pondělí 19. března 2018

RECENZE: Oni nevědí, co činí | Jussi Valtonen

Share it Please
autor: Jussi Valtonen
překlad: Michal Švec
originální název: He eivät tiedä mitä tekevät
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2018
počet stran: 488
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Joe Chayefski je úspěšný neurovědec žijící se svou rodinou v  Baltimoru v USA. Jak už to tak bývá, potýká se s mnoha problémy, a to jak obvyklými tak i těmi nezvyklými. Jeho žena je zahlcená prací, starší dcera tráví až příliš mnoho času s nejnovějším smartphonem a k tomu kdosi začal obtěžovat jeho rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Je pravděpodobné, že útoky mají na svědomí ekologičtí aktivisté, mezi něž patří i Joeův syn z předchozího manželství, který žije s matkou ve Finsku. Joe bude muset přehodnotit svůj dosavadní život, abych ochránil svou novou rodinu. 


Oni nevědí, co činí je v prvé řadě psychologickým dramatem odehrávajícím se v blízké budoucnosti, ve níž jsou na vrcholu technologické firmy, mediální monopoly a farmaceutický průmysl. Kniha je rovněž řazena i do tzv. techno-thrilleru nebo dokonce techno-hororu.




Příběh začíná v roce 1994, tedy v době, kdy na Joea čeká slibná kariéra vědce na nejprestižnějších vědeckých ústavech v USA, ale on se i přesto rozhodne pro život ve Finsku s manželkou Alinou, která odtud pochází. Krátce po jejich seznámení Alina otěhotní a mladí lidé se vezmou. Narodí se jim syn Samuel, ale manželství není šťastné, neboť si oba představovali svůj život odlišně. Ukáže se, že rozdíly mezi evropskou a americkou kulturou jsou markantnější než si oba původně mysleli. Joe není spokojen se svou prací ve finském výzkumném ústavu a má pocit, že jeho práce nemá žádný smysl. Naproti tomu si Alina neumí představit život v USA, doma je přece tady, ve Finsku. Když Joe dostane pracovní nabídku z Massachusettském technologickém institutu, dlouho neváhá. Alinu s malým Samuelem nechává ve Finsku a odjíždí do USA.

Po bezmála dvaceti letech se opět setkáváme s Joem, který je úspěšným neurovědcem zabývajícím se výzkumem a léčbou extrastriatální refrakční amblyopie, který svým výzkumem přispěl k tomu, že se tato oční vada dá léčit již v dětském věku a dospělí pacienti poté vidí normálně. Výzkum je však podmíněn laboratorními pokusy na zvířatech, které jsou trnem v oku ekologickým aktivistům. Vlastní Joeův výzkum však není jediným problémem valícím se na jeho rodinu. Starší dcera se stane obětí zneužívání jedné bezohledné technologické firmy a Joe je nucen přehodnotit své postoje, aby ochránil svou rodinu.

Kniha Oni nevědí, co činí se věnuje aktuálním tématům dnešní doby, kterými jsou nejen nejmodernější technologie, ale též prostředí výzkumných ústavů a s nimi spojené pokusy na zvířatech. Tato kniha ukazuje rozdílný pohled všech dotčených stran, jimiž jsou samozřejmě vědci, kteří svůj výzkum zakládají právě na laboratorních pokusech, ale také obyčejní lidé, kteří na tuto problematiku neměli vlastní názor do doby, než onu hrůzu uviděli na vlastní oči. 

Pohledy všech vypravěčů se střídají a čtenář má tak možnost nahlédnout do mysli a pocitů všech postav tohoto velkolepého románu. Tento román je v prvé řadě úžasný v tom, že dokáže oslovit široké spektrum čtenářů - od mladých lidí, po střední generaci, od nejrůznějších univerzitních profesorů po ekologické aktivisty, taktéž Evropany i Američany. Každý si v tom najde to své a bude mít k jedné straně blíže než k druhé. Soupeří zde nejrůznější protikladné názory, z nichž není žádný definitivně potvrzen, ale ani vyvrácen.




Velmi mě zaujaly vykreslené rozdíly mezi evropskou a americkou kulturou, které byly patrné z mnoha aspektů a působily věrohodně. Mnoho českých čtenářů se jistě pozastaví nad typickou americkou výchovou, která byla patrná z chování Rebeccy k rodičům. Zajímavé bylo odlišné vnímání vědy a vědeckého zkoumání z pohledu Evropana a Američana.

I když je kniha psána pro široké spektrum čtenářů, neosloví každého jednotlivce. Problémem této knihy je její obsáhlost a stížená srozumitelnost co se týče nejrůznějších technologických postupů a popisů v knize obsažených, a to zejména pro laiky. Pozorným čtením se s tím však dá vypořádat vcelku obstojně, ale některé čtenáře to může odradit. Na knize je zvláštní, že se čte velmi pomalu. Čas s ní ubíhal úplně jiným tempem, než jsem byla zvyklá. Přemýšlela jsem, čím by to mohlo být, ale nejspíš autorovým stylem, jehož postavy se často ohlížely do minulosti a vyprávění tím ztrácelo na dynamičnosti.

Co se týče obálky, na níž jsou vyobrazeny cikády, které mají v románu také svou roli, ta je úžasně graficky zpracovaná a zaujme čtenářovo oko na první pohled.

Závěrem bych ráda uvedla, že i když se jedná o trochu náročnější čtení, které stylem, jakým je kniha napsaná, nezaujme každého čtenáře, vaši pozornost si rozhodně zaslouží, ať už tématy, jimž se věnuje, ale především aktuálností a obavami z blízké budoucnosti, kdy veškerou moc mohou převzít různě vyspělé technologie.


✰✰✰✰✰ 


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Leda, kde si můžete také knihu Oni nevědí, co činí koupit.

2 komentáře:

  1. Pěkná recenze, kniha mě vážně svou barevností zaujala na první pohled, ale že jsou na ní vyobrazeny cikády, jsem si nevšimla. Až když jsem to četla, vracela jsem se zpátky zkoumat obálku... :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obálka je opravdu povedená a ty cikády zprvu unikly i mně, tedy než jsem se zaměřila, co to vlastně na té obálce je :D

      Vymazat

Děkuji moc za komentáře.