RECENZE: Stříbrná cesta | Stina Jackson

autor: Stina Jackson
překlad: Helena Matocha
originální název: Silvervären (2018)
nakladatelství: Kalibr
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2019
počet stran: 256
anotace

Moje zhodnocení:

Před třemi lety zavezl Lelle Gustafsson svou dospívající dceru Linu na autobusovou zastávku, ale do autobusu, s nímž měla jet, nikdy nenastoupila. Zmizela na místě, kterému se říká Stříbrná cesta. Od té doby se zoufalý Lelle snaží svou dceru najít, nebo alespoň zjistit, co se jí stalo. Žije? Nebo je už dávno mrtvá? Lelle se utápí v alkoholu, kouří jednu cigaretu za druhou a jezdí po Stříbrné cestě sem a tam a snaží se vypátrat pravdu. Měl v Linině zmizení prsty její tehdejší přítel? Nebo někdo úplně jiný?

Druhá linie příběhu sleduje sedmnáctiletou Maju, která přijíždí do vesnice zvané Glimmersträsk, daleko od rodného bydliště, spolu s matkou Silje, jež si ve vesnici našla přes seznamku přítele. Majina matka neměla nikdy moc peněz, své dceři nešla, co se týče chování, nikdy příkladem, věnovala se spíše chlapům a alkoholu. Ani tentokrát to nebude jiné. Maja v noci nemůže spát, protože musí poslouchat sexuální radovánky Silje a jejího nového přítele Torbjörna, který je dost podivínský. Maja se ho zpočátku bojí, ale nakonec dokáží vedle sebe nějak žít. Nakonec si ve vesnici najde brzy přítele, který ji seznámí s úplně jiným životem.

Autorka se rozhodla čtenáře zaujmout dvěma liniemi příběhu. V jedné sledujeme Lelleho a jeho pátrání po ztracené dceři a ve druhé dospívající Maju a její začleňování se v novém kraji a vesnici. Jakkoli jsou obě dějové linky odlišné, skvěle fungují pro udržení čtenářovy pozornosti. Autorčino vyprávění je spíše ponuré a co se tempa týče, pomalejší, ale je napsáno takovým stylem, že nutí číst dál a otáčet stránku za stránkou. Obě dějové linky jsou opředeny tajemstvím, v jednom případě dokonce nevíte, zda věřit vypravěči či nikoli. Jak spolu tyto dějové linky souvisejí? A souvisejí vůbec spolu?

Vnímavému čtenáři brzy dojde, kdo za vším stojí – konec tedy tolik nepřekvapí, jak by čtenář možná ze začátku očekával. Díky závěrečnému rozuzlení dávám tedy o hvězdičku méně, neboť jsem čekala jakýsi „wow“ efekt, ale ten se nedostavil. Přesto hodnotím Stříbrnou cestu jako velmi povedenou, už i z toho důvodu, že se jedná o autorčinu prvotinu. Postavy jsou dobře napsané, jejich charaktery autorka vykreslila dostatečně, v této rovině nemohu nic vytknout. Dějové linky udržují jistou dynamičnost příběhu a přes svou výraznou odlišnost se nijak netříští.

Drobnou výtku mám k absenci kapitol, linky jsou oddělené pouhou značkou, která sice nutí čtenáře číst dál, ale já potřebuji kapitolu občas ukončit – zde jsem měla pocit, že mám knihu neustále rozečtenou v půlce kapitoly, jistě chápete, jak to myslím. Hodnotím to jako chytrý tah na čtenáře, příběh vás neustále nutí otáčet stránku za stránkou, až najednou zjistíte, že čtete poslední stránku. Rovněž mi vadil neustále se opakující výraz "jako by", v jednom případě dokonce i špatně napsaný.

Přesto knihu hodnotím jako nadprůměr, i když jako thriller bych ji neoznačila. Spíše se jednalo o román s prvky thrilleru. Pokud tedy očekáváte krvavý a nervydrásající thriller, toho se nejspíš nedočkáte. Jelikož se jedná o autorčin debut, nechala bych jistý prostor pro zlepšení, kterého se čtenáři jistě dočkají. Rozhodně chápu, proč ve Skandinávii lámal rekordy.

Závěrem bych Stříbrnou cestu ráda doporučila především milovníkům severských detektivek a románů, věřím totiž, že vás kniha zaujme stejně, jako mě.

✰✰✰✰

Co říkáte na tento debut trhající rekordy?

Zaslouží si právem být označován jako bestseller?