Blog přesunut na nové stránky:
Dále mě můžete sledovat na Facebooku:
Nebo na Instagramu:
úterý 30. června 2020
pátek 29. května 2020
RECENZE: Víš, kdo se dívá? | Catherine Ryan Howard
 |
překlad: Petr Kotouš
originální název: Rewind (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2020
počet stran: 360
anotace
Moje zhodnocení:
Po přečtení anotace knihy Víš, kdo se dívá? irské autorky Catherine Ryan Howard jsem očekávala vcelku zajímavý a originální námět. Jak nakonec mé hodnocení dopadlo?
Hned první kapitola čtenáře navnadí - sleduje v ní totiž brutální vraždu ženy, přičemž celou scénu završí rozbití kamery. Obraz se vypne. Poté se video přetáčí zpět. Objevuje se Natalie, která z Dublinu přijíždí do Shanamore, aby zde objevila manželovo tajemství. Když se video posune kousek dopředu, čtenář pozoruje Audrey, reportérku zařazenou do "podřadné" redakce zábavy, která dostane od šéfa nový úkol, který ji může vynést na výslunní "opravdového" zpravodajství. Před týdnem totiž zmizela Natalie O´Connorová, hvězda Instagramu, jejíž manžel oznámil její zmizení až nyní, což je samo o sobě dost podezřelé. Audrey cítí, že tohle je její šance.
Autorka rozehrává hněd několik dějových linek probíhajících v různých časových úsecích podobně, jako bychom sledovali video. PŘEHRÁT, PAUZA, STOP - tak jsou v knize označovány kapitoly. Zpočátku vám může dělat problém zorientovat se v časových úsecích, ale i postavách, jelikož těch v knize rovněž není málo. Sledujeme majitele chat Andrewa, instagramerku Natalii, reportérku Audrey, příslušníka policie Seaniho, majitelku hotelu Jennifer a další.
Na knihu jsem se hodně těšila, protože anotace slibovala originální námět a zajímavě seskládaný příběh. Začátek vás jistě navnadí, může sice působit trochu zdlouhavějším dojmem, ale nepřikládala jsem tomu žádnou váhu, zápletku je potřeba správně rozehrát. Asi do poloviny vás bude příběh udržovat v mírném napětí, neustále budete čekat na jakýkoliv zvrat, zajímavou scénu, větší napětí, ale bohužel ničeho takového se nedočkáte. Navíc je pravděpodobné, že stejně jako já odhalíte podstatu zápletky. Nebylo ani příliš složité na to přijít.
Konec jedno malé překvapení skrýval, což považuji za plus, ale nedokázal zachránit celou knihu. Příběhu chyběla šťáva, pořádná dávka napětí i gradace k závěru knihy. Epilog, shrnující celý děj, byl podle mého názoru úplně zbytečný, protože se v něm nic nového nedozvíte.
Příběh měl zajímavou myšlenku i nápad na zpracování, ale nakonec se obojí minulo účinkem. Jako oddechový thriller pro začátečníky - proč ne. Ostřílené čtenáře bude bohužel nudit.
✰✰✰
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Martině Havlové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Víš, kdo se dívá?, pokud vás zaujala, můžete koupit.
pondělí 25. května 2020
RECENZE: Jeden z nás | Shari Lapena
 |
překlad: Naďa Špetláková
originální název: Someone We Know (2019)
nakladatelství: Kalibr
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2020
počet stran: 280
Moje zhodnocení:
Jednoznačně nejlepší autorčina kniha! Manželé odvedle byli podle mého průměrní, Někdo cizí v domě podprůměrní (po téhle knize jsem si říkala, že už od autorky nic číst nechci), ale pak napsala Nevítaného hosta, jehož děj byl přirovnáván ke knihám Agathy Christie, a nemohla jsem si ho nechat ujít. Dobře jsem udělala! No a tahle kniha byla bonbonek. Opravdu skvělá a ještě předčila i Nevítaného hosta!
S tolika tajemstvími a lžemi jsem v knize už dlouho nesetkala. Připravte se na napínavý thriller odehrávající se v uzavřené sousedské komunitě na jednom newyorském předměstí, kde si každý vidí do talíře a o druhém něco ví. Sám však taky toho spoustu tají.
Vody sousedství rozvíří nejprve anonymní dopisy, v nichž se matka omlouvá za svého syna, který se vloupal do některých z domů. Záhy je nalezena ubitá žena ze sousedství, z jejíž vraždy je podezřelý číslo jedna manžel oběti. Brzy však na povrch začnou vyplouvat tajemství a nikdo si nemůže být nikým jistý.
Na necelých tři sta stranách rozehrála autorka svým osobitým stylem příběh složený ze střípků osudů obyčejných lidí žijících v sousedství. Největší prostor dostává Olivia, matka teenagera Raleigha, který jí v poslední době dělá velké starosti. Svědomí a snaha udělat za každou cenu správnou věc vyvolá u sousedů spíše nedůvěru a ostražitost.
Postav se v knize vystřídá celkem hodně, a to včetně vyšetřující detektivní dvojice. Nemusíte se však bát, že byste měli problém s orientací, autorčin stručný styl psaní vám to vůbec nedovolí, protože opět knize vévodí její jednoduché a úderné věty, které příběh celkově vyzdvihnou a podtrhnou.
Jeden z nás je čtivý příběh plný napětí, který si po celou dobu dokáže udržet vaši pozornost. Tip na vraha budete měnit snad s každou kapitolou a s každou přibývající stránkou. Tempo knihy je opravdu vražedné a nenechá vás ani na okamžik vydechnout, a to až do strhujícího finále, které vám vyrazí dech.
✰✰✰✰✰
Jak to máte vy s knihami od Shari Lapeny?
Která se vám zatím nejvíc líbila?
pátek 22. května 2020
RECENZE: Bordeří povídačky | Bordeří povídačky 2 | Domov s vůní ovčí vlny | Pavel Mondschein
autor: Pavel Mondscheinilustrátor: Alena Doubravová
nakladatelství: vlastním nákladem
rok vydání: 2017; 2019
počet stran: 196; 208
anotace Bordeří povídačky
anotace Bordeří povídačky 2
Moje zhodnocení:
Před časem mě autor oslovil s nabídkou, zda bych pro něj nezrecenzovala jeho novou knihu Bordeří povídačky 2, která navazuje na úspěšnou knihu Bordeří povídačky. Kniha mě zaujala a krátce po vydání mi přišla krásná sběratelská edice, která obsahovala mimo knihu také audioknihu, pesxeso, záložku, mini "pohádku" Domov s vůní ovčí vlny, o které se více dozvíte níže.
Bordeří povídačky
Tato krásná knížka vypráví o borderákovi Kubíčkovi, který ze všeho nejvíc miluje své ovečky, nedá dopustit na své zvířecí přátelé a dobrodružství, jež denodenně s nimi zažívá. V neposlední řadě nesmím opomenout ani morkovou kost, která je nade vše!
Nádherné barevné ilustrace Aleny Doubravové vdechly našim zvířecím kamarádům život a úžasně doplňují skvělé příběhy plné humoru s kapkou napětí a chytrým překvapivým závěrem. Kniha obsahuje deset úchvatných pohádek, ve kterých se vám postupně představí zvířecí hrdinové v čele s borderákem Kubíčkem, vlastním jménem Markýz Chopper Alkyran III, slyšící pouze a jen na Kubíčka. Všechna dobrodružství se odehrávají na statku či v jeho blízkém okolí.
Autor má skvělý vypravěčský talent. Jeho příběhy se čtou doslova samy, neboť umí skvěle pracovat se slovy a milovníci bohaté češtiny si zde přijdou na své. Nemám co vytknout ani po obsahové ani po jazykové stránce.
Kniha je sice primárně určená pro děti, ale oblíbí si ji i dospělí, neboť Kubíčka a jeho kamarády si musí oblíbit snad každý. Najdete v ní 10 povídaček, z nichž se mi nejvíc líbila delší pohádka rozdělená na kapitoly s názvem Velká bramborová loupež a nejvíce jsem se zasmála u Bratránka Kryšpína. Na webových stránkách knihy https://www.borderipovidacky.cz/, konkrétně tedy zde, najdete všechny pohádky volně k přečtení. Máte možnost si zde přečíst i bonusovou pohádku s vánočním nádechem Jablíčko na mýtině, která se do knížky již nevešla.
Doporučuji!
Bordeří povídačky 2
Pokračování s borderákem Kubíčkem a jeho přáteli, v němž budou hrát hlavní roli čtyři štěňátka Janek, Pulec, Čarnota a Ještěrka, která se narodila borderce Kýnce.
Kniha obsahuje jedenáct pohádek s bonusovou pohádkou Zloděj piškotů, která zakončuje celou knihu. Myslím, že se jedná o důstojné pokračování předešlého dílu, v němž se opět setkáme se čtyřnohými přáteli, které čtenáři již moc dobře znají.
Autor i zde prokázal, že psát umí a z knihy jde cítit, že to dělá srdcem. Podařilo se mu opět vykouzlit mi nejednou úsměv na tváři. Za nejvtipnější povídačku považuji Vejce nadivoko, která mě výtečně pobavila. Rovněž i ostatní povídačky se vyznačují vtipnou pointou s rozumnou dávkou napětí. Ani tentokrát nesmí chybět nádherné ilustrace Aleny Doubravové, které úžasně podtrhují všechny příběhy.
Přesto se přiznám, že mi více sedl první díl, hodně jsem si oblíbila borderáka Kubíčka, který v pokračování nedostal už tolik prostoru. Svérázná Kýnka a její čtyři rarášci mi také přirostli k srdci, ale větší místo patří Kubíčkovi :-)
I v tomto případě máte možnost si celou knížku zdarma (včetně audioknihy) přečíst zde.
Domov s vůní ovčí vlny
Příběh se odehrává těsně po válce, kdy se lidé vracejí do svých starých domovů, a to z pohledu oblíbeného čtyřnohého kamaráda Kubíčka a blechy Kristiánky. Toto považuji za velmi originální, neboť jsem se ještě s ničím podobným nesetkala. Ale nenechte se mýlit, nejedná se o žádnou roztomilou pohádku pro děti, ale o postapokalyptický příběh určený pro dospělé, který vám dodá naději a na konci vás dojme.
Padesát stránek přečtete jedním dechem a příběh vás zavede k menšímu zamyšlení. Doporučuji všemi deseti!
Četli jste některou z těchto knížek? Zaujaly Vás?
Za recenzní výtisky mnohokrát děkuji Pavlu Mondscheinovi. Pokud vás knihy zaujaly, zakoupit si je (včetně dalších dárkových předmětů) můžete zde.
sobota 9. května 2020
RECENZE: Mrtvé město | Camilla Sten
překlad: Adriana Kubrychtová
originální název: Staden (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2020
počet stran: 416
anotace
originální název: Staden (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2020
počet stran: 416
anotace
Moje zhodnocení:
Mrtvé město Camilly Sten mě zaujalo už při vydání. Po příbězích, ve kterých hraje hlavní roli záhada, doslova prahnu. Nemohla jsem si tedy nechat uniknout ani tuto novinku od nakladatelství Metafora, která mi byla zaslána k recenzi.
Hlavní vypravěčkou je Alice, producentka, která si brzy uskuteční svůj sen. Chystá se natočit dokumentární film o Silvertjärnu, městečku ve Švédsku, v němž v padesátých letech zmizelo beze stopy téměř 900 jeho obyvatel. Alici tahle záhada vždycky fascinovala, nejspíš i proto, že v městečku vyrostla její babička, která zde ztratila všechny příbuzné. Nyní se Alice vydává do městečka se skupinou přátel, aby zjistili a zaznamenali, co se tehdy stalo. Když přijedou, zjišťují, že nejsou v Silvertjärnu tak docela sami...
Příběh začíná mrazivým prologem odehrávajícím se na konci 50. let, kdy dva policisté přijíždějí k ohlášené události ve městečku Silvertjärn. Nejen, že nepotkají jediného jeho obyvatele, ale na náměstí objeví něco strašného. Poté se ozve pláč dítěte.
Autorce se podařilo již od prvních stránek navodit tu správnou atmosféru, která k těmto typům příběhů nevyhnutelně patří. Nepříjemné mrazení v zádech, napjaté očekávání, co přinesou další stránky a k tomu i scény, které vás mají vyděsit.
Mrtvé město není jen názvem knihy, ale především projektu, který má producentku Alici uvést do světa dokumentaristiky a filmu. Jen s malým rozpočtem se snaží o nemožné. Přesto je odhodlaná jít si za svým snem, a to takříkajíc přes mrtvoly. V partě se nachází Alicina kamarádka Tone, která něco skrývá, spolužačka ze studií Emmy, s níž má Alice nevyřízené účty, kamarád a sponzor Max a Emmyin přítel Robert. Na prozkoumání městečka a natáčení mají pouhých šest dní. Zdá se to jako krátká doba, ale odehraje se v ní neskutečně mnoho událostí a zvratů.
Autorka si skvěle pohrála s charaktery postav. I přesto, že děj vypráví Alice, budete s napětím sledovat, co s postavami udělá město duchů, jakým Silvertjärn beze sporu je. Městečko zamrzlo v padesátých letech, lidé své domovy opustili ve spěchu, mnohdy s hrnkem uvařené kávy na stole či při rozdělané práci. Jako by se zde zastavil čas. Už ten pocit, že nevíte, co se zde odehrálo, že všichni najednou zmizeli, nahání husí kůži. Se stejnými pocity se vyrovnávají i postavy, do jejichž mysli se vkrádají obavy, zda jsou v městečku skutečně sami. Budou je provázet stíny ve tmě, smích na videu, hlasy ve vysílačce a ještě mnohem víc. Nakonec zmizí jeden člen party.
Celou dobu jsem přemýšlela, co za zmizením obyvatel vězí. Když jsem se však dozvěděla, že konec je postaven na reálném základě a rozuzlení je logické, tím více můj mozek vyvíjel další a další teorie. A přesně tím reálným základem, na němž je vybudován závěr, si mě autorka získala. Navíc děj provází dopisy z minulosti adresované Alicině babičce či pohledy do minulosti. Zlehka, ale za to nevyhnutelně do sebe různé střípky s blížícím se koncem pomalu zapadají a vy odkrýváte jedno velké tajemství, které stálo za zmizením téměř 900 obyvatel jednoho malého, do té doby nevýznamného, městečka, které kdysi prosperovalo důlní činností.
Pokud máte chuť na vynikající thriller, kterému nechybí hororová atmosféra a pořádná dávka napětí, zaměřte se na Mrtvé město, u něhož vám zaručuji, že jej přečtete jedním dechem.
✰✰✰✰✰
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Martině Havlové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Mrtvé město, pokud vás zaujala, můžete koupit.
úterý 5. května 2020
RECENZE: Komu hlava sejde | Jari Järvelä
překlad: Vladimír Piskoř
originální název: Se ken tulee viimeiseksi (2017)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2020
počet stran: 264
anotace
Moje zhodnocení:
V poslední době jsem přečetla pár knih s podobným tématem - tedy různou hrou o přežití, takže jsem se s chutí pustila i do Komu hlava sejde, knihy, kterou napsal finský autor Jari Järvelä.
Pět mužů a pět žen - deset lúzrů, kteří mají za třináct dní zvládnout nejtěžší evropský trek GR 20. Náročné fyzické, ale i psychické podmínky zvládnou jen ti nejlepší - z lúzrů se stávají bojovníci. Brzy však začnou jeden po druhém za podivných okolností umírat. Ostatním dojde, že čím méně lidé dojde do cíle, tím větší pro ně připadne výhra. Brzy se uskuteční jejich boj o holý život.
Na začátku knihy vás autor krátce seznámí s trekem, jeho účelem a účastníky. Bohužel však jen povrchně, ale s další a další stránkou se o tom kterém účastníkovi dozvíte nějaký ten střípek z jeho osobního života a co jej vlastně přivedlo přihlásit se k této soutěži. Přiznám se, že mi chyběla větší propracovanost charakterů postav, protože jakmile jeden z nich přišel o život, bylo mi to bohužel jedno. Až ke konci, kdy jsem si na některé postavy zvykla a trochu se s nimi sžila, jsem jejich umírání nesla hůře.
Zpočátku nevíte, kdo postavy zabíjí - důvod si však velmi brzy uvědomíte nejen vy, ale i účastníci treku. Každý podezřívá každého a rovněž ani vy nevíte, který z nich vraždí. Čím více se blížíte konci, tím více si uvědomujete houstnoucí atmosféru a napětí, které by se dalo krájet. Pak najednou střih - autor vás na trek vezme od začátku znovu a dozvíte se všechny podrobnosti, které vám nedaly spát. Přiznám se, že tato kapitola byla pro mě docela šokující, protože jsem nečekala až takový zvrat, který mnou celkem otřásl. Když se autor v poslední kapitole vrátil k utnutému ději, užívala jsem si poslední stránky a napětím pomalu nedýchala.
Popis korsické přírody mě zaujal a některé detaily jsem si dohledávala i na internetu. Autor do příběhu vměstnal i pár zajímavostí o tomto krásném ostrově.
Kdybych měla knihu shrnout, tak autor napsal krátký příběh, ve kterém se s ničím nepáral. Postavám to nejspíš uškodilo, ale na druhou stranu jste se s nimi vrhli hned do akce a nezaháleli. Nejedná se o dokonalý příběh, ale svůj účel splnil a já si jej užila až do poslední strany. Na konci jsem knihu nedokázala odložit.
Pokud tedy hledáte napínavý příběh, ve kterém není nouze o mrtvoly, napětí, akci a zvraty, baví vás tzv. hry o život a nepotřebujete zbytečnou omáčku okolo, poohlédněte se po thrilleru Komu hlava sejde, který si vaši pozornost jistě zaslouží. Velkým plusem je i obálka, která se dle mého názoru velmi povedla.
✰✰✰✰
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu Komu hlava sejde, pokud vás zaujala, můžete koupit.
sobota 2. května 2020
RECENZE: Máš mě v krvi | Elisabeth Norebäck
překlad: Blanka Rozsypalová
originální název: Säg att du är min (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2020
počet stran: 432
anotace
Moje zhodnocení:
Psychothrillery miluji, takže když jsem zaregistrovala novinku Máš mě v krvi švédské autorky Elisabeth Norebäck, zkusila jsem si o ni napsat k recenzi. A vyšlo mi to.
Čtenář sleduje vyprávění z pohledu tří žen. Nejprve se autorka zaměřuje na psycholožku Stellu Widstrandovou, ke které se přihlásí na skupinovou terapii mladá studentka Isabelle Karlssonová, která Stelle až nápadně připomíná její ztracenou dceru Alici. Stellino okolí se však domnívá, že její dcera Alice se před dvaceti lety utopila. Její tělo nebylo nikdy objeveno, a proto Stella věřila, že její dcera stále žije. Mohla by být Isabelle opravdu Stellina ztracená dcera? Nebo je to nemožné a Stella si vše jen vybájila?
Druhou vypravěčkou je Stellina klientka Isabelle, která se po smrti otce dozví, že nebyl jejím biologickým otcem, a dává matce za vinu, jakým způsobem se to dozvěděla. Prostupují jí silné emoce a k matce cítí nenávist, kterou se snaží pomocí terapie zvládnout. A do třetice sledujeme Kerstin, matku Isabelle, která se po smrti manžela straní okolí, zároveň těžce nese, že ji dcera opustila a odstěhovala se za studiem do hlavního města.
Máš mě v krvi rozhodně považuji za jeden z těch lepších psychothrillerů, který by neměl uniknout žádnému fanouškovi tohoto žánru. Neměl by vás odradit zdlouhavější začátek, s nímž jsem, přiznám se, celkem dlouho bojovala, ale nakonec se vyplatilo vytrvat a knihu přečíst až do úplného závěru. Co prožívá žena, která jen na minutu spustila své dítě z očí a už o něj navždycky přišla? Je možné zapomenout? Nikoliv. Je možné utišit výčity svědomí? Nikoliv. Přesto se Stelle podařilo téměř nemožné - vystudovala psychologii, stala se uznávanou psycholožkou, vdala se a přivedla na svět syna. Rodinná idylka se však začne pomalu bortit poté, co se na jí pořádanou skupinovou terapii přihlásí dívka až nápadně připomínající její ztracenou dceru Alici.
Čtenář zpočátku netuší, kde stojí pravda. Příběh se zamotává, Stella se začíná pomalu hroutit a nedočká se ani podpory rodiny. Isabelle netuší, proč se na ni Stella upíná, ale jelikož její otec nebyl jejím biologickým otcem, přemýšlí o svém původu. Když to čtenář nejméně čeká, na scénu přichází Kirsten. Která žena z této trojice je skutečně psychicky nemocná? Šílenství pomalu vyplouvá na povrch a nenechá na čtenáři nit suchou.
Všechny tři postavy jsou velmi dobře napsané, a to především z psychologické stránky. Stella zpočátku působí nesympaticky, což bylo nejspíš záměrem autorky. Rovněž jsem netušila, kam zařadit Isabelle, neboť ani z ní jsem neměla dobrý pocit. Autorka dlouho skrývala skutečné charaktery všech tří postav a odkrývala je velmi pomalu. Čtenář byl tak dlouho na pochybách, což považuji za velké plus.
Tento nervydrásající psychothriller vás nepustí až do poslední stránky. To příkoří, o kterém víte, ale jako čtenář s ním nemůžete nic udělat, vás bude pomalu stravovat až do závěrečné třetiny, která se velmi povedla. Už dlouho jsem nebyla u podobné knihy tak nervózní, jako u této, a byla napjatá, jak vše nakonec dopadne. Jedinou výtku mám k delšímu začátku. Tento příběh vás nestrhne hned od první stránky, ale vyplatí se počkat. Já i přesto hodnotím plným počtem.
✰✰✰✰✰
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Máš mě v krvi vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)