překlad: Olga Pek
originální název: Where I Live (2018)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 280
anotace
Moje zhodnocení:
Linden Roseová je mladá a talentovaná dívka, která však před ostatními něco tají. Je bez domova a bydlí na chodbách své střední školy. Přežít každý den jí pomáhá přátelství s Hamem a Seungem, práce redaktorky školního blogu a vidina toho, že získá stipendium, vystuduje a stane se novinářkou. Linden si nese vlastní šrámy z minulosti, které jí jednoho dne připomene spolužačka Bea, která do školy dorazí s natrženým rtem. Když Linden promluví, ohrozí své tajemství, ale ví, že nesmí mlčet. Co se stane, až se všichni kolem ní dozvědí, že je bezdomovkyně?
✽
Místo, kde bydlím autorky Brendy Rufener je další knihou z řady young adult, kterou vydalo nakladatelství Slovart pod labelem #BOOKLAB.
První, čeho si na knize všimnete, je její výrazná zelená obálka a malý sympatický formát vhodný akorát do kabelky. Kniha má sice měkkou vazbu, ale opatřenou klopami, které ji činí trochu bytelnější.
Hlavní hrdinkou tohoto středoškolského dramatu je sympatická dívka Linden, která vypráví svůj příběh v první osobě, což jej činí osobitějším a čtenář má možnost vytvořit si k hlavní hrdince užší pouto. I když mnohdy to není tak snadné, ona sama se totiž nerada otevírá a tají i jednu zásadní věc, že žije na chodbách své střední školy. Úplnou pravdu o ní nevědí ani její dva nejlepší přátelé - korejec Seung, s jehož rodinou tráví Linden spoustu volného času, a veselý a kamarádský Franklin, který po jedné vtipné příhodě získal přezdívku Ham, jež mu už zůstala. Tito tři kamarádi a jejich vzájemné špičkování při jejich komunikaci vás provází po celou knihu, i když ne vždy je čas a místo pro srandu, v příběhu se totiž řeší i vážnější témata.
Jedním z nich je právě bezdomovectví a ač se může zdát, že je hlavním tématem příběhu, není to až tak docela pravda. Větších i menších vážných témat najdeme v příběhu více - jedním z nich je i násilí na ženách. Když jednoho dne přijde do školy spolužačka Bea s natrženým rtem, který nevznikl pouhým klopýtnutím, připomene to Linden její vlastní bolestné vzpomínky, které se jí zaryly hluboko do duše, jež je od té doby dost pošramocená. Řešení je nasnadě, ale povede k němu celkem trnitá cesta.
Autorka si pěkně pohrála s charaktery hlavní hrdinky i vedlejších postav, kterým doslova vdechla život, což je činí reálnějšími. Na postavách je znát, že autorka, která celý život bojuje za práva mladých lidí bez domova, má zkušenosti s vážnými osudy teenagerů, které spojuje bezdomovectví a chudoba. Na konci knihy najdete několik odkazů, kam se v takovým případech obrátit.
Celkově mi však příběh až tak úplně nesedl, respektive mi nesedla postava hlavní hrdinky. Ze začátku mi hned na mysl vytanula otázka: Jak je možné, že tak mladá dívka zůstala sama bez prostředků a bez domova? Postupně se čtenář dozvídá střípky z její minulosti, které ji díky tomu, že přišla o všechny příbuzné, dovedly na chodby střední školy, kde bydlí. Přespává na lavičkách tělocvičny a ze školních záchodů si udělala provizorní koupelnu i prádelnu. Chápu důvody, které ji vedly k tomu, že se nikomu nechtěla se svými problémy svěřit a nechat si pomoct, ale já osobně bych se asi zachovala jinak. Doufala bych, že by mě mí přátelé neodsoudili za to, jaký mi život připravil osud, a ráda bych se se svými problémy někomu svěřila, a určitě dříve a jinak, než hlavní hrdinka. Když se neztotožním s hlavní postavou, je pak těžké hodnotit knihu převážně kladně.
Závěr mi k celkovému konceptu knihy rovněž nesedl, čekala jsem, že bude pojatý trochu jinak, ale nakonec chápu autorku, jaké ji k tomu vedly důvody. Vážná témata je potřeba trochu odlehčit a čtenáře pozitivně naladit.
I přesto si však myslím, že si toto středoškolské drama, jehož situace vám mnohdy vykouzlí úsměv na tváři, aby vás vzápětí stáhly na dno a rozplakaly vás, najde své čtenáře.
Kniha je určena především pro mladší čtenáře, ale myslím si, že i starší čtenáři si najdou v příběhu to své. Pokud hledáte středoškolský příběh, který řeší nejen úsměvná témata, ale přináší i důvod k zamyšlení, je tahle kniha pro vás ta pravá.
První, čeho si na knize všimnete, je její výrazná zelená obálka a malý sympatický formát vhodný akorát do kabelky. Kniha má sice měkkou vazbu, ale opatřenou klopami, které ji činí trochu bytelnější.
Hlavní hrdinkou tohoto středoškolského dramatu je sympatická dívka Linden, která vypráví svůj příběh v první osobě, což jej činí osobitějším a čtenář má možnost vytvořit si k hlavní hrdince užší pouto. I když mnohdy to není tak snadné, ona sama se totiž nerada otevírá a tají i jednu zásadní věc, že žije na chodbách své střední školy. Úplnou pravdu o ní nevědí ani její dva nejlepší přátelé - korejec Seung, s jehož rodinou tráví Linden spoustu volného času, a veselý a kamarádský Franklin, který po jedné vtipné příhodě získal přezdívku Ham, jež mu už zůstala. Tito tři kamarádi a jejich vzájemné špičkování při jejich komunikaci vás provází po celou knihu, i když ne vždy je čas a místo pro srandu, v příběhu se totiž řeší i vážnější témata.
Jedním z nich je právě bezdomovectví a ač se může zdát, že je hlavním tématem příběhu, není to až tak docela pravda. Větších i menších vážných témat najdeme v příběhu více - jedním z nich je i násilí na ženách. Když jednoho dne přijde do školy spolužačka Bea s natrženým rtem, který nevznikl pouhým klopýtnutím, připomene to Linden její vlastní bolestné vzpomínky, které se jí zaryly hluboko do duše, jež je od té doby dost pošramocená. Řešení je nasnadě, ale povede k němu celkem trnitá cesta.
Autorka si pěkně pohrála s charaktery hlavní hrdinky i vedlejších postav, kterým doslova vdechla život, což je činí reálnějšími. Na postavách je znát, že autorka, která celý život bojuje za práva mladých lidí bez domova, má zkušenosti s vážnými osudy teenagerů, které spojuje bezdomovectví a chudoba. Na konci knihy najdete několik odkazů, kam se v takovým případech obrátit.
Celkově mi však příběh až tak úplně nesedl, respektive mi nesedla postava hlavní hrdinky. Ze začátku mi hned na mysl vytanula otázka: Jak je možné, že tak mladá dívka zůstala sama bez prostředků a bez domova? Postupně se čtenář dozvídá střípky z její minulosti, které ji díky tomu, že přišla o všechny příbuzné, dovedly na chodby střední školy, kde bydlí. Přespává na lavičkách tělocvičny a ze školních záchodů si udělala provizorní koupelnu i prádelnu. Chápu důvody, které ji vedly k tomu, že se nikomu nechtěla se svými problémy svěřit a nechat si pomoct, ale já osobně bych se asi zachovala jinak. Doufala bych, že by mě mí přátelé neodsoudili za to, jaký mi život připravil osud, a ráda bych se se svými problémy někomu svěřila, a určitě dříve a jinak, než hlavní hrdinka. Když se neztotožním s hlavní postavou, je pak těžké hodnotit knihu převážně kladně.
Závěr mi k celkovému konceptu knihy rovněž nesedl, čekala jsem, že bude pojatý trochu jinak, ale nakonec chápu autorku, jaké ji k tomu vedly důvody. Vážná témata je potřeba trochu odlehčit a čtenáře pozitivně naladit.
I přesto si však myslím, že si toto středoškolské drama, jehož situace vám mnohdy vykouzlí úsměv na tváři, aby vás vzápětí stáhly na dno a rozplakaly vás, najde své čtenáře.
Kniha je určena především pro mladší čtenáře, ale myslím si, že i starší čtenáři si najdou v příběhu to své. Pokud hledáte středoškolský příběh, který řeší nejen úsměvná témata, ale přináší i důvod k zamyšlení, je tahle kniha pro vás ta pravá.
✰✰✰
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Pěkná recenze. :) Zamýšlela jsem se nad tím, ale asi jsem knihu se zelenou obálkou ještě nečetla. :))
OdpovědětVymazatDěkuji :-) No já asi taky ne, tohle byla první :D
Vymazat