čtvrtek 22. června 2017

RECENZE: Tajemství letního odpoledne | Kate Morton

Share it Please
autor: Kate Morton
překlad: Hana Krejčí
originální název: The Secret Keeper 
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2014
počet stran: 408



Anotace:


Parný letní den v Suffolku. Zatímco zbytek rodiny vyráží na piknik, šestnáctiletá Laurel sní v koruně stromu o chlapci jménem Billy, o Londýně a zářivé budoucnosti. Než však odpoledne skončí, stane se svědkyní otřesného zločinu, který všechno změní. O třicet let později je Laurel oblíbenou herečku, kterou však stále tíží stíny minulosti a vzpomínky. Vrací se proto zpátky na rodinnou farmu a začíná skládat střípky utajené historie - příběhu Dorothy, Vivien a Jimmyho, tří osob ze zcela odlišných světů, které za války svedla v Londýně dohromady náhoda a jejichž životy se krutě a osudově propletly. Strhující příběh o záhadách a tajemstvích, o divadle a krádeži, o vraždě a věrné lásce, odehrávající se střídavě ve třicátých a šedesátých letech minulého století.


Moje zhodnocení:


Dlouho jsem váhala, zda si přečíst knihy od Kate Morton. Autorku mi doporučila kolegyně z práce, chválila autorku, že píše opravdu pěkně a že se dobře čte. Bála jsem se, že se bude jednat o přeslazený románek, ale to jsem se spletla. Po přečtení jsem dlouho zírala s otevřenou pusou do prázdna. Autorka se hned stala mou oblíbenou a mám v plánu přečíst všechny její knihy, které byly u nás vydány. 

Celý příběh začíná v roce 1961, kdy malá Laurel sní o chlapci jménem Billy, o Londýně a o kariéře slavné herečky. Jednoho letního odpoledne se však stane nechtěnou svědkyní toho, jak její matka zabije podivného tuláka. 

O třicet let později se Laurel vrací na rodnou farmu Greenacres, kde se setkává se sestrami a bratrem, aby společně navštívili jejich matku Dorothy. Greenacres jí připomene dětství a s ním i vzpomínky na otřesný zločin, jehož byla tehdy svědkem. Zůstává na farmě a začíná pomalu skládat střípky dávné a utajené historie. Dorothy, Vivien a Jimmy jsou tři osoby ze zcela odlišných světů, jež svede dohromady náhoda, která jejich životy krutě a osudově proplete. 

Kniha je rozdělena na tři části - Laurel, Dolly a Vivien.

Z Laurelina pohledu se jedná spíše o detektivní pátrání, které nás zavede do knihovny a archivů, kde se pomalu dozvídáme spolu s Laurel střípky související s její matkou a dostáváme odpovědi na otázky týkající se zabitého tuláka. Později se do pátrání připojí i Laurelin bratr Gerry, který byl jako malý také svědkem onoho zločinu.

Na část vypravovanou Dorothy, která si nechala říkat Dolly, jsem byla hodně zvědavá. Ptáte se proč? Protože Dorothy jako maminka versus mladá Dorothy byly totiž tak diametrálně odlišné osoby, až jsem se sama sebe ptala, jak je to vůbec možné. Celou dobu totiž tušíte, že se muselo odehrát něco, co ji zásadně změnilo, protože žádný člověk svou povahu jen tak ze dne na den nezmění. Mladou Dolly jsem neměla ráda, často si hrála na někoho jiného, toužila po bohatství a byla závistivá. Když se jí nedostalo toho, co si vysnila, rozhodla se pro pomstu. Její plán se však ošklivě zvrtne.

Poslední část týkající se Vivien je krásným příkladem toho, že první dojem nemusí být vždycky ten správný. Její příběh se mi líbil nejvíce. Osud si s ní nehezky pohrál už v dětství, a to, jak se s ním vyrovnávala, bylo až dojemné. V dospělosti je se svým osudem už smířená, životem proplouvá, jak se dá, než jí osud postaví do cesty Dolly. Konec je napínavý, už se toužíte dozvědět, jak to všechno dopadne a když už si myslíte, že to víte, říkáte si, to je ono? Já jsem četla skoro čtyři sta stran, abych se dozvěděla tohle?? No to snad ne! Ale pak bum. Vše se otočí o 360 stupňů a nakonec je to úplně jinak...

Začátek se může zdát trochu rozvleklý, autorka však potřebovala nastínit všechny okolnosti, které s celým příběhem souvisely. U této knihy je opravdu důležité vytrvat a přečíst ji až do konce. Teprve tehdy do sebe všechny dílky zapadnou jako puzzle a budou dávat najednou smysl. Dostanete odpověď na veškeré otázky, které se vám po celou dobu honily v hlavě a nad kterými jste při čtení přemítali. Po přečtení posledních řádků vám bude srdce tlouct vzrušením a myslím si, že i mnohým čtenářům i ukápne i nejedna slza. Konec je totiž dechberoucí, originální, překvapivý a nečekaný. Ten se autorce povedl a doslova jí tleskám. Dlouho po dočtení jsem zírala s otevřenou pusou a nemohla tomu uvěřit. Tato kniha si nálepku Edice světový bestseller bezesporu zaslouží.

Malou výtku mám k jedné situaci, o které rozhodla opravdu velká náhoda, nerozhodla o ní tedy žádná hlavní postava, ale zcela neznámá osoba, která byla takzvaně ve špatném čase na špatném místě. Sama však byla přesvědčená o tom, že koná dobrý skutek. Tohle mi do příběhu moc nezapadlo a přišlo mi to účelové. Více to konkretizovat nemůžu, protože bych mohla prozradit děj, což bych nerada.

Autorčin styl je velmi čtivý, podařilo se jí perfektně vylíčit atmosféru válečného Londýna, jakož i život různých vrstev společnosti od chudiny až po zbohatlíky. Přítomnost s minulostí se střídá nepravidelně, obojí časové linie se mi líbily, ale přesto ta válečná byla o něco barvitější a zajímavější. Ze současnosti jsem moc ráda četla dopisy, které Laurel objevila v archivech a které přibližovaly tamější okolnosti. 

Tajemství letního odpoledne bych doporučila především ženám všech věkových kategorií, které mají rády propracovaný příběh plný napětí a romantiky odehrávající se zčásti v současnosti a zčásti za druhé světové války.


95 %



Četli jste Tajemství letního odpoledne od Kate Morton? 
Kterou jinou knihu byste mi od ní ještě doporučili?

3 komentáře:

  1. Mně přijdou knížky od této autorky báječně zpracované, obálky mě hodně lákají, ale přijde mi, že žánrově to pro mě úplně není. Přesto ji ale nezatracuju a šanci jí snad někdy dám - Tvoje recenze k tomu jen přispěla :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si myslela, že její knihy nebudou nic pro mě. No ale samozřejmě všem určitě sednout nemusí. Třeba se k některé z nich dostaneš a překvapí tě :-)

      Vymazat
  2. Hmmm, tenhle článek mě nějak minul, přestože jsem ho s napětím očekávala. Od autorky jsem zatím nic nečetla, přestože jsem v knihkupectvích měla v ruce nejednu její knihu, ale nikdy jsem s ní nedošla až k pokladně. Ale správně píšu "zatím" protože tvá recenze mě učarovala tak, že bych si knihu ráda přečetla (a zřejmě nejenom tu - nad obálkou knihy: Šepot vzdálených chvil již dlouhodobě slintám :-D).
    Díky za skvělou recenzi, vím že příště knihu už k pokladně donesu! ;)

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za komentáře.