pondělí 2. července 2018

Chlapec, který přežil pochod smrti | Pavel Taussig

Share it Please
autor: Pavel Taussig
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 208
anotace


Moje zhodnocení:


Autor sepsal v roce 1981 pro svého staršího syna životopis k jeho jedenáctým narozeninám, neboť přesně tolik let mu bylo, když ho deportovali i s jeho rodinou do Osvětimi. Poté ještě prošel dalšími tábory Mauthausen, Melk, Gunskirchen a pochodem smrti, přičemž všechny přežil. Psal si deník, do něhož zapisoval zážitky od zatčení přes koncentrační tábory do osvobození tak, jak je měl v čerstvé paměti. Psaním si pouze krátil dlouhou chvíli, když ležel v nemocnici v Rakousku a ještě byl přesvědčený, že ani jeden z rodičů válku nepřežil.


Chlapec, který přežil pochod smrti je autentickým vyprávěním malého jedenáctiletého chlapce, který se jednoho dne ocitl v Osvětimi i s celou jeho rodinou včetně matky, otce, matčiny sestřenice s manželem a jejich sedmnáctiměsíčním synem.




Knihu napsal Pavel Taussig, již původně sepsal jako životopis pro svého jedenáctiletého syna k narozeninám v roce 1981. Postupně pak autor text doplnil o poznámky, dobové dokumenty vystavené v koncentračních táborech, ale i původní přepis deníku, který psal těsně po osvobození od 4. května 1945 do 27.7.1945. 

Kniha čtenáře zaujme především svou obálkou, na níž je vyobrazen autorův deník s názvem knihy, pod nímž leží dobové dokumenty včetně samotné fotografie autora v dětském věku. Vlevo dole je patrná i fotografie s rodiči, jejíž celkovou podobu si můžete prohlédnout uvnitř knihy. 

Úvodem autor objasňuje, co jej vedlo k sepsání životopisu pro svého syna, přičemž upozorňuje, že text se měl blížit mysli jedenáctiletého dítěte, aby pro něj byl srozumitelný. Po úvodu rovnou oslovuje svého syna Martina, jemuž byl text původně určen. Svůj životopis autor poté doplnil o vlastní poznámky, v nichž uvádí některá fakta na pravou míru.




Autorův životopis jsem měla přečtený na jeden zátah. Opravdu silné a mrazivé čtení, které vás k sobě připoutá a nepustí. Člověk dodnes kroutí hlavou nad hrůznými činy, které byly páchány na Židech, přičemž o život přišly milióny nevinných mužů, žen i dětí, a to z velké části právě v koncentračních táborech. Co se týče autorova dětství, to bylo, jak je patrno z textu, šťastné, neboť si před válkou jeho rodiče žili velmi dobře, dokonce si mohli dovolit i služku. Poznámky uvedené pod čarou, ač mnohdy zajímavé, působily však při čtení rušivě. Chápu autorův záměr a přiznám se, že sama nevím, jak poznámky pod čarou vymyslet lépe, ale bohužel mnohdy byly poznámky delší než samotný text na stránce, což způsobilo, že jsem se párkrát v textu dočista ztratila. Poznámky pod čarou zcela narušily tok mých myšlenek a příběh možná trochu zbytečně narušil. Věřím však, že se najdou čtenáři, kterým to vadit nebude ani v nejmenším. Životopis je doplněn o fotografie z domácího archivu, jež dokreslují atmosféru ničím nerušeného života před zatčením, kdy se sice Pavlovi rodiče obávali deportování, ale ke sklonku války tajně doufali, že se jim vyhne. Bohužel se tak nestalo.

Kapitola s názvem "Nešťastný den" dává na srozuměnou, čeho se bude týkat. Myslím, že autorovi 26. říjen 1944 zůstane navždy v paměti. Opět se jedná o velmi silné, syrové a upřímné čtení, které vás nenechá chladným. V další kapitole autor líčí, jak je deportovali z lágru do lágru. Dokonce popisuje, jaké měl nejen on, ale i celý transport štěstí, že v té době již byly zbourané pece od krematorií, aby Němci důkazy své činnosti utajili. Transport tak neprošel selekcí a nejspíš i to zachránilo mnohým (včetně autora) život.




I když se jedná o desítku stránek, na nichž autor popisuje očima jedenáctiletého chlapce hrůzy, které zažíval v koncentračních táborech, v létě 1945 popsal dokonce jeden den v koncentračním táboře podrobněji. 

Druhá polovina knihy je věnována autorovým deníkovým zápiskům ode dne osvobození 4.5.1945 až do 27.7.1945, tedy do doby, kdy se autor vrátil domů a setkal se s rodiči. Tyto zápisky popisují den za dnem, přičemž jsou celkem stručné. Autor se v nich nevěnuje svým niterným pocitům, ale vesměs popisuje jídelníček a zdravotní problémy, s nimiž se potýkal. Možná je to škoda, protože zrovna na tuto část jsem se nejvíc těšila, že mě psychicky vyčerpá a vyždímá, ale nestalo se tak. Ke konci mohou tyto zápisky dokonce začít nudit, neboť se dokola opakují tytéž činnosti.




Závěrem autor shrnul, jak to vidí dnes, přičemž v této části se opět vesměs opakují události uvedené na začátku v životopisu. Poté ovšem autor pokračuje ve svém životopisu a líčí vesměs pracovní úspěchy, které ho v životě potkaly. Autor o svých zážitcích nerad hovoří, ale v roce 2014 udělal výjimku, kdy byl pozván nadací Pomník zavražděných evropských Židů na veřejnou besedu s česko-německým spisovatelem Janem Faktorem. Druhý den besedoval s žáky dřevařské průmyslovky v Berlíně. Jeho osobní účast na takovýchto akcích však tímto neskončila. Zúčastnil se 70. výročí osvobození tábora Auschwitz-Birkenau, stejně tak i 75. výročí osvobození tohoto tábora. Od té doby autor beseduje celkem pravidelně a pozvánky neodmítá.

Chlapec, který přežil pochod smrti je útlá knížečka menšího formátu, ale o to většího obsahu. Myslím si, že je jedině správně, že se tyto knihy vydávají, protože na hrůzy, které se děly, bychom neměli zapomínat, ale zároveň je třeba se z nich poučit, aby se už nikdy v životě neopakovaly.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si můžete také knihu Chlapec, který přežil pochod smrti koupit.

6 komentářů:

  1. Pěkná recenze :) Kniha vypadá hodně silně a rozhodně souhlasím, že připomínat si válečné hrůzy je důležité.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Určitě, nejen proto stojí kniha za pozornost.

      Vymazat
  2. Nad touto knihou jsem také přemýšlela a teď si říkám, že jsem udělala chybu, že ji nemám. Docela ráda bych se do ní začetla. Každopádně hezká recenze o tak nešťastném tématu.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počtem stran to byla taková jednohubka, ale vzhledem k tématu je blbost ji za jednohubku označit...
      A děkuji :-)

      Vymazat
  3. Hezky jsi to napsala! Také souhlasím, že je potřeba si tyto hrůzy připomínat, právě proto, aby se neopakovaly!
    Knížka mě rozhodně zajímá a mám na ni zálusk - jen co mi bude emočně lépe... Musím si ji připsat na seznam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Jsem ráda, že si stále pročítáš můj blog i když aktivita tvého je v útlumu.
      Jasný, hlavně se prvně emočně stabilizuj a pak čti takové knihy, jinak by ti bylo asi ještě hůře :-O

      Vymazat

Děkuji moc za komentáře.

Pravidelná spolupráce

Pravidelná spolupráce

Jednorázová spolupráce

Jednorázová spolupráce

Kde mě najdete

CBDB.cz - Přehled knižních novinek, všechny nové knihy