pátek 28. února 2020

RECENZE: Sestra | Louise Jensen

autor: Louise Jensen
překlad: Naďa Funioková
originální název: The Sister (2016)
nakladatelství: Mladá fronta
rok vydání: 2018
počet stran: 328
anotace


Moje zhodnocení:


Grace s Charlie byly nerozlučné kamarádky. V patnácti se rozhodly zakopat časovou schránku s předměty a dopisy, které si pak spolu v dospělosti otevřou. Nakonec Grace otevírá časovou schránku sama, protože její kamarádka Charlie zemře. Ale než se to stane, prosí ji o odpuštění se slovy, že udělala něco strašného. Přesně ta nejistota donutila Grace k otevření schránky, z níž se dozvěděla, že Charlie toužila poznat svého otce, ale také, že svou kamarádku až tak dobře neznala. Grace se rozhodne vypátrat Charliina otce a seznamuje se tak s Annou, která tvrdí, že je Charliinou nevlastní sestrou. Kolem Grace se začínají dít divné věci, někdo ji neustále sleduje, ztrácejí se jí věci a vše se pomalu stupňuje. 


Knihu Sestra jsem si koupila v akci 3+1, kterou pořádal Luxor a jelikož jsem měla doma již další autorčinu knihu Dar, přála jsem si ji mít také ve své knihovně. Brzy na to jsem se do ní pustila. Jak se mi líbila a jestli ji mohu doporučit dalším čtenářům, se dozvíte v recenzi níže.


Autorka své vyprávění rozdělila na období odehrávající se TENKRÁT a TEĎ. Čtenář tedy jasně pochopí, jestli se děj odehrává v minulosti či v přítomnosti a nemusí si to mnohdy komplikovaně domýšlet. Po celou dobu se tedy střídavě prolínají dvě dějové linky. 

Poprvé se čtenář setkává s hlavní hrdinkou Grace, která stojí u zakopané časové schránky, z níž se chce dozvědět něco pro ni důležitého, týkajícího se její kamarádky Charlie. Děj je již nastíněn výše, takže se nebudu opakovat. Začátek je však mírně rozvláčný, a to bohužel v obou dějových linkách. V jedné sledujeme současnost, v níž se Grace snaží zjistit, proč Charlie prosí Grace o odpuštění; v té druhé dospívání Grace a Charlie, jejich vzájemné upevňování přátelství, ale i nesváry, které jsou pro toto období typické. Další postava, která se prolíná oběma linkami je Dan, nynější přítel Grace, jehož divné chování čtenáře zpozorní, bohužel v případě Grace, nikoliv. Ta je slepá a její chování je dost nelogické. Přesto mohu říct, že první polovina knihy, ač občas nudila, působila uceleně a logicky.

Bohužel druhá polovina na tom byla podstatně hůře, a to v momentě, kdy na scénu nastupuje Anna. Logiku postrádá fakt, že si Grace nastěhuje do bytu někoho naprosto cizího. Opravdu si nedokážu představit, která žena si do bytu, v němž bydlí s přítelem, nastěhuje jinou ženu a společně ve třech jej sdílí. Jedině snad slepá (myšleno obrazně), anebo úplně blbá. Samozřejmě brzy na to se začnou dít pro každého normálního smrtelníka nepochopitelné věci, které by měly v hlavě sepnout všechna varovná znamení, ale v případě Grace se nic takového neděje. Ta je přisuzuje smůle či nešťastné náhodě. Vše dospěje až k vrcholnému okamžiku, který odhalí pravdu, a přiznám se, že může i trochu šokovat. Vyústění se autorce povedlo. Vedlejší dějové linky, které mají čtenáře zmást či je svést ze stopy, byly podle mého názoru zbytečné a v jednom případě zcela postrádaly smysl. 


Poslední kapitola, která měla být epilogem, všemu doslova nasadila korunu a myslím, že si ji autorka mohla odpustit. Bez ní by se jednalo o lehce nadprůměrný psychothriller s pár nelogičnostmi, které bych snad autorce prvotiny mohla odpustit, ale v tomhle případě musím své celkové hodnocení ještě snížit. Zlo tedy nakonec nebylo potrestáno a hlavní hrdinka byla ke všem příliš benevolentní, a to nejen v samotném závěru, ale v celém příběhu. 

Děj pro mě musí být natolik uvěřitelný, abych si ho dokázala představit i ve skutečnosti, tedy že se mohl reálně odehrát. V případě této knihy mnou cloumaly pochybnosti. Psychothrillery mám ráda, takže jsem v závěru spíše zklamaná. Četla jsem bohužel už o dost lepší. Přesto si další autorčinu knihu Dar, kterou mám nachystanou v knihovně, ujít nenechám a ráda jí dám ještě šanci. Přece jenom byla Sestra autorčin debut.


✰✰✰


Četli jste Sestru nebo Dar?
Co na knihy říkáte?
Continue Reading...

čtvrtek 27. února 2020

RECENZE: Pššt | Mel Sherratt

autor: Mel Sherratt
překlad: Ingeborg Fialová
originální název: Hush Hush (2018)
nakladatelství: Katto
rok vydání: 2019
počet stran: 340
anotace


Moje zhodnocení:


Grace Allendalová se po třiadvaceti letech vrací do rodného města Stoke-on-Trent, na které nemá dobré vzpomínky, a to jako nová posila policejního sboru. Spolu s matkou tehdy utekly před násilnickým otcem, aby začaly lepší život. Její otec, který před rokem zemřel, tehdy vedl dvojí život a měl další tři děti, které dosud žijí ve Stoke-on-Trentu, jehož prakticky ovládají. 

Rodina Steelova je v městečku nechvalně proslulá mafiánskými praktikami a ovládá celé místní podsvětí. Grace se od ní distancuje. Nemá ráda bezpráví, a proto se dala k policii. Zde získala místo hlavní vyšetřovatelky v případu brutálního úmrtí právě jednoho z členů spadajícího pod praktiky rodiny Steelovy. Grace se tak spolu s kolegy ujímá komplikovaného případu, který pro Grace nebude vůbec jednoduchý. Setkání s nevlastními sourozenci proběhne podle jejího očekávání a od té doby se bude muset mít na pozoru. Vrah se bohužel nespokojí jen s jednou obětí a mrtvých začne přibývat. Grace začnou chodit balíčky obsahující osobní věci z minulosti, které jí připomenou hrůzy, jež jako dítě musela prožívat. Nejen, že se bude muset potýkat s bolestnou minulostí, která na ni zaútočí s plnou silou, ale zároveň se najdou lidé, kteří se ji budou chtít zbavit a budou jí házet klacky pod nohy.


Nakladatelství Katto, s nímž jsem nedávno uzavřela spolupráci, mi nabídlo novinku se zajímavým názvem Pššt britské autorky bestsellerů Mel Sherratt. Neodmítla jsem a do knihy se s velkým očekáváním pustila, neboť ji vychvaluje i oblíbený autor detektivek Robert Brynzda. Jak jsem byla s knihou spokojená, se dozvíte v recenzi níže.


Seznamujeme se se sympatickou vyšetřovatelkou Grace Allendalovou, která má za sebou ošklivé dětství. Její otec byl krutý násilník a tyran, který psychicky i fyzicky týral nejen ji, ale i její matku. Naštěstí spolu s matkou, když už se to nedalo dál snášet, utekly a z Grace vyrostla mladá a vyrovnaná žena, která se dala k policii. Do rodného městečka přijíždí po víc jak dvaceti letech a ihned se ujímá případu, okolo něhož se budou motat i její nevlastní sourozenci.

Autorka se snažila zaujmout nekomplikovanou hlavní hrdinkou, která má sice za sebou určitá traumata, ale nijak zvlášť ji v dospělém životě neovlivnila. Neholduje tedy alkoholu, drogám ani jiným neřestem, chce jen spravedlnost pro oběti zločinu. Se svými nevlastními sourozenci se po tolika letech setkává poprvé a snaží si od nich držet dostatečný odstup. Nevlastní sourozenci však ovládají místní podsvětí a tak se Grace v rámci svého vyšetřování kontaktu s nimi bohužel nevyhne. Její nevlastní sourozenci cítí, že Grace budou moci využít ve svůj vlastní prospěch. Každý má s ní své určité záměry. 

Zápletka je věrohodná, autorka se vyvarovala zbytečné omáčce okolo, takže celý děj ubíhá svižně a neobsahuje žádná hluchá místa. Místy se mi nicméně zdál děj příliš plochý, celkové pátrání Grace a jejího týmu bylo jako by zrychlené a klouzalo po povrchu, ale na druhou stranu se čtenář nemusel zaobírat podrobným vyšetřovacím postupům, chyběla např. pitva obětí apod. 

Postavy a jejich osobní vztahy byly vykresleny pěkně, hlavní hrdinka vcelku rychle navázala vztahy mezi svými kolegy, ať už šlo o sympatie či antipatie. Upevňování kolegiálních vztahů bude jistě důležité pro další díly. Moc mi nesedl Gracein nadřízený, o kterém jsme se toho moc nedozvěděli a který občas konal proti logickému úsudku. V některých věcech jsem se tak s ním neztotožnila.


Knihu jsem přečetla v rekordním čase, věřím, že se dá zvládnout na jeden zátah, protože kapitoly jsou krátké a nutí stále otáčet stránky, dokud se neocitnete až na úplném konci. Závěrečná třetina se autorce velmi vydařila.

I když autorka nenapsala nic převratného, co by na poli detektivky snad ještě nebylo, přesto se jí povedl napsat příběh, který měl hlavu i patu, nechybělo mu napětí, které ke konci nabíralo ohromné tempo, a s rozuzlením, které možná nebudete vůbec čekat. Já byla na konci rozhodně překvapená. Doporučuji.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Stanislavě Holomkové z nakladatelství Katto. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 24. února 2020

RECENZE: Úplně jiný příběh | Håkan Nesser

autor: Håkan Nesser
překlad: Jaroslav Bojanovský
originální název: En helt annan historia (2017)
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2019
počet stran: 592
anotace


Moje zhodnocení:


Inspektor Gunnar Barbarotti má strávit pár dnů se svou láskou Marianne a velmi se na nadcházející dovolenou těší. K jeho smůle si však těsně před odjezdem přečte dopis, ve kterém ho pachatel upozorňuje na vraždu, která se má teprve stát. Tento dopis rozladí jeho dovolenkový pobyt, ale co naplat, vrahové si dovolenou nevybírají. Podaří se policejnímu týmu zabránit pachatelovi v jeho činu? Inspektor Barbarotti brzy obdrží další dopis. Je mu záhadou, proč jej pachatel odesílá právě jemu. Případ se začíná komplikovat a následuje série brutálních vražd, při kterých je vrah vždy o krok napřed. Povede se ho vypátrat?


Autora Håkana Nessera, píšícího severské detektivky, jsem si dost oblíbila a po jeho knize Muž bez psa, prostřednictvím níž jsem se poprvé setkala s inspektorem Gunnarem Barbarottim, kterého jsem si jeho neustálým vyjednáváním s Bohem oblíbila, tudíž nemohla nechat ujít ani pokračování s názvem Úplně jiný příběh, které mi poskytlo nakladatelství MOBA k recenzi. Jak druhý díl v mých očích dopadl, si můžete přečíst v recenzi níže.


Čtenář se prostřednictvím „Zápisků z Mousterlinu“ postupně seznamuje s partou Švédů (dva manželské páry a dva muži), kteří se náhodně setkali a tráví dovolenou ve Francii na pobřeží. Vypravěč popisuje jejich pobyt a zážitky v první osobě, takže jeho totožnost zůstává čtenáři skryta. Brzy však čtenář pochopí, že se jedná o psychicky narušeného člověka, který se v myšlenkách netají, že všechny členy skupiny nenávidí a nejraději by je viděl mrtvé.

Autor tak velice promyšleně prokládá současné vyšetřování s těmito deníkovými zápisky a udržuje si čtenářovu pozornost. Jedná se totiž o klasickou severskou detektivku, která se sice vyznačuje pomalejším začátkem, ale vynahradí vám to čtivým příběhem s vtipnými průpovídkami hlavního hrdiny, skvěle napsanými postavami a promyšlenou zápletkou, jejíž konečné rozuzlení vás překvapí.

Jedinou výtku mám k občasným dialogům, kdy inspektor Barbarotti neustále na jakoukoliv otázku udiveně odpovídal toutéž otázkou.
Např.:
„Na co se mám podívat?“
„Na fotku“
„Na fotku?“
V prvním díle mi Barbarotti připadal svým vystupováním a vyšetřováním o něco bystřejší, v tomto díle se neustále jen něčemu divil (neustálá „Cože?“ a „Co?“ a nakonec se v případu ani příliš neangažoval. Tentokrát stál v popředí jeho osobní život před tím profesním. Trochu mě tedy vývoj postavy inspektora Barbarottiho zklamal.


Obsahově se tedy zdá tato detektivka náročná, co do počtu stran, ale první dojem klame. Stránky vám budou utíkat pod rukama, neboť příběh je napsán s lehkostí a natolik poutavě, že jej jen těžko budete dávat z ruky. Až tedy na jednu drobnou výtku se jedná o kvalitně napsaný příběh s propracovanou zápletkou, jehož konec bude úplně jiný, jak napovídá již samotný název knihy.

Sérii doporučuji začít číst od prvního dílu, neboť osobní životy hlavní postavy a těch vedlejších se vyvíjejí a byla by škoda přijít o některé detaily. Pokud tedy máte rádi poklidnější severské detektivky, tato bude tou správnou volbou.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete zde, a to i v elektronické podobě.
Continue Reading...

středa 19. února 2020

RECENZE: Náledí | Carin Gerhardsen

autor: Carin Gerhardsen
překlad: Helena Matocha
originální název: Det som göms i snö (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 376
anotace


Moje zhodnocení:


Auto je pro Jeanette a jejího milence jedinou možností, jak se tajně scházet. Tentokrát se vydají kolem strže na opuštěnou lesní cestu. Místem projíždí také Sandra, kterou sveze náhodný řidič. Kvůli náledí dojde k neštěstí, které vede ke smrti jedné z osob. Co je však skutečnou příčinou úmrtí? Byla tato smrt nutná nebo se jí dalo předejít? Pomsta bývá vždy velmi silným motivem a někteří si dokáží jít tvrdě za svým.


Knihu Náledí vydalo nakladatelství Metafora a napsala ji švédská autorka Carin Gerhardsen, která milovníkům severských detektivek není neznámá. Jak na mě tato detektivka s psychologickými prvky zapůsobila, se dozvíte v recenzi níže.


Autonehoda. Od té jediné se odvíjí celý příběh, v němž budou vládnout lži, pochybnosti, výčitky svědomí, ale i pomsta. Autonehodu a její následky či případné stopy zakryje sníh a teprve po oblevě vyjdou na světlo hrůzné skutečnosti. Někdo o nehodě však ví více, než by se na první pohled zdálo.

Děj je vyprávěn ve dvou časových rovinách, tedy v období před autonehodou a po ní. Střídají se také vypravěči, kterých není mnoho. Zpočátku se střídá ve vyprávění Jeanette se Sandrou, poté se přidá i Kerstin a Jan. Kdo je však kdo? Autorka si se čtenáři bude už od prvních stránek pohrávat. Nic nebude takové, jaké by se na první pohled zdálo. A to nejen co se týče příběhu samotného, ale také jeho postav. Zpočátku se v nich čtenář může ztrácet, nejsou jednoznačné, mají za úkol mást a postupně vyplouvají na povrch drobné střípky, díky kterým si čtenář pomalu skládá celý obrázek, a to opět nejen o postavách, ale o celém ději. 

Začátek vás ihned vtáhne, pomohou tomu i krátké úderné kapitoly, které vám nedovolí knihu vůbec odložit. Já jsem se jen v domnění, že knihu na chvíli otevřu a přečtu pár stránek, za velmi krátkou dobu ocitla již na sté stránce a nehodlala jsem se čtením přestat. Laťka je tedy nastavena velmi vysoko, ale čím více se čtenář blíží k závěru, tím tempo příběhu spíše zpomaluje. Naštěstí se tedy nezastaví úplně, ale jako by poslední třetina zvolna ztrácela dech. Myšlenky hrdinů byly občas zdlouhavé a možná zbytečně zbržďovaly celý děj. 

Velkým problémem pro mě byly asi postavy, k žádné z nich jsem si totiž nevytvořila bližší vztah. Ani jedna z nich mi nebyla sympatická, a to nejen jejími činy, ale i jejím chováním. Každá se sice snažila své problémy vyřešit po svém, ale ne vždy je vzala za správný konec. Některé scény a dialogy mi nepřišly příliš uvěřitelné, zejména ty, odehrávající se mezi vyloučenou společností. Na to, jak je autorka popisovala, jsem jim to skrze rozhovory vůbec nevěřila. Vyjadřovací schopnosti byly až moc srozumitelné a celistvé. Takhle se lidské trosky neprojevují.


Závěr pro mě bohužel žádným překvapením nebyl, protože čím víc dostával příběh jasnější obrysy, tím jsem na něj snažila pohlížet v širším měřítku a napadlo mě, kdo by za vším mohl stát. Ale nemohu autorce upřít fakt, že si příběh promyslela do nejmenšího puntíku, aby v závěru do sebe vše krásně zapadlo. 

I přes pár výtek řadím tuto knihu mezi nadprůměrné a věřím, že zaujme širší spektrum čtenářů, a to především originálně vystavěným příběhem, se kterým se až tak často nesetkáte. Není v ní nouze o napětí, které má ke konci tendenci gradovat a nechybí ani scény, u kterých budete místy tajit dech. 


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Šárce Šilhartové z nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

sobota 15. února 2020

RECENZE: Stříbrná cesta | Stina Jackson

autor: Stina Jackson
překlad: Helena Matocha
originální název: Silvervären (2018)
nakladatelství: Kalibr
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2019
počet stran: 256
anotace


Moje zhodnocení:


Před třemi lety zavezl Lelle Gustafsson svou dospívající dceru Linu na autobusovou zastávku, ale do autobusu, s nímž měla jet, nikdy nenastoupila. Zmizela na místě, kterému se říká Stříbrná cesta. Od té doby se zoufalý Lelle snaží svou dceru najít, nebo alespoň zjistit, co se jí stalo. Žije? Nebo je už dávno mrtvá? Lelle se utápí v alkoholu, kouří jednu cigaretu za druhou a jezdí po Stříbrné cestě sem a tam a snaží se vypátrat pravdu. Měl v Linině zmizení prsty její tehdejší přítel? Nebo někdo úplně jiný?

Druhá linie příběhu sleduje sedmnáctiletou Maju, která přijíždí do vesnice zvané Glimmersträsk, daleko od rodného bydliště, spolu s matkou Silje, jež si ve vesnici našla přes seznamku přítele. Majina matka neměla nikdy moc peněz, své dceři nešla, co se týče chování, nikdy příkladem, věnovala se spíše chlapům a alkoholu. Ani tentokrát to nebude jiné. Maja v noci nemůže spát, protože musí poslouchat sexuální radovánky Silje a jejího nového přítele Torbjörna, který je dost podivínský. Maja se ho zpočátku bojí, ale nakonec dokáží vedle sebe nějak žít. Nakonec si ve vesnici najde brzy přítele, který ji seznámí s úplně jiným životem.


Autorka se rozhodla čtenáře zaujmout dvěma liniemi příběhu. V jedné sledujeme Lelleho a jeho pátrání po ztracené dceři a ve druhé dospívající Maju a její začleňování se v novém kraji a vesnici. Jakkoli jsou obě dějové linky odlišné, skvěle fungují pro udržení čtenářovy pozornosti. Autorčino vyprávění je spíše ponuré a co se tempa týče, pomalejší, ale je napsáno takovým stylem, že nutí číst dál a otáčet stránku za stránkou. Obě dějové linky jsou opředeny tajemstvím, v jednom případě dokonce nevíte, zda věřit vypravěči či nikoli. Jak spolu tyto dějové linky souvisejí? A souvisejí vůbec spolu? 

Vnímavému čtenáři brzy dojde, kdo za vším stojí – konec tedy tolik nepřekvapí, jak by čtenář možná ze začátku očekával. Díky závěrečnému rozuzlení dávám tedy o hvězdičku méně, neboť jsem čekala jakýsi „wow“ efekt, ale ten se nedostavil. Přesto hodnotím Stříbrnou cestu jako velmi povedenou, už i z toho důvodu, že se jedná o autorčinu prvotinu. Postavy jsou dobře napsané, jejich charaktery autorka vykreslila dostatečně, v této rovině nemohu nic vytknout. Dějové linky udržují jistou dynamičnost příběhu a přes svou výraznou odlišnost se nijak netříští.

 
Drobnou výtku mám k absenci kapitol, linky jsou oddělené pouhou značkou, která sice nutí čtenáře číst dál, ale já potřebuji kapitolu občas ukončit – zde jsem měla pocit, že mám knihu neustále rozečtenou v půlce kapitoly, jistě chápete, jak to myslím. Hodnotím to jako chytrý tah na čtenáře, příběh vás neustále nutí otáčet stránku za stránkou, až najednou zjistíte, že čtete poslední stránku. Rovněž mi vadil neustále se opakující výraz "jako by", v jednom případě dokonce i špatně napsaný.

Přesto knihu hodnotím jako nadprůměr, i když jako thriller bych ji neoznačila. Spíše se jednalo o román s prvky thrilleru. Pokud tedy očekáváte krvavý a nervydrásající thriller, toho se nejspíš nedočkáte. Jelikož se jedná o autorčin debut, nechala bych jistý prostor pro zlepšení, kterého se čtenáři jistě dočkají. Rozhodně chápu, proč ve Skandinávii lámal rekordy. 

Závěrem bych Stříbrnou cestu ráda doporučila především milovníkům severských detektivek a románů, věřím totiž, že vás kniha zaujme stejně, jako mě.


✰✰✰✰


Co říkáte na tento debut trhající rekordy?
Zaslouží si právem být označován jako bestseller?
Continue Reading...

neděle 9. února 2020

RECENZE: Velký průvodce lesem | Eva-Maria Dreyer, Wolfgang Dreyer

autor: Eva-Maria Dreyer, Wolfgang Dreyer
překlad: Dagmar Christofová
originální název: Der Kosmos Waldführer (2019)
nakladatelství: Kazda
rok vydání: 2019
počet stran: 384
anotace


Moje zhodnocení:


Chtěli byste si pořídit kvalitního průvodce přírodou?

Ráda bych vám prostřednictvím této recenze doporučila Velkého průvodce lesem, knihu z nakladatelství Kazda, jejímiž autory jsou botanička Eva-Maria Dreyer a zoolog a ekolog Wolfgang Dreyer. Zaručuji vám, že s jejich knihou spolehlivě určíte vše živé spadající do říše živočichů, rostlin a hub.


Nová spolupráce s nakladatelstvím Kazda mi umožnila přečíst si kvalitní, informacemi (a především nádhernými fotografiemi) nabitou knihu, lépe řečeno průvodce, kterého ocení každý milovník lesa. Kde jinde načerpat energii, než procházkou lesem.

Na začátku knihy vás autoři seznámí, jak průvodce co nejefektivněji používat. Po otevření přední klopy narazíte na barevné značení, s nímž se budete v knize snáz orientovat a při listování lehce najdete skupinu živočicha/rostliny/houby, kterou právě potřebujete.


Tento průvodce je menšího formátu vhodného akorát do větší kapsy či batohu, na druhou stranu je trochu těžší. Jeho obsah je vytisknut na kvalitním křídovém papíře, který má větší gramáž. Myslím, že knize odpustíte i menší písmo - v tomto případě se snažili autoři vměstnat spoustu informací, ale ne na úkor fotografií, jichž je více než 900.

Než se pustíme do samotného určování, autoři vás seznámí s ekologií lesa, jeho ekosystémem, dynamikou, rovnováhou, se změnami klimatu, které povedou k nové druhové skladbě, podíváme se do budoucnosti, seznámíme se s lesy 21. století, zjistíme, že největší výzvou je proměna smrkových monokultur na pestré smíšené lesy, položíme si otázku, jakými metodami je podle ekologických standardů možné těžit dřevo, dozvíme se o "stromech budoucnosti", objevíme nové zvířecí druhy, ale především se do lesa samotného vydáme a načerpáme nevšední zážitky.


Poté přejdeme k samotným skupinám živočichů a rostlin, na které je kniha rozdělena. Na začátku každé kapitoly se v krátkosti dozvíte význam konkrétních živočichů či rostlin pro daný lesní biotop nebo ekologickou niku, čím jsou prospěšní, škodliví atd. Poté je uveden u každého konkrétního druhu jeho popis, biotop a způsob života včetně fotografie. Tento průvodce vás seznámí až s 550 druhy.

Prostor pro závěr knihy je určen rejstříku, zadní předsádka a klopa pak botanickým a zoologickým názvům s obrázky. Na zadní straně knihy objevíte i pravítko, které může v určení druhu hrát rovněž klíčovou roli.


Závěrem chci uvést, že se jedná o kvalitně zpracovaného průvodce přírodou, v tomto případě tedy průvodce lesem nabitého informacemi, ale především nádhernými fotografiemi, kterými se budete rádi kochat a ke kterým se budete především vracet.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Kazda. Pokud vás tento průvodce zaujal, zakoupit si ho můžete přímo zde.
Continue Reading...

čtvrtek 6. února 2020

RECENZE: Achilleova píseň | Madeline Miller

autor: Madeline Miller
překlad: Tomáš Kačer
originální název: The Song of Achilles (2019)
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2019
počet stran: 360
anotace


Moje zhodnocení:


Princ Patroklos zabije při nešťastném incidentu stejně starého chlapce, v důsledku čehož jej vyhostí do království Fthie, kde má žít ve stínu Pelea a jeho syna Achillea, krásného a silného chlapce, syna bohyně, který je předurčen k tomu stát se velkým válečníkem. Achilleus se s Patroklem spřátelí, učí se válečnému umění a medicíně a jejich pouto se upevňuje. Achilleova matka, krutá mořská nymfa Thetida, však jejich přátelství nepřeje a Patrokla nenávidí. Když je unesena Helena Spartská, vyrážejí Řekové do války. Achilleus se přidává pod příslibem slávy, jeho věrný druh Patroklos jej následuje zmítán strachem a láskou. Oba však čeká krutá zkouška…


Nakladatelství Slovart vydalo v novém kabátku Achilleovu píseň, knihu autorky Madeline Miller, která přepracovala nejznámější řecký epos Iliada, za níž získala v roce 2012 cenu Women's Prize for Fiction.


Autorka na svém románu pracovala před deset let a je to velmi znát. Ani se mi nechce věřit, že se jedná o její prvotinu. Tento příběh nevypráví sám Achilleus, ale čtenář na jeho život a slávu pohlíží skrz Patrokla, jeho věrného druha. Nejprve se však čtenář seznámí se samotným Patroklem, bojácným princem, který je v důsledku nešťastné události odvržen ze svého království a vyhnán do jiného. Zde se seznámí s Achilleem, kterému je předurčena sláva, a bok po boku se učí bojovat.

Řecké báje, nebo spíše příběh o Achilleovi a jeho konci zná jistě každý. Autorka tentokrát pojala jeho příběh trochu jinak. Především svým postavám vdechla život a zhmotnila je takovým způsobem, že jsem měla problém uvěřit, že její vyprávění je jen pouhou fikcí. Autorka píše totiž velmi poutavě, získá si vás svými popisy běžných, ale i těch méně běžných činností a přiblíží vám tehdejší život v Řecku. Nevypráví pouze o Trójské válce, první polovina knihy se věnuje životu Patrokla a Achillea, a to především jejich dospívání, objevování sebe i objevování toho druhého. Jejich přátelství přeroste v hluboký cit, který je podán nenásilně a tak nějak samozřejmě. Čtenář se nemusí obávat častých ani explicitních sexuálních scén, jejich vzájemný vztah je vylíčen spíše v romantickém duchu. Připravte se tedy na Patroklovo neustálé obdivování a vzdychání nad křivkami Achilleova těla ☺.

Ráda bych jen podotkla drobnou výtku k chování obou chlapců vzhledem k věku. Autorka je často líčila jako dospělé muže (aspoň já z toho měla často ten dojem), kolikrát jsem se musela napomenout, že se jedná teprve o dvanáctileté chlapce. 

Nesmím zapomenout zmínit ani bohy a polobohy, kteří mají v příběhu své nezastupitelné místo. Ráda jsem si osvěžila informace, které si o nich pamatuji ze školních let. Homérovu Iliadu jsem nečetla (nemohu tedy posoudit, jak věrně se autorka držela předlohy), ale samozřejmě si leccos pamatuji z různých převyprávění těchto bájí. Potěšilo mě, že na konci knihy se autorka vrací k postavám, které v příběhu vystupují, a blíže je čtenáři představuje.


Druhá polovina knihy se již věnuje Trójské válce, tedy samotným přípravám a cestě na válečné území, nájezdům na místní obyvatelstvo, samozřejmě také rozepřím ve vlastních řadách, které vyvrcholí v Achilleovo odmítnutí bojovat. Konec není pro žádné čtenáře překvapením, pokud jste s příběhem Achillea seznámeni. Mě překvapil osud Patrokla, přiznám se totiž, že jsem si tuto postavu z řeckých bájí vůbec nevybavila, takže jsem nad jeho koncem trochu zaplakala. Konec byl dojemný a autorka se ho zhostila se ctí. Takhle kniha ve mně rozhodně zanechala pořádný otisk.

Po delší době se jedná o knihu mimo můj oblíbený žánr, která mě nadchla, nemohla jsem ji a hlavně ani nechtěla odložit a četla s jistým napětím, jak vše nakonec dopadne. Doporučuji všem čtenářům, kteří si chtějí osvěžit příběh o Achilleovi, jenž je podaný trochu jiným způsobem, rámcově zařazeným do žánru young adult. 


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde
Continue Reading...