získat několik dní života díky předpokladu, že by si pro ně mohl někdo přijít."

Rodina se o organizaci Labs4rescue blíže informovala a poté jim už nic nebránilo v tom adoptovat labradora jménem Albie. Díky této organizaci se autor seznámil s Gregem Mahlem, který mu změnil pohled na dosavadní život. 

Autor popisuje počátky své snahy, kdy sepisoval článek o Gregovi a jeho práci a zároveň choval naději, že oním článkem inspiruje lidi k pořízení psa z útulku. Když se dozvěděl více o Gregově práci, rozhodl se, že s ním jednu záchrannou pouť absolvuje, aby zjistil, co taková cesta obnáší a jak se Albie dostal z Louisiany až k nim. Najezdili tak spolu více než 7 tisíc mil.

Celá kniha v podstatě popisuje jednu záchrannou pouť se vším všudy (i když autor na konci přiznává, že příběh se skládá z více cest), a to od nastartování kamionu, přes cestu ze Severu na Jih, naložení psů a cestu zpět, až po předání psů do náhradních domovů. 

V dalších kapitolách se dozvídáme o Gregovi, jeho manželce a životě, o prvním zachráněném psovi a začátcích jeho práce. Popisuje i hrůzy, které viděl v jižních útulcích - splachování štěňat hadicemi s prudce tryskající vodou do odtokových otvorů, dušení psů výfukovými plyny, házení psů do plynových komor, dokonce viděl i psy nacpané do barelu, kteří hořeli v zapálené naftě. Tyto řádky se četly opravdu špatně. Překvapilo mě, že nejhůře se umisťují černí psi, kteří nejsou v oblibě, a to z nejasných důvodů. Je to neospravedlnitelný předsudek, nicméně krutá realita.

"Dosud vidím malou čivavu, která se na mě dívala skrz mříže," říká. "Psi vědí, že se jim stane něco ošklivého a vyjí, štěkají a kňučí, ale tento pejsek se mně jen tiše díval do očí. Řekl jsem, že mu nedokážu pomoct. Myslím, že věděl, že jsem jeho poslední nadějí. Jen si položil hlavu na zem. Rozuměl mně. Nikdy v životě na tu čivavu nezapomenu."

Důvodem k záchraně psů z Jihu je jejich velký nadbytek. Tamní lidé mají jinou mentalitu, psy berou pouze jako hospodářská zvířata, nemají k nim vztah jako lidé na Severu, kteří je chovají jako domácí mazlíčky a po nichž je i na Severu poptávka. Nenechávají je kastrovat a dochází tak k nekontrolovatelnému množení. Je potřeba tamní lidi "převychovat" a vést již malé děti k tomu, že pes cítí lásku, bolest, hlad apod. Změnit hluboce zakořeněné chování si však vyžádá delší čas, možná celé generace. 

Statistika záchranné organizace CAFA (CenLa Alliance for Animals) uvádí, že: "Jedna fena bez odstraněných vaječníků a jeden nevykastrovaný pes a jejich potomci dokážou zplodit za šest let šedesát sedm tisíc štěňat." Nejhorší situace je v Houstonu, kde žije až 1,2 mil. bezprizorních psů.

Kniha je rozdělena na 10 kapitol, nechybí úvod ani doslov. Obsahuje též i černobílé fotografie malého formátu, které jsou úvodem každé kapitoly. Poslední kapitola se věnuje pejskům, s nimiž jsme se seznámili v průběhu cesty. Dozvíme se o jejich osudu a i více o rodině, která je adoptovala. Bohužel ne všechny příběhy dopadají šťastně. Na konci jsou vypsány záchranné organizace s uvedením adresy a webové stránky, přičemž je na každém z nás, zda podpoří jednu z nich. Nechybí ani poděkování autora a poznámky k textu. Co se týče knižní obálky, ta je jednoduchá, ale vše vystihující.

K samotnému obsahu knihy chci uvést, že tuto práci nesmírně obdivuji. K zajištění chodu této záchranné operace je potřeba mnoho lidí, kteří se podílí na veškeré práci (čištění klecí, převoz psů, veterinární péče aj.) a kteří jsou v pozadí a nemáme o nich ani tušení. Jedná se o práci, která má skutečně smysl, hlavně když vidíte výsledky, kolik psů jste zachránili, na druhou stranu však musíte být smířeni s tím, že nikdy nebude ve vašich silách zachránit úplně všechny.

"Pořád mi někdo volá, že má psa, musí ho dát pryč, nikdo ho nechce a já jsem jeho poslední nadějí. Když si ho nevezmu, tak ho bude muset odvézt do útulku," říká Greg. "Lidé chtějí, abych se cítil provinile, že si nechci vzít jejich psy...Já si přece nemůžu vzít všechny ty psy! Rád bych, abych mohl, ale neměl bych všechny kam dát."

Byť se jedná o milou knížku, nemohu ji hodnotit plným počtem z důvodu velkého množství statistických údajů a opakování popisů organizačních věcí kolem útulků, transportu a přípravy psů ke transportu. Čtenář se po několikerém omílání může začít nudit. To se týče i veterinární péče o psy, jejíž popis se opakuje stále dokola, ať už se jedná o odčervování psů, léčbu nejrůznějších dermatitid, očkování proti parvoviróze aj. Další menší výtku mám bohužel k překladu. Vadilo mi používání zájmena "mně" místo "mi". Při čtení to celkem ruší ("Uleví se mně", "Vysvětlila mně..."). 

Závěrem si troufám říct, že se jedná o typ knihy, kterou by si měl přečíst každý. Já sama jsem o situaci v Americe neměla ani ponětí a překvapilo mě, kolik úsilí je vynakládáno na záchranu těchto němých tváří. Záchrannou pouť od Petera Zheutlina doporučuji všem milovníkům psů, kterým není jejich osud lhostejný.

85 %

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku. O knize se více dozvíte zde a zakoupit ji můžete zde.