RECENZE: Smrt jako umění | Laurence Anholt

autor: Laurence Anholt
překlad: Lubomír Veselý
originální název: Art of Death (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 320
anotace

Moje zhodnocení:

Na knihu Smrt jako umění britského autora Laurence Anholta jsem četla několik pozitivních recenzí a spojení policistky a mystika jakožto vyšetřovací dvojice mě lákalo k přečtení. Jak mé hodnocení nakonec dopadlo, si můžete přečíst v recenzi níže.

Slavná umělecká performerka Kristal Havfruenová je na své vernisáži nalezena v nádrži plné formaldehydu mrtvá. Její manžel se ještě pokusí o její záchranu. Rozbije sklo a pokusí se dát manželce dýchání z úst do úst. Kvůli formaldehydu však skončí Kristalin manžel v nemocnici. Policie začne pátrat v úzkém rodinném kruhu. Kdo mohl chtít kontroverzní umělkyni zabít?

Na první pohled komplikovaného případu se ujme Shanti Joyceová. Po rozvodu a předchozím zpackaném případu byla nedávno převelena z Londýna do Yeovilu. Bojí se však dalšího neúspěchu a tak požádá o pomoc Vincenta Caina zvaného Veggie, který působí dost podivínsky. Cain je však znám svou dokonalou intuicí, a proto spojí síly s pragmatickou Shanti. Podaří se jim dopadnout vraha?

Ještě jsem nečetla detektivku, ve které by hrálo hlavní roli umění. Byla jsem na ni proto velmi zvědavá a na čtení se těšila. Vykreslení na první pohled zajímavě působící dvojice, na níž je perfektně vyobrazeno, že protilady se přitahují, se podle mého názoru autorovi příliš nepovedlo. Autor se snažil napsat charakterově zcela odlišné postavy, které se při práci budou doplňovat - na jedné straně nohama na zemi stojící žena, na straně druhé budhista a mystik, který rád filozofuje. Podle mého názoru toto spojení příliš nefungovalo a působilo strojeně a vykonstruovaně. Postavy jsem si nedokázala zhmotnit, a tak zůstaly pouze na papíře. Hlavní ženskou postavu jsem si neoblíbila a nesympatizovala s ní. Cain byl na tom o dost lépe, ale i tak měl své mouchy. Hlavní postavy mi tak vůbec nesedly.

Děj se točí okolo umění a policejní dvojice pátrá pouze v uzavřeném rodinném kruhu. Takové detektivky mám ráda. Zde bohužel nefungovalo nic tak, jak bych očekávala. Čekalo na mě jen nudné a rutinní vyšetřování opepřené barvitou minulostí mrtvé Kristal a její rodiny. "Chlapec jménem Art" byl vcelku originální, stejně tak díla, která Kristal po celou svou kariéru umělkyně vytvořila. Tyhle nápady se mi líbily a autora chválím.

Bohužel v knize chyběl jakýkoliv náznak napětí či motivace k dalšímu čtení. Podle mého názoru se jedná jen o průměrnou detektivu, na kterou si za pár dní už ani nevzpomenu. Škoda, přitom našlápnuto měla dobře.

Přesto bych nerada knihu zatracovala. Pokud vás láká nezvyklé spojení detektivní dvojice, máte rádi umění a nevadí vám spíše poklidnější detektivní vyšetřování prosté akčních scén, mohla by vás kniha Smrt jako umění zaujmout.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.