sobota 14. července 2018

Stopy v krvi | Steve Robinson

autor: Steve Robinson
překlad: Kateřina Niklová
originální název: In the Blood
nakladatelství: Mystery Press
rok vydání: 2016
počet stran: 320
anotace


Moje zhodnocení:


V roce 1783 po skončení americké války se rodina Fairbornových rozhodne vrátit zpět do Anglie. Po přistání lodě Betsy Ross však celá rodina beze stopy zmizí.
V současnosti je Jefferson Tayte, genealog, pověřen, aby zjistil, co se s Fairbornovými před dvěma sty lety stalo. Tayte nemá policejní odznak ani licenci soukromého detektivka, je však špičkový genealog, který se zarputilostí sobě vlastní pátrá po rodových liniích. Jeho pátrání jej zavede do Anglie, kde bude kráčet po půdě nasáklé krví a nebude tušit, že případ, kterého se ujal, může být jeho poslední...


Stopy v krvi jsou prvním dílem ze série o Jeffersonu Tayteovi, kterou vydává nakladatelství Mystery Press a zároveň je to moje první setkání jak s autorem, tak i s nakladatelstvím.

Steve Robinson, autor knihy, se narodil v Kentu a nyní žije nedaleko Londýna. Již v mládí podlehl vášní pro genealogii a psaní, kdy se vydal po stopách dědečka z matčiny strany, o němž nic netušil. Zjistil, že to byl Američan, který sloužil během 2. světové války v Anglii, kde zanechal svou rodinu, s níž už se nikdy nekontaktoval, neboť se po válce vrátil zpět do USA. Autor ho vysledoval do Los Angeles, kde odhalil, že se jeho dědeček narodil v Arkansasu, a postupně odkryl historii doposud neznámé větve vlastní rodiny. Tyto skutečnosti ho inspirovaly k sepsání thrilleru Stopy v krvi, které jsou zároveň prvním svazkem série o genealogovi Jeffersonu Tayteovi.




Příběh začíná v dávné minulosti, konkrétně v Anglii roku 1803, kdy čtenář sleduje vraždu Mawgana Hendryho, člověka, jehož jméno vám zpočátku vůbec nic neřekne. Po prologu se seznámíte s hlavní postavou celé série, obtloustlým genealogem Jeffersonem Taytem, jenž má slabost pro sladké. Jeho práci, která je zároveň i jeho koníčkem, mu velmi ztěžuje strach z létání, neboť cestování autem po rozlehlé Americe je dosti únavné. Klientem je poslán do Anglie, aby vypátral rodinu Fairbornových, která po přistání lodě v roce 1783 zmizela. Tayte je tak nucen překonat svůj panický strach a nasednout do letadla. Záhy se v Anglii rozjíždí velice spletité pátrání, které jej několikrát ohrozí na životě, protože někdo si nepřeje, aby Tayte odhalil tajemnou minulost.

Děj se střídavě odehrává v minulosti na přelomu 18. a 19. století, kdy se dozvídáme různé, pro posunutí děje však důležité, střípky o rodině Fairbornových, a v současnosti, kdy po zmizení některých členů rodiny Fairbornových pátrá genealog Jefferson Tayte. Minulost vám zpočátku může přijít dost zmatená a můžete se v ní hůře orientovat, neboť autor chrlí záplavu nicneříkajících jmen, která se vám akorát pletou. Pro nastínění zápletky je to však důležité a postupně vám neznámá jména dají určitou představu o jejich nositelích. V ději odehrávajícím se v současnosti nebudete mít sebemenší problém v orientaci.




Autor píše čtivě i přesto, že se jedná o jeho prvotinu, což je občas velmi znát. Hlavně v první polovině knihy, kdy je znát autorova nevypsanost. Druhá polovina je dle mého názoru mnohem povedenější, i když ani tehdy se autor nevyhnul občasným dějovým klišé. A to může být kamenem úrazu pro některé čtenáře, kteří právě z tohoto důvodu autora předčasně odepíšou a nevrátí se k jeho dalším knihám. Hlavní postava je, bohužel, jediná z velkého množství postav, jež má jakousi bližší charakteristiku, není zcela plochá, což se o ostatních postavách říct nedá. Žádná vám blíže nepřiroste k srdci a nemáte šanci si žádnou více oblíbit. Dále bych autorovi doporučila vyvarovat se vytvářením situací, při nichž hlavní hrdina působí jako superman, neboť v krátkém časovém období hravě přežije i několik útoků na jeho osobu.

Námět považuji za povedený, nechybí napětí ani dějové zvraty. Konec je celkem překvapivý, i přesto, že jsou některá odhalení trochu předvídatelná. Vůbec mi to však nevadilo a knihu jsem si užila. Hodnotím lehce nad průměrem a už teď se těším na pokračování, které nese název Hluboký hrob.

Pokud jste milovníci tajemných záhad, jejichž kořeny sahají až do dávné minulosti, vyhledáváte napětí a genealogie je vaším koníčkem, tak je tato kniha pro vás jako stvořená.


✰✰✰✰


Četli jste Stopy v krvi? 
Nebo se na knihu teprve chystáte? 
Či vám tento žánr vůbec nic neříká?
Continue Reading...

pátek 13. července 2018

Stíny nad zálivem | Lucy Clarke

autor: Lucy Clarke
překlad: Alena Peisertová
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 368
anotace


Moje zhodnocení:


Již sedm let uplynulo od tragické události, která poznamenala celou komunitu žijící na poloostrově Sandbank. Tehdy byli silným proudem uneseni dva desetiletí chlapci daleko od břehu, avšak na pevninu se vrátil jen jeden z nich...
Jacob, Sářin syn, sice nešťastnou událost před sedmi lety přežil, ale na jeho narozeniny, v den smutného výročí, zmizí beze stopy. Celou místní komunitu včetně Sáry začínají trápit nezodpovězené otázky a postupně se vynořují nová i stará tajemství. Sára se uzavírá do sebe a přestává důvěřovat všem, které zná a kterým věřila.
Co se vlastně před sedmi lety událo? Jak to, že tehdy nikdo nic neviděl? Kdo má důvod tajit, co se ve skutečnosti stalo? A proč?


Stíny nad zálivem jsou třetí u nás vydanou autorčinou knihou a zároveň třetím románem, který vydalo nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis. Měla jsem to štěstí, že jsem četla obě předchozí autorčiny knihy a s potěšením vám mohu oznámit, že autorka je ve své nejlepší formě!

Lucy Clarke, autorka knihy, vystudovala anglickou literaturu, pracovala jako moderátorka společenských akcí a vyučovala tvůrčí psaní. Nyní se věnuje psaní na plný úvazek. Její debut The Sea Sisters se objevil v prestižním výběru Book Club Choise 2013 a byl přeložen do deseti jazyků. Do češtiny byly přeloženy autorčiny romány Poslední nádech (recenzi najdete zde) a Modrá.




Kniha je složena z vyprávění dvou žen, přičemž odlišnost tkví v tom, že Sára, jejíž sedmnáctiletý syn zmizel beze stopy, vypráví svůj příběh v přítomném čase, zatímco Isla, matka chlapce, jehož si před sedmi lety vzal oceán, se vrací do minulosti, neboť její příběh započal před víc jak dvaceti lety. Na konci se protnou nejen obě dějové linie, ale osobně se střetnou i obě hlavní hrdinky.

Děj se odehrává na velmi atraktivním místě, neboť autorka zvolila pro svůj příběh kulisy anglického pobřeží. Místo nazvala Longstone Sandbank, přičemž se inspirovala svým dětstvím, kdy celá rodina trávila léto v plážových chatkách na pobřeží Anglie. Kdo by nechtěl trávit celé léto u moře, s rodinou, přáteli, jen tak bez starostí? Po matčině smrti se Isla rozhodne zanechat svého starého života a začít žít nový právě v jedné z chatek na pláži. Brzy se seznámí s Nickem, jehož rodiče vlastní sousední chatku. Islu brzy následuje i její nejlepší kamarádka Sára, která se nastěhuje právě do oné sousední chatky. Tehdy ani jedna z nich nemohla tušit, že jim tak atraktivní místo pro život, jakým Sandbank bezesporu je, převrátí život naruby.

Stíny nad zálivem jsou emočně velmi silnou knihou, protože pro matku není nic horšího, než přijít o vlastní dítě. V knize prožívají tuto ztrátu hned dvě hlavní hrdinky, obě stejně, přesto každá jinak. Sára se vyrovnává s možnou ztrátou v současnosti, pátrá po synovi vlastními silami, obchází kamarády, známé a dává si všechny střípky do souvislosti a snaží se zodpovědět na otázku, proč její syn zmizel zrovna na neslavné výročí Marleyho utonutí. Může to být náhoda? Zazímco s Islou prožíváme její mládí, radostné okamžiky, narození syna Marleyho, dětství obou chlapců, až do dne tragické události, která navždy změnila nejen Islu, ale i celou komunitu žijící na poloostrově.

Čtenář již od počátku tuší, že nic není tak, jak na první pohled vypadá. Náznaky vycházející z úst Sáry, ale i Isly napovídají, že si každý obyvatel komunity uchovává tajemství, které nikdy nesmí vyplout na povrch. Proč nyní zmizel Jacob? Co se stalo tehdy před sedmi lety? Jak to, že tehdy nikdo nic neviděl? Autorce se povedl napsat skvěle propracovaný příběh s velmi dobře vykreslenými charaktery hlavních hrdinek, které vypráví svůj příběh v první osobě, jež čtenáři mnohem více přiblíží jejich niterné pocity. Postavy nejsou černobílé, nedá se přímo označit viník. Zpočátku to tak může působit, ale závěr vám ukáže, že jste se mýlili.




Autorka napsala velmi čtivé a napínavé psychologické drama, které budete jen těžko odkládat. Už dlouho jsem nečetla takhle dokonale promyšlený příběh, kdy po celou dobu vyplouvají na povrch různé střípky, menší či větší lži a tajnosti. Závěr je velkolepý a když už si budete myslet, že všechno víte a vše vám dá smysl, autorka přijde s dalším šokujícím odhalením. Závěrečný epilog vám vyrazí dech. Nakonec si z knihy odnesete jedno poselství - mateřská láska je nejsilnějším poutem na světě a a kvůli ní pro své dítě uděláte COKOLIV.

Na závěr bych ráda podotkla, že autorka je nyní ve své nejlepší formě, jak už jsem se výše zmínila, a já se už teď nemohu dočkat, co dalšího si na své čtenáře přichystá.

Knihu rozhodně doporučuji fanouškům Lucy Clarke, protože knihou Stíny nad zálivem autorka předčila obě své předchozí u nás vydané knihy dohromady. Pokud dáváte přednost žánrům jako jsou psychologický thriller či psychologický román, touto knihou nemůžete udělat chybu. Už teď vím, že se jedná o jednu z nejlepších knih letošního roku v rámci žánru.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si můžete také knihu Stíny nad zálivem koupit.

Continue Reading...

středa 11. července 2018

Ilustrované dějiny moderní Evropy | Hsi-Huey Liang

autor: Hsi-Huey Liang
překlad: Vojtěch Pacner, Pavel Paleček
originální název: The Tertulia History of Modern Europe
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2018
vydání: druhé
počet stran: 272
anotace


Moje zhodnocení:


Kniha se věnuje málo atraktivnímu období dějin, konkrétně dějinám Evropy v období 19. a 20. století. Jelikož toto období v dějinách lidstva není pro čtenáře tolik zajímavým, přesto se autor, vážený profesor, jehož střední Evropa odjakživa fascinovala, neboť jeho otec Lone Liang byl čínským diplomatem sloužícím jak v Berlíně, tak i v Praze, rozhodl vydat na tento pomyslný tenký led a zaujmout čtenáře všech věkových kategorií zrovna tímto výsekem v dějinách Evropy. Celý text bohatě doplňují poutavé ilustrace a nápaditá grafická podoba textu.


Ilustrované dějiny moderní Evropy jsou určené pro čtenáře všech věkových kategorií (doporučený věk na obálce knihy je uveden ve věkovém rozmezí 12-99 let), ať už jste dějepis ve škole milovali či byli jeho zatvrzelými odpůrci. Já se přiznám, že mi dějepis nevadil, kdysi jsem se dokonce rozhodla podat si přihlášku na historii, a to opakovaně, ale bohužel mi tento osud nebyl dopřán. Po letech, kdy jsem se konečně takříkajíc "našla", jsem se vydala přírodovědným směrem, který byl vždy mému srdci bližší, jen jsem to tehdy po maturitě ještě netušila. Ale to jsem teď trochu odbočila.




Autorem této nádherné publikace je profesor Hsi-Huey Liang, který víc jak čtyřicet let přednášel na předních amerických univerzitách moderní evropskou historii, zejména dějiny střední Evropy. Narodil se v Německu a s rodiči, kteří pocházeli z province Kuang-tung, prožil dětství v meziválečném Berlíně, Praze a Bukurešti, kde jeho otec působil jako diplomat. Rodina se během druhé světové války vrátila do Číny, kde autor navštěvoval střední školu. Po válce se vrátil do Evropy, kde dokončil ve Švýcarsku a v Anglii středoškolské vzdělání a poté absolvoval univerzitu v Cambridge. V roce 1951 odjel do Spojených států, studia na Yaleově univerzitě završil doktorátem a pak nastoupil dráhu vysokoškolského pedagoga a historika.




Pokud se vám tato krásná, populárně naučná publikace dostala do rukou, jistě vás hned na začátku překvapí předmluva určená přímo pro české čtenáře, v níž autor představuje průvodce, kteří vás budou celou knihou provázet - Číňan Hamptifong, který je vlastně takový učitel dějepisu a dle mého zde představuje právě autora, dále v knize vystupuje Hamptifongův oponent profesor Unfug, který rád skáče Hamptifongovi do řeči a uvádí nepravosti na pravou míru, dále paní Mampsová, učitelka, která zvýší hlas pokaždé, když Hamptifong i profesor Unfug zapomenou, že se mají snažit dělat svět lepší a v neposlední řadě kluk z Tertulie, jenž zastupuje všechny děti z česko-americké skupinky a bude se ptát pokaždé, kdykoliv se Hamptifong nebo Unfug zapletou do příliš učeného sporu.




Kniha je rozdělen na dvě části, resp. na 19. století (od roku 1815 do roku 1914) a 20. století (od roku 1914 do roku 1989). Než se autor vrhne na samotné dějiny, seznámí vás s tím, jak pracují historici a co ke své práci potřebují. Samozřejmostí jsou knihy, psací stroj či počítač, ale taky notná dávka trpělivosti. A nyní k dějinám. Nebudu zde vypisovat každou historickou událost, na kterou v knize narazíte (to si musíte přečíst sami), ale jen letem světem poukáži na francouzskou revoluci, Prusko-francouzskou válku či předválečné časy. V druhém díle se autor věnuje především třem velkým významným historickým událostem - první světové válce, druhé světové válce a studené válce.




Jednotlivé kapitoly jsou barevně odlišeny, přičemž pro snadné vyhledávání či nalistování konkrétního data, jsou na kraji každého listu uvedeny štítky s barevným odlišením a také datovým označením. Díky tomu se v knize budete snadno orientovat a jen tak se neztratíte.

Autor se vymezenému období věnuje opravdu důkladně, historické události jsou psány velmi čtivě a poutavě a celou knihu přečtete doslova jedním dechem. Nevěříte, že je to u takové publikace možné? Přesvědčte se sami! Opravdu nemám nic, co bych knize vytkla. Autorovi věřím, neboť se jedná o významného a předního odborníka ve svém oboru a nic, co zde napsal, nezpochybňuji. Co se týče ilustrací, ty jsou velice povedené a velice věrně zachycují dané momenty a vyjadřují přesně to, co by jiný autor mohl sdělit čtenářům jen s pomocí slov.




Pokud se chcete něco nového naučit či se jen něco dozvědět, a to zajímavou formou, kniha Ilustrované dějiny moderní Evropy je tou nejlepší volbou. Myslím, že mezi českými publikacemi nenajdete žádnou stejně tak kvalitní o dějinách moderní Evropy jako tuto.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota, kde si také knihu Ilustrované dějiny moderní Evropy můžete koupit.
Continue Reading...

sobota 7. července 2018

Knižní přírůstky (14)



Hezké odpoledne milí čtenáři.

Ještě vám dlužím pár přírůstků za měsíc červen, mezi nimiž jsou mimo jiné i recenzní výtisky z nakladatelství Slovart. Na jaké recenze se tedy můžete těšit?

Nejprve edice BOOKLAB. Z té mi přišly dvě knihy. První z nich je závěrečná trilogie inspirována seriálem Class ze světa Doctora Who s názvem Kamenný dům. Celkem jsem zvědavá, jak se autorce A.K. Benedict povedlo sérii zakončit. Druhá kniha se jmenuje Dej mi své jméno a napsal ji André Aciman. Nejedná se o žádnou novinku, kniha byla vydána v originále již v roce 2007. Minulý rok byl natočen stejnojmenný film, který získal několik ocenění, včetně Oscara za nejlepší adaptovaný scénář.




Dále mě z nakladatelství Slovart zaujala kniha Horké mléko, kterou napsala Deborah Levy, od níž jsem však ještě nic nečetla. Knížka je celkem útlá, takže si myslím, že půjde o časově méně náročnější čtení.




No a samozřejmě v mé knihovně nesměla chybět nejnovější kniha Dominika Dána Cigaretka na dva tahy. Na tu se těším opravdu hodně.




Pak tu mám pár kousků z bazárků, kde jsem zase nemohla odolat. Asi bych se měla už jít léčit. Nejprve jsem dostala chuť dát si něco od Agathy Christie. Líbí se mi nové kabátky, které vydává Knižní klub a hned jsem si koupila úplně první dva případy s Herculem Poirotem - Záhada na zámku Styles a Vražda na golfovém hřišti.




Poslední bazárkovou knihou měsíce června se stala kniha Lindy Castillo Ztracené děti. Na konci července bude vycházet pátý díl, takže jsem ráda, že už mám doma všechny předchozí. Akorát přečtený mám zatím jen první.




A úplně poslední knihou měsíce června je recenzní výtisk z nakladatelství Grada Normálně jiní od autorky Tammy Robinson, který máte už mnozí z vás přečtený. Kniha je srovnávána s knihami Než jsem tě poznala a Hvězdy nám nepřály. Než jsem tě poznala jsem četla před časem a moc se mi líbila, Hvězdy nám nepřály jsem viděla jen zfilmované a knihu číst neplánuji. Ale určitou představu o Normálně jiní mám. Tak uvidíme, jaká nakonec bude.




Konečně mohu uzavřít červnové přírůstky a těšit se, jaké knížky mi přinese červenec :-)

Continue Reading...

Pán stínů | Cassandra Clare

autor: Cassandra Clare (p)
překlad: Alžběta Lexová
originální název: Lord of Shadows
nakladatelství: Slovart
edice: Booklab
rok vydání: 2018
počet stran: 584
anotace


Moje zhodnocení:


Emma Cairstarsová zjistila, že láska kterou cítí ke svému parabátai Juliánu Blackthornovi, je nejen zákonem zapovězená, ale mohla by je dokonce navždy zničit. Jejich pouto je silné, posvěcené přísahou, ale jen jako parabátai, kteří spolu bok po boku bojují i umírají, ale nikdy se do sebe nesmějí zamilovat. Emma si je vědoma, že by se od Juliána měla držet dál, jenže Blackthornovi mají tolik nepřátel, s nimiž je potřeba bojovat. Jejich jedinou nadějí je získat Černý spis mrtvých, mocnou knihu, po které prahne každý a je pro ni ochoten udělat prakticky vše.


Pán stínů Cassandry Clare, oblíbené autorky fantasy pro mladé, je druhým dílem série o lovcích stínů s názvem Temné lsti a zároveň volným pokračováním série Nástroje smrti, kterou si zamilovali mnozí čtenáři a čtenářky. První díl Temných lstí Paní půlnoci jsem recenzovala nedávno a přečíst si ji můžete zde.




Pán stínů byl mou druhou fantasy knihou v celkem krátké době, což je u mne dost nezvyklé. Ale nebojte, stále zůstávám věrná detektivkách a thrillerům, jen občas je potřeba si čtení zpestřit jiným žánrem. V těchto případech většinou sahám po young adult romancích, ale ráda udělám výjimku a přečtu si i něco ze světa fantasy. Jsem totiž otevřená prakticky všem žánrům.

Paní půlnoci byla mojí první zkušeností, co se týče autorky Cassandry Clare, a i když jsem si z ní "nesedla na zadek", celkem mě její styl vypravování zaujal. Navíc Paní půlnoci končila pro mnohé čtenáře velmi otevřeně a mnozí se pokračování nemohli dočkat. Já měla to štěstí, že jsem Paní půlnoci četla až po vydání Pána stínů a nemusela jsem tak nekonečně dlouhou dobu čekat na pokračování.




Pán stínů těsně navazuje na Paní půlnoci a děj bez jakýchkoliv okolků ihned pokračuje. Je výhodou mít v paměti události z předcházejícího dílu, nebudete se tak ztrácet v souvislostech a marně vzpomínat na detaily, které se odehrály v předchozím díle. 

V Pánu stínů brzy dojde k rozdělení dějových linií - v té první sledujeme Emmu, Juliána, Cristinu a Marka, kteří mají důležitý úkol a vydávají se mezi víly, tedy do říše sličného lidu. I když mají brzy vyřídit, co potřebují a vrátit se zpět, zákon schválnosti tomu chce jinak, události se zkomplikují a čtveřice mezi vílami zůstává o něco déle. Druhá dějová linka sleduje druhou polovinu institutu, která se skládá z Kita, Tibyho a Livy, již mají za úkol uchránit Institut, tedy jejich domov, kterého se chtějí zmocnit zlé síly. O těchto událostech se brzy dozví Emma, Julián, Cristina a Mark, kteří se musí urychleně rozhodnout, co je důležité, čímž samozřejmě ovlivní i následující události. Někteří mrtví opět ožívají a temná magie začne opět působit ve své nejhorší možné podobě.

I toto pokračování zaujme na první pohled svým zpracováním stejně jako předchozí Paní půlnoci. Obálka je vyvedena ve stejném duchu jako předchozí díl s tím rozdílem, že ořízka není tentokrát zelená, ale modrá. Tloušťka knihy je velmi podobná, i když v tomto případě nedosahuje počet stran čísla 600, ale jen o pár stránek méně. Kniha se skládá ze dvou částí, přičemž děj je rozdělen na 29 delších kapitol.




Autorka je známá svými dlouhými rozvláčnými popisy, které čtenáři buď sednou anebo ne. Přiznám se, že v prvním díle mi to tolik nevadilo, bylo to pro mě něco celkem nového, hlavně co se týče promyšleného fantasy světa a já si ty popisy celkem užívala. Ale v druhém díle to na mě jaksi dolehlo. Při představě, že mám před sebou dalších bezmála 600 stran, mě trošku jímaly obavy.

I přesto knihu hodnotím pozitivně, protože si to dle mého názoru zaslouží. Autorce se opět povedl napsat velmi propracovaný příběh, který je tentokrát rozdělen na dvě dějové linie, ve kterých se pořád něco děje a čtenář tak nemá čas se ani na okamžik nudit. Zvraty střídají akční scény a naopak a vy si užíváte skvělou čtecí jízdu. Konec mě malinko zaskočil, ale i přesto jsem zvědavá, co se odehraje ve třetím a zároveň také závěrečném díle.

Pokud se vám Paní půlnoci líbila či vás vyloženě nadchla, Pán stínů se vám doslova zaryje pod kůži. Pokud vás však autorčin styl v prvním díle neohromil, nejspíš se tak nestane ani v tomto pokračování.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Klimešové z nakladatelství Slovart, kde si také Pána stínů můžete koupit.

Continue Reading...

pondělí 2. července 2018

Chlapec, který přežil pochod smrti | Pavel Taussig

autor: Pavel Taussig
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 208
anotace


Moje zhodnocení:


Autor sepsal v roce 1981 pro svého staršího syna životopis k jeho jedenáctým narozeninám, neboť přesně tolik let mu bylo, když ho deportovali i s jeho rodinou do Osvětimi. Poté ještě prošel dalšími tábory Mauthausen, Melk, Gunskirchen a pochodem smrti, přičemž všechny přežil. Psal si deník, do něhož zapisoval zážitky od zatčení přes koncentrační tábory do osvobození tak, jak je měl v čerstvé paměti. Psaním si pouze krátil dlouhou chvíli, když ležel v nemocnici v Rakousku a ještě byl přesvědčený, že ani jeden z rodičů válku nepřežil.


Chlapec, který přežil pochod smrti je autentickým vyprávěním malého jedenáctiletého chlapce, který se jednoho dne ocitl v Osvětimi i s celou jeho rodinou včetně matky, otce, matčiny sestřenice s manželem a jejich sedmnáctiměsíčním synem.




Knihu napsal Pavel Taussig, již původně sepsal jako životopis pro svého jedenáctiletého syna k narozeninám v roce 1981. Postupně pak autor text doplnil o poznámky, dobové dokumenty vystavené v koncentračních táborech, ale i původní přepis deníku, který psal těsně po osvobození od 4. května 1945 do 27.7.1945. 

Kniha čtenáře zaujme především svou obálkou, na níž je vyobrazen autorův deník s názvem knihy, pod nímž leží dobové dokumenty včetně samotné fotografie autora v dětském věku. Vlevo dole je patrná i fotografie s rodiči, jejíž celkovou podobu si můžete prohlédnout uvnitř knihy. 

Úvodem autor objasňuje, co jej vedlo k sepsání životopisu pro svého syna, přičemž upozorňuje, že text se měl blížit mysli jedenáctiletého dítěte, aby pro něj byl srozumitelný. Po úvodu rovnou oslovuje svého syna Martina, jemuž byl text původně určen. Svůj životopis autor poté doplnil o vlastní poznámky, v nichž uvádí některá fakta na pravou míru.




Autorův životopis jsem měla přečtený na jeden zátah. Opravdu silné a mrazivé čtení, které vás k sobě připoutá a nepustí. Člověk dodnes kroutí hlavou nad hrůznými činy, které byly páchány na Židech, přičemž o život přišly milióny nevinných mužů, žen i dětí, a to z velké části právě v koncentračních táborech. Co se týče autorova dětství, to bylo, jak je patrno z textu, šťastné, neboť si před válkou jeho rodiče žili velmi dobře, dokonce si mohli dovolit i služku. Poznámky uvedené pod čarou, ač mnohdy zajímavé, působily však při čtení rušivě. Chápu autorův záměr a přiznám se, že sama nevím, jak poznámky pod čarou vymyslet lépe, ale bohužel mnohdy byly poznámky delší než samotný text na stránce, což způsobilo, že jsem se párkrát v textu dočista ztratila. Poznámky pod čarou zcela narušily tok mých myšlenek a příběh možná trochu zbytečně narušil. Věřím však, že se najdou čtenáři, kterým to vadit nebude ani v nejmenším. Životopis je doplněn o fotografie z domácího archivu, jež dokreslují atmosféru ničím nerušeného života před zatčením, kdy se sice Pavlovi rodiče obávali deportování, ale ke sklonku války tajně doufali, že se jim vyhne. Bohužel se tak nestalo.

Kapitola s názvem "Nešťastný den" dává na srozuměnou, čeho se bude týkat. Myslím, že autorovi 26. říjen 1944 zůstane navždy v paměti. Opět se jedná o velmi silné, syrové a upřímné čtení, které vás nenechá chladným. V další kapitole autor líčí, jak je deportovali z lágru do lágru. Dokonce popisuje, jaké měl nejen on, ale i celý transport štěstí, že v té době již byly zbourané pece od krematorií, aby Němci důkazy své činnosti utajili. Transport tak neprošel selekcí a nejspíš i to zachránilo mnohým (včetně autora) život.




I když se jedná o desítku stránek, na nichž autor popisuje očima jedenáctiletého chlapce hrůzy, které zažíval v koncentračních táborech, v létě 1945 popsal dokonce jeden den v koncentračním táboře podrobněji. 

Druhá polovina knihy je věnována autorovým deníkovým zápiskům ode dne osvobození 4.5.1945 až do 27.7.1945, tedy do doby, kdy se autor vrátil domů a setkal se s rodiči. Tyto zápisky popisují den za dnem, přičemž jsou celkem stručné. Autor se v nich nevěnuje svým niterným pocitům, ale vesměs popisuje jídelníček a zdravotní problémy, s nimiž se potýkal. Možná je to škoda, protože zrovna na tuto část jsem se nejvíc těšila, že mě psychicky vyčerpá a vyždímá, ale nestalo se tak. Ke konci mohou tyto zápisky dokonce začít nudit, neboť se dokola opakují tytéž činnosti.




Závěrem autor shrnul, jak to vidí dnes, přičemž v této části se opět vesměs opakují události uvedené na začátku v životopisu. Poté ovšem autor pokračuje ve svém životopisu a líčí vesměs pracovní úspěchy, které ho v životě potkaly. Autor o svých zážitcích nerad hovoří, ale v roce 2014 udělal výjimku, kdy byl pozván nadací Pomník zavražděných evropských Židů na veřejnou besedu s česko-německým spisovatelem Janem Faktorem. Druhý den besedoval s žáky dřevařské průmyslovky v Berlíně. Jeho osobní účast na takovýchto akcích však tímto neskončila. Zúčastnil se 70. výročí osvobození tábora Auschwitz-Birkenau, stejně tak i 75. výročí osvobození tohoto tábora. Od té doby autor beseduje celkem pravidelně a pozvánky neodmítá.

Chlapec, který přežil pochod smrti je útlá knížečka menšího formátu, ale o to většího obsahu. Myslím si, že je jedině správně, že se tyto knihy vydávají, protože na hrůzy, které se děly, bychom neměli zapomínat, ale zároveň je třeba se z nich poučit, aby se už nikdy v životě neopakovaly.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si můžete také knihu Chlapec, který přežil pochod smrti koupit.
Continue Reading...

Narozeninové přírůstky



Hezké odpoledne milí čtenáři.

V červnu jsem oslavila narozeniny, a co by to byly za narozeniny bez pořádného balíku knih. Můj wishlist je stále skoro nekonečný, ale o pár knížek jsem ho tentokrát mohla proškrtat. Níže se můžete mrknout, jaké knížky jsem si za peníze od rodiny nadělila.

Nejprve jsem si doplnila dvě knihy britské autorky Angely Marsons do série s Kim Stoneovou, a sice Otevřený hrob a Pokrevní pouta, přičemž druhá zmíněná vyšla teprve nedávno. Škoda, že jsem v této sérii pozadu, zatím mám totiž přečtené jen první dva díly. Tichá modlitba tak stále ještě čeká na přečtení. Je však v plánech na léto.




Další jasnou volbou bylo druhé vydání autorčina prvního případu s Lacey Flintovou s názvem Už mě vidíš? autorky S. J. Bolton. Jsem ráda, že se nakladatelství Domino rozhodlo tuto knihu vydat s novou obálkou, která mi tak pasuje ke všem ostatním knihám ze série. Zároveň se jedná o další knihu, kterou mám v plánu přes léto přečíst.




Poslední paní Parrishová od dvou autorek, sester, píšících pod pseudonymem Liv Constantine, je další knihou z produkce nakladatelství Domino, po které jsem opravdu hodně toužila. Psychothrillery miluji a tento je hodnocen opravdu velmi dobře.




Další horkou novinkou mezi psychothrillery je titul Manželka mezi námi od dvojice autorek Greer Hendricks a Sarah Pekkanen, který také nesměl chybět v mojí knihovničce. Měla jsem na něj políčeno od doby, kdy jsem četla Ženu za oknem, neboť na konci se o této knize nakladatelství v chystaných novinkách zmínilo.




Autora Tima Weavera, jehož tituly vydává nakladatelství Mystery Press, jsem chtěla zkusit už dlouho. Nakladatelství však začalo vydávat autorovy knihy až od čtvrtého dílu série (podobně jako kdysi nakladatelství Zlín s knihami od Joa Nesbøho). Nejspíš se jim tento krok vyplatil, protože autor je hojně prodávaný a z toho důvodu nakladatelství začalo vydávat sérii od prvního dílu. Já čtu výhradně (a pokud je to možné) díly postupně od prvního dílu, takže mi už nic nebránilo koupit si Hon na mrtvého a brzy se tak mohu pustit do tolik opěvované série od začátku.




Následující dvě knihy jsem si koupila na doporučení Darči z blogu Daramegan, které ve svých recenzích velmi vychvalovala. První z nich je Dítě ohně od autora S. K. Tremayne, jehož Ledové sestry mě uchvátily. Darčina recenze mě jen popostrčila k rychlejší koupi. Autor mi v Ledových sestrách sedl a pevně doufám, že mě nezklame ani Dítě ohně.




Druhou knihou, jíž jsem se nechala od Darči nalákat, je Chlapec s kamínky francouzské autorky Sophie Loubiere. Na knihu se velmi těším a dost si od ní slibuji.




Poslední knihou je nejnovější kniha od německého autora psychothrillerů Sebastiana Fitzeka s názvem Balíček. Nechala jsem se nalákal pochvalnými recenzemi čtenářů, ale i rovněž na první pohled originálně zpracovanou obálkou. Ve skutečnosti je obálka ještě mnohem povedenější než na fotce.




Četli jste některou z výše uvedených knih?Líbila se vám či vás naopak zklamala?Určitě mi dejte vědět do komentářů :-)

Continue Reading...

Pravidelná spolupráce

Pravidelná spolupráce

Jednorázová spolupráce

Jednorázová spolupráce

Kde mě najdete

CBDB.cz - Přehled knižních novinek, všechny nové knihy