Hezké odpoledne milí čtenáři.
Vítám vás u občasné (doufám) rubriky, jejíž název vám myslím blíže představovat nemusím. Zde vám v krátkosti shrnu, proč jsem knihu nedočetla a zařadila ji mezi odložené.
Kruh│Dave Eggers
Mae Hollandová získala práci v Circlu, nejsilnější internetové společnosti na světě, a nemůže uvěřit svému štěstí. Otevřely se jí tím nejen dveře do světa milých a pracovitých lidí, ale i sportovních klubů, skvělých restaurací a luxusu. Zaměstnanci Circlu používají nejmodernější technické vymoženosti, nosí nejkvalitnější oblečení, stojí u zrodu nových trendů a dokážou svými nápady a oddaností obrátit běh světových událostí k lepšímu. Navíc ve všech situacích drží pospolu a o každém svém kroku se informují na sociálních sítích. Mae tak víří v kruhu pracovních povinností, virtuálního přátelství, rostoucí sebedůvěry a stále větší zodpovědnosti a ani si nevšimne, jak se vzdaluje běžnému kontaktu s rodiči a přáteli…
Opravdu chceme jeden o druhém vědět všechno, nebo je to na škodu? Máme ve světě sdílení informací ještě právo na tajemství a soukromí?
Přečteno: 67 stran / 416
Kruh jsem si vypůjčila z knihovny. Občas sáhnu po jiném žánru, který běžně nečtu, abych si od thrillerů odpočinula a pak se k nim zase s chutí vrátila. I přes hodnocení na Databázi knih či ČBDB, které nepřesáhlo 77 %, resp. 76 %, jsem ke knize přistupovala bez přehnaného očekávání.
Poprvé jsem Kruh zaznamenala až se stejnojmenným filmem, který se nedávno objevil v kinech s Emmou Watson v hlavní roli. Téma sledování, manipulace apod. mě lákalo, tak jsem si řekla, že ji zkusím. Nakonec jsem ráda, že byla "pouze" půjčená.
Po přečtení 67 stran, kdy mě kniha nikterak více nezaujala, mi bylo po pravdě celkem jedno, jak příběh dopadne. Řekla jsem si, že se raději podívám na film, protože to bude v tomto případě rychlejší, než se mordovat s čtyřsetstránkovou knihou.
Hlavní důvody, proč jsem knihu nedočetla:
Na knize mi vadily nejen toporné dialogy, jež mi k lidem, kteří je vedli, vůbec neseděly (hlavně věkově), ale i pomalé tempo a přílišné popisy čehokoliv. Postavy používaly podivné výrazy (trubko, trumbero - prostě mi to věkově k těm lidem nesedělo), na druhou stranu mluvily někdy až příliš sprostě. U knihy jsem navíc usínala, a to není nikdy dobré znamení. Rovněž mi chyběly jakékoliv kapitoly, děj je rozdělen jen na dvě části - Kniha první a Kniha druhá, což mi přijde málo. Samozřejmě na celkový příběh to jistě žádný vliv nemá, ale já jsem neměla pocit ukončení, pořád mi kniha přišla jaksi "rozečtená". Doufám, že chápete, co tím myslím :-) Třeba kniha špatná nakonec není a já udělala chybu, ale to už se asi nedozvím. Pochybuji totiž, že bych se k ní někdy ještě vrátila. Ve vlastní knihovně na mě čeká spousta krásných a stále ještě nepřečtených knížek, takže nemá smysl se zdržovat takovou, která mě nebaví. Na to je život moc krátký.
Na knize mi vadily nejen toporné dialogy, jež mi k lidem, kteří je vedli, vůbec neseděly (hlavně věkově), ale i pomalé tempo a přílišné popisy čehokoliv. Postavy používaly podivné výrazy (trubko, trumbero - prostě mi to věkově k těm lidem nesedělo), na druhou stranu mluvily někdy až příliš sprostě. U knihy jsem navíc usínala, a to není nikdy dobré znamení. Rovněž mi chyběly jakékoliv kapitoly, děj je rozdělen jen na dvě části - Kniha první a Kniha druhá, což mi přijde málo. Samozřejmě na celkový příběh to jistě žádný vliv nemá, ale já jsem neměla pocit ukončení, pořád mi kniha přišla jaksi "rozečtená". Doufám, že chápete, co tím myslím :-) Třeba kniha špatná nakonec není a já udělala chybu, ale to už se asi nedozvím. Pochybuji totiž, že bych se k ní někdy ještě vrátila. Ve vlastní knihovně na mě čeká spousta krásných a stále ještě nepřečtených knížek, takže nemá smysl se zdržovat takovou, která mě nebaví. Na to je život moc krátký.
