RECENZE: Kdopak to tu běžel? | Svenja Ernsten

autor: Svenja Ernsten
ilustrátor: Christine Henkel
překlad: Barbora Špundová
originální název: Welches Tier lief denn hier? (2018)
nakladatelství: Kazda
rok vydání: 2019
počet stran: 28
anotace

Moje zhodnocení:

Které zvíře zanechalo ve sněhu své stopy? Jsou malé, velké, kulaté nebo oblé? Mělo zvíře na spěch nebo hledalo potravu? Kráčelo rovně či kličkovalo? Pokud se budeš pozorně dívat, můžeš ve sněhu rozpoznat stopy jednotlivých zvířat. 

✽

Spolupráce s nakladatelstvím Kazda mi přinesla i tuto dětskou knihu, která je určena pro děti od čtyř let. Jaký na mě udělala dojem? To se dozvíte v krátké recenzi níže.

Jelikož má kniha pouhých 28 stran a text je vždy jen na jedné z dvojstran, přečtete ji na posezení. Samozřejmě dětem, které si ji budou chtít přečíst samy, může četba trvat déle, čtení však není o rychlosti, nýbrž o zážitku.

Kniha děti seznámí s nejrozšířenějšími živočichy, jejichž stopy mohou ve sněhu objevit. Mnoho zvířat se vydává na lov za potravou v noci, nejčastěji tedy naleznete stopy zrána. Velikost stop vám napoví, o jak velké zvíře se jednalo. Myší stopy jsou malé, velká plemena psů mají stopy velké. Jak rozeznat kočičí stopu od té psí? Zaječí od králičí? Ptačí stopy pozná téměř každý, ale určíte, o který ptačí druh se jedná? V pátrání vám pomohou nejen otisky tlap, ale také například peří, výkaly či moč.

Autorka se nezaměřila na pouhé stopy a jejich specifika, ale dětem rovněž v krátkosti představí živočicha, jehož stopu můžou ve sněhu sledovat. Kam vedou zvířecí stopy a kde končí? 

I přesto, že je kniha většího formátu, písmo bylo zvoleno spíše menší. Myslím, že by kniha snesla větší písmo - přece jenom se jedná o knihu pro malé čtenáře. Věkově je zařazena od čtyř let, takže je určena především k předčítání. I přesto by se mi líbilo na tak velké knize písmo větší. Ale možná je to jen můj osobní pocit.

Ilustrace jsou opravdu povedené, ale především zachovávají podobu živočichů. Nejedná se tedy o pouhé kreslené obrázky, které by měly dětem přiblížit jejich podobu, ale věrně ji vyobrazují. Stopy jsou nakresleny ve skutečné velikosti, což velmi pomůže malým detektivům.

Poslední kapitola mě celkem pobavila - autoři neopomenuli ani na člověčí stopy, tedy lépe řečeno otisky bot. Jaké další stopy mohou lidé ve sněhu zanechat? To se dozvíte v této velmi povedené knížce.

Kniha je určena všem zvídavým dětem, které by chtěli poznat, jaký živočich kráčel ve sněhu. Pusťte se do pátrání i vy!

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Kazda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Mrtví promlouvají | Linda Castillo

autor: Linda Castillo
překlad: Lenka Faltejsková
originální název: The Dead Will Tell (2014)
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2018
počet stran: 312
anotace

Moje zhodnocení:

Šestý případ s Kate Burkholderovou v hlavní roli.

Policejní náčelnici Kate Burkholderovou povolají k případu mrtvého muže, po jehož prvotním ohledání ukazuje vše na sebevraždu. Brzy je zjištěno, že se jednalo o brutální vraždu. Když zemře žena, která vlastnila galerii, Kate začíná mít pocit, že případy souvisejí se starým případem z roku 1979, kdy byla zavražděna téměř celá amišská rodina. Žene pachatele touha po pomstě? 

✽

Když vyšel nový díl s Kate Burholderovou v hlavní roli V troskách tornáda, zjistila jsem, že jsem ještě nečetla předchozí šestý díl Mrtví promlouvají. Knihu jsem dostala loni, respektive předloni k Vánocům a konečně nadešel čas se do ní pustit.

Autorka začíná skvělým a zároveň mrazivým prologem, kdy se jedna plánovaná loupež zvrhne v smrt otce a čtyř dětí a v následné zmizení matky. Případ nebyl za celých 35 let vyřešen, ale stále se nad opuštěnou farmou Hochstetlerovy rodiny vznáší černý mrak a místo působí dost ponuře. Aby taky ne, když se tam stal takový děsivý zločin.

Jednoho dne objeví Belinda Harringtonová otcovu mrtvolu viset na trámu a zalarmuje policii. Na místo dorazí místní policejní náčelnice Kate Burkholderová se svým týmem a krátkým ohledáním zjistí, že muž zemřel násilnou smrtí. V ústech objeví amišský kolíček, který Kate dovede právě ke starému a nevyřešenému případu rodiny Hochstetlerovy. 

Do toho řeší Tomasetti osobní záležitosti, kdy vlivem pochybení došlo k propuštění jistého člověka, který se podílel na vraždě jeho ženy a dětí. Opět se tak mezi vztah Kate a Johna staví Johnova minulost, kterou se rozhodne vyřešit po svém. 

V tomto díle autorka nechá čtenáře nahlédnout do příběhu i očima vedlejších postav, které skrývají strašlivé tajemství z dob zavraždění rodiny Hochstetlerovy. I když čtenář vcelku brzy přijde na to, co se za činem skrývá a kdo je za něj odpovědný, autorka neodkryje všechny karty a na závěr si opět pro čtenáře nechá pár překvapivých zvratů.

Autorku jsem si oblíbila už s jejími předchozími knihami s Kate Burkholderovou, policejní náčelnicí z Paint Milleru, která se narodila jako amiška, ale po dovršení rozhodného věku církev opustila. To, že je bývalá amiška, jí značně pomáhá při vyšetřování, výhodou je jí také znalost pensylvánské němčiny, tedy jazyka, jakým amišové hovoří. 

Plusem knihy jsou jednoznačně sympatické postavy, včetně těch okrajových (členů Kateina týmu), zajímavé prostředí a neméně zajímavá kultura amišů, kterou dokáže autorka čtenáři skvěle přiblížit. Jedná se opět o velice výborné čtení, navíc se mi zdá, že se autorka každou další napsanou knihou zlepšuje a její příběhy jsou vyšperkovanější. Kniha si od první stránky drží skvělé tempo, děj nemá žádná hluchá místa a je vidět, že se dá napsat dobrá detektivka i na standardní počet stran. V dnešní době je trendem psát detektivky a thrillery od čtyř set stran výše a ne každému čtenáři takto vysoký počet stran vyhovuje.

I přesto, že se jedná o sérii, lze číst jednotlivé knihy i samostatně, přesto doporučuji začít od prvního dílu, protože hlavní postavy se určitým způsobem vyvíjejí a posouvají ve svém životě. 

I tento případ hodnotím velmi vysoko, tato série mě ještě neomrzela a vždy s velkým nadšením rozečítám nový díl. V této sérii si přijdou na své hlavně milovníci detektivních případů, promyšlených zápletek a napětí, které ke konci graduje. Třešničkou na dortu jsou překvapivé závěry, i když zkušený čtenář může v zápletkách autorky najít jakýsi vzorec, který se většinou opakuje a někdy tak není těžké odhalit pachatele. V tomto případě jsem byla velmi blízko, ale i tak mě autorka překvapila. Doporučuji.

✰✰✰✰✰

Taky jste si oblíbili tuto amiškou série s Kate Burkholderovou v hlavní roli?

Continue Reading...

RECENZE: Patříš mi | Mark Tilbury

autor: Mark Tilbury
překlad: Tereza Kupková
originální název: You Belong to Me (2018)
nakladatelství: Katto
rok vydání: 2019
počet stran: 368
anotace

Moje zhodnocení:

Daniel, Rob, Josh a Kiernan – čtyři kluci, kteří v dětství tvořili nerozlučnou partu, avšak pouze do doby, než se stalo něco děsivého, co jejich další životní cesty rozdělilo. Tíha tajemství, které museli nést, značně ovlivnila jejich životy. Po devíti letech se zdá, že se zlo vrátilo, proto Daniel svolá ostatní členy bývalé party, aby zabránili dalším hrůzám. Opět totiž zmizela mladá dívka…

✽

Patříš mi od Marka Tilburyho je druhou knihou, kterou jsem si vybrala a kterou mi poskytlo k recenzi nakladatelství Katto. Pokud jste o tomto novém nakladatelství spadajícím pod Computer Media s.r.o. dosud neslyšeli, můžete si více přečíst zde.

Psychologické thrillery jsou jedním z mých nejoblíbenějších žánrů, takže když se mi naskytla možnost přečíst si tuto novinku zařazenou do právě zmíněného žánru, neváhala jsem ani minutu. Zda kniha splnila mé očekávání, si můžete přečíst v recenzi níže.

Kniha začíná skvěle napsaným prologem, který vás navnadí na další stránky a udrží si vaši plnou pozornost. Poté autor začíná odvíjet příběh, v němž se postupně seznámíte s hlavními aktéry, co by dospělými jedinci, které sužuje jedno dávné tajemství, jež velice ovlivnilo jejich další životy. Ani jeden z nich nemá šťastný život v pravém slova smyslu, a i když již od hrůzné události uběhlo celých devět let, nezmírnilo to jejich obavy. Kdysi totiž za podivných okolností zmizela mladá dívka Ellie a nyní po devíti letech se opět ztratí další mladá dívka. Daniel vypátrá s pomocí soukromého detektiva bývalé kamarády a pokusí se zastavit zlo, které se po letech probudilo.

Trochu mám problém s označením psychologický thriller, asi bych raději zůstala pouze u thrilleru, neboť jsem po celou dobu čtení měla pocit, že k tomu, abych postavy označila jako skvěle vykreslené po psychologické stránce, ještě cosi chybělo. Tím, že se v knize objevují čtyři, respektive pět postav, neměly dostatek prostoru na to, aby se čtenáři jakýmsi způsobem vyryly do paměti. Autor se o to sice pokusil, popsal současné životy všech čtyř aktérů, ale bohužel mi žádný z nich nijak nepřirostl k srdci. Přiznám se, že jsem se u popisu jejich životů, byť dost pestrých, trochu nudila. Zvrat nastal až na 135. stránce, kdy se autor konečně ohlédl do minulosti, do zdánlivě obyčejného života čtyř chlapců, kteří se budou chtít postavit čirému zlu.

Tahle část knihy byla bezkonkurenčně nejlepší, měla spád i dynamiku, nechybělo napětí, ale hlavně skvělé dialogy (někomu může vadit velké množství sprostých slov) a scény plné násilí, u nichž vám bude mnohdy rozum stát a které pak v závěru vyvrcholí. Autor zápletku skvěle promyslel, děj na sebe plynule navazuje a nebudete mít pocit, že vám něco takzvaně nesedí. V závěru se opět přenesete do současného dění, u něhož jsem opět měla pocit, že je děj zbytečně natahovaný, stejně jako v první části knihy. Konec mnohé čtenáře překvapí, ale z kontextu se dá v závěrečné fázi lehce odvodit. Přesto mi na konci vyvstalo pár nezodpovězených otázek, ale opět jsem si potvrdila, že člověk je strůjcem svého osudu a ne vždy je pomsta tím nejlepším řešením.

Knihu celkově hodnotím jako lepší průměr. Na knize jsem našla spoustu kladů, ale i  pár záporů, které jsem si nemohla nechat pro sebe. Ráda bych ještě podotkla, že jsem se s podobným dějem, který popisuje minulost chlapců, ještě nesetkala a považuji jej za velmi originálně napsaný.

Podle mého názoru může oslovit větší počet čtenářů, především ty, kteří stejně jako já milují thrillery, nebojí se násilí a brutálních scén a nevadí jim vulgární mluva u adolescentů. Knihu tak doporučuji spíše otrlejším čtenářům, kteří nemají s výše vyjmenovanými prvky problém.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Stanislavě Holomkové z nakladatelství Katto. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

Knižní výzva 2020

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Už potřetí se účastním Knižní výzvy, kterou pro nás připravila Ells. Letos jsem si cíl nastavila na 90 knih, protože loňských 70 knih jsem hravě překonala (celkem jsem přečetla 105 knih). Uvidíme, jak se mi bude dařit tento rok, ale pevně věřím, že 90 knih pokořím.

Všem zúčastněným přeji hodně štěstí, a to především při výběru knihy. Zároveň vám držím pěsti, aby jste si splnili stanovený cíl!

1. Jáma - C. J. Tudor
2. Modrá smrt - Dylan H. Jones
3. Patříš mi - Mark Tilbury
4. Mrtví promlouvají - Linda Castillo
5. Teorie vraždy - Andrew Mayne
6. Sestřička - Christie Watson
7. Domov s vůní ovčí vlny - Pavel Mondschein
8. Letecké katastrofy - Lukáš Musil
9. Achilleova píseň - Madeline Miller
10. Kdopak to tu běžel? - Svenja Ernsten

Continue Reading...

RECENZE: Sestřička | Christie Watson

autor: Christie Watson
překlad: Lucie Menclíková
originální název: The Language of Kindness: A Nurse's Story (2018)
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2019
počet stran: 320
anotace

Moje zhodnocení:

Autorka Christie Watson napsala knihu – příběh o profesi, která je víc než pouhým povoláním, být sestřičkou je pro mnohé poslání. Nahlédněte spolu s autorkou do nemocnice, tedy na místo, kde se neustále něco děje, ale kde se především zachraňují životy. Budete mít možnost sledovat příběhy pacientů různých věkových skupin, od úplně těch nejmenších na novorozenecké jednotce intenzivní péče, po geriatrické oddělení. Od zrození života, po jeho skon. 

✽

Autorka ve své knize popisuje, jak jí její povolání doslova změnilo život. Ale začněme od začátku. Cesta k práci sestřičky nebyla vždy růžová. Autorka si totiž dlouhou dobu nebyla jistá, čím chce být. Vyzkoušela několik zaměstnání, než objevila práci ošetřovatelství. Spolu s touto knihou nahlédnete do britského zdravotnictví a uvědomíte si, jak moc se od toho českého liší.

Původně jsem od knihy měla jiná očekávání – v prvé řadě jsem totiž netušila, že se jedná o zahraniční autorku, díky čemuž se bude dost lišit i samotná práce ošetřovatelky od české zdravotní sestřičky. Nakonec podstata této práce zůstala zachována.

Tuhle práci nemůže dělat každý, ale to jsem věděla i předtím, jen knížka mě v tom více utvrdila. Pro práci v ošetřovatelství se musíte narodit. Jsou zde důležité nejen vědomosti a zkušenosti, které vás připraví na opravdovou a mnohdy náročnou práci, ale také empatie, laskavost, respekt a soucit – jen tak se pacientům přiblížíte a ulehčíte jim jejich cestu k uzdravení. 

Zároveň autorka čtenáře nenásilnou formou seznámila i s historií ošetřovatelství, jejíž znalosti jsou pro tuto práci nezbytné. Florence Nightingalovou zná jistě každý. Měla silné sociální cítění a jako jedna z prvních se zajímala o osud vojáků zraněných v Krymské válce. V roce 1860 otevřela Florence první zdravotnickou školu v Anglii. Vývoj tehdejšího zdravotnictví měl značný vliv na budoucí práci ošetřovatelky. Líbily se mi střípky z historie, kterými prokládala autorka své mnohdye motivní vyprávění. 

Přesto si nemyslím, že by autorka chtěla čtenářům hrát na city, a pokud se tak stalo, jistě to neměla v úmyslu. Pouze ukázala, co tato práce obnáší. Ne vždy má příběh, který vypráví, šťastný konec, ač by si jej každý přál, takže citlivější povahy musí počítat s tím, že uroní nejednu slzu. Mě dostal příběh o devítiletém chlapci jménem Tommy, který po autonehodě ochrnul od krku dolů - vyprávění jeho matky, proč mu nekoupila kolo, když si ho tolik přál - nemohla jsem zadržet slzy. Mnohé lidské osudy vás vezmou za srdce a zamyslíte se nad tím, že život je opravdu velmi křehký. Přesto se v knize najdou i příběhy, které vám dokáží vykouzlit úsměv na tváři.

Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo se chce dozvědět víc o důležitém poslání, kterým práce v ošetřovatelství bezesporu je. Pokud vás zajímá nemocniční prostředí, chcete se o něm, lidech, kteří zde pracují, ale také léčí, dozvědět více, je tato kniha pro vás ta pravá. 

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Dagmar Červenkové z nakladatelství Leda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Jáma | C. J. Tudor

autor: C. J. Tudor
překlad: Milena Pellarová
originální název: The Hiding Place (2019)
nakladatelství: Kalibr
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2019
počet stran: 336
anotace

Moje zhodnocení:

Joe se vrací do rodného Arnhillu, neboť se zde uchází o místo učitele na zdejší škole. Na Arnhill však nemá nejlepší vzpomínky. V dětství zde zažil šikanu, zradu i sebevraždu, navíc zmizela jeho mladší sestra Annie. Krátce poté přišel i o rodiče. Minulost se však vrátila, protože to, co se stalo Annie, se děje znovu. 

✽

Po skvělém Kříďákovi (recenze zde), prvotině autorky C. J. Tudor, jsem si nemohla nechat ujít ani Jámu, která opět slibovala temný příběh, v němž se hlavní hrdina potýká s děsivou minulostí, která po čase vyplouvá na povrch. Jámu jsem našla pod stromečkem, takže mi nic nebránilo se do ní ihned pustit. Jak se mi kniha líbila a zda se vyrovnala Kříďákovi, se dozvíte v recenzi níže.

Autorka opět vsadila na podobný scénář jako v Kříďákovi - nejen, že se střídá minulost se současností, ale rovněž se i zde seznámíte s partou dětí, s tím, jak vzniklo jejich přátelství, ale také s něčím, co jejich partu nadobro rozpustilo. 

Příběh vypráví Joe, který se po letech vrací do rodného města, kam ho přivedlo nejen nové místo učitele na zdejší škole, ale i tajemný vzkaz, který ho informuje, že zlo, jež ve městečku kdysi řádilo, se nyní vrátilo a ta hrůza, na kterou se Joe snaží celý život zapomenout, znovu ožívá. Tahounem příběhu bývá vždy hlavní postava, která celý příběh vypráví a autorce se postava Joea povedla znamenitě. Joeovo vyprávění jsem hltala od prvních stránek, bavily mě jeho sarkastické průpovídky, také mě bavilo sledovat, jak si v mnohém protiřečí. Jeho ve vší vážnosti pronesená slova mě kolikrát naopak rozesmála. Když vás baví hlavní postava, máte téměř vyhráno.

Rozhodně nesouhlasím s tím, že by se v první části toho příliš nedělo, jak někteří tvrdí. Joe svá tajemství a bolestnou minulost odkrýval postupně, zpočátku vůbec nevíte, co se stalo jeho mladší sestřičce a za jakých okolností zmizela. Často se mi tajil dech, autorka umí skvěle vykreslit tajemnou, skoro až hororovou atmosféru. Dobrým příkladem je ztvárnění panenky jménem Abbyočka, která tuto atmosféru dokonale vykresluje. Už jen samotný popis domu, do něhož se Joe po letech nastěhuje, působil hrůzostrašně. Kromě krví prolitého prologu, který je napsán bravurně a způsobí vám nejednu noční můru, se autorka podobným scénám vyhnula, vsadila spíše na pouhé náznaky a čtenářovu představivost, s níž umí skvěle pracovat. Scény v dole jsou perfektně napsané, často mi běhal mráz po zádech a bála se, co dalšího se dozvím. Rozuzlení zápletky se vydařilo, a i když možná nezodpovědělo všechny otázky, tak v tomhle případě to nebylo vůbec na škodu a ráda autorce tento menší nedostatek odpustím. Vzápětí vám totiž pocuchá nervy samotným koncem, při jehož čtení se vám postaví všechny chlupy na těle.

Ostatní čtenáři autorku často srovnávají se Stephenem Kingem, což já osobně nemohu posoudit, neboť jsem od něj četla jen pár knih, v nichž podobnost s Jámou nespatřuji. Pochybuji však, že by si autorka dovolila nějaké dílo opsat; pokud jí posloužilo jako inspirace, jedná se jistě o poctu Kingovi. Navíc King je známý svými obsáhlými díly, ne každému čtenáři vyhovuje jejich rozsah, C. J. Tudor má tak prostor přiblížit se svou tvorbou širšímu okruhu čtenářů. Možná i proto je tolik oblíbená. Mě rozhodně zaujala a s velkým očekáváním budu vyhlížet další její knihu.

I když Jáma vykazuje hodně podobných znaků s Kříďákem, přesto se mi zdála trochu odlišná, sklouzávala více k hororu, neboť v ní rozhodně najdete více horových prvků. Těžko říct, která kniha je lepší, obě jsem hodnotila velmi vysoko, přesto si troufám tvrdit, že Jáma je o něco vyšperkovanější a věřím, že další autorčiny knihy budou ještě lepší.

Na závěr bych Jámu doporučila všem čtenářům, kteří ocení dobře napsané postavy, mají rádi prolínání minulosti se současností, vyhledávají tajemné příběhy a mysteriózno a nebojí se odhalit dávno pohřbená tajemství.

✰✰✰✰✰

Čestli jste některou z knih od autorky? 

Která se vám více líbila a proč? 

Máte rádi mysteriózní příběhy?

Continue Reading...

RECENZE: Pekelná princezna | Harold Schechter

autor: Harold Schechter

překlad: Petr Kovařík

originální název: Hell's Princess (2018)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 344
anotace

Moje zhodnocení:

Norka Brynhilda Paulsdatterová vycestuje do USA za sestrou s vidinou lepší budoucnosti. Krátce po příjezdu do Spojených států přijme jméno Belle Petersonová. Brzy se vdá, ale její manželství není příliš šťastné. Rozhodne se svého manžela "zbavit" způsobem, jímž se začne zbavovat i dalších mužů, zejména starých mládenců a vdovců, které naláká na svou farmu v La Porte za účelem získání jejich peněz. Takto funguje několik let do doby, než farma vyhoří a než jsou mezi troskami nalezena ohořelá těla Belliných dětí i tělo dospělé ženy, jejíž totožnost bude na dlouhá léta záhadou a nikdy nebude potvrzeno, zda se opravdu jednalo o Bellino tělo. Vyšetřovatele však čeká mnohem horší objev - desítky kostí a kosterních pozůstatků, jejímž zkoumáním bude odhaleno, že oběti byly otráveny a poté sekáčkem rozsekány a zasypány do jám s hašeným vápnem, které mělo urychlit proces rozkladu. Brzy vzejde Belle ve známost jako nejzrůdnější a nejznámější vražedkyně americké historie, jejíž případ se nejspíš nikdy nepodaří zcela vyřešit.

✽

Pekelnou princeznu od Harolda Schechtera jsem získala k recenzi od nakladatelství Jota. Ráda čtu literaturu faktu zabývající se sériovými či masovými vrahy, vždycky mě toto téma zajímalo a nějakým morbidním způsobem fascinovalo, takže jsem si nemohla nechat ujít ani novinku pojednávající o nejhorší americké sériové vražedkyni Belle Gunnessové.

Autor začíná vyprávění ze široka, nejprve vás totiž seznámí s nejznámějšími a nejbrutálnějšími zločinci tehdejší doby a nevynechá ani Modrovouse.

V první části nazvané jednoduše "Belle" se autor věnuje spíše Bellině životu, dozvíte se, proč z Norska odcestovala do Ameriky, že se brzy vdala, ale také, že krátce po svatbě o manžela přišla. Dále se dozvíte o její farmě, kam dojížděly houfy mužů, kteří se nějakým záhadným způsobem ztráceli. Autor se poté věnuje i podivné smrti Belly a jejích dětí, kdy z ohořelých torz těl nebylo možno zcela jednoznačně identifikovat Bellu. Nejděsivější část byla ta, když se po požáru nalezly lidské kosti a ještě ne zcela rozložené části lidských těl, z nichž některá se podařila identifikovat. Vyšlo tak najevo, kým Belle Gunnessová vlastně byla. Brutalita jejích činů vás bude šokovat.

Kdo však mohl za její smrt a smrt jejích dětí? Autor předestírá tehdejší názory psychiatrů, psychologů a kriminalistů. Druhá polovina knihy se důkladně věnuje soudnímu procesu, v němž může čtenář sledovat tehdejší policejní a soudní postupy až k závěrečnému vynesení rozsudku. Kdo byl z vraždy Belly a jejích dětí obviněn? Byl nakonec odsouzen či zproštěn viny? Všechno a ještě mnohem více zjistíte přečtením této knihy.

Kniha, jakožto literatura faktu, resp. biografie, je autorem precizně zvládnutá, co se faktografické stránky týče. Bohužel se zcela ztotožňuji s názory, s nimiž jsem se setkala, a sice že kniha připomíná spíše vysokoškolskou závěrečnou práci, co se týká formy a obsahu. Pokud bych měla brát v úvahu románové zpracování, to se autorovi podle mého názoru vůbec nepovedlo. Celou dobu máte pocit, že čtete jen suchá fakta, sice zpracována do jakéhosi příběhu, ten vás však nedokáže připoutat takovým způsobem, jakým byste v tomto případě očekávali.

Další výtku mám k absenci fotografií. U literatury tohoto žánru bych očekávala alespoň nějaké fotografie přibližující fakta, o nichž se autor tak podrobně rozepisuje. Když jsem si zadala osobu Belle Gunnessové do internetového vyhledávače, našel mi hned několik fotografií, zejména společné fotografie Belle a jejích dětí, z jejichž krutého osudu mi přeběhnul mráz po zádech; pak také např. farmy a blízkého okolí. 

Na konci si můžete nalistovat bohatý rejstřík s mnoha hesly a odkazy, které vám umožní získat informace z dalších zdrojů.

Na závěr chci říct, že se vyloženě nejedná o špatnou knihu, autor studiu literatury a pramenů jistě věnoval veškerý svůj čas, často citoval i různé dopisy a dobové listiny, přesto mě jeho styl psaní vůbec neoslovil. Ke knize jsem neměla touhu ani potřebu se vracet, často jsem ji odkládala, na druhou stranu jsem se těšila, až ji budu mít konečně přečtenou. Od této knihy jsem měla bohužel úplně jiná očekávání a nakonec jsem byla zklamaná.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Modrá smrt | Dylan H. Jones

autor: Dylan H. Jones
překlad: Ingeborg Fialová
originální název: Anglesey Blue (2017)
nakladatelství: Katto
rok vydání: 2019
počet stran: 456
anotace

Moje zhodnocení:

Po dlouhých dvaceti letech se na rodný ostrov vrací detektiv Tudor Manx, který jej opustil poté, co záhadně zmizela jeho sestra Miriam. Její případ se nepodařilo nikdy vyřešit. Zmizení Miriam a Manxův tehdejší náhlý odjezd značně pošramotil jeho vztah s matkou a sestrou, s nimiž se odcizil.

Detektiv Manx se těší na poklidný život, který však skončí v okamžiku, kdy je na ostrově Anglesey v severním Walesu objeveno na přídi rybářské lodi tělo, které nese znaky ukřižování. Místní komunitu tato událost velmi znepokojí a Manxův šéf žádá urychlené vyřešení případu. Sám Manx je přesvědčen, že za vraždou stojí bezcitný vrah a že objevení dalších mrtvých těl je jen otázkou času…

✽

Krátce před koncem roku jsem uzavřela novou spolupráci s nakladatelskou značkou Katto, která spadá pod nakladatelství Computer Media s. r. o. Značka Katto přináší do České republiky kvalitní překladové detektivky a psychothrillery, z čehož vyplývá, že se zaměřuje především na napínavé čtení (více si můžete přečíst zde).

V rámci spolupráce jsem si vybrala dvě knihy. Na první z nich – Modrou smrt, kterou napsal velšský autor Dylan H. Jones, vám nyní přináším recenzi.

Nová série přichází s novým sympatickým detektivem Tudorem Manxem, který se - ovlivněn okolnostmi z minulosti - obrnil cynismem a vtipnými průpovídkami, které budou čtenáře bavit po celou knihu. Postavu detektiva Tudora Manxe ztvárnil autor velmi dobře, oplývá důležitými vlastnostmi, které u dobrého detektiva nesmějí chybět – houževnatost, snaha dopátrat se pravdy, i přesto, že některá rozhodnutí, která učiní, nemusí být v závěru vždy ta správná. Ochrana rodiny se ukáže být důležitým faktorem i navzdory tomu, že kontakty se vlivem odjezdu z ostrova na dlouhých dvacet let zpřetrhaly. Vidina obnovení těchto vztahů je na první pohled téměř nulová, ale věřím, že časem si Tudor Manx ke svým nejbližším cestu najde. 

Případ, který se snaží hlavní hrdina vyřešit a který začne brutální vraždou člověka nalezeného ukřižovaného na přídi lodi, se ukáže být podivně zamotaným, motiv činu však nebude těžké odhalit. Čtenář si celkem brzy odvodí název knihy, který sice neodpovídá originálu, ale jeho smysl zůstane zachován. Nechci zde zbytečně moc prozrazovat, ale přiznám se, že mě zpočátku směr případu, kterým se uchyloval, mírně zklamal.

Čtenáře zaujme fakt, že se celý příběh odehrává na malém ostrově, který obývá uzavřená komunita, jež působí tísnivým dojmem. Autor skvěle zpracoval atmosféru ostrova a dovolil čtenáři nahlédnout pod pokličku života místních lidí, přičemž vcelku znamenitě vykreslil povahu, která je pro tento národ typická. Čtenáři neunikne sarkasmus, který často vede ke vtipným momentům a dialogům, jež často odlehčí už tak dost napjatou situaci. 

Zápletka byla vystavěna výborně, případ je parádně zamotaný, nechybí ani gradace příběhu, dostatek akčních scén, ale především velká porce napětí. Pachatele není snadné odhalit a i přesto, že závěrečnému rozuzlení chyběl moment překvapení, nic to neubralo na kvalitě a propracovanosti příběhu.

Závěrem chci uvést, že se jedná o knihu, která by v žádném případě neměla uniknout skalním fanouškům kriminálních thrillerů, přičemž si knihu užijí i milovníci detektivních příběhů.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Stanislavě Holomkové z nakladatelství Katto. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové | Stuart Turton

autor: Stuart Turton
překlad: Martina Šímová
originální název: The Seven Deaths of Evelyn Hardcastle (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2019
počet stran: 472
anotace

Moje zhodnocení:

Muž nepamatující si své jméno se probudí s jedinou myšlenkou - na ženu jménem Anna. V lese byl svědkem vraždy a obává se o ženin život. Vrací se do rozpadlého sídla Blackheath a potkává tajemného morového doktora se zobákovitou maskou, který mu vysvětlí, že jediným způsobem, jak uniknout ze stále se opakujícího jediného dne, je ten, že musí vyřešit důmyslnou vraždu Evelyn Hardcastlové. Má to však jeden háček - každý den se probudí v těle jiného hostitele. Bohužel není jediný, kdo se zajímá o vyřešení vraždy...

✽

Už si ani přesně nevybavuji, proč jsem si vybrala zrovna knihu Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové od Stuarta Turtona k recenzi od Knihy Dobrovský, ale něčím mě přitahovala. Ještě že jsem dala na svůj instinkt, protože jinak bych přišla o můj osobní objev roku!

Jak už to tak u mě bývá, těsně před samotným čtením jsem si nečetla anotaci, takže jsem vůbec netušila, do čeho jdu. Prvních sto stran jsem tedy tápala spolu s hlavní postavou – Danielem, který se probudil uprostřed lesů s jedinou vzpomínkou – na ženu jménem Anna. Navíc si byl jistý, že v lese se stala vražda a že o ní musí někoho urychleně zpravit, ale především najít Annu. Když se vrátí do ponurého a tajemného sídla Blackheath, nikdo z jeho obyvatel o Anně nikdy neslyšel. Daniel neví, kdo je, nic si nepamatuje a když potká morového doktora, který jen svým vzezřením budí hrůzu, a řekne mu, že jediná cesta ven vede přes vyřešení vraždy Evelyn Hardcastlové. Když se hlavní postava další ráno probudí v těle jiného člověka, čtení nabere úplně jiný rozměr.

Čtenář se dozvídá, že je svědkem setkání hostů ukončeného maškarním bálem, v jehož závěru je zavražděna Evelyn Hardcastlová, dcera majitelů sídla. Ač se jedná o velice spletitý a zamotaný příběh čítající přes 400 stran menšího písma, u kterého musíte navíc často přemýšlet, rozhodně stojí za pozornost. Na své si přijdou především fanoušci Agathy Christie, neboť autor napsal promyšlený detektivní příběh odehrávající se v jeden jediný den, viděn osmi různými pohledy. 

Hlavní hrdina musí vyřešit vraždu Evelyn Hardcastlové, aby byl osvobozen z dokola se opakujícího jednoho jediného dne. Pokud neoznačí vraha a nepředloží pádné důkazy, tento kolotoč se bude odehrávat znovu a znovu. Je možné za osm dní odhalit pachatele? Hlavní hrdina potřebuje nejen důvtip, ale také pomoc ostatních jeho budoucích já. Ne ovšem každé jeho já je mu ochotno pomoci. O vypátrání vraha však usilují i další osoby, které hlavnímu hrdinovi konkurují a jeho pátrání mu komplikují. Kdo vypátrá vraha jako první?

Čtenář je zahrnut mnoha informacemi, které musí stále zpracovávat, aby mu dal celkový příběh smysl. Je třeba si všímat detailů, drobných náznaků, na druhou stranu se každý nový den dozvídá osobní informace o tom kterém hostiteli, ve kterém se hlavní hrdina zrovna probudí. Jedná se tedy o trochu náročnější čtení, ale já jsem si ho osobně velmi užívala. Po dlouhé době se mi stalo, že jsem si přála, aby kniha ještě neskončila.

Tento vícevrstevný příběh autor zasadil do první třetiny 20. století, přičemž atmosféra, která často působí tajemně, mnohdy až strašidelně, dokonale souzní s tímto příběhem. Autor má můj obdiv za originalitu a neotřelost, ale především za to, že se jedná o jeho prvotinu! Neskutečné. Věřím, že mu kniha dala velmi zabrat a já se klaním tomu, že napsal příběh, který má hlavu i patu a nemá téměř hluchá místa, ač čtenář může mít pocit, že se některé situace opakují několikrát (stejné situace jsou však viděny vždy z pohledu jiné osoby).

Mnoho situací vás překvapí, ohromí, nadchne, ale i šokuje a vyděsí. Knize nechybí vtip, napětí, akce, ale především skvělé rozuzlení, které nebudete ani v nejmenším čekat.

Z pohledu mě samotné se jedná o bezkonkurenčně nejlepší a neoriginálnější knihu, kterou jsem v roce 2019 četla. Doufám, že se od autora dočkáme dalších podobných příběhů.

Knihu vřele doporučuji všem čtenářům, kteří by si rádi přečetli něco neuvěřitelného v tom nejlepším možném slova smyslu.  

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Psychohry | Leona Deakin

autor: Leona Deakin

překlad: Jan Kozák

originální název: Gone (2019)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 307
anotace

Moje zhodnocení:

Čtyři lidé se ztratí v den svých narozenin. Zůstane po nich jen přání k narozeninám se slovy: Dárek pro tebe je tahle hra. Máš odvahu hrát? Policii zmizení těchto lidí nezajímá, až do doby, kdy jedna ze zmizelých osob spáchá vraždu. Policejní psycholožka Augusta Bloomová se společně s bývalým agentem MI6 Marcusem Jamesonem pustí do vlastního pátrání, když zmizí i matka mladé dívky Jane, kamarádka Marcusovy sestry Claire Když se začnou ztrácet další lidé, po nichž zbyde jen kartička se shora zmíněnými slovy, Augusta Bloomová pochopí, že mají co dočinění se zvráceným pachatelem, který si verbuje další podobně zvrácené „vojáky“. Co s nimi zamýšlí?

✽

Kniha Psychohry britské autorky Leony Deakin mě upoutala svou obálkou i anotací, která slibovala zvrácenou hru s myslí čtenáře, takže když ji nakladatelství Jota nabídlo k recenzi, neváhala jsem a zkusila si o ni napsat.

Začátek knihy se autorce povedl, neboť se čtenář setkává s podivnou hrou, jejíž pravidla jsou mu po delší dobu utajena. Může si tedy jen domýšlet, čím si zmizelé osoby procházejí a kdo vlastně tahá za všechny nitky. Když se ztratí kamarádka Marcusovy sestry, přemluví Marcus policejní psycholožku Augustu Bloomovou, aby mu pomohla při pátrání. Přece jenom je vystudovaná psycholožka a vyzná se v mysli lidí více, než on. Pátrání nabere nečekaný směr, když začnou pátrat v minulosti zmizelých lidí. Vodítko, které je spojuje, nebude lehké najít, ale Augusta má dost zkušeností si tyto střípky dát dohromady. Celý tento případ bude dost zapeklitý a o to více i nebezpečný. Je možné zachránit všechny zmizelé osoby?

Druhá dějová linka tvoří sezení Augusty Bloomové s mladou dívkou Seraphine, která byla přímým účastníkem při vraždě člověka a psychoterapie je jedním z prostředků, jak ji pomoct. Ač jsou obě dějové linky odlišné, v závěru se propojí a dojde k rozuzlení celé zápletky. 

Zápletka jako taková mi přišla vcelku originální, v žádné knize jsem se s podobnou psychologicky zvrácenou hrou takového formátu ještě nesetkala, ale bohužel se dle mého názoru autorce příliš nepovedlo celkové zpracování. 

Druhá polovina knihy na mě působila fádně, nepomohly tomu ani ne příliš dobře vykreslené postavy, ke kterým si nevytvoříte žádný bližší vztah. Na to, že se autorka chopila tématu psychologických her, jsem čekala i propracovanější postavy z psychologické stránky. Nic nového se nedozvíte ani ohledně mysli psychopata, o níž bylo napsáno již mnoho knih a dle mého názoru i lépe zpracovaných. 

Po skvělém začátku, jak jsem výše zmínila, přišel útlum v podobě nulové gradace příběhu, navíc zcela absentovalo napětí, které čtenář v dobrém thrilleru očekává. Konec byl předvídatelný a pachatele je možné odhalit už zhruba v polovině příběhu. 

Pokud rádi nahlížíte do mysli psychopata či jinak zvráceného pachatele, doporučím například sérii od Michaela Robothama, která mě v poslední době velmi nadchla.

Přesto bych Psychohry nezatracovala - své čtenáře (většinou tedy ne moc náročné) si jistě najde, jen se neupněte na slova, která knihu vyzdvihují jako "nervydrásající thriller". Toho se totiž v žádném případě nedočkáte. A to mě tedy dost zklamalo.

✰✰✰  

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...