RECENZE: Nepamatuji si své jméno | J. S. Monroe

autor: J. S. Monroe
překlad: Jitka Jiterská
originální název: Forget My Name (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 368
anotace

Moje zhodnocení:

Jak byste se zachovali, kdyby se jednoho dne u vašich dveří objevila žena, která by tvrdila, že si nepamatuje nic ze svého předchozího života včetně jména, ale dokonale by popsala dispozice vašeho domu? Když se výše popsané stane manželské dvojici Tonymu a Lauře, nejspíš z toho nevěstí nic dobrého. Přesto neznámou ženu u sebe ubytují v pokoji pro hosty. Laura má z neznámé ženy, které Tony začne říkat Jemma, divný pocit. Její obavy potvrdí i psycholožka Susie Pattersonová, když Lauru před neznámou ženou varuje. Kdo je ona neznámá žena a proč se objevila zrovna u jejich dveří? 

✽

Když mi byla nabídnuta nová spolupráce s nakladatelstvím Metafora, neodmítla jsem a hned si vybrala knihu Nepamatuji si své jméno od britského autora Jona Stocka píšícího pod pseudonymem J. S. Monroe. Tuto knihu jsem navíc četla v rámci společného čtení s Mončou z Mermaidina čtecího koutku, které děkuji za skvělé konspirace. Zda jsem tedy měla šťastnou ruku ve výběru, se dozvíte v recenzi níže.

Zpočátku jsem se hůře orientovala v postavách, respektive v jejich vyprávění, neboť hlavní hrdinka, neznámá mladá a krásná žena, které brzy budou říkat Jemma, vypráví svůj příběh prostřednictvím první osoby, kdežto ostatní postavy skrze čtenáře promlouvají ve třetí osobě. Před žádnou kapitolou není označeno, která postava zrovna vypráví, což samozřejmě vyplyne z kontextu, ale přesto může některým čtenářům toto zpočátku činit problém. 

Po podivném setkání Jemmy s Laurou a Tonym začnete velmi brzy tušit, že někdo z trojice zaručeně lže. Ale kdo a proč? Každý něco skrývá a chce něčeho dosáhnout. Čtenář velmi pomalu odkrývá motivy postav, v první polovině bude však jen tápat. Autor si totiž nachystal mnoho zvratů, které vámi otřesou a od základů změní (dokonce několikrát) váš pohled na věc. 

Postav je však v knize mnohem víc – mimo neznámé ženy, která neví, kdo je, Laury, milovnice jógy a Tonyho, který sbírá obrazy mořských koníčků, zde vystupuje i Lauřina doktorka a přítelkyně Susie Pattersonová, která upozorní na možnost spojení neznámé ženy s dávno hledanou vražedkyní, dále Luke, bývalý novinář, který se po nečekaném zjištění, že má nemanželskou dceru, pouští do jejího usilovného hledání, policejní dvojice Silas a Stroverová, kteří se snaží rozklíčovat tento podivný případ a nalézt pravdu. Tyto zdánlivě nesouvisející postavy a jejich příběhy se v závěru propojí a vytvoří řetězec událostí vedoucí k nevyhnutelnému konci a pro mnohé k překvapivému odhalení.

Zajímavým aspektem se mi jevil námět s mořskými koníčky spojený se ztrátou pamětí, který mě velmi zaujal. Jedná se bohužel o jeden z mála aspektů, který knihu učinil zajímavější. Autor čtenáře postupně seznamuje s touto problematikou, kterou si podle mého velmi dobře nastudoval, já sama jsem si některé informace dohledávala a ověřovala na internetu a nestačila jsem žasnout. Na konci, když pochopíte souvislost s mořským koníčkem, který je rovněž vyobrazen na obálce knihy, a pamětí, budete šokováni zálibou, jíž se věnovala jedna z postav. Odteď se budu na mořské koníčky dívat už úplně jinak.

Autorovi musím i přes výše uvedené vytknout celkové zpracování námětu, které mě bohužel příliš nezaujalo ani neoslovilo. Problém spatřuji ve velkém množství postav, z nichž ani jedna nepůsobila sympaticky a nejspíš si k nim nevytvoříte ani žádný citový vztah. Tento fakt však nemusí být nutně přičítán k tíži autora, neboť čtenář počítá v tomto žánru i s postavami, jež nevystupují vždy pozitivně. Přesto se obávám, že kvůli tomu působil děj příliš roztříštěně a jaksi neuceleně. Rovněž chování postav v mnoha situacích nevyznívá realisticky a často vám zůstane nad některými situacemi rozum stát. Ani policejní vyšetřování vás nenaladí na tu správnou "thrillerovou" notu, neboť bylo celkově nemastné a neslané, i když na druhou stranu považuji tuto vyšetřující dvojici nejsympatičtějšími postavami z celé knihy.

Ve druhé polovině knihy se tolik překvapivých zvratů již nedočkáme, neboť čtenář si je schopen mnohé indicie odvodit a vyvodit z nich správný závěr. Konec tak může už trochu nudit a zdát se zdlouhavějším. Přesto si nemyslím, že by kniha Nepamatuji si své jméno byla špatná, jen bych ji spíše doporučila méně ostříleným čtenářům v tomto žánru, kteří nemají ještě tolik "načteno". Náročnější čtenáře by totiž mohla zklamat.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Šárce Šilhartové z nakladatelství Metafora, kde si můžete také knihu Nepamatuji si své jméno přímo koupit.