RECENZE: Dívky z trajektu | Lone Theils

By: Marcela Pudichová on 21:46

Share it Please

Tweet

autor: Lone Theils
překlad: Magdaléna Jírková
originální název: Pigerne Fra Englandsbåden
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2017
počet stran: 320

Anotace:

Novinářka Nora Sandová má zálibu ve sbírání starých kufrů, a když jeden obzvláště podařený exemplář objeví v malé anglické vesničce, ani ve snu by ji nenapadalo, že krom nového úlovku dost možná natrefila i na pořádného sólokapra. Na těch starých polaroidových fotografiích, které z něj vypadnou, se jí totiž od první chvíle něco nezdá… A pak si konečně vzpomene: ta dvě děvčata na fotkách jsou přece ty holky z dětského domova, co se před několika lety beze stopy ztratila na trajektu z Kodaně do Anglie! Když navíc na kufru objeví jmenovku, jež avizuje, že toto zavadlo dříve patřilo známému sériovému vrahovi Billu Hixovi, pustí se do pátrání v dávném případu, který nebyl nikdy vyřešen. Vynikající temná prvotina, která hned po vydání atakovala první příčky dánského žebříčku bestsellerů.

Moje zhodnocení: 

Nora Sandová pracuje jako zahraniční novinářka pro dánský týdeník Globalt. Do Londýna přijela před pěti lety, kdy se její kariéra novinářky teprve rozjížděla. Momentálně pracuje na jedné reportáži o učiteli z Rwandy, z níž je akorát znechucená. Odjíždí proto s Petem, kolegou, do malé anglické vesničky na oběd. Nořiným koníčkem je sbírání starých kufrů a když si po cestě za výlohou jednoho obchůdku všimne vystaveného tmavě hnědého koženého kufru, uvědomí si, že by se jí báječně hodil do její sbírky. 

Po návratu do svého londýnského bytu v Belsize Park, je Nora zralá akorát na postel. Následující ráno zakopne o svůj nový kufr ležící přede dveřmi. Po otevření z něj vypadne hromádka polaroidových fotografií. Na všech snímcích jsou mladé dívky, teenagerky, jenž se dívají přímo na fotografa. Jeden snímek však Noru zaujme. Stojí na něm dívky dvě, je léto, a jedna z dívek má na sobě triko s nápisem Feed The World, který Nora datuje rok nebo dva po koncertu Live Aid v roce 1984. Pak si konečně vzpomene. To jsou přece ty holky z ústavu, které se beze stropy ztratily na trajektu z Kodaně do Anglie! Po důkladném prozkoumání kufru objeví na boku napsané jméno, které by mohlo patřit sériovému vrahovi Billu Hixovi. Pouští se tak do pátrání dávného případu, jenž nebyl nikdy vyřešen, pouze na vlastní pěst.

Na úvod musím říct, že mě zaujala krásná obálka a trochu mě i ovlivnila nálepka Edice světový bestseller. Vzhledem k obálce a názvu jsem nabyla dojmu, že vyšetřování a pátrání po zmizelých dívkách bude probíhat přímo na trajektu a tudíž půjde o tzv. záhadu zamčeného pokoje. Samozřejmě vše bylo nakonec úplně jinak, ale za to si bohužel můžu sama, protože jsem si pozorně nepřečetla anotaci. Poslední dobou se mi to stává celkem často. I když jsem tedy očekávala příběh z jiného soudku, zklamaná nakonec nejsem.

Začátek knihy mi přišel malinko kostrbatý, musela jsem si zvykat na autorčin styl psaní, po pár stranách však nebyl problém se začíst. S přibývajícími stránkami však přibývalo i postav, kterých je v knize opravdu požehnaně, což může být pro některé čtenáře problém. Jelikož se dívky ztratily na cestě mezi Kodaní a Anglií, na pátrání se podílely obě země. Nora tedy nepátrá jen v Anglii, ale stopy ji zavedou i do Dánska. Zpovídá různé detektivy a vyšetřovatele, kteří kdysi měli s případem co do činění, většina z nich případu věnovala celé roky a dodnes se nemohou smířit s tím, že případ nebyl nikdy objasněn. Nora také zjišťuje fakta o Billu Hixovi, sériovém vrahovi, který je v současné době ve vězení. Další stopy ji zavedou do dnes již zavřeného ústavu a za bývalými chovanci, kteří také cestovali na trajektu. Jeden chovanec je již pár let nezvěstný. Může mít se zmizelými dívkami něco společného? V knize se postavy často střídají, mizí a znovu se objevují a já jsem v nich celkem špatně orientovala. Prostě spousta jmen, která mi nic neříkala.

Hlavní postavy jsou vykresleny velmi dobře. Nora je zkušená novinářka, která, když se do nějakého případu zakousne, nepoleví. Myslím si, že autorka do Nory vložila část sebe, obě mají stejnou práci a věnují se kickboxu a obě mi přijdou sympatické. Další zajímavou postavou je Andreas, Nořin bývalý kamarád a spolužák z gymnázia, který měl kdysi o Noru zájem, ta jej však odmítla. Po mnoha letech se opět setkávají a jelikož Andreas, který pracuje u policie, má strýce, který zná člověka, jenž se případu kdysi věnoval, zprostředkuje jejich setkání. V Noře se probouzejí dávné city a nechce si přiznat, že k Andreasovi něco cítí. Romantická linka mi v thrilleru nijak nepřekážela, i když nebyla sice moc originální a obsahovala pár klišé.

Zápletka byla zajímavá, ač jsem nedostala přesně to, co jsem očekávala, ale to jde na můj vrub. Nečekejte žádný nervy drásající thriller, celý děj plyne tak nějak rozvláčně. Napětí přijde až na úplný závěr knihy, který je nejen napínavý, ale dočkáme se i nečekaného rozuzlení, které mě osobně potěšilo, protože jsem očekávala, že příběh bude ukončen v tom svém pomalém tempu, které si držel po celou dobu. Pokud nemáte rádi série, rozhodně vás nepotěší, že nedostanete odpověď na všechny otázky, protože pár jich viset ve vzduchu na konci rozhodně bude. Bez překvapivého závěru bych Dívky z trajektu musela hodnotit jako průměrný a ničím nevynikající román s prvky detektivky a thrilleru.

Na konci knihy je zmínka o tom, že příběh je založen na skutečných událostech. Bohužel k tomu nejsou uvedeny žádné bližší informace, což je podle mého názoru škoda. Tato informace tak vyznívá do ztracena.

Závěrem bych jen dodala, že vzhledem k autorčině prvotině se jedná o povedené dílo, pár nedostatky se odradit nenechám a určitě budu vyhlížet pokračování, které v Dánsku vyšlo v minulém roce a jehož název zní Den blå digters kone.

Dívky z trajektu bych doporučila nenáročným čtenářům, kterým nevadí pomalejší tempo příběhu a neprahnou po hektolitrech krve.

85 %

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji internetovému knihkupectví Dobré knihy. Knihu si můžete zakoupit přímo zde.