pondělí 27. listopadu 2017

RECENZE: Žena v Orient Expresu | Lindsay Jane Ashford

autor: Lindsay Jane Ashford
překlad: Naďa Funioková
originální název: The Woman on the Orient Express
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2017
počet stran: 320
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Inspirováno životem Agathy Christie.
Agatha Christie pod falešným jménem nastupuje do Orient Expresu, aby zapomněla na nevydařené manželství, které po mužově nevěře skončilo rozvodem. Potkává se zde s dalšími dvěma ženami, které mají také svá tajemství a důvody, proč odjet daleko na východ. Katharině skončilo manželství po půl roce velmi tragicky a i když se jedná o velmi přitažlivou ženu, za níž se otáčejí všichni muži, své ženství si naplno vychutnat nemůže. Trojlístek doplňuje čerstvě provdaná Nancy, která však pod srdcem nosí dítě jiného muže a doufá, že se s ním brzy shledá. Osud si s těmito ženami nepěkně pohrál, každá má tajemnou minulost, ale okolnosti je dávají všechny dohromady, jejich životní příběhy se protnou a nečekaně rozvinou. Po malých krůčcích začnou sdílet svou bolest a utvářet přátelství s puncem sdíleného tajemství.


Prvně musím říct, že mě zaujal především název. Hned jsem si jej spojila s Vraždou v Orient Expresu, sympatickým belgickým detektivem Herculem Poirotem a Agathou Christie. Vše hezky doplňuje nádherná obálka, která na vás dýchá atmosférou dvacátých let minulého století.

Knížka je psána z pohledu tří žen, z nichž si každá nese své břímě z minulosti a cestou na Blízký východ se mu snaží uniknout. Pomalu s nimi rozplétáme jejich menší či větší tajemství, které odhalují a dávkují čtenáři postupně.

Začátek byl pro mne trochu obtížný na začtení se, ale ne tím, že by se kniha špatně četla nebo autorčiným stylem psaní, spíše tím, že jsem Orient Expres měla výhradně spojený s Herculem Poirotem a stále čekala, že se stane jakási vražda a hned na to se Poirot objeví a pustí se do svého typického vyšetřování. Tohle v knize opravdu nehledejte, ač se o něm postava Agathy Christie častokrát zmíní. Když jsem si konečně přiznala fakt, že se jedná o "pouhý" román pro ženy, hned se mi příběh snáze četl a dokonce jsem si jej užila na maximum.




Při čtení této knihy na vás dýchne atmosféra dvacátých let minulého století, živě si představíte Orient Expres a nejednou se zamyslíte nad tím, jaké by to bylo v něm cestovat. Více jak polovina knihy se odehrává "na cestě", ale nemusíte se bát, že byste se začali nudit. Vlak totiž zastavuje v historicky zajímavých městech, prohlédnete si tak očima hrdinek Benátky, Istanbul, a poté s nimi přestoupíte na Taurus Expres do Damašku a odtud se vydáte autokarem do cílové stanice - Bagdádu. Místy tak kniha působí spíše jako cestopis, který se vám snaží ukázat turisticky atraktivní místa a přiblížit vám životy v něm. Zajímavý byl i popis samotného Blízkého východu, kdy vám autorka přiblížila místní zvyky, a to především z doby, kdy ještě nebyl zničen válkou, jak je tomu dnes. Spolu s hlavními hrdinkami se dostanete i na vykopávky v Mezopotámii, kde Katharine pracuje, a zjistíte, že práce na vykopávkách nebyla nic snadného.

Příběh je opravdu hodně zamotaný a propletený, ale rozplétání bylo velmi nenásilné, zprostředkované samotnou Agathou, která si na pomoc přizvala své malé šedé buňky. V knize nechybí ani milostné vzplanutí mezi mladším mužem a starší ženou, šokující odhalení a dokonce ani smrt. Příběh je plný emocí a nenechá žádného čtenáře chladným. Konec byl místy napínavý, ale především hodně emotivní, kdy mi ukápla nejedna slza. Knížku jsem však zavřela s hezkým pocitem, že vše dopadlo přesně tak, jak mělo.




Těšila jsem se na samotný doslov, ve kterém jsem předpokládala, že bude odhaleno, nakolik se jedná o skutečnost či pouhou fikci. Agathin život mne natolik zaujal, že si plánuju v nejbližší době přečíst její skutečný životopis, ze kterého autorka získala spoustu informací. Autorka čerpala však i ze samotných detektivních románů Agathy Christie - Vražda v Mezopotámii, Sešli se v Bagdádu, Záhada Modrého vlaku a pochopitelně i Vražda v Orient Expresu posloužily jako vynikající zdroje při tvorbě postav a prostředí. Rovněž jí posloužily knihy, které Agatha Christie sepsala pod pseudonymem Mary Westmacottová, neboť jí pomohly intimně nahlédnout do jejího soukromého života, protože je začala psát po rozchodu s manželem a autorčin příběh se odehrává právě v této době.

Pokud máte rádi Agathu Christie a její detektivní romány, tato kniha vám může přiblížit pouze část jejího života. Přesto na vás dýchne atmosféra oné doby a budete mít pocit, že jste se ocitli na cestě spolu s Agathou, Katharine i Nancy. Nejedno odhalení vás přiměje se na něm více zamyslet, některé vás pouze jen dojme či rozesmutní. Ale takový je bohužel život.

Fakt, že se jedná částečně o fikci a v knize též vystupují i fiktivní postavy, může některého čtenáře odradit. Pokud očekáváte román s detektivní zápletkou, tato kniha nebude pro vás správnou volbou. V tom případě sáhněte po detektivních románech, které napsala samotná Agatha Christie.


90 %


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji Lucii Horské a nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pátek 24. listopadu 2017

MINIRECENZE: Dům na samotě | Řezník

Hezké odpoledne milí čtenáři.


Opět vás vítám u nepravidelné dávky minirecenzí, tentokrát budou jenom dvě. Chtěla jsem pro vás připravit tři, ale nakonec jsem se rozhodla vydat článek dříve, protože mi brzdí vydání říjnové rekapitulace, neboť se v rekapitulaci krátce zmiňuji o přečtených knížkách v říjnu a jednou z nich je právě Dům na samotě. Nechtěla jsem tak vydávat článek o shrnutí dříve jak samotnou minirecenzi.

Tentokrát jsem sáhla po dvou výborných knihách a i když jsem je měla vypůjčené z knihovny, určitě se v budoucnu po nich podívám, aby si je mohla dát na čestné místo do vlastní knihovny :-)



Dům na samotě│Michaela Klevisová


Stručný obsah:
Výtvarnice Nela zůstává ve starém mlýně sama poté, co se rozejde s přítelem. Ve stejnou dobu v lese poblíž mlýna je nalezeno tělo mladé dívky. Způsob, jakým byla dívka zavražděna, až nápadně připomíná práci Kadeřníka, sériového vraha, který řádí v Praze. 
Při vyšetřování vraždy vyjde najevo, že oběť byla nedávno spatřena s bývalým Neliným přítelem. Dosud poklidnou vesnici začíná obcházet strach, neboť místní se obávají, že vražda je dílem onoho sériového vraha, který se sem z Prahy přesunul. 
Nelu začíná děsit noční návštěvník, který se ochomýtá kolem mlýnu a zdá se jako by tu něco hledal. 
Vodítkem k případu jsou nejspíš místní obyvatelé, kteří mají mezi sebou mnohdy složitě propletené vztahy a téměř každý skrývá nějaké tajemství.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Impulsem k půjčení této knihy byla hlavně autorčina novinka Zmizela v mlze, která se nedávno objevila na pultech knihkupectví. Dosud jsem četla pouze Kroky vraha a Zlodějku příběhu a jelikož se jedná o sérii, ráda čtu tyto knihy postupně. Dům na samotě je tedy mou třetí knihou od autorky Michaely Klevisové.

Stručné zhodnocení:
Po dočtení knihy musím říct, že jsem vysloveně nadšená. Dům na samotě je skvělý detektivní příběh odehrávající se v českém prostředí, konkrétně ve středočeské vesnici s názvem Smrčina, s českými obyvateli, kteří oplývají svou typickou náturou a složitě propletenými vztahy a dávnými tajemstvími, která by měla zůstat pohřbena. Při čtení této knihy se ocitáte přímo mezi místními obyvateli a  máte pocit, jako byste s nimi žili celý život. Postavy jsou vykresleny opravdu bravurně a i když jich v knize nevystupuje málo, neztrácíte se v nich, protože každá z nich je originální a nezaměnitelná. Po celou dobu na vás dýchá atmosféra malé vesničky, která by jako z oka vypadla mnohým vesničkám, s nimiž jste se už jistě někde setkali. Starý mlýn skrývající dávné tajemství působí tajuplně a přiznám se, že první kapitola ve mně vzbuzovala i strach. V typicky české vesnici nechybí ani místní hospoda "U Lenina", kde se probírají místní drby a člověk se zde o místních obyvatelích lecco dozví. Čtení této knihy a rozmotávání vztahů mě nesmírně bavilo a přiznám se, že vraha jsem neuhodla až do poslední chvíle. Rozuzlení bylo překvapivé a i když spoustu práce odvedli místní lidé, svůj podíl na vyřešení případu měl i kapitán Josef Bergman, který čtenářům poodhalil trochu svoje soukromí. S knihou i autorkou jsem velmi spokojena a moc se těším na další případ Josefa Bergmana.

Anotace:

Výtvarnice Nela po rozchodu s přítelem zůstala sama ve starém mlýně, který původně s partnerem chtěli zrekonstruovat. V téže době bylo v nedalekém lese nalezeno tělo mladé dívky, ucházející se o práci v místních dostihových stájích. Při vyšetřování vyjde najevo, že oběť byla naposledy spatřena s bývalým Neliným přítelem. Dvě podobně provedené vraždy se nedávno staly v Praze, a tak není divu, že dosud poklidnou středočeskou vesnicí začne obcházet strach. Přesunul se sem z hlavního města sériový vrah? A kdo v noci chodí okolo mlýna, jako by tu něco hledal? Nyní je na inspektoru Bergmanovi, aby určil, zda se vodítko k případu neskrývá ve složitě propletených vztazích obyvatel obce, kde má téměř každý nějaké tajemství....


autor: Michaela Klevisová
nakladatelství: Motto
rok vydání: 2011
počet stran: 296


100 %


✽ ✽ ✽ ✽ ✽


Řezník│Jennifer Hillier


Stručný obsah:
Nejproslulejší sériový vrah, tzv. Řezník z Beacon Hill byl před třiceti lety zastřelen policejním náčelníkem Edwardem Shankem a obyvatelé si oddechli. Nyní je Edwardovi osmdesát let, pár let už je v penzi a jelikož už mu zdraví neslouží jako dříve, rozhodne se nechat dům svému vnukovi Mattovi, nadanému kuchaři, a odstěhuje se do domova důchodců.
Během rekonstrukce Matt objeví hrůzný nález a bude se muset rozhodnout, zda bude ignorovat děsivé tajemství, půjde na policii nebo vezme věci do vlastních rukou. Jeho přítelkyně Sam věří, že její matka byla zavražděna Řezníkem, třebaže k její smrti došlo dva roky poté, co Edward Shank vraha zastřelil. Sam její pátrání přivádí stále blíže k pravdě a také rovnou k Mattovu hroznému tajemství.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Přiznám se, že kniha mě zaujala hlavně svým celkem vysokým hodnocením, a to i přesto, že vrah je od prvních stránek znám. Tyto druhy thrillerů po pravdě moc nevyhledávám, já mám totiž ráda překvapení a odhalení vraha až ke konci knihy.

Stručné zhodnocení:
I přesto, že karty jsou čtenáři odkryty již po pár stránkách a dozvídá se, kdo je ve skutečnosti Řezník z Beacon Hill, nemění nic na tom, že se jedná o kvalitní a napínavou četbu v rámci žánru. Vrah je vykreslen jako odporná postava, mnohdy se vám z jeho skutků bude dělat zle, ale to ke knize patří. Takže pokud vám vadí brutální vraždy, knihu si radši odpusťte. Vedlejší postavy jsou vykresleny velmi dobře, v knize "nepotkáte" žádnou plochou postavu. Knížku jsem přečetla za rekordně krátkou dobu, autorka píše velmi čtivě. Těšit se můžete i na překvapivé zvraty, které zamávají s dějem a i když si autorka neodpustila romantickou linku, nepůsobí rušivě i přesto, že čtenář hned uhodne, jaký ji čeká konec. Střídání vypravěčů děj oživuje a máte možnost si udělat obrázek z vícero pohledů. Autorce se povedlo stvořit opravdu zvráceného psychopata, který jedná bez skrupulí a určitě byste si nepřáli se s ním jakkoli střetnout, nedejbože jako jeho oběť. Své oběti dlouze mučí a schovává si bizarní suvenýry. Závěr sice spěje k jedinému možnému konci, ale já byla spokojená. Doporučuji.

Anotace:

Americké město Seattle děsila série vražd, která skončila až v okamžiku, kdy policejní náčelník Edward Shank v roce 1985 konečně dopadl a zastřelil smutně proslulého Řezníka z Beacon Hill. Nyní, přibližně o třicet let později, dává Shank (který mezitím ovdověl a odešel do výslužby) svůj viktoriánský dům vnuku Mattovi, jehož kdysi pomáhal vychovávat. Matt, jenž je mladý a nadějný kuchař a restauratér, naráží během renovace domu, jenž zná z dětství, na bednu, kterou nikdy předtím neviděl. Poté, co odstraní zámek a podívá se dovnitř, ho čeká děsivý objev a on se musí rozhodnout, zda ponechá to, co nyní ví, pohřbeno v minulosti, půjde na policii nebo vezme vše do vlastních rukou. Mattova přítelkyně Sam měla vždy podezření, že i její matku zavraždil Řezník z Bacon Hill – jenže dva roky poté, co byl údajně zastřelen. A spolu s tím, jak hledá pravdu a snaží se sledovat stopy dávných událostí, směřuje nyní neomylně vstříc Mattovu temnému tajemství.

autor: Jennifer Hillier
překlad: Lumír Mikulka
originální název: The Butcher
nakladatelství: Baronet
rok vydání: 2016
počet stran: 352


100 %



Četli jste některou z výše zmíněných knih?
Pokud ano, líbila se vám?
Budu se těšit na vaše komentáře.

Continue Reading...

pondělí 20. listopadu 2017

RECENZE: DNA | Yrsa Sigurðardóttir

autor: Yrsa Sigurðardóttir
překlad z angličtiny: Milan Lžička
originální název: DNA
nakladatelství: Metafora
rok vydání: 2017
počet stran: 408
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Ve vlastním domě je velice trýznivým způsobem zavražděna mladá žena. Jediným svědkem je její sedmiletá dcerka Margréte. Dívenky se ujme psycholožka Freyja, která pracuje pro Dětský dům, jejímž úkolem je vyslechnout ji a zjistit, co si z oné noci pamatuje. O pár dnů později je nalezena další žena, která byla taktéž brutálně zavražděna a na první pohled je jasné, že ji má na svědomí tentýž pachatel. Policista Huldar, který je pověřen vyšetřováním, je donucen pracovat bok po boku s Freyjou, s níž se před pár dny seznámil v jednom baru, načež se s ní vyspal vydávaje se za tesaře z venkova. Jejich práci to sice komplikuje, ale musí spojit své síly a dopadnou vraha stůj co stůj. Ve stejné době jistý radioamatér zachytává podivné vzkazy, které ho s oběma vraždami spojují a hnán vlastní zvědavostí se pouští do vyšetřování na vlastní pěst.


Yrsa Sigurðardóttir je nejlépe prodávanou a celosvětově uznávanou islandskou autorkou detektivních příběhů. A právem. Původně vystudovaná stavební inženýrka začala ve svém volném čase psát příběhy pro děti. V roce 2005 však debutovala detektivkou Poslední rituál, první z řady šesti případů s právničkou Tórou. Vydala i další samostatné thrillery, které byly přeloženy do více než 30 jazyků a za něž získala mnohá ocenění. Jedním z nich je duchařský thriller Pamatuji si vás všechny, který byl v roce 2015 přeložen do češtiny pod záštitou nakladatelství Metafora, které ostatně vydává všechny autorčiny tituly. Kriminální thriller DNA je prvním dílem z plánované trilogie. Brzy se můžete těšit i na další díly série s názvem Černá díra a Katarze, které jsou naplánovány na příští rok.




Na knihu DNA jsem se moc těšila, od autorky jsem zatím četla pouze Pamatuji si vás všechny, i přesto, že mám doma pár dílů s právničkou Tórou. Na autorku jsem slyšela jen samé chvály, což ostatně mohu potvrdit, protože kniha Pamatuji si vás všechny mě dostala. A po dočtení knihy DNA můžu říct, že i tato je velmi povedeným krimi thrillerem, který by neměl uniknout vaší pozornosti.

Nejprve musím pochválit velice povedenou obálku, která pro mne byla jakýmsi magnetem, protože jsem nevěděla, co si pod stříbrnou páskou potřísněnou krví úplně představit. Souvisí s celým příběhem? No aby ne! Teď si představím jen zvuk, jak ji někdo odmotává a postaví se mi chlupy na těle. A navíc ten název! DNA je zkratka deoxyribonukleové kyseliny, nositelky genetické informace, která naznačuje, že v knize půjde o jisté pokrevní pouto? Pro mě byla tedy lákadlem jak obálka, tak i název knihy.

Kniha začíná prologem, který je jakýmsi úvodem, jenž nám nastíní situaci, která bude nejspíš souviset s celým příběhem. Prolog byl skvělý a já se nemohla dočkat, až budu spolu s hlavními postavami rozplétat celý příběh.




Jak už název série (Freyja & Huldar) napovídá, hlavními postavami jsou psycholožka Freyja, která pracuje pro Dětský dům a na starosti má právě svědkyni prvního zločinu, kterou je sedmiletá dívenka Margrét, dcera oběti. Freyja je obyčejná svobodná žena, která bydlí v bratrově domě a stará se mu o psa, s nímž moc nevychází. Tedy s tím psem. Její bratr skončil ve vězení a jí nezbývá nic jiného, než se mu o jeho psa postarat. Druhou hlavní postavou je policista Huldar, který vede vyšetřování. Přiznám se, že Huldar, který neustále žvýkal nikotinovou žvýkačku, mi byl více sympatický, nejspíš pro jeho nesmělost v přítomnosti žen a občasnou zmatenost ve svém počínání. Freyja a Huldar se poznali krátce před vyšetřováním a skončili spolu v posteli. Huldar nejen, že Freyje lhal, že je tesař bydlící ve vesnici, ale ještě před rozedněním zmizel jako pára nad hrncem. Takže si dokážete představit jejich setkání při vyšetřování vražd. Huldar se za to, co provedl stydí a Freyja ho nemůže ani cítit. O komplikace při vyšetřování nebude nouze. Jsem velmi zvědavá, jak se jejich vztah bude nadále vyvíjet v dalších dvou pokračováních.

Důležitou vedlejší postavou je i Karl, radioamatér, který jednoho dne zcela náhodně vyslechne podivné vysílání, kterému zprvu nebude rozumět. Podle jeho rodného čísla, které mu stanice sdělí, se dovtípí, že zašifrovaná zpráva je určená pro něj a pustí se do pátrání na vlastní pěst. Jaké bude jeho překvapení, když zjistí, že další rodné číslo, které vyslechl, patří zavražděné matce tří dětí? Celou dobu jsem přemýšlela, jakou úlohu má vlastně jeho postava, pořád mi to nedávalo smysl, nakonec vás však jeho role dost překvapí. Jeho dějovou linku jsem doslova hltala, i když počáteční popis amatérského radiovysílání, k čemu slouží a na jakém principu funguje, mě moc nebavilo. Ale chápu, že se autorka snažila čtenáře do tohoto zajímavého koníčku zasvětit a trochu mu jej přiblížit.




Musím pochválit autorku za velice originální metody vraždění, kterými vrah usmrcuje své oběti. Naskakovala mi u nich husí kůže a od teď se budu na vysavač i jiné elektrospotřebiče dívat s mnohem větším respektem. Pokud vám tedy popisy brutálních vražd nedělají dobře, radši se této knize vyhněte. Já jsem si však čtení užívala, i když u popisů pitvy první z obětí mi opravdu dobře nebylo. Často jsem si představovala, co musela oběť prožívat a tohle bych opravdu nepřála nikomu.

I přesto, že tempo vypravování je spíše pomalejší, neboť autorka často odbíhá do minulosti postav, aby jejich motivy jednání a chování co nejvíce čtenáři přiblížila, vůbec ničemu to nevadilo a já si děj maximálně užívala. Zápletka je velmi promyšlená a i když jsem kolikrát přemýšlela, jak s vrahovým motivem souvisí prolog, vydedukovala jsem si jeden tip na vraha, ale nemohla jsem se více mýlit. Bravo. Při konečném rozplétání jsem zírala s otevřenou pusou, protože toto jsem opravdu nečekala za nic na světě. Upřímně mi z toho ani nebylo moc dobře.

Knihu jsem přečetla jedním dechem i přes vyšší počet stran a velmi si ji užila. Už se nemůžu dočkat dalších dvou pokračování!

DNA je doslova povinností pro čtenáře, kteří tuto autorku doslova milují a i když se tentokrát v knize neobjeví žádní duchové, díky originální zápletce a zajímavým postavám si knihu i přesto užijete. Vřele doporučuji.


95 %


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás knížka zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

neděle 19. listopadu 2017

RECENZE: OpRAWme se | Stanislav Skřička

autor: Stanislav Skřička
nakladatelství: Stanislav Skřička
rok vydání: 2017
počet stran: 379


Anotace:


Kniha je napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a univerzit na americkém kontinentu.

Je v ní srozumitelně vysvětleno, jak funguje výživa a co v těle dokážou vlastní ozdravné procesy. Biochemické vzorce jsou tu přetlumočeny do lidového podání. Sporné věci a mýty ve stravě se řeší návštěvou pravěku, kde se vždy nachází ta správná odpověď.

V knize se odhalí se spousta mýtů „zdravé stravy“, například:

Proč jsou nezdravé himalájské soli, klíčky, vláknina, svačinky jablko s mrkví či mladá vojtěška alfa-alfa. Proč se zběsilým běháním většinou nehubne, proč moc nefungují ořechové tyčinky pro sportovce…

Dozvíme se také, jak vytěžit maximum živin z ořechů, jak získat léčivou vodu ze studánky i doma v kuchyni, anebo proč nemáme chuť na maso z dravců či na vařený meloun.

Kromě banálních rad, jak zhubnout s plným žaludkem, jak nemít zubní kazy a jak si prodloužit život, se dozvíme nejen, jak se dá snadno vyléčit astma, alergie či atopický ekzém, ale také těžší kalibr: epilepsie, autismus, syndrom vyhoření, neplodnost a dokonce i rakovina.

Kniha není určena jen nemocným lidem, ale jsou zde i kapitoly pro upevnění zdraví, vitality a výkonů – od miminek přes vrcholové sportovce až po seniory.

Pro snadné pochopení zdravé výživy je zde několik vzorových týdenních jídelníčků pro všechny cílové skupiny. První jídelníček má podtitul „Dejte mi pokoj s nějakou dietou!“ a poslední je „Jídelníček na hubnutí s plným břichem“.

Co se v knize nedozvíme je, proč se nejmenuje stejně jako pracovní název scénáře, podle kterého byla napsaná: „Zastřelil jsem svého výživového poradce, milé dámy“. Jeho český pracovní název je mírumilovnější, půjčili jsme si jej od Karla Čapka: „Jak si pejsek s kočičkou dělali dort“.

Dalo by se říci, že kniha je návod, jak se skutečně můžeme „opravit“ a dožít sta let v plné síle, zdraví a vitalitě. A to vše na bázi pravdy a produktů zakoupených „zdarma“ v supermarketu Příroda…

Českou verzi knihy uzavírá kopa (60!) skutečných příběhů lidí (mých „klientů“) z Čech, Moravy a ze Slovenska.


Moje zhodnocení:


Když mi Tým Megaknihy.cz nabídl tuto knihu ke zrecenzování, chvíli jsem váhala. O RAW stravě už jsem cosi slyšela, ale neuměla jsem si pod těmito třemi písmeny představit nic konkrétního. Tak jsem si řekla, proč to nezkusit prostřednictvím této knížky, kterou napsal a vydal český autor Stanislav Skřička, o kterém jsem slyšela prvně.

Za nějaký čas knížka skutečně dorazila a já byla překvapená, jak je silná. Čekala jsem nějakou útlejší knížku, ale po zběžném prolistování jsem si řekla, že nám autor tuto problematiku podá obšírněji, což znamená také srozumitelněji. Co mě však po prvním prolistování zarazilo, byly barevné ilustrace, protože můj první dojem byl, že v ruce držím nějakou učebnici pro prvňáčky, což mi pro začátek moc důvěry nedodalo. Bohužel i po otevření a začtení se, jsem občas měla pocit, že pan autor hovoří spíše k dětem než k dospělým svéprávným osobám. Důvěryhodně nepůsobí ani to, že knížka byla vydána samonákladem a vydal si ji sám autor pod nakladatelstvím Stanislav Skřička.




Úvodem bych ráda ještě zmínila, že jsem nikdy nebyla na žádné diety, nikdy jsem nechtěla být ani vegetariánem, natož veganem (byť proti těmto lidem nic nemám) a dám si vždy to, na co mám zrovna chuť. Je sice pravda, že asi tak před deseti lety jsem omezila bílý cukr, přestala jsem sladit čaj i kávu a začala pít více čistou vodu z obyčejného vodovodu, což dodržuji dodnes. Ale to je tak asi vše.


Úvodem nás autor seznamuje s okolnostmi vzniku této knihy, která byla vytvořena na základě scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a amerických univerzit v čele s indiánským lékařem Salomonem, který autora zasvětil do tajů enzymatické čerstvé stravy bez toxinů, již sám autor na sobě vyzkoušel a už u ní zůstal. Určitě nemusím dodávat, že na něj měla velmi pozitivní vliv, změnilo se mu nejen myšlení, ale i celé fungování organismu.




Autor velice laicky popisuje, jak funguje naše trávicí soustava, co se děje s vápníkem či vodou v těle, jak fungují enzymy, co je spouští a podobně. Autor hlásá, že živá strava (syrová) je jediná správná a že neživou stravou (vařenou) vlastně zabíjíme život.

"Abychom úspěšně spustili enzymové trávení, platí, že se různé druhy zeleniny mezi sebou nesmí míchat."

Autor doporučuje, co do jídelníčku zařadit a naopak i čemu se vyvarovat. Zde mě překvapilo, že je nutné vyřadit z našeho jídelníčku veškeré luštěniny, které jsem vždy považovala za zdravé ba dokonce i nezbytné. Vyvarovat se taktéž musíme obilovinám, neboť ty novodobé obsahují velké množství škodlivého lepku, jenž zalepuje střevní klky, které pak nemohou dostatečně vstřebávat živiny.

S nesprávnou životosprávou souvisí i častý výskyt civilizačních onemocnění, proto je důležité začít se správnou stravou ne od raného dětství, ale ještě dříve - u maminky. Autor uvádí, že: "Půl roku na živé enzymatické stravě s jedním vařeným jídlem denně - bez lepku, mléka a umělých tuků, by mělo stačit na vyléčení běžné neplodnosti."

Svůj život bychom měli změnit úplně od základů, autor se věnuje i otázkám zdravého bydlení, jak si vybudovat opravdový zdravý dům, zdravý spánek, důležitost pohybových aktivit či například hudby.

Poté přichází část s názvem "Oprawme se", která se převážně věnuje léčbě různých onemocnění, jako jsou například poruchy štítné žlázy, AAA (alergie, astma, atopický ekzém), Crohnova choroba, celiakie, osteoporóza, onkologická onemocnění, RS (roztroušená skleróza), autismus, epilepsie, ale i obyčejné jarní únavě či syndromu vyhoření.




Autor hlásá, že k dokonalé výživě si stačí udržet skladbu stravy na třech základních pilířích: ovoce (energie), zelenina (výživa tkání), ořechy a semínka (výživa nervového systému a mozku). Do čtveřice nesmí chybět voda, nejlépe osmotická.

Další část knihy se velice obšírně věnuje potravinám, které je vhodné do našeho jídelníčku zařadit. Jsou to například: jablka, quinoa, len, mandle, česnek, hrušky, meloun atd. atd. Samozřejmě nechybí popis, k čemu jsou vlastně tyto potraviny vhodné a jak se v našem těle chovají, co zlepšují apod.

Největšími jedy, které v lidském organismu napáchají mnoho škod, jsou mouka, sůl, cukr, mléko a rýže. Absolutně nevhodné jsou rovněž i živočišné výrobky. Velice nebezpečná je například i taková mikrovlnná trouba, kterou dnes najdete snad v každé domácnosti. A to je jen malý výčet škodlivých věcí, mezi kterými se každodenně pohybujeme či je dokonce i jíme.




Na závěr nesmí chybět ani prostor pro vlastní poznámky, jídelníček, návody, jak začít a samozřejmě reference a zkušenosti autorových klientů a pacientů, kde se setkáte i s tím, jak enzymatická strava vyléčila onkologicky nemocného pacienta, ale dokonce i vozíčkáře se svalovou dystrofií, což je opravdový zázrak. K tomu bych dodala jen tato slova: Věř a víra tvá tě uzdraví.

✽ 

Jedná se vskutku o zajímavou publikaci, která se enzymatické stravě věnuje dopodrobna, je podána velice laickým způsobem, takže i zdánlivě nepochopitelné biochemické procesy, které ve vašem těle probíhají, pochopíte až s nevídanou lehkostí.

Musím však bohužel říct, že jsou to jenom slova. Ani jeden autorův zmiňovaný fakt (a že jich je) není podložen žádnými vědeckými studiemi či alespoň odkazy na literární prameny, z nichž autor čerpal. Pokud autor uvádí, jak již jsem výše citovala, že "půl roku na enzymatické stravě (...) vyléčí neplodnost" a neuvede žádnou konkrétní studii, působí to velmi nevěrohodně až úsměvně.

Knihu jsem si musela dávkovat postupně, často mě totiž některá autorova tvrzení přímo rozčílila a nemohla jsem pokračovat v četbě. I bez toho je v knize opravdu hodně informací, které musíte vstřebávat po malých dávkách. Jedním dechem se číst nedá, i když nám ilustrace velice zpříjemňují čtení.




Zastávám názor, že člověk je odjakživa všežravec a živočišná bílkovina by v našem jídelníčku chybět neměla. Ani po přečtení této publikace si maso odpírat nehodlám. Netvrdím však, že na této knize není ani zrnko pravdy. Ovoce i zelenina jsou pro náš organismus také důležité a zařadit je ve větším množství určitě ničemu neuškodí.

Z knihy mám velmi podobný dojem jako z "úžasných" produktů, které si můžete zakoupit přes různý teleshoping či tzv. zájezdy s předváděním zboží. Mne autor svými slovy bohužel nepřesvědčil. Neumím si představit, že žiji jen z ovoce, zeleniny, semínek a vody. Až jsem z toho dostala hlad.

Pokud však chcete zkusit něco nového, poznat enzymatickou stravu až do její hloubky, žít jinak (a možná i lépe), je kniha Stanislava Skřičky OpRAWme se určena právě vám.


45 %


Za poskytnutí recenzního výtisku, jakož i rozšíření obzorů děkuji Týmu Megaknihy.cz. Knihu si můžete zakoupit přímo na jejich stránkách (odkaz zde).
Continue Reading...

úterý 14. listopadu 2017

RECENZE: Ta přede mnou | J. P. Delaney

autor: J. P. Delaney (p)
překlad: Milena Pellarová
originální název: The Girl Before
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2017
počet stran: 344
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Představte si, že vám je k pronájmu nabídnut úžasný a moderní dům, jenž je postaven v minimalistickém stylu, za směšný nájem. Má to však jeden háček, musíte žít podle jeho pravidel.
Emma se snaží zapomenout na traumatický zážitek, kdy byla ve svém bytě přepadena a spolu se svým snoubencem Simonem hledá vhodné místo, kde by se znovu cítila v bezpečí. Žádný ji z různých důvodů nevyhovuje, dokud nenarazí na dům ve Folgrate Street č. 1. Dům je vskutku architektonické dílo - minimalistický design ze světlého kamene a skla se vzdušnými, otevřenými prostory. Architekt, který tento dům stvořil, je však tajnůstkář a má pro své nájemníky řadu nařízení a omezení. Hlavním účelem domu je vás změnit, což se mu také nakonec povede.
Jane prožila osobní tragédii a rovněž i ona hledá nový začátek. Dům na Folgrate Street č. 1 ji uchvátí na první pohled, stejně tak jeho odměřený, ale velmi přitažlivý stvořitel. Krátce po nastěhování se Jane dozví o dívce, která tu žila před ní a touha zjistit, co se jí stalo, ji doslova posedne.


Jako obvykle jsem si před samotným přečtením nečetla anotaci, abych si zbytečně neodhalila děj. Až teď při samotném psaní recenze jsem si ji přečetla a myslím, že jsem udělala dobře. Opět jsem se totiž setkala s tím, že anotace prozrazuje více, než bychom si přáli. Celá kniha tak pro mě byla překvapením od prvních stránek až po poslední.




Po prvotním zorientování se v postavách a zjištění, kdo je vlastně kdo, jsem se snažila ponořit do příběhu, resp. dvou příběhů - z pohledu Emmy a z pohledu Jane. Ač se to ze začátku nezdá, postupem času čtenář zjišťuje, že mají velmi hodně společného. Nejen, že obě zažily jistý druh tragédie, ale rovněž vyjde najevo, že si byly velmi podobné, co se týče fyzického vzhledu. Ze začátku mě mátly kapitoly z pohledu Emmy, které byly bez uvozovacích vět u přímé řeči. Na rozdílný styl u Emmy a Jane jsem si však rychle zvykla a nenechala se tím rušit. Později samozřejmě čtenáři z kontextu dojde, jaký k tomu měl autor důvod. 

Čtení ubíhá velmi rychle, a to hlavně proto, že kapitoly jsou krátké, často jsem měla dojem, že i stručné. Děj je ozvláštněn dotazníkem, který hovoří k samotnému čtenáři. Kolikrát jsem nad odpovědí přemýšlela hodně dlouho. Neumím si představit, že bych se tak musela rozhodovat ve skutečném životě. 

Líbilo se mi, že autor skvěle manipuluje se čtenářem, podstrkuje mu různé kousky skládačky a nechá zcela na něm, aby si vyvodil závěr sám. Konec je opravdu hodně překvapivý a i když některé věci začne tušit čtenář před koncem sám, finální odhalení bude pro mnohé šokem. Já to však přijala nějak chladně. Nejspíš proto, že samotný děj graduje již o pár stran dříve a ono závěrečné "odhalení" vyšumí tak nějak do ztracena.




Další výtku mám k poněkud nereálnému námětu. Nějak si neumím představit člověka, který by, ač za nízký nájem, chtěl bydlet sice v luxusním domě, ale s tolika pravidly, nařízeními a omezeními, pod neustálým drobnohledem a dokonce s tím, že musíte dům párkrát do roka otevřít veřejnosti. Nesmíte si přinést vlastní knihy, ozdobné polštáře, dokonce ani fotografie. Nevím, kdo by chtěl dobrovolně žít jako pokusný králík a sloužit vyšším cílům jednomu perfekcionistickému architektovi. A to je prosím jen malý výčet restrikcí, kterým se musíte přizpůsobit. 

Bohužel knize nemohu dát z výše uvedených důvodů stoprocentní hodnocení. Po nadšených komentářích jsem čekala více, přesto se jedná o nadprůměrný psychothriller. Myslím si, že zaujme především ty čtenáře, kteří nemají s tímto žánrem až takové zkušenosti či jsou v tomto žánru nováčky. 

Nakonec bych chtěla pochválit povedenou obálku, která se samotným příběhem koresponduje a skvěle jej doplňuje, protože schody bez zábradlí mají ve knize svoje místo. Co se týče nálepky Edice světový bestseller, ty už celkem nevnímám, i když si myslím, že podvědomě na mě jistý vliv mají, který si však nepřipouštím. 

Ta přede mnou je originálním psychothrillerem a pokud mu odpustíte trochu neuvěřitelný námět, jistě si jej vychutnáte mnohem více. 


85 %


Děkuji týmu Megaknihy
za zaslání této knihy.
Čtení jsem si užila,
s recenzí se snažila,
snad budete spokojeni
a na další spolupráci připraveni ;-)




Continue Reading...

sobota 11. listopadu 2017

RECENZE: Temná hmota | Blake Crouch

autor: Blake Crouch
překlad: Veronika Volhejnová
originální název: Dark Matter
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2017
počet stran: 320
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Každý z vás si určitě někdy položil otázku, kde bych dnes byl/a, kdybych se tehdy rozhodl/a jinak?

Jason Dessen je obyčejný středoškolský učitel fyziky, který spolu s manželkou Danielou a čtrnáctiletým synem Charliem žije na Long Street v Chicagu spokojeným životem do doby, než po útoku maskovaným mužem a větě "Jsi v životě šťastný?" upadne do bezvědomí. Když se probudí, je připoután na lůžko a obklopen cizími lidmi v ochranných oblecích. Od člověka, kterého vidí poprvé v životě, uslyší: "Vítej zpátky." Jason je naprosto zmatený a netuší, co se stalo. Ale ve světě, kde se probral, není Jasonův život takový, jaký jej zná - jeho žena není jeho žena, jeho syn se nenarodil a Jason není průměrným učitelem fyziky, ale proslulým géniem, který získal Paviovu cenu. Zdá se mu to? A když ne, který svět je v tom případě skutečný? Na tuto otázku si záhy odpoví. Skutečný je zcela jistě ten, z něhož byl násilně vyrván. Cesta zpět bude úžasným, ale zároveň i děsivým zážitkem...


Temná hmota je bezesporu knihou roku 2017! Jsem ráda, že to můžu konečně potvrdit i já. A to i přesto, že se jedná o sci-fi žánr, který čtu jen ojediněle.

S autorem Blakem Crouchem jste se mohli poprvé setkat u knihy Městečko Pines, kterou v roce 2013 vydalo nakladatelství Jota. Knížka bohužel nesklidila velký úspěch, a proto nakladatelství upustilo od vydání dalších dvou pokračování. Autor mimo jiné vydal nespočet románů, novel a povídek, z nichž se některé staly bestsellery. V češtině vyšla letos právě Temná hmota, o níž Book Reporter dodal: "Jedna z nejlepších knih jakéhokoliv roku...a jakékoli reality".





Nevím, jestli to míváte podobně, ale já už po přečtení první stránky zřejmě podle autorova stylu psaní poznala, že se kniha bude velmi dobře číst, protože mě zaujala prakticky hned. Téma alternativních realit je totiž nejen dost atraktivní, ale i populární. Každý se určitě někdy zamyslel nad tím, kde by byl dnes, kdyby se tehdy vydal jinou cestou, ať už by se to týkalo jakéhokoliv životního rozhodnutí. Jason má občas taky takové myšky, coby kdyby. Kdyby tehdy nepotkal svou současnou ženu Danielu, kdyby tak rychle neotěhotněla, kdyby pokračoval ve svém vědeckém bádání a dokončil projekt, na němž usilovně pracoval, tak mohl by být dnes úplně jinde. Ale pak se podívá na svou ženu, syna a je rád, že se rozhodl tak, jak se rozhodl. Brzy má přijít o své nejbližší a jeho život se otočí o 360 stupňů. Cesta zpátky nebude vůbec jednoduchá, spíše trnitá a velmi nebezpečná.

Jasonovo cestování nejrůznějšími alternativními realitami mě nesmírně bavilo! Co vše se může změnit? Jason navštíví svět, který je zničen jadernou katastrofou, jindy nehostinný svět pokrytý mrazem a sněhem, ale i svět, v němž je lidstvo nakaženo smrtelnou chorobou, která postihne i jeho blízké. Poslední jmenovaný svět byl pro Jasona opravdové peklo, ze kterého se jen tak nevzpamatuje. Chicago, město, ve kterém původně se svou rodinou žije, navštíví nesčetněkrát, ale pokaždé objeví nějakou drobnost, při které odhalí, že to není ta pravá realita. Podaří se mu vrátit do světa, ze kterého jej násilně vyrvali? A co když máte omezené možnosti?




První polovina knihy je o něco lepší, protože teprve vše objevujete, nahlížíte do tajů kvantové fyziky a mechaniky, ač se vám zprvu může zdát celkem nesrozumitelná, aspoň pro laiky, jako jsem já. Ve druhé polovině už víme "co a jak", ale přesto se dočkáme jednoho velmi překvapivého momentu, který vám může vyrazit dech. Jason se setká tváří v tvář protivníkovi, který je nejen stejně chytrý jako on, ale zároveň předvídá každý jeho krok. Pro opětovné získání vlastní rodiny bude muset obětovat dokonce i sám sebe.

Temná hmota je skvěle napsaný sci-fi thriller, který vás uhrane už od prvních stránek. Tato kniha má totiž jedno velké plus - je doslova nabitá akcemi. Nesetkáte se zde s žádnými hluchými místy, neboť v knize se neustále něco děje, příběh vám nedovolí ani vydechnout, natož knížku odložit. Napětí střídá akci a přiznám se, že si Temnou hmotu umím živě představit ve zfilmované verzi. Sice ještě nemám představu o tom, kdo by mohl zahrát roli Jasona, ale pokud by se filmu ujmul například režisér Ridley Scott, mohl by se z něj stát trhák. 

I přes výše uvedené klady mám jednu malou výtku k překladu. Narazila jsem totiž na pár krkolomných slovních spojení, která trochu narušila můj celkový zážitek, ale ve své podstatě se nejedná o nic zásadního.

Závěrem bych chtěla potvrdit již výše zmíněné, a sice, že se jedná o kvalitní sci-fi thriller, takže pokud vás lákají alternativní reality, s touto knihou jich můžete pár navštívit. Akční a napínavé scény jsou na denním pořádku a kniha vám nedovolí ani na okamžik vydechnout. Vřele doporučuji.


90 %
Continue Reading...

čtvrtek 9. listopadu 2017

RECENZE: A Cup of Style: Motivační diář 2018

Hezké dopoledne milí čtenáři.



Nedávno jsem publikovala recenzi na knížku Moje sestra žije na krbové římse, kterou mi poskytlo nakladatelství Slovart. V balíčku se kromě knížky nacházel ještě motivační diář, který vytvořilo sesterské duo Lucie Ehrenbergerová a Nicole Ehrenbergerová, zakladatelky úspěšného blogu A Cup of Style, jenž se věnuje především módě, ale je i odrazem jejich života, protože skrz něj promítají své názory.

Ze začátku jsem vůbec neměla v plánu nějakou recenzi na tento diář zpracovávat, ale pak mi to nedalo a navíc by byla škoda vás o takový krásný motivační diář ochudit. Představím vám jej v krátkosti s pár fotografiemi.



Předně bych chtěla říct, že zatím vůbec netuším, zdali diář využiji nebo ne, a to hlavně z toho důvodu, že já na takové věci nikdy nebyla. Mé několikeré pokusy o založení diáře vždy po pár měsících vzaly za své, protože kvůli mé lenosti a zapomnětlivosti jsem si do něj přestala cokoliv zapisovat. Prostě nejsem ten typ. Jelikož jsem teď na rodičovské dovolené, nemám si tam prakticky moc co zapisovat. Pokud má člověk nějaké pracovní povinnosti či studijní, zcela to chápu, ale jinak to u mě nemá moc smysl. Napadlo mě zapisovat si tam různé činnosti a plány spojené s blogem, ale nevím, jestli mi bude pro tyto účely vyhovovat. Pro ně mám vyhrazený obyčejný sešit, který mi ke spokojenosti úplně stačí.




Lucie s Nicole pro nás stvořily již druhý motivační diář, přičemž hlavních důvodem bylo především to, že věří, že "správné plánování je část úspěchu".




Tento motivační diář s praktickou gumičkou má úžasné zpracování, které vás uchvátí už na první pohled. Líbí se mi nádherně zvolené pastelové barvy a celkový design, s nímž celý diář působí minimalisticky a čistě. Nádhera.

Zpracování uvnitř diáře je snad ještě krásnější, nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala. Vůbec jsem neměla páru, že existují motivační diáře a ne jen ty obyčejné, ve kterých najdeme pouze škatulky na denní nebo měsíční plánování.




Každý měsíc začíná úvodním slovem, v lednu navíc budete mít možnost zhodnotit i rok loňský a zapsat si tak například nejlepší zážitky v roce 2017. Následuje měsíční plánovač a poté samozřejmě klasický denní diář, který je navíc po stranách opatřen buď poznámkami nebo "to do" listem. Na konci měsíce nesmí chybět zhodnocení za uplynulý měsíc, co se nám podařilo splnit z toho, co jsme si naplánovali, co jsme nesplnili, nejlepší zážitky apod. Následuje dvojstrana k poznámkám, kam si můžete zapsat nejrůznější postřehy. Každý následující měsíc se věnuje určitému tématu, která se obměňují. Nechybí motivace k různým aktivitám, ať už venku, či jen k odpočinku. Například v prosinci se můžete těšit na plánovač vánoční dárků, což je prostě senzace!








Za zaslání motivačního diáře moc děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás diář zaujal, můžete si jej zakoupit přímo zde.


Jak to máte s diáři vy? Plánujete si nějaký pořídit na rok 2018? A co motivační diáře, jaký na ně máte názor? Budu zvědavá na vaše komentáře.

Continue Reading...

úterý 7. listopadu 2017

Pohodový podzimní TAG

Hezký večer milí čtenáři.


Dnes vůbec poprvé přicházím s knižním TAGem, k jejímuž vyplnění mě nominovala Ivetka z Údolí rozmanitosti, za což jí moc děkuji, protože sama bych se nikdy k vyplnění jakéhokoliv TAGu nepřinutila. Byla by to škoda, protože vyplňování odpovědí mě nesmírně bavilo, takže doufám, že si jej užijete stejně jako já.




1. Křupe listí: Svět je plný barev. Vyber knihu s červenou, oranžovou a žlutou na obálce…
Tohle bylo celkem jednoduché, protože Stopy v krvi od Steva Robinsona mám stále na očích, hlavně z toho důvodu, abych si knížku už konečně přečetla. Třeba mě to tak trochu popostrčí a zařadím ji mezi knížky k přečtení na prosinec.




2. Pohodlný svetr: Konečně je dost zima na to, nosit příjemné teploučké oblečení. Jaká knížka ti dodává podobný hřejivý pocit?
Tak u této otázky jsem musela opravdu dlouho přemýšlet, stoupnout si před knihovnu a očima vyhledat tu pravou. Kdybych měla odpovědět na opačnou otázku, tedy, která kniha ve mě vyvolává spíše mrazivý pocit, bylo by hned jasno. Nakonec jsem vybrala Čas odejít od Jodi Picoult, a to hlavně z důvodu hřejivě působící obálky a afrického prostředí, ve kterém se příběh odehrává.




3. Podzimní bouřka: Vítr skučí a déšť padá. Po jakém žánru nebo knize v takovém případě sáhneš?
Už párkrát jsem ve svých článcích zmiňovala, že podzim je právě období na čtení mrazivých, tajemných a strašidelných příběhů. Nedávno jsem přečetla Trhlinu od Jozefa Kariky a ta je přímo na toto období dělaná! Pekelně strašidelná, hrůzostrašná a děsivá! K tomu si můžeme zanotovat píseň Hýkal od české hudební skupiny Zrní... "Dej si pozor na les, ať tě nespolkne..." O této skupině a jejich písničce jsem poprvé slyšela právě díky zmiňované Trhlině. Text i hudba jsou správně psychedelické a na tohle období jak dělané, nicméně to jsem trochu odbočila, takže hurá na další otázku.




4. Studený, svěží vzduch: S jakým „cool“ charakterem by sis ihned vyměnila místo?
Nad touto odpovědí jsem přemýšlela už při čtení Ivetčiných odpovědí, protože já nejsem moc ten typ, co takhle přemýšlí. Nikdy jsem neměla nijak zvlášť oblíbené postavy, s nimiž bych si ráda vyměnila místo, ani oblíbené obecně. Ale pak se mi jedna vybavila - Robin ze série o Cormoranu Strikeovi (Volání kukačky, Hedvábník, Ve službách zla - vyfotila jsem jen první díl, protože mi stále do série chybí Hedvábník), kterou napsala J. K. Rowling pod pseudonymem Robert Galbraith, tedy autorka slavného Harryho Pottera. Myslím, že na světě neexistuje nikdo, kdo by tuto autorku neznal 😁. Nevím, jestli je zrovna "cool" charakter, asi spíše ne, Robin je spíše taková slušňačka a děsně správná osoba. Mnozí ji přirovnávají k Hermioně z Harryho Pottera, ale jelikož jsem Harryho nikdy nečetla, a znám ho pouze z filmových zpracování, nemohu to nijak posoudit. Ale líbilo by se mi vyměnit si s ní místo a pátrat (nebo možná i něco víc) s Cormoranem 😁.




5. Horký jablečný cider: O které knize se až tak nemluví, ale ty bys ráda, aby o ní věděl každý?
Kdysi dávno mi babička půjčila knížku s názvem Doktorka z domu Trubačů, kterou napsala Ilona Borská. Jedná se o životopisnou knihu, která popisuje zajímavý a těžký osud české lékařky Vlasty Kálalové, jež se ve dvacátých letech minulého století vypravila do Bagdádu, aby tam postavila první československou nemocnici. To se jí povede, dokonce založí rodinu a poté se vrací zpět do Čech, kde ji bohužel potká velmi tragický osud. Tato žena hodně dokázala a překonala, takže pokud jste ještě tuto knihu nečetli, měli byste to napravit. Momentálně je tato kniha k mání v Levných knihách a i když už doma mám jedno starší antikvariátové vydání, mám v plánu koupit si i toto.




6. Kabáty, šály a palčáky: Ochladilo se a je potřeba se přiobléct. Za jakou obálku se nejvíce stydíš a raději by ses s ní ani neukazovala na veřejnosti?
Jejda, to je těžké, kdo by si knihu s takovou obálku vůbec pořídil? 😁 Budu muset mrknout do své knihovny, ale myslím, že se tam určitě nějaký "skvost" najde. Tak po delším hledání jsem objevila tuto "nádheru" 😁. Na obálce Ďáblovy svatyně od Marie Hermanson se mi nelíbí podivně ztvárněná postava a ani barevné provedení. Nuda, nuda, šeď. 




7. Pumpkin spice: Jaké jídlo tě na podzim dokáže nejlépe uspokojit?
Já sním všechno, celoročně 😁. Jasně, říká se, že v zimě tělo potřebuje daleko více kalorií, aby si uložilo nějaké zásoby na dny, kdy bude jídla nedostatek, ale myslím, že nás se to v současné době už netýká. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, konkrétní jídlo spojené s podzimem nemám, přesto je tu jedna surovina, která se mi až podezřele často dostává pod ruku, a sice dýně hokkaidó - zrovna dnes jsme měli na oběd dýňovo-batátové placičky 😊.




8. Táborák co zahřeje: Šiř teplo! Koho nominuješ do tohohle tagu?
Nominuji Janičku alias Pinky v Knihách, Lucku z Luciiny zašívárny a Báru alias Bunburistku. Pokud se tedy rozhodnete TAG vyplnit, moc ráda k vám zavítám a přečtu si vaše odpovědi.

To je pro dnešek vše a přeji pěkný zbytek večera.
Continue Reading...

pátek 3. listopadu 2017

RECENZE: Nejhorší noční můra | Brenda Novak

autor: Brenda Novak
překlad: Tereza Dobrovodská
originální název: Her Darkest Nightmare
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 384
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Nejhorší noční můra je název nové série autorky bestsellerů Brendy Novak s uznávanou psychiatričkou Evelyn Talbot v hlavní roli. 

Je to již dvacet let, co se Evelyn stala obětí psychopata Jaspera, spolužáka, se kterým chodila a považovala jej za svého přítele. Ten se jí odměnil tak, že nejen, že jí zavraždil nejlepší kamarádky, ale poté ji i věznil a mučil. Nakonec Evelyn podřízl, ale ta jako zázrakem přežila. Od té doby už nic nebylo jako dřív. Začala se soustředit na studium, aby jej absolvovala na výbornou a stala se uznávanou psychiatričkou specializující se na psychopatii. Momentálně žije v malém městečku na Aljašce a šéfuje Hanover House, léčebnému zařízení s maximální ostrahou, které drží pod zámkem ty nejnebezpečnější psychopaty. Evelyn se snaží dostat vězněným psychopatům do mysli a poodhalit, co způsobuje jejich poruchu.

Doposud poklidné žití naruší nález zohavené hlavy s vydloubnutým okem. Seržant Amarok se ujme vyšetřování, ale jako příčinu všeho zla označí právě Hanover House, neboť byl vždy proti otevření tohoto ústavu. Evelyn má za to, že se opět vrátila její nejhorší noční můra, z níž není úniku...




Nakladatelství Omega přichází s další elektrizující sérii odehrávající se tentokrát na nehostinné Aljašce, kde jsou kvůli sněhovým bouřím velmi časté výpadky telefonního spojení, a to je prostředí jako dělané pro skvělé budování atmosféry. Kam jinam totiž odložit ty nejnebezpečnější psychopaty, než co nejdál od civilizace? 

Námět této knihy nepřichází s ničím novým - děj odehrávající se v psychiatrické léčebně tu byl již několikrát (např. Mráz od B. Miniera, který mi tuto knihu hodně připomínal, protože se také odehrává na odlehlém, mrazem pokrytém místě s psychiatrickou léčebnou v jeho středu). Musím říct, že autorka vsadila na jistotu, protože nehostinná místa lákají čtenáře svou atraktivitou, navíc, když se zde nachází psychiatrická léčebna pro ty nejhorší zločince. Tímto autorka u mne zabodovala, protože tamní atmosféra je vylíčena opravdu autenticky. Často tak máte pocit, že se ocitáte přímo uprostřed dění a spolu s Evelyn cítíte, jak znovu ožívá vaše nejhorší noční můra. Vše podtrhují citáty slavných psychopatů, které uvozují každou kapitolu a u nichž mi mnohdy běhal mráz po zádech, zvláště při čtení knihy v pozdních nočních hodinách.




Autorčin styl je velmi čtivý, kniha vás vtáhne do děje až zapomenete na dění okolo. Mimo napínavého pátrání po vrahovi, který má na Evelyn očividně spadeno, se v knize odehrává romantická epizoda mezi Evelyn a seržantem Amarokem, který je popsán jako velmi přitažlivý muž zvyklý na život v divočině. Jejich vztah je kvůli temné minulosti Evelyn komplikovaný, protože se ještě stále plně nevyrovnala s prožitým traumatem. Zde mnohé čtenáře (včetně mě) nejspíš zarazí jedna věc, a sice to, že je celkem nepochopitelné, že hlavní hrdinka začne po otřesném zážitku zrovna studovat psychopatii, protože logičtější by bylo, kdyby se čemukoliv, co by jí připomínalo minulost, spíše vyhýbala. Na druhou stranu obdivuji její odvahu postavit se strachu čelem, protože já bych ji v sobě nikdy nenašla. Bohužel je vidět, že Evelyn stále svírá strach, neboť má pocit, že Jasper si ji znovu našel, aby své dílo dokonal, což vede k zastřenému myšlení a mnohdy nelogickým krokům.




I přes mrazivou atmosféru, napětí a velkou čtivost nemohu dát knize plný počet, a to z toho důvodu, že mě trochu zklamal překombinovaný závěr. Závěrečná scéna odehrávající se u Fitzpatricka mi přišla groteskní a nevěděla jsem, zda se tomu smát nebo spíše brečet. Viděla jsem jen shluk komických postav, které konají bez rozmyslu a zdravého rozumu. Totéž hlavní hrdinka, která i přesto, že se střemhlav vrhne do nebezpečné situace, má nakonec více štěstí než rozumu. Rovněž mi vadil jeden opakující se nešvar, který jsem v již párkrát v předešlých knihách zaznamenala - hlavní hrdina je vystudovaný psychiatr/psycholog, zkoumá psychopaty, ale nepozná, že s jedním z nich přichází do styku např. v práci/mimo práci apod. Když toto chování Evelyn studuje, navíc je léta uznávaná psychiatrička, pak nechápu, jak jí to mohlo uniknout. Možná jde o druh tzv. "pracovní slepoty".

I přes výše uvedené výtky se jedná o výborné čtení, plné napínavých scén, zajímavostí z oboru psychopatie, takže pokud knize odpustíte pár dokola omílaných klišé, mohla by se vám Nejhorší noční můra hodně líbit. Velkým plusem je prostředí, v němž se děj odehrává a pokud vás "přitahují" zvrácené mysli vrahů, pak by neměla tato kniha ujít vaší pozornosti.


Podobné knihy:


Pro větší pochopení myslí psychopatů doporučuji knihu Psychologie sériových vrahů od Andreje Drbohlava, kterou jsem měla možnost si přečíst, takže pokud vás toto téma blíže zajímá, určitě se po této publikaci poohlédněte.


85 %


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. O knize se více dozvíte zde a zakoupit ji můžete přímo zde.
Continue Reading...