RECENZE: Hříšní lidé města Písku | Ladislav Beran

By: Marcela Pudichová on 12:56

Share it Please

Tweet

autor: Ladislav Beran

nakladatelství: Moba (Moravská bastei)
edice: Původní česká detektivka
rok vydání: 2017
počet stran: 288

Anotace:

V každém městě, a dokonce i v každé obci žijí tací, kteří stojí na druhé straně zákona a ze svých hříchů se pak zpovídají před soudem. A právě o nich pojednává další povídková kniha bývalého kriminalisty Ladislava Berana. Jednotlivé příběhy nás uvádějí do každodenní práce písecké pátračky na sklonku první republiky. Autor vychází ze skutečných případů a suchou řeč archivních protokolů převádí do čtivé formy.

Moje zhodnocení:

Hříšní lidé města Písku je název souboru jednadvaceti krátkých detektivních povídek odehrávajících se ve 30. letech minulého století. Všemi povídkami nás provází tým zkušených vyšetřovatelů, jimiž jsou štábní kapitán Josef Votruba, štábní strážmistr Hřebejk a Alexandr Cafourek, obvodní lékař, který jezdí s pátračkou ke všem vraždám a funguje tedy jako koroner. Dalšími postavami v knize jsou soudní rada Žlábek, technik pátračky praporčík Číp a další. Četnická pátrací stanice v Písku fungovala od roku 1928, nejednalo se však o klasickou mordpartu, přesto vyřešila nejednu zlodějnu, podvod, loupež a vraždu v Písku a jeho okolí. 

Jde vidět, že autor má hodně zkušeností z kriminální služby a jeho povídky vychází ze skutečných událostí, čímž jsou kriminální případy mnohem autentičtější. Jak jsem zjistila, autor má na kontě více knih, ve kterých vystupuje písecká četnická pátračka.

Čtenář se velice snadno ocitne ve 30. letech minulého století, a to díky autorovu umu vtáhnout čtenáře do děje, a to hlavně dobovými popisy i dobové mluvě. Nahlédneme rovněž do tehdejších pracovních postupů písecké policie.

Anotace uvádí, že autor převedl suchou řeč archivních protokolů do čtivé formy. O tom vůbec nepochybuji, přesto jsem měla problém si na styl psaní zvyknout. Ten samozřejmě přibližuje dobu 30. let 20. století, ale mně se ze začátku četl špatně. Spoustu výrazů jsem totiž slyšela poprvé. Po dvou povídkách jsem si zvykla, příběhy hezky odsýpaly a já knihu přečetla v relativně krátké době.

"Četníci z písecké pátračky dokonce zaznamenali případ, kdy si obávaný kasař Lukášek došel do děkanského kostela se svým novým niklštálem a tam si ho z kropenky pokropil svěcenou vodou. Našli se i kasaři, kteří si před tím, než šli na káču, nechali od kartářky vyložit, zda se jim bude dařit a jestli je četníci nedopadnou."

Jelikož se jedná o krátké detektivní příběhy, nemohou tedy dosáhnout kvalit detektivního příběhu o 300 stranách. Přesto jsem si jejich čtení užila, byť byly některé povedené více jiné méně. Povídky jsou různorodé, stejně tak i zločiny a jejich pachatelé, vyšetřovatelé však zůstávají stejní.

Na závěr chci uvést, že se jedná o oddechové čtení, které je určeno zejména pro ty, jež nemají čas na klasickou detektivku. Ne každý má rád povídky, ale tyto považuji za oddechové, nenáročné a vhodné na zkrácení delších chvil. Jejich výhodou je, že po ukončení jedné povídky můžete knihu kdykoliv odložit. Jestli rádi pátráte spolu s píseckou četnickou pátračkou, je kniha pro vás skoro povinnost.

A pokud je edice Původní česká detektivka od nakladatelství MOBA vaše oblíbená, jistě nesmí chybět ve vaší knihovně. Jedná se totiž již o její 256. svazek.

75 %

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete zakoupit zde.