RECENZE: Náledí | Carin Gerhardsen

autor: Carin Gerhardsen
překlad: Helena Matocha
originální název: Det som göms i snö (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 376
anotace

Moje zhodnocení:

Auto je pro Jeanette a jejího milence jedinou možností, jak se tajně scházet. Tentokrát se vydají kolem strže na opuštěnou lesní cestu. Místem projíždí také Sandra, kterou sveze náhodný řidič. Kvůli náledí dojde k neštěstí, které vede ke smrti jedné z osob. Co je však skutečnou příčinou úmrtí? Byla tato smrt nutná nebo se jí dalo předejít? Pomsta bývá vždy velmi silným motivem a někteří si dokáží jít tvrdě za svým.

✽

Knihu Náledí vydalo nakladatelství Metafora a napsala ji švédská autorka Carin Gerhardsen, která milovníkům severských detektivek není neznámá. Jak na mě tato detektivka s psychologickými prvky zapůsobila, se dozvíte v recenzi níže.

Autonehoda. Od té jediné se odvíjí celý příběh, v němž budou vládnout lži, pochybnosti, výčitky svědomí, ale i pomsta. Autonehodu a její následky či případné stopy zakryje sníh a teprve po oblevě vyjdou na světlo hrůzné skutečnosti. Někdo o nehodě však ví více, než by se na první pohled zdálo.

Děj je vyprávěn ve dvou časových rovinách, tedy v období před autonehodou a po ní. Střídají se také vypravěči, kterých není mnoho. Zpočátku se střídá ve vyprávění Jeanette se Sandrou, poté se přidá i Kerstin a Jan. Kdo je však kdo? Autorka si se čtenáři bude už od prvních stránek pohrávat. Nic nebude takové, jaké by se na první pohled zdálo. A to nejen co se týče příběhu samotného, ale také jeho postav. Zpočátku se v nich čtenář může ztrácet, nejsou jednoznačné, mají za úkol mást a postupně vyplouvají na povrch drobné střípky, díky kterým si čtenář pomalu skládá celý obrázek, a to opět nejen o postavách, ale o celém ději. 

Začátek vás ihned vtáhne, pomohou tomu i krátké úderné kapitoly, které vám nedovolí knihu vůbec odložit. Já jsem se jen v domnění, že knihu na chvíli otevřu a přečtu pár stránek, za velmi krátkou dobu ocitla již na sté stránce a nehodlala jsem se čtením přestat. Laťka je tedy nastavena velmi vysoko, ale čím více se čtenář blíží k závěru, tím tempo příběhu spíše zpomaluje. Naštěstí se tedy nezastaví úplně, ale jako by poslední třetina zvolna ztrácela dech. Myšlenky hrdinů byly občas zdlouhavé a možná zbytečně zbržďovaly celý děj. 

Velkým problémem pro mě byly asi postavy, k žádné z nich jsem si totiž nevytvořila bližší vztah. Ani jedna z nich mi nebyla sympatická, a to nejen jejími činy, ale i jejím chováním. Každá se sice snažila své problémy vyřešit po svém, ale ne vždy je vzala za správný konec. Některé scény a dialogy mi nepřišly příliš uvěřitelné, zejména ty, odehrávající se mezi vyloučenou společností. Na to, jak je autorka popisovala, jsem jim to skrze rozhovory vůbec nevěřila. Vyjadřovací schopnosti byly až moc srozumitelné a celistvé. Takhle se lidské trosky neprojevují.

Závěr pro mě bohužel žádným překvapením nebyl, protože čím víc dostával příběh jasnější obrysy, tím jsem na něj snažila pohlížet v širším měřítku a napadlo mě, kdo by za vším mohl stát. Ale nemohu autorce upřít fakt, že si příběh promyslela do nejmenšího puntíku, aby v závěru do sebe vše krásně zapadlo. 

I přes pár výtek řadím tuto knihu mezi nadprůměrné a věřím, že zaujme širší spektrum čtenářů, a to především originálně vystavěným příběhem, se kterým se až tak často nesetkáte. Není v ní nouze o napětí, které má ke konci tendenci gradovat a nechybí ani scény, u kterých budete místy tajit dech. 

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Šárce Šilhartové z nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.