RECENZE: Panenka | Věra Kadlecová

autor: Věra Kadlecová
nakladatelství: Klika
rok vydání: 2016
počet stran: 284
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Hlavní hrdinkou příběhu je Eva, která vypráví Beatě svůj životní příběh, jenž ji dovedl až na drogové dno. Proč Eva skončila v sanatoriu zbavená svéprávnosti? Jak se vlastně z talentovaného děvčete, jehož životní dráhou mělo být krasobruslení, pro které doslova žilo, postupně stane živoucí troska? Semínko nezdaru bylo zaseto již v dětství, rodiče ji nikdy v jejích snech nepodporovali, navíc jí cestu zkřížili pokaždé nesprávní lidé, které ji na to pomyslné dno pomohli. Jak se Beata popasuje s příběhem, ale hlavně se ženou, která trpí toxickou psychózou a halucinacemi? Povede se Beatě sepsat Evin příběh včas?

✽

Knihu Panenka (i její volné pokračování Vina, které se teprve chystám číst) mi nabídla sama paní autorka Věra Kadlecová po náhodném přečtení jedné mé recenze. Knihy jsem měla v povědomí už z dřívější doby, protože jsem je vídala u jiných recenzentů, takže po krátkém rozmýšlení jsem nabídku přijala. I když psychologické romány pro ženy primárně nevyhledávám, ráda jsem udělala výjimku a teď po přečtení Panenky mohu říct, že to bylo dobré rozhodnutí.

Na začátku můžete nabýt mylného dojmu, že hlavní hrdinkou je Beata, rozvedená novinářka, která pracuje na volné noze a věnuje se převážně překladatelské činnosti. Mezitím však spřádá plán, který v hlavě nosí už několik let. Chce napsat knihu o Evě Herclové, ženě, z níž se stala narkomanka závislá na kokainu. Její životní příběh ji zaujme, a proto se rozhodne navštívit Evu v sanatoriu, která už několik let zde žije v ústraní. Nejprve má ze setkání obavy, pracovnicí sanatoria je poučena o tom, že Evu už několik let trápí toxická psychóza, kterou ji způsobily drogy. Svět okolo vnímá jen někdy, navíc trpí bludy a halucinacemi. I přes počáteční neúspěšné setkání se v Evě cosi hne a požádá Beatu, aby ji co nejdříve navštívila. Tehdy začne vyprávět svůj příběh, jehož počátky spadají do raného dětství, které trávila s milovanou babičkou, jež pomohla Evě rozvíjet talent v krasobruslení. Po smrti babičky tomu chtěl osud jinak a po ošklivé autonehodě se mohla se svým snem rozloučit. Život jí rozdal nesprávné karty, s nimiž neměla moc šancí na výhru.

Musím podotknout, že kniha je psána velice čtivě a i když se jedná o autorčinu prvotinu, není to z příběhu vůbec znát. Autorce se povedlo velmi dobře vylíčit především z psychologické roviny Evin charakter, ale především její měnící se osobnost vlivem nepřejících rodičů, životních kotrmelců a samozřejmě i kokainu. Co se musí stát, aby matka opustila manžela a dvě malé děti a začala šňupat koks? Byla to vždy její volba nebo se nechala obklopit a ovlivnit nesprávnými lidmi? Zaručuji vám, že Evy vám bude upřímně líto, její životní peripetie budete prožívat naplno s ní a mnohdy se přistihnete při tom, že jí fandíte. Konec je hodně emotivní a troufám si říct, že s leckterým čtenářem zamává. 

Je škoda, že tato kniha není více v povědomí čtenářů či v popředí knihkupců. Doporučuji výhradně ženám, pro něž je tato kniha určena, ale samozřejmě bych nebránila ani čtenářům opačného pohlaví a ráda jim tuto knihu doporučila. Přesto si myslím, že se bude líbit více ženám, hlavně těm, které vyhledávají psychologické romány s hrdinkami, které čelí svým rozhodnutím, která jsou leckdy špatná, bolestným vzpomínkám, ale i naději, jež by neměla být nikdy opomíjena. 

85 %

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji samotné autorce Věře Kadlecové. Pokud vás kniha zaujala, koupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Infernum | Mark Maria Kraft

autor: Mark Maria Kraft
překlad: Emilie Harantová
originální název: Infernum
nakladatelství: Grada
rok vydání: 2017
počet stran: 312
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Naproti hotelu Hilton je z Vltavy vytaženo zohavené ženské tělo. Případu se ujímá mladá atraktivní vyšetřovatelka Eva spolu se svým asistentem Jakubem. Záhy je mrtvá žena identifikována jako Helena, přítelkyně Američana Sama, který na předpokládaný den vraždy nemá alibi a tak se stává podezřelým číslo jedna. Evě však cosi nesedí a intuice ji naznačuje, že Sam není vrah. Eva zjišťuje, že Helena měla podivný vztah s bratrem Vítkem, který je zároveň Eviným zaměstnancem. Vše se začíná pěkně zamotávat. Navíc Evě pomáhá bývalý přítel Martin, který pracuje jako státní zástupce, ale tím, že Evě nabídl pomoc, začíná být jeho místo v ohrožení. Martin není jediný muž, který se v Eviném okolí pohybuje. Její divoký osobní život se stále více prolíná s jejími případy a ocitá se tak v soukolí moci, chtíče a intrik. Na pozadí toho všeho spřádají své tajné plány policejní prezident i ministr vnitra.

✽

Kniha Infernum mě zaujala především tím, že autor, ač je původem Švýcar, zasadil svůj příběh do českého prostředí, konkrétně Prahy a okolí, v němž vystupují české postavy s typicky českými jmény. Jak už jsem zmínila, Mark Maria Kraft je švýcarský autor, který v současné době žije střídavě ve Švýcarsku, Německu a v Čechách. Vystudoval podnikovou ekonomii, informatiku, později také filozofii. Je mezinárodně činným obchodníkem a kreativním nezávislým novinářem Thriller Infernum je jeho debutem.

Ještě než přistoupím k samotné recenzi, bych ráda pochválila povedenou obálku, jejíž vyobrazení znázorňuje skryté zlo, které se může ukrývat kdekoliv. Červená barva vše dokonale podtrhuje.

Hlavní postavou je mladá atraktivní vyšetřovatelka Eva Jelínková, která na mě už od prvních stránek působila nesympaticky a můj dojem se s každou další stránkou bohužel více prohluboval. Eva je chtíčem posedlá hysterická žena, která i přes svou nepěknou minulost využívá své tělo jako prostředek k dosažení osobních cílů. Vyšetřování jako takové jde po chvíli stranou a spíše se probírá Evin osobní život. Autor nám dovoluje nahlédnout do její minulosti, která nám sice mnohé její chování vysvětlí, přesto jsem nad ní často kroutila hlavou. 

V knize vystupuje celkem dost postav, jež jsou označené pouze křestními jmény, což působilo dost neosobně. Ze začátku jsem se v postavách špatně orientovala, na každé stránce vykoukl nějaký Pavel, Karel, Martin, Adam atd. Tohle mi prostě nesedlo a zvykala jsem si na to prakticky po celou dobu. Navíc mi celkový popis postav přišel dost povrchní (až na výjimku hlavní hrdinky), neuměla jsem si je v reálu vůbec představit nebo zhmotnit. Byla to jen jména na papíře, která mi nic bližšího neřekla.

Další výtku mám k minulosti některých postav. Nevím, jestli jsem ten dojem měla jenom já, ale přišlo mi, že každá postava byla v minulosti nějakým způsobem zneužívána, což se samozřejmě později projevilo na jejich charakteru. Často jsem pak přemýšlela, jestli se náhodou před přijetím na jakoukoliv policejní pozici nedělají psychotesty? Postav v této sféře bylo zvrácených víc než dost a celkem často jsem si kladla tuto otázku. 

Autorův styl psaní ani celková forma mě nijak neoslovily. Je pravda, že nález zohavené mrtvoly je jen pouhý začátek kolotoče intrik, vydírání a boje o moc, kterou čtenář od samého počátku nemusí čekat, stejně tak směr, jakým se příběh dále ubírá. V příběhu jsem postrádala napětí, které by mě při čtení pohánělo vpřed, často jsem se přistihla, že se při čtení spíše nudím a přeji si, ať už to mám za sebou. Zápletka je sice zajímavá, ale bohužel mi do českého prostředí vůbec neseděla. Musím podotknout, že kniha je místy dost brutální až surová, autor se dost často uchyluje k podrobným popisům sexuálních scén, které jsou plné brutalit. Popis zohavené ženy a především toho, čím vším se na ní vrah vyřádil, taky nepatří zrovna k chuťovkám. Přesto mi tyto scény nijak zvlášť nevadily, a to nejspíš proto, že na mě kniha valný dojem neudělala. Chybělo mi i detailněji popsané české prostředí, které Prahu připomínalo velmi vzdáleně, autor použil jen pár ulic a míst, ale vůbec jsem neměla pocit, že v té Praze či okolí jsem. 

Závěrem chci dodat, že i přes několik výtek si myslím, že kniha Infernum si své čtenáře najde. Na své si přijdou milovníci brutálních a krvavých scén, které jsou velmi detailně popsány. Pokud navíc upřednostňujete thrillery odehrávající se v českém prostředí, může být Infernum pro mnohé zajímavým objevem. 

60 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Grada, kde si Infernum můžete přímo koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Dcera krále močálů | Karen Dionne

autor: Karen Dionne
překlad: Hana Březáková
originální název: The Marsh King´s Daughter
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2017
počet stran: 248
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Helena Pelletierová žije svůj vysněný život. Kromě milujícího manžela má dvě malé dcerky a práci, která ji naplňuje. Idylka skončí jednoho dne, kdy v rádiu uslyší o uprchlém zločinci, který na útěku zabil dva lidi. Dny plné štěstí se rázem mění v noční můru, protože uprchlý zločinec je její otec. Helena totiž téměř dvacet let skrývá obrovské tajemství. Otec unesl její dospívající matku a uvěznil ji v chatrči v bažinách na Horním poloostrově v Michiganu. Přesně v těchto místech se Helena narodila a vyrostla. Milovala svůj domov i svého otce, dokud nezjistila, jak je krutý. Teď je její otec zpět na svobodě a jediný, kdo ho může najít, je Helena, jeho dcera. Otec se však skrývá v močálech, které velmi dobře zná. Jenže zapomněl, že ve stejných místech vychoval i Helenu a ta jediná ho může dopadnout. Smrtící hra na kočku a myš může začít...

✽

Dcera krále močálů je již čtvrtou knihou americké spisovatelky Karen Dionne, která v tomto thrilleru zúročila vlastní zkušenosti ze 70. let 20. století, kdy s rodinou několik měsíců tábořila na poloostrově poblíž Michiganu. Karen Dionne je spoluzakladatelkou internetové komunity autorů Backspace a zároveň členkou spisovatelského sdružení International Thriller Writers. V současné době žije v Detroitu. Karen Dionne tedy není žádným nováčkem na autorské scéně, přesto je Dcera krále močálů mým prvním setkáním s ní. A musím podotknout, že psát opravdu umí.

Kniha mě zaujala především tím, že se prezentovala jako podmanivý a skvělý thriller, který se čte jedním dechem. Nebudu lhát, když řeknu, že mě zaujal i samotný název a působivá obálka. Když se mi pak samotná kniha dostala do rukou, trochu jsem se obávala, jestli se bude jednat o čtení vhodné zrovna pro mě. Název ve mě evokoval spíše literaturu typu fantasy, kterou vůbec nevyhledávám, maximálně jen okrajově. Jsem ráda, že po přečtení mohu říct, že mé obavy byly liché, protože příběh, který se na stránkách odehrává, je reálný až moc a o to více i děsivý. A to já ráda. 

Knihu jsem přečetla v rekordně krátkém čase. Autorka umí čtenáře vtáhnout už od prvních stránek. Velké plus je ich forma, kterou je příběh čtenáři podán. Helena jakožto hlavní postava je vykreslena velice dobře, celý příběh je vlastně o ní a ona sama jej čtenáři zprostředkovává. Další zajímavostí jsou úryvky ze stejnojmenné pohádky Hanse Christiana Andersena, které sice neuvozují každou kapitolu, ale spíše se vztahují k určitému období Helenina života.

Anotace sice láká na smrtící hru kočky s myší, tento boj však není v knize prvořadý. Helena se častěji vrací do minulosti, aby nám odhalila svou třináctou komnatu, o níž netuší ani její vlastní manžel. Kniha právě ukazuje zajímavý kontrast mezi životními obdobími Heleny, kterážto jako malá holka svého otce velmi milovala a zbožňovala, a pravda, kterou se o něm nakonec dozví, bude šokující. Naopak v dospělosti ke svému otci cítí nenávist, i když ji vzpomínky bolí, protože jako dítě s ním byla šťastná. Ale to, jak se zachoval k její matce, již jako třináctiletou dívku unesl a naprosto jí změnil život, mu odpustit jednoduše nejde. 

Scény ze života v bažinách jsou syrové, realistické a mnohdy se mi při popisu některých scén dělalo špatně od žaludku, což mě samotnou překvapilo, protože jsem se vždy považovala za celkem otrlou. Ale výjev, kdy dcera s otcem uloví březí laň, jíž následně rozpárají břicho, koloucha vyjmou, podříznou a vyvrhnou, to by zamávalo s kdekým. Přesto tyto scény mají v příběhu své opodstatnění. Život v bažinách, navíc bez elektřiny daleko od civilizace, nebyl lehký, ale Helena ho milovala, protože tvořil její domov a nic jiného neznala. Po uprchnutí ze zajetí poznala, že život mimo močály je úplně odlišný, ale celkem rychle se na něj adaptovala i přes počáteční rozčarování.

Výtku mám však k neuvěřitelnosti některých scén, některým čtenářům by mohla navíc vadit i jejich drastičnost a syrovost. Rovněž nemůžu pochopit, proč Helena s matkou čekaly tak dlouho, než konečně uprchly. Možností totiž měly mnohem víc, například tehdy, když se otec na celé týdny odebral pryč a neřekl, kdy se vrátí. Další výtku mám k postavě Heleny, neboť její opakované líčení minulosti může být až únavné, stejně tak neustálé omílání toho, jak svého otce jako dítě milovala a zbožňovala, a to i přes jeho krutost, kterou projevil hned několikrát. Pokud však tyto drobnosti knize odpustíte, můžete si ji užít mnohem více.

Na závěr bych ráda knihu doporučila čtenářům, kteří chtějí zkusit něco trochu jiného, příběh, který se tak trochu vymyká dnešním thrillerům, jenž se objevují na pultech knihkupectví. Originálnost námětu je velkou výhrou a dle mého názoru kniha rozhodně za přečtení stojí. 

85 %

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Temné hlubiny | Robert Bryndza

autor: Robert Bryndza
překlad: Kateřina Elisová
originální název: Dark Water
nakladatelství: Grada
rok vydání: 2017
počet stran: 416
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová dostává tip na klíčový důkaz drogového dealera, který by se měl ukrývat na dně Hayeského lomu. Po důkladném prohledání vytipují potápěči několik míst, kde by se onen klíčový důkaz mohl skrývat, jenž nakonec úspěšně objevují. Na dně lomu se však skrývá i něco jiného, mnohem hrůznějšího. Kostra malého dítěte je velice brzy identifikována jako sedmiletá Jessica Collinsová, jejíž zmizení plnilo před šestadvaceti lety přední stránky novin. Rodinné vztahy Collinsových jsou touto událostí poznamenány a nebude lehké dát dohromady střípky z minulosti s těmi současnými. Erika se bude nořit stále hlouběji nejen do rodinných vztahů, ale také do života vyšetřovatelky Amandy Bakerové, která si nepřestala vyčítat, že zmizení malé dívenky nikdy nevyřešila. Případ bude pro Eriku složitější i z toho důvodu, že si někdo nepřeje, aby byl případ vyřešen a udělá pro to vše.

✽

Erika Fosterová je zpět a v plné síle! Po Nočním lovu, který se mi zdál o něco slabší než Dívka v ledu, přichází Robert Bryndza s novým případem, jenž dle mého názoru předčil oba předchozí díly.

Na Temné hlubiny jsem se velmi těšila, protože jsem si Eriku Fosterovou i celý její tým hodně oblíbila. Zpočátku jsem se musela trochu zorientovat, přece jenom od předchozího dílu uplynul nějaký čas, takže jsem vzpomínala, jak vlastně dopadl Noční lov. Erika byla rozčarována z toho, že ji nepovýšili, a proto se rozhodla začít spolupracovat s Projektovým týmem, který se zaměřuje na boj s organizovaným zločinem. Po šokujícím nálezu kostry malého dítěte se zamyslí nad vlastní minulostí a rozhodne se, že tento případ musí vyřešit právě ona. Požádá proto svého bývalého šéfa Paula Marshe, aby ji umožnil stát se hlavním vyšetřovatelem případu Jessiky Collinsové. To se jí povede i přesto, že novou zástupkyní komisaře Metropolitní policie je Camilla Braceová-Cosworthyová. Erika si do týmu si vybere své bývalé kolegy a zároveň přátele Mossovou a Petersona a ze vší vervou se pustí do vyšetřování, jehož vyřešení bude tvrdým oříškem. Rozplétání rodinných vztahů mrtvé dívenky bude zdlouhavé a náročné, navíc se někdo bude velmi snažit o to, aby tajemná minulost zůstala navždy skrytá hluboko pod povrchem.

Postavu Eriky Fosterové jsem si velmi oblíbila už v předchozích dílech především proto, že na mě působí sympaticky a vždy jsem obdivovala její houževnatost a touhu, která ji popohání v případech vpřed i přes její minulost, kdy tragicky při neúspěšném policejním zásahu přišla o manžela a další čtyři kolegy. V nejnovějším díle se dozvíme další střípky z její minulosti, které se pro ni staly hlavním impulsem k vyřešení případu sedmileté dívenky. Erika si zažila nepěkné věci a jsem moc ráda, že se z ní kvůli nim nestala zatrpklá ženská. Bohužel díra v srdci jen tak zacelit nejde, ale v tomto díle překoná jednu osobní překážku a ... víc nechci prozradit. Sama jsem totiž zvědavá, jaké bude mít tato aférka v dalších dílech pokračování, protože samotný konec o tom dost napoví. V tomto díle se seznámíme i s Eričinou sestrou Lenkou, která ji přijela do Londýna navštívit z rodného Slovenska i se třemi malými dětmi. Eričin jednopokojový byt však nápor dalších čtyř osob neunese a povede to k nejednomu konfliktu.

Celá kniha se čte prakticky skoro sama, a to nejen díky širšímu řádkování, ale především čtivému stylu autora. Děj je vystavěn na zajímavé zápletce a i přesto, že jsem od začátku měla tušení, kdo za tím stojí (i když jsem samozřejmě nevěděla další okolnosti), příběh jsem si náramně užila až do poslední stránky. Ke konci stoupá napětí a při samotném vylíčení okolností, které stály za tím, že malé děvčátko zemřelo, se mi zamlžily oči. Když jde o mrtvé děti, případy jsou vždy o to smutnější.

Jak v předchozích dílech, tak i zde se opět vyskytují v hojné míře homosexuální vztahy, které určitě nemají za cíl čtenáře pobouřit, ale spíše naznačit, že i tito lidé s odlišným sexuálním zaměření jsou mezi námi a normálně se v naší společnosti pohybují. Svůj díl na tom nese i fakt, že sám autor Robert Bryndza žije s mužem, nyní manželem Jánem na manželově rodném Slovensku, čímž jasně dává najevo svou orientaci. A tenhle přístup se mi líbí. Navíc je Robert Bryndza sympaťák už od pohledu, vřele a rád komunikuje s fanoušky, často zavítá na autogramiády a celkově je se svými čtenáři v kontaktu. Myslím si, že právě komunikace se čtenáři, blogery a fanoušky má především vliv na celkovou úspěšnost autora, která je takřka po celém světě. Fandím mu!

Temné hlubiny mě konečně a bez výhrad utvrdily v tom, že Robert Bryndza je skvělý spisovatel, který to se čtenáři prostě umí. Už teď budu s nadšením vyhlížet další díly, které, doufám, na sebe nenechají dlouho čekat. Na Goodreads.com jsem zjistila, že v zahraničí vyšla další dvě pokračování s názvem Last Breath a Cool Blood. Navíc, jak jsem nedávno v jednom článku avizovala, autor podepsal smlouvu na celkem sedm dílů s detektivem šéfinspektorem Erikou Fosterovou, takže budu pevně doufat, že všechny budou postupně přeloženy do češtiny, aby nebyl ani český čtenář ochuzen o tyto vynikající detektivky. 

Obálka je jako vždy úchvatná a i když nakladatelství Grada převzalo její podobu z originálu, nemění to nic na tom, že je pastvou pro čtenářovy oči. Všechny tři díly jsou doslova výstavní kusy. Nádhera.

Pokud ještě neznáte výborné detektivky Roberta Bryndzy, je na čase to změnit. V tom případě doporučuji začít od prvního dílu, který nese název Dívka v ledu (recenzi si můžete přečíst zde) a poté pokračovat  s Nočním lovem (recenze zde) a konečně i s Temnými hlubinami. Jelikož se blíží Vánoce, doporučuji tyto knihy i jako dárek pro milovníky detektivek, protože si troufám říct, že nikdo zklamaný nebude.

100 %

Za poskytnutí recenzního výtisku a skvělého čtenářského zážitku děkuji nakladatelství Grada, kde si knihu Temné hlubiny můžete přímo koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Historie včel | Maja Lunde

autor: Maja Lunde
překlad: Martin Nagy
originální název: Bienes historie
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 402
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Rok 1852. William je zklamaný biolog a obchodník s osivem žijící v Anglii, který se právě chystá postavit zcela nový typ úlu, jenž by jemu i jeho dětem zajistil čest a slávu. Vidí se ve svém prvorozeném a jediném synovi Edmundovi a doufá, že se z něj jednoho dne stane biolog jako jeho otec.

Rok 2007. George je nadšený včelař žijící v USA, který bojuje o přežití své farmy, ale stále doufá, že jeho syn bude pro jeho farmu spásou a že ji jednoho dne převezme jako rodinné dědictví.

Rok 2098. Tao žije v Číně v době, kdy již včely vyhynuly. Denně pracuje na ručním opylování, které je fyzicky náročné, ale doufá, že výdělkem zajistí svému synovi vzdělání a lepší život, než jakého se dostalo jí.

Historie včel je román o vyhynutí včel, ve kterém se prolíná minulost, současnost a budoucnost. Střídají se zde tři vypravěči a všichni mají jakési pouto ke včelám či jejich chovu. William nikdy nic nedokázal, ale velkou naději vkládá do svého syna Edmunda a doufá, že jej jednoho dne bude následovat. Prozatím se snaží postavit nový typ úlu, ale bohužel se nevyhne několika zklamáním a nebude se chtít smířit s tím, že je pokaždé ten druhý, co se týče objevu a žádostí o patent. Naopak George se zdá být spokojený, má hodně prosperující farmu, jediné, s čím se nemůže smířit, je fakt, že jeho syn se dal na studia a vypadá to, že o farmu a její převzetí nebude mít v budoucnu zájem. Nakonec kvůli fenoménu CCD (Colony Collapse Disorder - česky syndrom zhroucení včelstev) přichází o veškeré včelstvo a tím pádem o živobytí. Tao žije v budoucnosti, ve které práci včel převzali lidé. Tato děsivá budoucnost ukazuje veškerý dopad na lidstvo, jaký by mělo vyhynutí včel, i se všemi jeho důsledky. Jelikož se květy musejí opylovat ručně, jedná se o velmi namáhavou práci, neboť musíte několik hodin denně balancovat na tenkých větvích ovocných stromů a přitom žádnou nepoškodit. Ruční opylování čeká každého obyvatele Číny jakmile dosáhne věku osmi let. Tao vkládá do svého pětiletého syna Wei-Wena všechny naděje, po práci ho učí psát a počítat a doufá, že ho potká lepší budoucnost... 

Každá z hlavních postav vkládá jakési naděje do svého jediného syna. Všechny bohužel čeká jen zklamání a o své falešné naděje přichází. Smíření nebude lehké, mnohdy dostanou od života tvrdou ránu, která je srazí na kolena. Čtenář už od počátku sleduje rozklad všech tří postav, jejich rodin a celého světa, který je bohužel nevyhnutelný. Tento román ukazuje nejen křehkost života a celého ekosystému, ale i nadějí a plánů, které mohou kdykoliv na čemkoliv ztroskotat.

Při čtení tohoto románu často zažijete pocity beznaděje a pokaždé, kdy zahlédnete světlo na konci tunelu, vždy přichází pád a konec všem nadějím. I když se jedná o dost depresivní čtení, kniha se čte velmi lehce až skoro sama. Krátké kapitoly a střídání vypravěčů děj ozvláštňuje a u knihy se nebudete ani na okamžik nudit. Nejvíc mě zasáhl příběh Tao, jehož rozuzlení mě šokovalo i dojalo zároveň. I když jsem tušila, co se na rodinném výletě jejímu synovi přihodilo, v ty nejhorší následky jsem opravdu nedoufala. Všechny příběhy jsou hodně silné a přinesou vám zamyšlení nejen nad vlastním životem, ale i celým světem.

V tomto románu se mimo jiné dozvíte i spoustu zajímavostí ze života včel, jejich chovu, hlavně však o důležitosti tohoto společenského hmyzu pro veškerý život na této planetě. Tito malí, ale pilní tvorové pracují jako dokonale sehraný tým s vysokou organizovaností, kde jedinec neznamená prakticky nic.

Na závěr mám jedinou výtku, kvůli které nemohu dát stoprocentní hodnocení. Bohužel jsem v knize narazila na celkem dost chyb, které celkový dojem malinko sráží.

Pokud se chcete dozvědět více o včelách, jejich chovu a historii a zároveň vám není lhostejný osud naší planety, nenechte si tento debutový román světového významu ujít.

90 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. O knize se dozvíte zde a zakoupit si ji můžete přímo zde. 

Continue Reading...

RECENZE: Strom lží | Frances Hardinge

autor: Frances Hardinge
překlad: Marek Čtrnáct
originální název: The Lie Tree
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 352
oficiální anotace

"Nevinná lež neexistuje"

Moje zhodnocení:

Faith je dívka jako každá jiná. Tedy na první pohled. Vždy shlížela ke svému otci, reverendu Sunderlymu, který byl jeden z nejslavnějších přírodovědců své doby. I Faith měla ke vědě blízko, ale jako dívka nesměla dávat najevo svou chytrost. Nikdy si však nestěžovala, tedy do doby, kdy hrozící skandál nedonutil rodinu opustit rodný Kent a uchýlit se na maličký ostrůvek Vane. Faith zde nikoho nezná, navíc místní obyvatelé nejsou její rodině vůbec nakloněni. Když po pár dnech reverend za podivných okolností zemře, Faith s hrůzou zjišťuje, že nikdo nemá v úmyslu vyšetřit, co se vlastně stalo. Místní označí reverenda za sebevraha a nedovolí mu spočinout v hrobě na svaté půdě. Než koroner vyšetří, co smrt způsobilo a o všem rozhodne soud, musí Faith zjistit pravdu. Naštěstí je v reverendových dokumentech stopa o tajuplné rostlině, která má moc odměňovat lež pravdou. Faith nikdo nebere vážně a tak se pustí do vyšetřování sama. Jedinou možností je právě Strom lží - musí lhát, aby odhalila pravdu. Bohužel se dozví spoustu věcí, které by bylo lepší nevědět...

✽

Strom lží je úžasná kniha, v níž se snoubí mystika, tajemno, fantazie a věda. Kniha je v tomto ohledu naprosto originální a s podobným námětem jsem se dosud nesetkala.

Co se týče začátku, zde jsem bohužel měla menší problém zorientovat se v příběhu. Netušila jsem, v jakém období se zmiňovaný příběh odehrává, často jsem si podle různých indicií tipovala. Následně zmíněný letopočet (1860) mě celkem překvapil, hádala jsem spíše konec devatenáctého nebo spíše začátek dvacátého století.

Pokud se vrátím zpět k začátku knihy, musím přiznat, že mě spíše nudil. Autorka si libovala v popisných scénách, které byly často rozvleklejší, než bych si přála. Dalším problémem bylo to, že jsem se delší dobu nemohla zorientovat v postavách, ani v jejich jménech (kromě hlavní hrdinky). Často mi myšlenky utíkaly jinam a tak bylo těžké se do příběhu zcela ponořit. Na vině byla i má netrpělivost, protože jsem s nadšením očekávala, kdy konečně na scénu vstoupí onen slavný Strom lží, který hraje velmi důležitou roli. První třetina knihy uběhla a konečně jsem se dočkala a Strom lží přichází na scénu.

Strom lží je totiž unikátní rostlina, která ke svému růstu potřebuje naprostou tmu a právě světlo ji může nenávratně poškodit či dokonce zahubit. Potravou tohoto tajemného stromu jsou lži, které mu musíte dodávat, aby vám pak za odměnu poskytl ovoce s hořkou dužinou, po jehož pozření poznáte pravdu, po níž jste původně toužili. Musíte však počítat i s tím, že se často dozvíte věci, které by měly zůstat utajeny. Ač si to mnohdy neuvědomíte, Strom lží vás ovlivňuje víc, než byste si kdy připustili.

"Po zádech jí pochodoval průvod imaginárních mravenců. Ten tvar listů, které se větvily a zužovaly do dvou úzkých špiček, se nedal splést. Viděla jejich podobu pečlivě nakreslenou  otcově deníku. Tohle byl Strom lživosti, jeho největší tajemství, jeho poklad a jeho zkáza. Strom lží. Teď patřil jí, a před Faith se táhla cesta, kterou její otec nikdy nedokončil."

Když se zpětně ohlédnu, každé slovo v knize dávalo smysl, ale to jsem pochopila až později, takže pokud vás začátek spíše nudí, vytrvejte, příběh vás pak odmění zajímavými detaily, které jsou zprvu čtenáři ukryté. Jak je na zadním přebalu knihy uvedeno, že: "V knize není jediné slovo navíc a každá kapitola odhaluje nová překvapení", tak s tím musím jen souhlasit. V knize není žádné slovo navíc, každé má svůj smysl a svou důležitost.

Velmi mě bavila postava Faith, která byla pod vlivem Stromu lží a spolu s ní zažíváte její proměnu, která je patrna po celý děj. Z hodné zakřiknuté Faith mající oči jen pro svého otce a vědu se stává zvědavostí posedlá dívka, která je schopna kvůli pravdě související s očištěním otce lhát a roznášet lži, které mohou velmi ublížit, a jít doslova přes mrtvoly. Faith nevěří nikomu, dokonce ani vlastní rodině, spojence nakonec získá přímo na ostrově Vane, ale tomuto spojenectví bude předcházet nedůvěra pramenící z čiré nenávisti.

Spojení s vědou jsem si maximálně užívala, biologie je můj obor a bylo vtipné sledovat, jak se na vědu pohlíželo v době minulé. Nejvíce mě bavil doktor Jacklers a jeho měření lebek, hlavně však tehdy všeobecně uznávaný názor, že když mají ženy menší lebky než muži, jsou i méně chytré a na vědění absolutně nevhodné. Některé situace mě od srdce rozesmály, nevím, zda to byl autorčin účel, ale já si knihu i v tomto ohledu báječně užila.

"(...) Na tomto ostrově není muž, žena ani dítě, kterého bych už celá léta neznal. Jistě, máme tu svůj díl "zločinných živlů"... ale žádné vrahy. Věřte mi. Poznal bych je podle sklonu čela."

Rozuzlení celého příběhu je zajímavé, netuctové a originální a cesta k němu není jiná. Na prvotinu velmi povedená kniha s neotřelým námětem a dějem. Po této knize budu vyhlížet další autorčin počin a budu doufat, že bude stejně povedený jako právě Strom lží.

Pokud si chcete přečíst originální příběh opředený tajemnem a mystikou s nádechem thrilleru, kterému nechybí pořádná dávka napětí, určitě sáhněte po Stromu lží, který vás i přes rozvláčný začátek může oslovit ba dokonce i nadchnout. 

88 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo v e-shopu Knihy Dobrovský.

Continue Reading...